S muzikálem SIX, neskutečnou hudební jízdou šesti žen Jindřicha VIII., jsem se poprvé setkal v New Yorku v roce 2024 a už tam jsem se těšil na českou verzi, uvedenou o několik měsíců později v Plzni. Tu jsem viděl již mnohokrát a upřímně jsem nečekal, že se muzikál tak brzy dostane i k našim sousedům do Bratislavy. Netrvalo dlouho a také já se na ni vypravil a musím uznat, že to byl mimořádný zážitek rovnající se zážitku ze stejného představení ve Spojených státech. 

Právě onu světovost nejvíce podtrhují světelný desing Matúše Gazdíka a kostýmy Ľudmily Várossové. Na slovenské (a české) poměry se jedná o nevídanou show, za kterou by se nemusely stydět světové hvězdy ve velkých koncertních halách. Povedený je rovněž překlad písní, u kterého vítám ponechání stěžejních anglických výrazů v písních (No way či Sorry, not sorry).

Jako první z královem se představila Katarína Aragonská v podání Kristíny Vreckové. Mé první setkání s touto celkem hojně obsazovanou zpěvačkou dopadlo na výbornou. Hned v prvních vteřinách mě zaujal její hlas, navíc jí to moc slušelo. 

Po ní přichází na scénu Anna Boleynová se sťatou hlavou, jak mnohokrát v představení zaznívá. Tu jsem viděl v podání Lenky Kopuncové Feckové. Ta předvedla, jako již např. v Osmém světadílu či Romeovi a Julii, velice povedený výkon, kterému není, co vytknout. 

Jana Seymourová přináší v polovině představení zklidnění a to především v nádherné baladě Heart of Stone, kterou mám z celého muzikálu asi nejradši. Já si ji tentokrát užil v podání Marianny Cocuľa Polyákové, kterou znám i z mnoha představení v České republice. U ní člověk ví, že neodejde z jejího výkonu zklamaný - je to taková jistota. 

Neskutečně mě oslnila Romana Poláková Dang Van v roli Anny Klévské. Stejně jako Vreckovou jsem i ji viděl na jevišti poprvé a mohu vám říct - to bylo číslo! Docela rád bych zažil reprízu, kdy budu sledovat po celou dobu představení jen ji, jelikož se s výrazy a gesty nezastavila snad ani na vteřinu. Nejvíce energická byla z celého představení právě ona.

Roli Kataríny Howardové si naplno užívá Lenka Machciníková. Netajím se tím, že ji považuji za jednu z nejlepších slovenských muzikálových interpretek a také zde se s těžkými party popasovala prvnotřídně a nebál bych se říct, že by si tuto roli mohla střihnout i na West Endu.

Dostávám se k té poslední - Kataríně Parrové. Přiznám se, že mě tato role v žádném z uvedení moc nebavila, byť její interpretky dělaly, co mohly. Zde jsem měl štěstí na mou oblíbenou Mirku Gális Partlovou, která mě opět dostala svými kvalitami. Ve své sólové písni ukázala kromě něžné polohy také sílu svého hlasu a pálila neskutečné výšky a mně z ní spadla brada. 

Všechny královny na sebe skvěle slyšely, šily do sebe a užívaly si to. Hlediště je zaslouženě odměnilo bouřlivými ovacemi vestoje, stejně tak doprovodnou kapelu (neboli dvorní dámy), ve které je oproti jiným uvedením zpestřením také výborná saxofonistka.

Byť vám cesta, stejně jako mně, bude nejspíš trvat mnohonásobně déle, než samotné představení (90 minut), návštěva stojí za to!