Uživatelské blogy

Českou premiéru v Divadle Petra Bezruče měla hra irské dramatičky Deirdre Kinahan OCHRANNÝ REFLEX v dramaturgii Petera Galdíka a režii Jana Holce (ten sám hru přeložil), oba text upravili. Hra se zabývá traumatem a jeho tzv. zamrznutím v mysli ženy, která zažila znásilnění na domácím mejdanu před dvaceti lety. To v ní probudí a oživí návštěva někdejšího násilníka a přiměje ke konfrontaci. Premiéra za účasti dramatičky se uskutečnila v pátek 13. března. Dodejme, že autorka je členkou prestižní irské organizace Aosdána a vede divadelní společnost, dosud napsala téměř dvacet her a své drama v ori...

Liberec je pravda trochu z ruky, ale jet se podívat na Nebezpečné známosti se vyplatilo, jakkoli mám na ten mnohokrát viděný příběh už skoro alergii. Ale tušil jsem, že se na klasiku Jakub Čermák podívá úplně nově. A vskutku. Jistě, hraje se o lásce a manipulaci, o pomstě a zradě - jak také jinak. Ale hraje se třeba také o současnosti a mladé generaci, která odmítá roli oběti a která už nechce hrát podle starých pravidel. Protože jsou pitomá a krutá. Výtvarně skvěle řešená inscenace je mimořádně dobře obsazena. Filip Jáša (Valmont) disponuje velmi krásným tělem, které se nebojí použít (podle...

Mostecké divadlo nastudováním jukebox muzikálu Mamma mia se známými písničkami skupiny ABBA si předsevzalo pobavit a zaujmout nejenom mostecké publikum, které má muzikály v oblibě. Vzhledem k tomu, že v představení účinkují pouze činoherní herci domácího souboru, kteří nedisponují takovým hlasovým rozsahem jako muzikáloví zpěváci se jistě jedná o velkou výzvu. Zvláště, když muzikálu znalý divák může porovnávat se scénami jiných divadel, která tento muzikál s větším či menším úspěchem již uvedly na svých jevištích. Jedná se ovšem o "velká" divadla , která mají muzikálový soubor. V současné době...

Shlédnutí mostecké Mamma Mia mě přivedlo ještě k širší úvaze nad tím, jak regionální divadla v posledních letech sahají po muzikálových titulech – a jak zásadní roli v úspěchu sehrává dobře sestavený inscenační tým. Ještě donedávna se uváděly klasické muzikály typu My Fair Lady nebo Hello, Dolly!, které činoherní soubory většinou zvládly, případně si na hlavní role přizvaly hosty. V Mostě to bývalo dokonce téměř pravidlem – u velkých titulů se obsazení i tým řešily s vědomím, že jde o žánr, který má své specifické nároky.  Jenže doba se změnila a s ní i výběr titulů. Současné muzikálové hity ...

Velký zájem o zhlédnutí muzikálu Sestra v akci na Nové scéně DJKT v Plzni je oprávněný. Soubor nastudoval energickou show! Režisér Lumír Olšovský se nebál zapojit početné obsazení - na jevišti se to jeptiškami doslova hemží, takže se rozhodně nenudíte, pokud budete chtít sledovat, jednu po druhé. Např. Kateřina Chrenková je téměř k nepoznání. Odvaha obsadit Lilku Ročákovou je pro mě navíc příjemnou vzpruhou - je povzbuzující vidět, že energie a radost ze života nejsou otázkou věku.   Bravurní orchestr a mimořádně vychytaný zvuk. Tvůrci dokázali skvěle využít technických možností Nové scény –...

Konečně něco ze scén Národního divadla, na co se dá dívat! Po nekonečné vlně zklamání z posledních titulů (Tři musketýři a já, Don Quijote, Pustá země aj.) jsem na činohru Národního divadla téměř zanevřel. Výjimkou pro mě zůstával pouze Hamlet. Místo uzurpování původních názvů, které pak vytváří matoucí dojem (Oresteia), nebo násilného převádění jiného žánru do podoby dramatu (Proměny), se tvůrčí tým, který připravil Heddu Gablerovou pro Stavovské divadlo, vydal cestou, za kterou se konečně nemusí „národ“ stydět. Kvalita titulků je samozřejmě samostatná kapitola a nechci jí věnovat hlavní čá...

Mám rozpačité pocity.Je tu spousta věcí, které mě nadchly ale i spousta věcí, které mě zklamaly. Začnu u hereckých výkonů, které mně se zdály nevýrazné a hlavně postavy byly málokdy čitelné. Jejich výtvarná stylizace byla krásná ovšem výkony k ní už moc neseděly. Zdálo se mi, že mnoho herců svou roli patřičně nepoznali, ovšem to mohlo být zaviněno tím, že jsem byl na premiéře. Především mě zklamal Bambas od kterého jsem měl mnohem větší očekávání ale byl na hranici srozumitelnosti a nepředával mně jako divákovi energii. Jeho postava má být barvitá a má předávat mnohem více emocí, ovšem on se ...

Klasická dvojice Radek Žitný a Jaromír Farník připravila ve spolupráci s MDP přednášku na téma osobnosti Emila Artura Longena (1885-1936). Téma je pro daný prostor více než logické (vzhledem k působnosti Longena v Divadla Vlasty Buriana a v Rokoku) a zároveň připomíná existenci malého sálu ABC. Oba badatele a sběratele doplnil hudebník Zoltán Liška. Radek Žitný opírá svou sérii publikací už od roku 2009 o archiv Jaromíra Farníka a společně tak zaplňující bílá místa na poli poznání prvorepublikové kultury. Tituly jako Čeněk Šlégl: "tedy dobře, vyřízeno k dennímu pořádku--": dvě tváře herce, rež...

V nekonzistentnosti a podbízivosti typické pro Moravské divadlo. Vinou je slabá úroveň dramatizace, kde není jasné, o čem má inscenace být, kde nedává smysl motivace postav ani jejich chování, a zejména v první polovině jsou scény jen tak podivně mechanicky řazeny za sebou, aniž by byly nějak významově uzavřeny. V důsledku toho herci působí bezradně, jako by nevěděli, jak mají postavu uchopit. Výjimku tvoří jen představitelé Esmeraldy a Quasimoda (a v menší roli standardně dobrá Kočišová a snad ještě i Plíhalová). Režie je bezradná a zaměřená pouze na vnější efekty. Plus tvoří hudba a celkem z...

Když jsem v loňském roce navštívil Londýn, zavítal jsem na stále ještě novinku na poli muzikálů s názvem "The Choir of Man". Devět mužů, devět příběhů, devět jedinečných osobností a jedno přátelské pouto v malé hospůdce. Atmosféra, jakou jsem v divadle ještě nezažil. Už před začátkem byli diváci zváni na jeviště, kde jeden z herců za pípou obsluhoval přítomné a zdarma nabízel pivo. Diváci poseděli s herci u stolků na jevišti nebo si pivečko odnesli do hlediště. Pomyslná zeď mezi jevištěm a hledištěm byla odbourána a přátelská atmosféra napomohla k nezapomenutelnému zážitku. To navíc za doprovo...

Cyrano de Bergerac vždy patřil k mým oblíbeným postavám. Nasazení tohoto divadelního kusu v mosteckém divadle jsem přivítala proto s povděkem. Již jsem několik různých uvedení této nestárnoucí klasiky v divadlech viděla a mohu tedy porovnávat. Co se opravdu povedlo, je herecké obsazení stěžejních rolí. Jan Beneš v titulní roli exceluje, klobouk dolů před jeho výkonem. Jenom to množství textu, který má herec ve hře k zapamatování, je hodno obdivu. Eliška Matzkeová přirozeně a uvěřitelně ztvárnila romantickou Roxanu, Lukáš Kofroň coby pohledný,  avšak prostoduchý Kristián byl výborný. Zaujal rov...

První letošní inscenací v Divadle Petra Bezruče je hra OBRAZY DORIANA GRAYE. Jak už název napovídá, jde o netradiční pojetí, ozvláštněné podáním upraveného textu románu dramaturgem Peterem Galdíkem a režisérem Tomášem Loužným ve tvaru vícehlasého, lehce dotvořeného a v náznacích aktualizovaného známého textu. Podle jejich vyjádření jsou přitom využity principy populárního true crime žánru. Premiéra se uskutečnila 16. ledna. Inscenace se odehrává na scéně navržené Jánem Terebou, kde uprostřed stojí výtvor připomínající ohromný drátěný koš otevřený k jevišti. Vpředu je nastaven obrysem spodní p...

Vojtěch Honig a jemu zjevně naprosto oddaný ročník JAMU vtrhl do prostoru Studia Marta s ambicí, která se ve spojení s činoherním divadlem vidí málokdy: vybudovat na ploše dvou hodin od nuly zcela autonomní svět, aby jej vzápětí mohl destruovat. Zdá se, že ec dysis crisis, mami, je než cokoliv jiného především diagnóza; více než autorskou inscenací o tématu krize je výsledkem generování reality krize jako takové. Vcházím do budovy, běžný divadelní provoz se částečně rozpadá, uvolňuje, osvobozuje: v provzdušněném sálu klasické hlediště nahradily lavičky z tělocvičen a spacáky na zemi; po jinak...

Evita přesně podle mého gusta. Vůbec netuším v jakém stavu je, či není Moravské divadlo Olomouc, co se týče kvality představení. Ale mohu konstatovat, že Evita, v překladu Michaela Prostějovského, je i na celonárodní úrovni - exkluzivní. Režiséru Marku Davidovi se podařilo připravit kvalitní nastudování. Po zkušenostech, které nasbíral nejen na jevištích Ostravy, se není ani čemu divit a hned je mi jasné, z čeho kvalita vychází. Olomoucká Evita vás strhne hned od začátku, kdy se ocitáte v centru dění a nenechává vás se ani chvíli nudit.  O to více jsem překvapen, a jsem tomu rád, např. během ...

BIOGRAF LÁSKA. 95% Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné. Když jsem se poprvé doslechl o záměru ztvárnit další písničkový muzikál, zděsil jsem se. Já už žádný další hit muzikál nechci. Mám své zkušenosti z pražského Low Endu Na Příkopě a okolí. Avšak... Viděl jsem, slyšel jsem, zažil jsem. Několikrát. Takže. Biograf láska je nejlepší český hit muzikál všech dob! To prohlašuji zcela zodpovědně a při plném vědomí. Příběh tří kamarádek, jejich osudových mužů (a žen) mě neskutečně bavil a také dojímal na správných místech.. Paní Uljana Donátová skvěle zúročila svoje pracovní (má ve...

Děkujeme za krásnou komedii, kterou jste nám přicezli do Hrádku nad Nisou. Moc jsme se zasmáli, výkony herců perfektní, jen jsme se nemohli shodnout, jestli byla změna na postu Lenky Vlasákové, protože nám připadalo, že chyběla a byla nahrazena alternací, kterou jsme nepoznali. Spousta vtipů, nečekaná a velmi vtipná vložka dekorací (lednička, pračka a tp.) ve kterých se zjevovali duchové zemřelých a naprosto dokonalý p.Dolanský, kterého jsme měli možnost vidět již v tolika možných situací a charakterů, že dnes nás již nepřekvapí, že v podstatě zahraje kohokoli a není pro něj problé, abychom ...

repríza 7. ledna 2026 Jan Dlouhý excelentní, nominace na Thálii by mi nijak nevadila a nepřekvapila by (a ne, nebudu explicitně psát, koho záblesky jsem v jeho hraní viděl, to je asi ohraná písnička). Nicméně je neuvěřitelný. Ačkoliv hra jako taková svým zpracováním dosahuje průměru, kvůli Janu Dlouhému se návštěva tohoto kusu vyplatí. Kateřina Macháčková — velmi úsporný projev, tam bych lehce přidal na intenzitě.  Zadrhávání Tomáše Havlínka bylo nesnesitelné. Chápu záměr autorů, ale nebyl vyveden srozumitelně. Byl velmi frustrující (a spíše vyvolával pocit lovení textu) a boural dynamiku h...

Divadlo JANART, které se v posledních letech těší veliké oblibě diváků, přivezlo po několika letech do Bratislavy nejznámější milostný příběh o zakázané lásce a znepřátelených rodech - Rómeo a Júlia. Muzikálový hit Gérarda Presgurvica se dříve hrál s velkým úspěchem v Divadle Nová scéna. K jubileu, které v této sezóně populární slovenský režisér Ján Ďurovčík slaví, je spolu s dalšími úspěšnými tituly tento oblíbený muzikál na exkluzivní počet repríz navrácen. Zájem je však enormní, a tak jsou neustále přidávány další reprízy a také turné po celém Slovensku. V obsazení září jak tváře, které si ...

Dejvické divadlo uvedlo svou první premiéru v Kulturní stanici Galaxie, inscenaci Facka v režii uměleckého šéfa Jiřího Havelky. Tvůrci dokumentárním divadlem vyprávějí skutečný příběh, ve kterém na I. P. Pavlova mladík nešťastnou náhodou zabil starého pána, jehož rodina mu následně odpustila. Vše se následně rozhodli medializovat, čehož si všimli i v DD a tento dojemný a působivý skutečný příběh zinscenovali.  Hraje se prakticky bez scénografie, na scéně se nachází jenom několik židlí a inscenace hojně využívá live cinema. Vzhledem k dokumentárnímu zaměření nepřekvapí, že nejvíce času zabere ...

Švandovo divadlo mám ráda a věřím jejich zpracování, ale tahle hra mě, bohužel, neoslovila. Co je na ní skvělé bez debat, je hudba - pokud by chtěli z tohoto představení udělat samostatný koncert, okamžitě na něj jdu. Zbytek už mi tak výborný nepřipadal. Fanoušci Kurta Cobeina a grunge stylu se v něm v podstatě nedozví nic nového a Nirvánou nepolíbení dostanou klasické klišé o tom, že kluk ze Seatllu, který vyrůstal v nefunkční rodině, v podstatě jinak než špatně dopadnout nemůže. Zjednodušení občas doprovází nedorozumění a pokud se režisér rozhodne zpracovat veřejně známé téma, je asi lepší z...