Blogy

Prezentovaný text se vyznačuje především primitivním humorem a hloupoučkou zápletkou. Nevidím tedy jediný důvod, proč by měl být uváděn na tak velké scéně, jakou bezpochyby je Divadlo Na Fidlovačce. Režisér všechny nedostatky ještě prohloubil tím, že jednotlivé obrazy oddělil rockovou hudbou nebo nutil herce k neustálému používání citoslovců typu "cvak cvak" či "lomc lomc" ve chvílích, kdy na scéně uzamykali náznaky dveří nebo do nich jakoby mlátili. Celé představení je pak prosyceno rádoby vtípky, které povětšinou odkazují pouze k jedinému tématu, kterým je samozřejmě sex a věci s ním spojen...

Heleďte, já si nedělám žádné ambice psát blogy o divadle, jen je to zde bohužel tak nastavené, že se mi seznam interpretů nevejde do komentáře, tak chtě nechtě bloguju. Ale co čtu u souseda (blog Petra Stoličného) mě dopálilo. Píše tam, že kniha Jane Eyrové má levný až brakový příběh a že Charlotte Brontëová je představitelka odpočinkové literatury (patřící do červené knihovny). S tím prvním výrokem by se dalo snad souhlasit (přičemž ty brakové kulisy já vnímám jen jako formu, která pomáhá udržet pozornost i těm čtenářům/divákům, kteří kloužou jen po povrchu příběhu), ale říkat tomu odpočinkov...

  Známý britský spisovatel Ian McEwan (1948), proslulý perverzními a děsivými tématy, v nedávno vydaném románu SKOŘÁPKA parafrázoval hamletovský příběh tak, že svého hrdinu umístil do dělohy. Tam nejenže vše tělesné prožívá spolu s matkou, ale zaslechnuté promýšlí a posuzuje. Převést tuto rafinovanou fikci do dramatické podoby se vůbec poprvé odvážili Miřenka Čechová a Petr Boháč, členové nezávislé experimentální skupiny Spitfire Company. V jejich režii spolu s herci Divadla Petra Bezruče tak vznikla přelomová inscenace, jejíž světová premiéra se uskutečnila v Ostravě 1.října, pražská premiér...

Dle plakátu i některých fotografií se Manon Lescaut tváří jako poměrně klasická inscenace známého textu. Tento dojem ve mně přetrval alespoň v průběhu prvních minut představení, kdy režisér nijak výrazněji neprovokoval. Po zdvižení opony sice stále zněly prostorem divadla Nezvalovy verše, avšak dějově byl příběh zasazen do jakési galerie, dle Špinarových slov patrně do pařížského muzea umění, kde je na okraji dekorace vystaven značně kontroverzní obraz od Gustava Courbeta zobrazující nahé ženské mezinoží, který byl v době svého vzniku označován za pornografii a nutno říct, že podobné emoce, a...

Po složitém čase jsme za náš ochotnický divadlení spolek VITUS rádi, že pro Vás můžeme opět hrát - tentokráte v Ořechově (u Brna). Lísky lze zakoupit v předprodeji v obecní knihovně v Ořechově u Brna nebo zarezervovat telefonním čísle 606 908 342. Popis komediální hry: Malý penzion na konci světa, kam zavítají velké hvězdy. Kromě svých problémů přivezou i to nejvzácnější, co jim sláva přinesla - prestižního Slavíka. O jejich přání i vzácné ceny se během pobytu starají invalida Alfréd, uspěchaná ředitelka a všudypřítomná Terezka....Může se snad něco pokazit?To víte, že může. ...

"Čekala jsem to horší." Věta, kterou pronesla jedna z divaček charakterizuje vše, čím je současná Činohra ND. Alespoň já již ani nečekám kvalitní zážitek na prestižní scéně, ale spíše se modlím, aby nevznikla další experimentální slátanina. Výsledek tedy skutečně nebyl tak tristní jako u nedávno staženého Misantropa, ale přesto se titul vyznačuje hrubou neúctou ke zpracovávanému tématu. Konkrétně mám na mysli úctu k antické tragédii, jejíž ústřední motiv ovlivňoval umělce i běžného člověka v průběhu staletí. Byl jsem svědkem rapování, řvaní do mikrofonu v podání D. Prachaře nebo převlékání že...

Mikulášek se představil jako „čtenář" slavného (pro některé generace přímo kultovního) románu – dystopie 1984 Georga Orwella. Způsob Mikuláškova čtení, které je plné asociací a jež kriticky a ostře komunikuje s historickou minulostí ČSSR i současnými politickými problémy ve světě (Abú Ghrajb, zprávy Amnesty International...), je opět velmi stylizovaný a postmoderně laděný. Představuje celý vějíř výrazových prostředků - ironie se nevšedním způsobem proplétá s vážnými pasážemi o totalitě, dokumentaristické tendence s persifláží, herci přeskakují z tvrdého realistického hraní do groteskna, děj je...

Tento text je první, který zde píšu. Nemohu ale jinak, neboť mě k němu pohnula speciální divadelní událost - Ztracené iluze Divadla Na zábradlí.Kdo sleduje poetiku a dramaturgii DNz, jistě ví, že se jedná o v tuzemských poměrech výjimečné divadlo. Jevištní adaptací Balzacových ztracených iluzí nám ovšem Mikulášek a jeho ansámbl ukazují to úplně nejlepší, co mají „pod střechou“. Mikulášek je neuvěřitelný v tom, co vše umí říct brilantními divadelními zkratkami a tentokrát nám ukázal, že problémem pro něj není skvěle vyprávět ani téměř 800 stránkový román z 19. století. Jeho herci posouvají děj ...

                                      První inscenací sezóny v KS Aréna je hra Eugena Gindla KARPATSKÝ THRILLER přeložená Sylvií Vůjtkovou a režírovaná Romanem Polákem. Jde o dokumentární drama těžící z korupční kauzy kolem předražené zdravotní techniky od německé firmy a odehrávající se v atmosféře devadesátých let na Slovensku za vlády Vladimíra Mečiara, kdy byl mj. unesen prezidentův syn a explozí zabit novinář. Hra byla očekávána s napětím zejména poté, co ji jako ochutnávku mohli někteří zhlédnout 30.dubna z videozáznamu. Divadelní premiéra inscenace (odložená kvůli pandemii covidu) se u...

Kouknou milí redaktóři, nevím co jim na Vinohradech provedli..asi si musej platit lupeny, nebo jim nedali chlebíček zadara, páč jinak si neumím vysvětlit ten kotel, co většinou vinohradskejm dávájí. Možná by bylo fajné, sundati obrázek Becketta z nadpostelí a místo hledání nejvyššího smyslu a poselství se jít taky občas jednoduše pobaviti mezi prostý lid. Oni se tu někteří místní samozvaní kritikové (moji maličkost nevyjímaje) umí hezky rozdováděti.  Například hláška "prvoplánové kostýmy" opravdu pobavila. To jako měli mít na hlavách antény z alobalu a místo hadrů hajzlpapír nebo jak? Ale k s...

Voda, pot a krev. Nad vodou. Dlouho očekávaný, v pořadí již druhý hitmuzikál legendární skupiny Elán je tady. Po Krysařovi se na prkna, která znamenají Kalich, vrátila další Legenda. Bylo toto napjaté očekávání naplněno nadšením nebo naopak vystřídáno zklamáním? Aha:-) Tak tedy. Rozhodně se nejedná o žádný Osmý světadíl 2. Maximálně Osmý světadíl 1 a 3/4:-))     Není také pravda, že jde o volnou inspiraci románem Monte Cristo. Je to Monte Cristo, méně známá verze, kterou po setkání s Járou Cimrmanem (a po pátém pivu) v hospodě u Pinkasů, vytvořil Alexandre Dumas ml. k uctění památky svého o...

Sběr léčivých bylin, noční můra mých školních let. Ale tady jde o vášeň - a vášnivá Magdaléna Borová rozhodně je. Text Anny Bolavé (Bohumily Adamové) je poetický, básnický. Rytmický. Naléhavý. Strhující. Nádherně jej pro Odeon načetla Anita Krausová. Magdaléna Borová s Terezou Marečkovou původních 8 hodin textu pečlivě otrhaly a opatrně usušily. A přidaly lidové písničky a ledacos upravily. Aréně, která vyrostla v prostoru Skleněnky, vévodí neúprosná, milovaná i obávaná váha, která ve sběrně rozhoduje o výši finanční odměny. Vzniklý kruh ohraničuje dřevěná stezka s hrníčky na čaj. Zároveň to...

Nový překlad, když Suchařípův vůbec nezestárl? Proč ne, ale důvod hledám marně. Na obnažené scéně teče na velkém plátně pomalu, ale neúprosně řeka, dům se proměnil v zemljanku, zpod úrovně podlahy, která symbolizuje kulečníkový stůl, se derou postavy z minulosti. Nápad s kulečníkem se mi zdá zajímavý - i život má svá pravidla a zákonitosti. Když se pravidla změní, nemůže už Gajev se svou osvědčenou strategií (Žlutou do rohu! Od koule na mantinel a do středu.) uspět. Až na neustálé opakování této repliky (pochopitelně v novém překladu, ale ten mi v paměti neuvízl) se však s “kulečníkovým nápad...

78%      Nashův Obchodník s deštěm prý bývá dramaturgicky použit ve chvíli, kdy se v souboru sejde dostatečně odvážná skvadra, aby si troufla na menšího Shakespeara, ale ne dost divoká na Karamazovce. A taky, že divadla se potřebují zhojit po krutém půstu, takže se hodí do placu něco, co by mohlo fungovat umělecky i divácky. A ještě prostořecí divadelní ptáčci štěbetali, že se prý dá Starbuck uhrát "na tvářičku" a máte to v kapse. Normálně by asi měli pravdu , ale ...      Obsazení na první pohled vypadá slušně, a osobní zkušenost praví, že drtivá většina z nich nepouští z ruky nedodělky, ale...

Poměrně složité. Je to sice označené jako upírská romance,ale většina postav je tam velmi živých. Matka Oskara, Maruška  Štípková, má tendenci si udělat ze syna náhradu otce. I zákonný zástupce Eli, Petr Buchta, má podobné pocity. Vyčítá jí, že mu není dost vděčná. A není z toho jasné, jak má ten vděk vypadat. Jediný vztah těch dvou má světlé stránky. I když to světlo je pro Eli nebezpečné. Ona je totiž upír! Ale jeho nechce vysát. Naopak ona je ta, která ho chrání. Oba jsou svým zpúsobem nešťastní, ale spolu jsou těměř roztomilí. Okolní svět je zahalený šedomodrým kouřem a dospělí vypadají,...

V první řadě je potřeba říct, že po dlouhém kovidovém půstu jsem se opět podíval do divadla. Po představení mi potlesk šel sám od sebe, s pocitem, že tleskám mládí a právě fandím absolventskému představení studentů DAMU. Představení jim bylo ušito na míru, úsporná scéna, úsporné kostýmy a možnost využít svůj talent při představení některých dam českého světa. Pojetí jednotlivých Češek (od Navrátilové přes Kubišovou atd…) bylo odehráním toho, co je o jejich životě notoricky známo (gesto Čáslavské, „dobře se vdát“ Trampové atd.) a nepřineslo nic nového, nepřineslo širší kontext, který jsem čeka...

Otázku v nadpisu vznesl ve svém hodnocení hry Manželská historie Divadelního spolku Jedl J.anek, zjevně v narážce na mé hodnocení stejné hry ze záznamu (z festivalu Divadelní svět). Na začátek pro jistotu uvedu, že i já se strašně těším po tak dlouhé době na živé divadlo. Divadelní představení si užiju skutečně jen v divadle, ten bezprostřední kontakt jeviště a hlediště je nenahraditelný. Jsem vysokoškolský pedagog a vidím paralelu s online přednáškami. Nebyl problém předat studentům sumu faktů přes online aplikace. Chybí ale možnost osobního působení na studenty, diskuse s nimi, a to nejen n...

 100%  Včerejší první pokus. Timing validace testu a vstupenky do sálu byl stres a obří matematika. Nutnost prosby na mé bližní o vytištění potvrzenć ve mně už od rána vzbuzovalo nevolnost.    Ale zpět k výše zmíněnému divadlu: příběh je prostinký, ale životní a divadelní boj ubohého seriálového herce Boba Barela mi trhal bránici. A ještě šťavnatější byla představa, jak v Národním divadle má oblibená šéfdramaturgyně (paní M.L.) svymi kvetoucimi křivkami vyvolává ducha K. H. Hillara (tedy, ne že by to v ND už nezkusili a pan režisér Š. se při produkci hihňal jak patnáctka spolu s námi).    Kro...

První letošní představení v KS Aréna se uskutečnilo teprve v sobotu 22. května, uvedena byla premiéra Shakespearovy tragédie MACBETH v režii uměleckého šéfa Ivana Krejčího. Slavnostní náladu -konečně divadlo na živo !- navodila i přítomnost hostů, překladatele Martina Hilského a ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Zkontrolovaní a orouškovaní diváci sedící v hledišti v rozestupech byli plni očekávání, jak bude ztvárněn příběh královraha, jeho boje o moc, vzestup a pád. Nakonec byli odměněni vskutku mimořádně silnými dojmy a očistnou katarzí ze spoluprožitého dramatu krvavých vášní.   Inscenac...

Hned dvě pražská divadla nabízejí inscenace, které se točí kolem nesmírně důležité osoby – dramatika, disidenta a politika Václava Havla. A každá na to jde trochu jinak. První, Velvet Havel z Divadla na Zábradlí, je rozverným kabaretem nesoucím se spíše v bulvárnějším tónu. Autor hry Miloš Orson Štědroň Havla nikterak neidealizuje a stylizací jeho představitele Miloslava Königa do podoby téměř rockové hvězdy si z něj nebojí udělat legraci. Zato Dopisy Olze z Divadla v Dlouhé, přestože nesou výrazný rukopis režijního dua SKUTR, jsou k bývalému prezidentovi mnohem pietnější – však také vycházej...