Wandervogel

Jevištní tvar je vynikající. Herci skvěle hrají, dávají ze sebe vše, komentáře vypravěče jako nenásilný zcizovák udržují odstup. Nahota je vkusná a brzy ji člověk přestane vnímat, jen zvýrazňuje zranitelnost chlapců a lidí vůbec.
S inscenací mám ale etický problém. S postupem hry si člověk uvědomuje, že Ruth byl prostě jen sudeťák, co pracoval na zničení Československa a ještě je prezentován jako "dobrý člověk". Neproběhne ani náznak problematizace, odsouzení, nic. Když jsem se s tím svěřil známému (mimochodem autoru mnoha textů o queer dějinách), jen napsal: Pro mne je to vrchol neetičnosti. Nácek, co pr*al chlapečky a pak se divil.

Velmi těžko se takové věci hodnotí...tak jen stručně. Ano, není to pro každého. Ano, jsou tam i jiní než tažní ptáci. Ale i přes poměrně vážné téma je to vtipné, hlavně Phillipp Schenker s jeho rozkošným německým přízvukem.

WANDERVOGEL je jednou z nejlepších inscenací, jakou jsou kdy viděl. Silný příběh je vyprávěn jakoby mimochodem, s odstupem, nadsázkou, humorem, a přece tím intenzivněji.
Geniální Philipp Kaspar Schenker je ideálním představitelem Heinze Ruthy, má dokonalý timing a jeho lámaná čeština s dokonalou němčinou dávají jeho postavě punc autentičnosti.
Všichni čtyři kluci jdou pak doslova s kůží na trh, ale jejich nahota není ani na okamžik režisérovou schválností Netuším, nakolik jsou jimi vyprávěné útržky osobních zážitků skutečné, já jsem jim věřil kompletně všechno.
Bylo to fascinující a chci to vidět zas.

No teda, úplně nová zkušenost, asi bych neřekl, že pro mě, ale přitom mě to fascinovala a některé obrazy hodně silné. Třeba křehkost/nahota proti jedinému oblečenému, a v tom všechna ta moc a děsivost. Hodně dlouho jsem o tom všem přemýšlel. Super. Díky.

Režisérská provokace o tom, co dnes divák v divadle ještě vydrží.
V tomto případě i s finanční podporou Ministerstva kultury, Hlavního města Prahy, Městské části Praha 7..Zajímalo by mne, zda tyto instituce alespoň tuší, co vlastně podpořily.
Nechápu proč pro ztvárnění uměleckého záměru musí herci odehrát přes polovinu představení zcela nazí a v plném světle. Opodstatnělá a decetní nahota už dnes nikoho neurazí a může být i vkusná, ale tady už to bylo softporno a pouhá exhibice penisů. Přitom děj incenace toto ani v nejmenším nevyžadoval.
A že jsem nebyl sám, komu "dílo" nesedlo, svědčí i poměrně dost diváků, kteří nevydrželi do konce.

Na příběhu jednoho života se ukazuje přerod rakouského vlastence v nacistu. Hra spíš klade otázky a nutí k přemýšlení, než že by předkládala závěry.

Jevištní tvar je vynikající. Herci skvěle hrají, dávají ze sebe vše, komentáře vypravěče jako nenásilný zcizovák udržují odstup. Nahota je vkusná a brzy ji člověk přestane vnímat, jen zvýrazňuje zranitelnost chlapců a lidí vůbec.
S inscenací mám ale etický problém. S postupem hry si člověk uvědomuje, že Ruth byl prostě jen sudeťák, co pracoval na zničení Československa a ještě je prezentován jako "dobrý člověk". Neproběhne ani náznak problematizace, odsouzení, nic. Když jsem se s tím svěřil známému (mimochodem autoru mnoha textů o queer dějinách), jen napsal: Pro mne je to vrchol neetičnosti. Nácek, co pr*al chlapečky a pak se divil.

Velmi těžko se takové věci hodnotí...tak jen stručně. Ano, není to pro každého. Ano, jsou tam i jiní než tažní ptáci. Ale i přes poměrně vážné téma je to vtipné, hlavně Phillipp Schenker s jeho rozkošným německým přízvukem.

WANDERVOGEL je jednou z nejlepších inscenací, jakou jsou kdy viděl. Silný příběh je vyprávěn jakoby mimochodem, s odstupem, nadsázkou, humorem, a přece tím intenzivněji.
Geniální Philipp Kaspar Schenker je ideálním představitelem Heinze Ruthy, má dokonalý timing a jeho lámaná čeština s dokonalou němčinou dávají jeho postavě punc autentičnosti.
Všichni čtyři kluci jdou pak doslova s kůží na trh, ale jejich nahota není ani na okamžik režisérovou schválností Netuším, nakolik jsou jimi vyprávěné útržky osobních zážitků skutečné, já jsem jim věřil kompletně všechno.
Bylo to fascinující a chci to vidět zas.

No teda, úplně nová zkušenost, asi bych neřekl, že pro mě, ale přitom mě to fascinovala a některé obrazy hodně silné. Třeba křehkost/nahota proti jedinému oblečenému, a v tom všechna ta moc a děsivost. Hodně dlouho jsem o tom všem přemýšlel. Super. Díky.

Režisérská provokace o tom, co dnes divák v divadle ještě vydrží.
V tomto případě i s finanční podporou Ministerstva kultury, Hlavního města Prahy, Městské části Praha 7..Zajímalo by mne, zda tyto instituce alespoň tuší, co vlastně podpořily.
Nechápu proč pro ztvárnění uměleckého záměru musí herci odehrát přes polovinu představení zcela nazí a v plném světle. Opodstatnělá a decetní nahota už dnes nikoho neurazí a může být i vkusná, ale tady už to bylo softporno a pouhá exhibice penisů. Přitom děj incenace toto ani v nejmenším nevyžadoval.
A že jsem nebyl sám, komu "dílo" nesedlo, svědčí i poměrně dost diváků, kteří nevydrželi do konce.

Na příběhu jednoho života se ukazuje přerod rakouského vlastence v nacistu. Hra spíš klade otázky a nutí k přemýšlení, než že by předkládala závěry.

WANDERVOGEL je jednou z nejlepších inscenací, jakou jsou kdy viděl. Silný příběh je vyprávěn jakoby mimochodem, s odstupem, nadsázkou, humorem, a přece tím intenzivněji.
Geniální Philipp Kaspar Schenker je ideálním představitelem Heinze Ruthy, má dokonalý timing a jeho lámaná čeština s dokonalou němčinou dávají jeho postavě punc autentičnosti.
Všichni čtyři kluci jdou pak doslova s kůží na trh, ale jejich nahota není ani na okamžik režisérovou schválností Netuším, nakolik jsou jimi vyprávěné útržky osobních zážitků skutečné, já jsem jim věřil kompletně všechno.
Bylo to fascinující a chci to vidět zas.

Velmi těžko se takové věci hodnotí...tak jen stručně. Ano, není to pro každého. Ano, jsou tam i jiní než tažní ptáci. Ale i přes poměrně vážné téma je to vtipné, hlavně Phillipp Schenker s jeho rozkošným německým přízvukem.

Na příběhu jednoho života se ukazuje přerod rakouského vlastence v nacistu. Hra spíš klade otázky a nutí k přemýšlení, než že by předkládala závěry.

Jevištní tvar je vynikající. Herci skvěle hrají, dávají ze sebe vše, komentáře vypravěče jako nenásilný zcizovák udržují odstup. Nahota je vkusná a brzy ji člověk přestane vnímat, jen zvýrazňuje zranitelnost chlapců a lidí vůbec.
S inscenací mám ale etický problém. S postupem hry si člověk uvědomuje, že Ruth byl prostě jen sudeťák, co pracoval na zničení Československa a ještě je prezentován jako "dobrý člověk". Neproběhne ani náznak problematizace, odsouzení, nic. Když jsem se s tím svěřil známému (mimochodem autoru mnoha textů o queer dějinách), jen napsal: Pro mne je to vrchol neetičnosti. Nácek, co pr*al chlapečky a pak se divil.

No teda, úplně nová zkušenost, asi bych neřekl, že pro mě, ale přitom mě to fascinovala a některé obrazy hodně silné. Třeba křehkost/nahota proti jedinému oblečenému, a v tom všechna ta moc a děsivost. Hodně dlouho jsem o tom všem přemýšlel. Super. Díky.

Režisérská provokace o tom, co dnes divák v divadle ještě vydrží.
V tomto případě i s finanční podporou Ministerstva kultury, Hlavního města Prahy, Městské části Praha 7..Zajímalo by mne, zda tyto instituce alespoň tuší, co vlastně podpořily.
Nechápu proč pro ztvárnění uměleckého záměru musí herci odehrát přes polovinu představení zcela nazí a v plném světle. Opodstatnělá a decetní nahota už dnes nikoho neurazí a může být i vkusná, ale tady už to bylo softporno a pouhá exhibice penisů. Přitom děj incenace toto ani v nejmenším nevyžadoval.
A že jsem nebyl sám, komu "dílo" nesedlo, svědčí i poměrně dost diváků, kteří nevydrželi do konce.