Opera Bohuslava Martinů Ženitba ožívá v moderním pojetí Komorní opery JAMU v Divadle na Orlí. Premiéry 21. a 22. března 2026 přinesly velký orchestr, svižné dialogy a absurdní situace, které baví od prvního do posledního taktu.

Bohuslav Martinů tuto komickou operu napsal roku 1952 v New Yorku na motiv Gogolovy hry a původně ji připravil pro televizní vysílání. Studentům JAMU posloužila jako ideální základna pro moderní, hravé pojetí s aktuálními kostýmy a situacemi. Vizuální stránka inscenace jde modernizaci přímo naproti. Scéna Martiny Kočové pracuje se zeleně laděným, vícepatrovým prostorem, který doplňují současné prvky jako chytrá televize, kolečkové křeslo nebo obří šálky na kávu. Kostýmy Jitky Pohořálkové pak posouvají děj jednoznačně do současnosti – klidně by se mohl odehrávat v roce 2026.

Sledujeme Podkolesina a Agátu, dva stydlivé mladé lidi, které okolí tlačí do svatby, aby „nezůstali na ocet“. Sice si padnou do oka, ale kvůli rozpakům a nerozhodnosti se jejich vztah nikam neposouvá. Do tohoto rýpá dohazovačka a také Podkolesinův iniciativní přítel Kočkarev, který se snaží vše urychlit. O nevěstu se navíc uchází několik bizarních nápadníků. Když už to vypadá, že je „ruka v rukávě“ a že dojde na svatební polibek, přichází zkrat. Podkolesin i Agáta ze svatby vycouvají, protože se ještě necítí na tak vážný závazek.

Dílo režisérky Elišky Mervartové specifické v tom, že trvá pouhých 65 minut. Přesto je opera rozdělena krátkou přestávkou. Tento formát je mi nadmíru sympatický. Dirigent Kento Satsuma původem z Japonska umně řídí opulentní Janáčkův akademický orchestr. Z něj podávají nejlepší výkony zejména hoboje, fagoty a klarinety. Hudba se přesně trefuje do dění na jevišti a výborně dovede vygradovat komické situace. Sólisté často zpívají v ansámblech (duetech, tercetech apod.) s různými texty současně. Je to hudebně i dramaticky působivé, ale hůře srozumitelné.

Výkony herců i zpěv tvoří pevnou páteř této inscenace. Obě představitelky Agáty, které jsem viděla – Helena Škárová a Žofia Dzubáková – excelují precizním a čistým zpěvem. Andrej Prachár jako Podkolesin přesvědčivě ztvárňuje stydlivost a neohrabanost při jednání s ženami, jen jde občas slyšet, že čeština není jeho mateřský jazyk. Komický potenciál naplno využívá Aleš Musil v roli Ivana, za což ho diváci náležitě odměňují salvami smíchu.

Povedená opera Ženitba Bohuslava Martinů v podání Komorní opery Hudební fakulty JAMU v Divadle na Orlí dokazuje, že i klasika dokáže být svěží, vtipná a současná. A že někdy je lepší svatbu odložit nebo úplně zrušit než si do života přinést nechtěné starosti a závazky, které z ní přirozeně vyplývají.