Uživatelské blogy

 Novou sezónu zahájila KS Aréna inscenací SÍLY ZVYKU Thomase Bernharda v režii polského tvůrce André Hübnera-Ochodlo. Groteskní hra sleduje umanutého ředitele cirkusu Caribaldiho připravujícího se spolu se čtyřmi hudebně netalentovanými členy souboru bezchybně provést kvintet PSTRUH Franze Schuberta, o což usiluje denně již mnoho let. Bernhard napsal hru ve svém stylu, mnohomluvném proudu slov, jejich opakování a vracení frází, který režisér osvěživě uchopil. Hraje se na scéně autora inscenace, který navrhl i kostýmy. Vlevo stojí piáno s otáčivou stoličkou, uprostřed jsou čtyři stojany na part...

Do 80.sezóny vstoupilo Divadlo Petra Bezruče inscenací BANÍČEK, ALE, ALE vytvořenou režisérem Janem Holcem za spolupráce herců. Jde o zábavnou hru složenou z řady scének, jejichž definitivní podoba vznikala až během zkoušek. Sám Holec říká, že fotbal a fanouškovství ho fascinují a jsou skvělým materiálem pro inscenování. Hra pojednává o ostravském fotbalovém klubu a připomíná jeho úspěchy i dlouhou existenci. (Již roku 1922 byl založen klub SK Slezská Ostrava, na který názvem Baník Ostrava roku 1952 navázal). Vedle fotbalu je ovšem hlavním tématem divadlo. Na scéně mluví herci o fotbalu, divad...

Skvělá inscenace v podání souboru Městského divadla Kladno, kde mladý herec v titulní roli, Maxmilián Kocek, skutečně exeluje, jako by mu role botanika byla psána přímo na tělo. V kombinaci s Marií Křížovou pak tvoří skvělý ústřední pár tohoto muzikálu, kde nejen hlasově souzní v jednotlivých partech, ale cítíte z nich i tu vzájemnou chemii, které mezi nimi probíhá.Dále kladně hodnotím výkon Silvestera Matuly, který se v inscenaci objeví v několika rolích, aby pak zazářil v osobě sadistického dentisty.Ale nesmím opomenout ani další dva protagonisty, kteří vlastně po celé představení nejsou oso...

Bylo to o Johanovi, který chtěl probudit Golema, zbláznil se z toho a upsal se ďáblovi jako Faust. Poté navštívil císaře, který po něm chtěl oživit Golema, kterého někde získal. To se bohužel nepovedlo, protože Golem nebyl pravý. A tak ho císař zabil. Ďábel však Johana probudil a ptal se ho, jaká jsou jeho přání, ale dal mu jen omezený čas. A skončilo to tím, že tam přišel Golem a shodil na Johana knihovnu.  Vtipná pro nás byla část, kde Leopold řekl “tady mi to podepište a já vám přivedu toho pána, co umí oživit Golema” a Rudolf si to přečetl a řekl “A málem jsme vám to podepsali, ale nemáme...

I-divadlo moc nevnímá studentská představení a tak nemá stránku o inscenaci Toyer v podání Oldstars v Bytovém divadle H2O. Zkusím tedy něco o něm napsat touto formou. Dva herci v kompaktním psychodramatu, které Vás nenechá vydechnout. Zahrané svěže, s chutí a energií (na kolika profesionálních představeních ve veleslavných divadlech jsem se nenudil ani okamžik?).  Co by tomu šlo vytknout? Někdy jsem měl pocit, že herci více "hrají text a situaci" než "vnitřní emoce". Už na samém začátku lze z kontextu tušit, že představitelka hlavní role bude unavená obtížným dnem, ale ona místo toho je nápa...

Podle mě se jedná o výjimečný počin, který diváka vtáhne na jeviště. Moje první setkání s J. Mikuláškem a mám pro něj jen slova uznání. To jak pojal toto náročné, trpící drama se mi líbilo na výbornou. Sterilní, ale nijak nudná scéna mě upoutala a bavilo mě její využití. Kontrasty bílé a černé, světla a hudba, ke které jediné bych měl malou výtku, jelikož někdy ji bylo málo a obzvlášť na konci první a druhé poloviny zase moc. Herecké výkony dechberoucí. M. König i K. Císařová byli strhující a jejích výkony mě emocionálně zasáhly a nedokážu si v této roli představit nikoho dalšího. Tak moc mě o...

V Divadle Bez zábradlí jsem byla naposled před 25 lety na klasické energické inscenaci tehdejšího páru Kaiser - Konvalinková. Vzpomínka na shakespearovskou variaci Byl to pták! (Romeo a Julie po 30 letech) Ephraima Kishona  zůstala i po letech relativně živá, přesto jsem aktivně tuto scénu dál nevyhledávala.  O to jsem ale byla radši, že jsem se letos dostala na poslední představení cyklu Slovenského divadla v Praze. Dlouho předtím jsem chtěla zažít Milana Kňažka, ale termíny Divadla Na Jezerce nevycházely a tak definitivní ano přišlo s Halpernem a Johnsonem, nádhernou ukázku činoherního he...

Divadelní léto v Nebílovech  Kousek od Plzně je vesnice, kde místo slepic můžete na ulici přejet páva. Pávy najdete všude, sedí na zábradlí venkovní terasy místní hospody, na stromech kolem silnice i na ohradní zdi místního zámku. Každý rok už po dvacet let, se v podvečer koncem prázdnin objevujeme v Nebílovech i my.Zdejší zámek je jen o pár let starší než Limpouchovská fara, a tak mohu porovnávat. Čas a lidé ho také nešetřili, navíc mu byly dány do vínku zásadní pochybení – staticky špatné základy zadního křídla. Zámek si dal postavit hrabě, který zde chtěl prožít stáří, ale po šesti letech z...

Ač je pohádka Lotrando a Zubejda mezi většinou diváků velmi oblíbená, já patřím mezi ty, kdo ji rád vůbec nemá. Nechci zabíhat do detailů, ale ani samotná pohádka, ani písničky v ní obsažené se mi zkrátka vůbec nelíbí. Když však mé oblíbené divadlo Broadway uvedlo tuto pohádku jako muzikál, tušil jsem, že to nechci nechat jen tak bez povšimnutí. Na jednu stranu jde o něco, co jsem vidět opravdu nechtěl a obával jsem se, abych si nezkazil dobrý dojem z tohoto divadla, ve kterém jsem zatím viděl samé úžasné muzikály. Navíc když jsem tušil, které písničky tato pohádka obsahuje a které tak budou n...

Po hře Odvolání zhlédnuté v Divadle v Řeznické jsem si myslela, že další hra s tématem víry a hledání Boha je na jedno malé divadlo příliš. Byla mně však doporučena a já jsem děvče poslušné (někdy????). Tak jsem šla. Se stejnou kamarádkou, s jakou jsem předtím byla na Odvolání.    OTÁZKA BOHA Tisíckrát zpracované a stále aktuální věčné téma otázky po Bohu nabízí i hra Poslední sezení u doktora Freuda v Divadle v Řeznické. Lze k poznání Boha dojít filozoficko-teologickou disputací? Lze Boha dokázat, změřit, definovat? Zdůvodnit jeho existenci přírodními zákony nebo dějinami lidstva? Nebo člo...

Asi všichni známe odpovědi lidí z našeho okolí na otázku, jak to mají s vírou: „Věřím v Boha, ale bez instituce církve. Církev je zkažená a kněží taky.“ I takto by se dala charakterizovat základní myšlenka divadelní hry ODVOLÁNÍ autora Billa C. Davise, kterou uvádí Divadlo v Řeznické. Jednoaktovka hodinu a půl dlouhá vás nenudí ani vteřinu, přestože a nebo právě proto, že v ní hrají jen dva herci – Filip Cíl a především Miroslav Táborský, který se ujal i režie. Příběh boje studenta katolického kněžského semináře se zkostnatělou institucí se neodehrává jen v teologické rovině, jde o věčný př...

Sezónu v Divadle Petra Bezruče uzavírá hra POZDĚ PŘÍCHOZÍ kanadského dramatika Jordana Tannahilla. Děj se odehrává rok po tragické smrti šestnáctiletého syna, kdy rodiče pozvou jeho spolužáka i s rodiči, aby se usmířili. (Zpočátku je tu jistá podoba hře Bůh masakru, v níž se také setkávají rodiče dvou chlapců, avšak od ní se tato hra liší svým laděním.) Drama začíná nejistým oťukáváním a se postupně vyhrotí v trýznivé scény plné výčitek i usmíření. Česká premiéra inscenace v režii Jana Holce byla 23.května. U nás dosud neznámý Jordan Tannahill (1988) je kanadský spisovatel, dramatik a režisér...

Nedá mi to. Musím se ještě vrátit ke scénografii Větrné hůrky, kterou Matyáš Darnady označil za vizuální extázi jevištní magie a scénografický orgasmus. Scén Petra Vítka už jsem viděl nejspíš desítky, a přece je tahle větrem, deštěm a nenávistí bičovaná Hůrka v mnoha ohledech výjimečná. Včetně kostýmů. Když jsem tuhle scénu poprvé uviděl, měl jsem dojem, že se zlověstně vznáší nad propastí, nad bažinami, že je vespod cosi neblahého. Že je zem, po které se postavy pohybují, jaksi nepevná. Že stačí jeden neopatrný krok, že je zkáza nadosah. Takovou sílu mají ty dva temné otvory zející v přední...

V malostranském A studiu Rubín se zrodil neobvyklý projekt. Češka Dagmar Fričová a Němec Matthias Naumann sepsali text, který byl uveden na dvou místech současně. Nejprve proběhla premiéra v českém překladu v režii Lucie Ferenzové, německá verze následovala o dva týdny později v berlínském Theater unterm Dach. Součástí letošní Malé inventury byla pouze pražská inscenace.  Endemité: příběhy mizení pojednávají o blízké, pre-apokalyptické budoucnosti. Příběhy spolu zdánlivě nesouvisí, spojuje je jen téma života v časech klimatické krize a “mizení” v mnoha významech tohoto slova. V jedné příběhov...

Českou premiéru měla v Komorní scéně Aréna hořká komedie slovenského dramatika Pavla Weisse KAMARÁDKY pojednávající o dvou zralých ženách, z nichž jedna si zoufale chce udržet nevěrného manžela, zatímco druhá střídá milence, ale žádný z nich si ji nechce vzít. Jejich postoj k partnerům se však neočekávaně vyvine ve svůj protiklad. Přitom Weiss nejprve poznával svět z různých manuálních zaměstnání, po vojně vystudoval FAMU, pracoval v reklamní agentuře a teď píše zajímavé hry, povídky i romány. Nyní uváděné drama napsal a rozvinul podle zaslechnuté historky a jako Priatel'lky bylo s úspěchem hr...

Ikdyž balet není moje specializace, přeci jenom čas od času nezanedbávám ani tuto múzu. Během poslední dekády se mi poštěstilo vidět alespoň šest představení pražského Národního divadla a ráda bych si ty vzpomínky uchovala v paměti.   2013/2014 Valmont - na tomto příkladu jsme se učili nevšední syntézu baletu a mluveného slova, ale ukázalo se, že že je to příliš odvážné a diváci by lépe přijali jiný extrém - kompletní stylizaci do černých rokokových siluet   2013/2014 Romeo Julie - s touto inscenací přišla zvláštní příležitost zažít soubor ND v budově HDK v roce 2016, krásný žážitek  ...

  Do těla i historie. Může zastupovat tradici, minulost, úmor, bolest i obživu, kontinuitu i přerušení. Její záseky odpočítávají čas, který existuje v obraze, chronologicky i v retrospektivách, ale přesto stále v přítomném prožívání. Jedna z nejzajímavějších knih české prozaické literatury. Ludvík Vaculík: Sekyra. V přítomném prožívání se Sekyry nyní můžete „dotknout“ nejen tradičně v podobě textové, ale dnes i v nastudování brněnského HaDivadla v režii Břetislava Rychlíka. Zdálo se téměř nemožné, že by se tak mnohovrstevnatý text s neustálými časovými posuny a četnými úvahovými pasážemi dal...

Premiéru měla v Divadle Petra Bezruče -týden předtím vyznamenaného Cenou divadelní kritiky jako Divadlo roku 2024- inscenace hry KRYSAŘ Viktora Dyka, v adaptaci a režii Daniely Špinar, s asistentem Richardem Kramárem. Dodejme, že jde o velmi volnou adaptaci sestavenou z pospojovaných útržků původního textu, kde si divák musí leccos domyslet, přitom počet postav je zúžen na devět. Režisér hru přetváří na exhibici postmoderní podívané s prvky hororu a vytváří tak nebývalý vizuální a auditivní zážitek, kdy na diváka současně působí stylizovaný a občas výstřední herecký projev, ostré či rozkomíhan...

Zveme do divadla La Fabrika, kde se v prvním květnovém týdnu odehraje evropská premiéra inkluzivní inscenace pro všechny smysly JOY OF LIFE (Radosti života). Mimořádné pražské představení kombinuje prvky hudebního, tanečního a vizuálního divadla v poutavém příběhu oslavy života. Inscenace je výsledkem umělecké spolupráce čtyř zemí (Česko, Finsko, Itálie, Řecko) během dvouletého evropského projektu #PASS a je věnována tvůrcům i divákům se specifickými potřebami a různými formami postižení.  PROGRAM 6. května 2025, Praha | La Fabrika | Komunardů 30, Praha 7 10:00 workshop pro speciální školy,...

Tmavomodrý svět Jaroslava Ježka je na první dojem vykreslen možná dosti synteticky a chaoticky, avšak budí divákův zájem i zvídavost. Na své si přijde opravdu každý, příjemná je svižnost, ve které vynikají slovní hříčky i taneční čísla. Tvůrci odvyprávějí celý životní příběh slavného skladatele. Jedná se o pásmo situací, nabité širokou škálou emocí. Vážnost se střídá s humorem, slovo s pohybem, současnost s retrospekcí, hudba s tichem a zamyšlení s poučením. V průběhu podívané se aktéři několikrát vtělí do jiných postav a kooperují v nadmíru kontaktních choreografiích, které tvoří předěly mezi...