Poslední premiéru sezóny v KS Aréna měla hra SOUDNÝ DEN Ödöna von Horvátha s tématem viny tížící svědomí a jejím vykoupením. Jde o drama přednosty malého nádraží, jehož život ovlivní tragická srážka vlaků. Postoj jeho spoluobčanů k němu kolísá od obdivu až k zavržení a hra končí setkáním mimo tento svět. Ironik a bonviván Ödön von Horváth (1901-1938), jehož původ je směsí rakousko-uherských etnik, své poslední drama napsal sotva rok před nečekanou smrtí, kdy si osud s ním ironicky zahrál. Hru přeložil a upravil dramaturg Tomáš Vůjtek a režíroval Martin Františák. Premiéra byla 6.května.

Výpravu navrhla Eva Zezula Jiříkovská, scénu volila  minimalistickou, v pozadí na konstrukci je podsvícen název nádraží, ten se postupně promění v místo zločinu a pak v nadpis Pivo-limo a nakonec zcela mizí. Uprostřed stojí kovová lavička a chodítko, v průběhu děje je přistaven stolek a dvě židle. Postavy jsou oblečeny účelně, hrdinka má ostře zelený a na konci bílý kostým. Autorem hudby přiléhající k ději je Ivan Acher.

Ödön von Horváth psal svá dramata v žánru modernizujícím vídeňské lidové hry, jaké kdysi uváděl J.N.Nestroy. Jeho ústřední postavy jsou obyčejní muži a ženy se svými starostmi i radostmi, avšak obtížení vinou  je vede do záhuby. Takový je i přednosta stanice Tomáš Hudetz, který tu za krize zbyl sám a musí obsloužit vypravování vlaků, nastavování návěstidel i přehazování výhybek.       

To tvrdí výřečná klepna paní Leimgruberová s chodítkem ( Sabina Muchová j.h.) a obtěžuje tím odjíždějícího cesťáka (Josef Kaluža). Fešák Hudetz (Vlastimil Burda) se kdysi oženil s energickou starší ženou (Tereza Cisovská), a ta ho teď žárlivě střeží před Annou (Kristýna Panzenberger Krajíčková). Ta je dcerou rozšafného hostinského (Milan Cimerák) a je zasnoubena s žárlivým řezníkem Ferdinandem (Michael Rozbroj). Ještě je tu bratr paní Hudetzové, pasivní obchodník Alfons (Marek Cisovský), mladá ficka Lena (Michaela Bajgarová), důrazný četník i vyšetřovatel (Vojtěch Lipina) a obžerný host (Jan Chudý).

Hra začíná na nádraží, kde Anna svádí Hudetze, zdrží jej od nastavení návěstidla stůj a dojde ke srážce vlaků s řadou mrtvých. Při vyšetřování křivě svědčí, že vlak jel na červenou a když jeho žena tvrdí opak, je místními prokleta spolu se svým bratrem. Osvobození po vyhraném procesu vzpruží sebevědomí Hudetze, ten zapomene na vinu a v bujaré náladě s ostatními oslavuje. Ovšem na scénu přichází změněný člověk, vina trýzní Annu a sledujeme její výraznou proměnu z frivolní dívky ve zbledlou ženu, zmučenou výčitkami svědomí. Děj vrcholí u viaduktu, kde se zoufalý výpravčí setkává s mrtvými. Temné, fantaskní vidění s Annou a strojvůdcem vlaku (Vladislav Georgijev) je vrcholem dramatu.

Příběh o zanedbání povinnosti měnící se ve zločin pojednává o vině, trýzni svědomí a vykoupení. Pro ty obtížené vinou je bytí nesnesitelné, pohybují se jen jako mátohy mezi ostatními. Vykoupení přináší setkání hrdiny s mrtvými, jeho soudný den. Ve strhujícím dramatu neodvratně gradujícím k vyvrcholení vynikají především soustředěnými výkony Vlastimil Burda a Kristýna Panzenberger Krajíčková. Ovšem hru dotváří celý vyspělý soubor ladící výkony na pomezí dramatu a nadsázky v pozoruhodné inscenaci Martina Františáka.