Premiéru v Komorní scéně Aréna měla hra Tomáše Vůjtka KLAUS MANN NAPSAL MEFISTA, v níž vyobrazil život titulního hrdiny a jeho okolí v době před nástupem nacistů i po jejich konci a ovšem i v době zpodobené jeho románem Mefisto, který do širšího povědomí vešel ve filmu Istvána Szabóa oceněného Oscarem. Drama zachycuje mládí autora patřícího mezi "děti slavných rodičů" trávené se sestrou Erikou, Pamelou Wedekindovou a Gustafem Gründgersem na bujarých cestách s kabaretem, plných vzájemného sexu a drog, i jeho emigraci a poválečný život. Zejména však psaní románu přinášejícího mu slávu i prokletí. Postavy doplnil dvěma symbolickými, Profesorem (Smrťákem) a Mefistem, mluvícími k sobě i k ostatním. Inscenace v režii Ivana Krejčího měla premiéru 28. března.

Před diváky se otevírá scéna Milana Davida a Pavla Morávka, na ní vzadu stojí postel, kolem čtyři židle a vpředu jsou rozestaveny tři psací stroje. Boky tvoří velké panely popsané drobným německým písmem a na podobný panel v pozadí se během představení promítá mj. Göringovo heslo, rychle pojídající Hitler a obrazy vybombardovaných evropských měst. Kostýmy Marty Roszkopfové jsou nápadité a výrazné, Göringův dlouhý maršálský plášť s vyznamenáním i jeho čepice jsou zlatobéžové. Choreografii vedla Alena Dvorská a nenápadnou hudbu složil Martin Šimek.

Hra začíná, na posteli spí Erika s Pamelou v nedbalkách, před ní leží polooblečený Gustaf a vpředu se motá Klaus ve spodkách a ponožkách. Zleva ho osloví Profesor ve světlém obleku, doprovázející lidi ke smrti, ale teď mu přináší lahvičky s léky, zprava se na to dívá bez výrazu Mefisto, celý v černém. A dosud spící se probouzejí a vzpamatovávají. Sledujeme dialogy a hru postav i kabaretní popěvky. Později se situace mění, Klaus s rodinou končí v emigraci ve Spojených státech, zatímco Gustaf za nacismu se spřátelí s Göringem a stává šéfem intendantů všech divadel. Po krátké internaci v sovětském táboře je však propuštěn a jeho hvězda opět stoupá. A Klausův román nemůže ve vlasti vyjít. Němci se totiž nevypořádali s nacismem, pouze je jim líto, že byli poraženi.

Děj postupuje v čase dopředu i zpět, postavy z hýřivého mládí dospívají, proměňují se se světem a ztrácejí iluze, milují se a nenávidí, někteří nenávidí i sebe, jiní odcházejí. Míjejí se a občas naznačují polibek a objetí, avšak nevíme, zda je to znak sympatie či dominance. Ve hře se několikrát mění nositel pláště i role maršála vládnoucího Gustafem, avšak ten nakonec vítězí.

Vůjtek napsal svou nejsložitější hru, kterou sehraný ansámbl dokonale zvládl. Vlastimil Burda jako Klaus je věrohodně tvárný ve všech polohách děje stejně jako suverénní Gustaf Jana Chudého, nejprve hlava party a později střídavě i jako Göring. Podobně sugestivní je Profesor či Smrťák Marka Cisovského, zdrženlivý a blazeovaný či podobně chladný a ironický Mefisto Renáty Klemensové zrcadlící také svou roli ve Faustovi. Kristýna Panzenberger Krajíčková a Michaela Bajgarová jako Erika a Pamela mají menší role, ale s výraznými obrysy. Inovativní režie dala souhře herců pevné vedení a vznikla tak hra skrze minulost přesvědčivě mluvící varovným hlasem k současnosti.