Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Čarodějka z opery
Iva Bryndová, 22.2.2020

aneb jak nedělat výpravný pohádkový muzikál...

Byla nebyla jednou jedna malá holčička, Dorotka, žijící u svého strýčka a tety v Kansasu, kterou i s jejím domem jednoho dne uneslo magické tornádo do země Oz. V kouzelné zemi rozdělené do čtyř částí – Východní, Jižní, Západní a Severní – si dívenka brzy našla tři věrné přátele, Plecháče bez srdce, slaměného Strašáka bez mozku a Zbabělého lva. Společně s nimi se ve snaze dostat se zpět do Kansasu vydala do Smaragdového města, aby se setkala s mocným Čarodějem ze Země Oz, který jediný by jí mohl pomoci zpět domů a jim pomoci s jejich trápeními. Cestou přitom zlikvidovali Zlé Čarodějky z Východu i ze Západu, Dorotka dokázala vrátit Strašákovi mozek, Plecháčovi srdce, Lvovi odvahu a odhalila skutečnou podstatu Čaroděje ze Země Oz. A nakonec se – protože jsme v pohádce – vrátila domů.

Příběh původně z pera L. F. Bauma zvěčnil na filmovém plátně již roku 1939 Victor Fleming a po něm jej pro svá filmová díla využili i mnozí další tvůrci. V anglicky mluvících zemích se stal zcela notoricky známým a odkazy na něj se objevují ve filmu, televizi i další literatuře. Celý vlastní příběh s ním pevně propojený pak v novele s názvem Wicked: Život a Časy Zlé Čarodějnice ze Západu" sepsal i G. Maguire. Ten si, jak z názvu ostatně vyplývá, ke zpracování vybral právě postavu v původním příběhu zlé – zelené – čarodějnice.
A byla to právě jeho novela, která se následně stala námětem pro jeden z celosvětově dosud nejúspěšnějších muzikálů. Roku 2003 měl muzikál Wicked premiéru v San Franciscu i na slavné Broadwayi, kde se hraje dodnes. Mezitím se představil na mnoha dalších jevištích napříč celým světem a roku 2019 – v září – si našel cestu i do České republiky.

První poklonu je tedy třeba uvést již v úvodu – odvaze tvůrčího týmu, protože uvést tento muzikál v České republice je bez ohledu na jeho předchozí úspěchy rozhodně odvážné. Zatímco v mnoha jiných státech je totiž příběh Čaroděje ze země Oz notoricky známý již malým dětem, u nás jeho proslulost a všeobecná známost zdaleka tak velká není. Pro to, aby tedy muzikál z něj vycházející mohl být úspěšný, je třeba s ním velmi schopně pracovat zejména po dramaturgické stránce. Je nezbytné některé pasáže ve Wicked / v Čarodějce odkazující na Čaroděje ze země Oz lépe vysvětlit, zdůraznit, obrazněji přiblížit tak, aby je i divák zcela neznalý měl šanci pochopit a „užít si".
Premiérovému českému uvedení světového muzikálu Wicked na scéně GoJa Music Hall se to povedlo tak zpola. Ač některé vysvětlivky přidává, mnohé scény a příběhy v něm zdaleka nevyniknou tak, jak by měly, aby všichni diváci pochopili, co a proč se stalo. Někdy jsou nevýrazné obecně, jindy pak vyniknou pouze pro diváky v předních řadách – ti, kteří sedí dál, si musí spoustu detailů domyslet (a třeba otázky toho, jak vznikli Strašák bez mozku, Plecháč bez srdce a Lev bez odvahy, či co a jak se v závěru stalo s Elphabou, pro ně zůstávají při nejmenším ne úplně čitelné).

Naopak proti divákům v předních řadách mají tu výhodu, že si v takovém detailu nevychutnají scénu, kostýmy a celou výpravu. Fantastické a pohádkové muzikály si už podstaty věci říkají o bohatou a okázalou výpravu. Scéna Daniela Dvořáka však působí ze všeho nejvíc papundeklově, ačkoli je na ní znát inspirace zahraničními nastudováními, neskryje ani to, že jde o jejich chudší a mnohem méně efektní příbuznou. Recykluje kusy použité v předchozích představeních a onen zlatý rám představující operu z Fantoma opery, který v GoJe už nejspíš nikdy nesundají, je jen třešničkou na dortu. Hned vedle dalšího tristního bodu, jímž jsou kýčovité a poněkud lacině působící projekce.

Je to škoda, protože hereckými i pěveckými výkony představitelé (a hlavně představitelky) hlavních rolí zahraničním kolegům tzv. „šlapou na paty". Markéta Pešková (Kateřina Herčíková je pěvecky rovněž výborná, nicméně herecky proti kolegyni významně méně výrazná) i Nikola Ďuricová jsou ve svých rolích herecky naprosto suverénní a skvělé výkony podávají i po stránce pěvecké, stejně jako Petr Ryšavý a herci v dalších – vedlejších rolích, ať už Lukáš Randák jako Boq, Barbora Rajnišová jako Madame Morible, či Monika Sommerová a Felicita V. Prokešová v roli Nessarose. Ze zhlédnutých alternací mírně zaostává jen Čaroděj Josefa Štágra, který postrádá trochu víc charismatu pro právě tuto roli.

V pražské GoJa Music Hall se tak opět povedla inscenace, která vyčnívá skvělými výkony, zejména v ústředních dvou dámských rolích, sází na osvědčenou světovou dnes již klasiku s nápaditou hudbou i příběhem (byť ten bohužel většinu českých diváků nezavede do tak známého prostředí, jako v zemích, kde dosud sklízel úspěchy), ovšem zásadně ztrácí po výtvarné stránce, což výpravnému fantasknímu příběhu značně ubližuje.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu
[Editovat tento článek]


Opravdu smazat


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.