Uživatelské blogy

Inscenace Prodaná nevěsta v Divadle pod Palmovkou je aktualizovaná, moderní a stále vyjadřující obraz lidské společnosti s vtipem a jiskrou. V režijním provedení Jakuba Krofty ctí libreto Karla Sabiny i hudbu Bedřicha Smetany, ale respektuje současnost, která mnohdy bývá drsnější než v předminulém století. Pohrává si s lidskými vlastnostmi, které jsou převedeny do současného světa a díky tomu pro mladší generaci i dobře pochopitelné. Předpokladem ke kladnému vnímání této inscenace je otevřenost k novým formám a znalost originálu Prodané nevěsty. Vnímat totiž inovované a na humoru postavené prv...

Něco se stalo, netušíme konkrétně co, zda je po jakési válce, neštěstí, které se promítá do celého světa. Svět je narušen, ponořen do špíny, bordelu, zmatku a temnoty. Tmavá zákoutí jsou pomalovaná grafity, tagy. Inscenace možná odráží, ne až nám tak vzdálený svět. Svět po trýznivém a věznivém covidu, svět zničený válkou, svět ohrožený možnými neradostnými ekonomickými důsledky. Jak z té temnoty vyjít, ke komu se obrátit? Kdo mi pomůže najít cestu? Kde je nějaký řád? Zjevuje se spasitel. V bílém! Září. Nabízí snad uklidnění, nabízí pomoc? Dělá zázraky, konejší... A to se nelíbí vládnoucí gar...

Kouř vypouštěný při představení štípal děti do očí, až slzely, uprostřed epidemie respiračních viróz byly nabádány, aby ze všech sil foukaly, a vrchol všeho - děti povinně musely držet minutu ticha, aniž by chápaly proč (aspoň se ukázalo, kolik dětí bylo nemocných, protože hromadně do ticha kašlaly - přesto se následně foukalo). Bylo snad cílem dětského divadla, aby rodiče po představení vyděsili své malé děti těsně před Vánoci vysvětlením, že jsou mezi lidmi vraždící psychopati? To napadlo koho? Když už, tak divadlo mělo upřednostnit zejména zdraví a bezpečnost svých platících diváků, což s...

...od letošního jara  Velké divadlo v Plzni alespoň jednou za měsíc zaplní do poslední skuliny Symfonie hudby, světel, stínů, pohybu, gest - a obdivuhodného slova i živého ticha mezi ním - Zeyerův a Sukův Radúz a Mahulena. A klobouk dolů před všemi (!) herci, jak se s tím textem v hudbě popasovali - při kletbě Runy Apoleny Veldové bude běhat mráz po zádech i nejotrlejším fanouškům severských thrillerů a při křehkých (jakoby nenápadných) interakcích, pohledech mezi Radúzem (Matyáš Darnady) a Mahulenou (Eliška Vocelová) - zahalených v tónech orchestru - možná na chvíli zapomenete dýchat a i ten...

V premiéře uvedlo Divadlo Petra Bezruče hru maďarské autorky Katy Wéber STŘÍPKY ŽENY zabývající se tématem ženy pod tlakem mateřství, zkoumání její duševní rovnováhy a ovšem i společenského pohledu na ni. Katy Wéber je autorka hraná nejen doma, ale i v Polsku, Německu a Švýcarsku a tato hra byla natolik úspěšná, že její anglojazyčnou verzi v kanadsko americké produkci zfilmoval její životní partner Kornél Mudruczó. Přitom děj zúžil a kromě stejného začátku posunul do pomalé, bolestivé introspekce a vytvořil jakousi melancholickou elegii, čímž se z ní vytrácí napětí, vtip a hořkost. Díky této p...

Proč neustále srovnávat něco, co je vždy jedinečné a individuální? Proč se bičovat tím, že ve Vídni to bylo prý lepší? Možná mají dražší dekorace, výraznější světla, kvalitnější zvuk. Jedno ale určitě nemají – nemají Evu Burešovou, jejíž hlas si i její malý syn plete s Whitney Houston. Ve škole se tomu říká kombinatorika: dvě role a ke každé dvě alternace. Výsledkem jsou právě čtyři možnosti: Eva Burešová s Dashou nebo Natálií Hatalovou a Tereza Mašková s Dashou nebo Natálií Hatalovou. Viděl jsem a slyšel jsem je všechny. Každá je jiná, každá je svá, každá je dobrá, ale za mne jednoznačně nej...

 Velmi náročná hra. Ruská. Na zacátek mne upoutala výprava. Moc se mi líbila ta myšlenka vlaku. Miluji vlaky. a Tady to nebyl jenom vlak, ale i celý druhý plán. Osoby spolu vedou dialog a pak odjíždějí v dál. Seděla jsem na kraji a bavila jsem se pohledem na technika, který kulisou posunoval asi po nějaké  koleji, ale ručně. Taky mne fascinovaly kostýmy, hlavně ženské.       Herci byli všichni dobře vybraní, paní Briešťanská se tam pěkně zablyštěla, nejen díly blýskavým šatům. Ona asi bude pěkně temperamentní, takže jí ta Anna dobře sedla a i Kamil Halbich se k ní dobře hodil. Na jejich adres...

Ve středu jsem šel do Alfredu, pač Wariot Ideal hráli Hlubiny a já od těch šupáků naposled viděl Plošinu a to prej byla tehdá ještě Kikina na Hradě. Byla středa, všichni někde chlastali a tak jsem nakonec šel sám.Kdyby Švejda, Dörner a Kalivoda byli psi, byli by děsně fajnová smečka, která by vydala na celý leporelo. Jako lidi jsou obdobně boží. Poměrně dlouho jsem měl za to, že je to celý o tom, kterak Švejda vyrazí na piknik požrat něco slaniny a vezme s sebou osobního samuraje a kuchaře. Švejda nežere slaninu jen tak na lavičce u benzínky, Švejda ví, že nejlíp chutná na vrcholu Araratu. M...

Na začátku mi dovolte, abych vám pochválil volbu profese. Kapacita divadelních hledišť je omezená, paměť diváků chatrná a bez vás by budoucí generace teatrologů jen smutně civěly do tmy. Nehledě na to, že zaznamenávání divadelního zázraku je uměním samo o sobě!Neb živé umění je křehké jak domek z ohraných karet, dovolím si v tomto dopise jakožto veterán zákulisí napsat pár rad, jak zmíněný domek nezbořit. 1. Byli-li jste pověřeni zdokumentováním divadelního představení, doražte v rozumném časovém předstihu a seznamte se s inscenačním týmem. Lidé rádi vědí, kdo a proč je fotí, vy se zase dozví...

Vzal jsem včera Kateřinu do Alfredu na novej špíl od Jan Mocek, protože už vím, že Kateřina má ráda divný divný věci. O Mockově posledním epickém díle (Krajina s bažantem, zajícem a srnkou) vedu monolog pokaždý, jak dopiju pátý pivo a stále trvám na tom, že kdo to neviděl, zemře nenaplněn. Tudíž do sálu vstupuju se zvědavostí a nedopitým lahváčem v bundě, jak se na skalního fanouška sluší a patří.Jak se tady pan Jan posledně vypořádal s žánrem diorámatu (a pro dalších dvacet let tak není třeba se o to v českém divadle znovu pokoušet), tentokrát zcela sebejistě háže cihlu do bažiny českého nové...

První premiéra sezóny v KS Aréna je YERMA anglicky píšícího dramatika Simona Stonea a pojednává o tom, jak se zralá žena bezvýsledně snaží otěhotnět a do čeho ta touha ústí. Název převzal z básnického dramatu Federika Garcíi Lorky, který se u nás hrává také pod názvem Pláňka. Ta se zabývá podobným problémem, avšak místo a děj jsou odlišné. Stoneovo drama se odehrává na předměstí Londýna a hlavními postavami je třicátnice Ona a její manžel, čtyřicátník John. Právě se přestěhovali do vlastního domu a začali usilovat o to, aby měli dítě. Dodejme, že překladatel Viktor Janiš dbal na současnou mluv...

Recenze Ze života skeptického padesátníka Zdravím všechny čtenáře, ráda bych Vám poskytla recenzi na divadelní představení: Ze života skeptického padesátníka. Datum hry: 23. 3. 2023. Autorem je dramatik a režisér Petr Zelenka. Žánr: Drama, objevují se zde dialogy mezi postavami, skepticismus. Scénář je psán chronologicky, postava se postupně vyvíjí. Jeviště působilo honosně a zároveň sympaticky, veškeré kulisy jako např. hausbót byly propracovány do detailu. Hlavní postava: Divadelní hra pojednává o padesátníkovi, a jeho dekadentním pohledu na život. Hlavního hrdinu ztvárňuje: Ivan Trojan,...

Jako svou první inscenaci sezóny zvolilo Divadlo Petra Bezruče Shakespearovu hru HAMLET, ke které se vrací s generačním odstupem. V roce 1999 ji zde režíroval Jiří Josek a titulní roli ztělesnil Richard Krajčo, nyní se jí ujal Dodo Gombár a jako Hamleta vybral Josefa Trojana. Gombár je proslulý osobitým a aktuálním uchopením textu, jak jsme ostatně byli svědky ve zdejším divadle při režii jeho hry o dospívajících mladících Hugo Karas (2006). Vázaný jazyk Shakespearovy hry převedl do běžné češtiny, text poněkud upravil, z původních 24 postav ponechal sedm (pomohlo také použití moderních technol...

Ke 110. výročí založení této půvabné pražské tradice jsem se konečně vydala do přírodního amfiteátru v pražské Šárce na Prodanou nevěstu. Protože jsem si už dlouhá léta představovala onen nedochovaný filmový záznam Maxe Urbana => Prodaná nevěsta (1913). Realita je samozřejmě trochu jiná, ale zážitek je to skvělý i dnes. Skvělé nastudování v prostředí, které si užijí všichni, včetně seniorů, rodin s dětmi a zvířata. Upřímně doufám, že tahle tradice nezanikne.     Opera v Šárce....

Zajímavá vás klasická činohra realizovaná na pražském sídlišti? Scéna uvolněná od klasického krunýře velkého kamenného divadla je natolik zralá, že dokáže nabídnout klasické válečné drama. Nadšení pro kumšt sám je tu cítit v každém nápadu a dílčí realizaci. Skvělé.   Jiří Bureš: Smysl v nesmyslnosti Píše se rok 1940 a do Francie se pomalu vkrádá druhá světová válka. Na farmě Chardinových vládne příjemný stereotyp složený z hospodářských prací a výuky němčiny, ten je však narušen v momentě, kdy se Němci přiblíží doslova na dostřel. Sice to vypadá, že se boje jenom přeženou kolem a bude k...

Studio Ypsilon uvedlo těsně před koncem sezóny premiéru, která se tradiční ypsilonkovské dramaturgii posledních let vymyká. Z pohledu náročného diváka, je to rozhodně krok správným směrem, tradiční diváky osobité scény si ale bude muset získat.   Ve hře se netančí, nezpívá (ale rapuje, odlehčující variaci na marylinmonroeovské Happy Birthday nepočítaje) a humor hledá, až na výjimky, spíše v režijních a hereckých nápadech než v temném textu německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga. Černá voda je příběhem Franka a Layly, nesourodé dvojice milenců z před dvaceti let. Kapulety a Monteky zde ...

Poslední premiérou sezóny v Divadle Petra Bezruče je hra francouzského dramatika Floriana Zellera OTEC sledující vývoj těžké nemoci starého muže. Tento jev pojímá s mírnou nadsázkou jako černou, později smutnou komedii, v níž ztráta paměti a poznávacích schopností ústřední postavy neúprosně postupuje a její osobnost se rozpadá. Inscenace se strhujícím projevem Norberta Lichého v titulní roli měla premiéru v režii Jana Holce dne 26. května.                 Hraje se na úsporně řešené hnědě zbarvené scéně Pavly Kamanové s proměňujícím se pozadím, na níž vpředu z obou boků stojí stoličky, v pozad...

Přemítám, kde HDK udělalo chybu. V představení mi chyběl jakýsi wow-efekt. Vzpomínám na představení ve vídeňském Ronacheru - vskutku bomba - prvotní vstup řval na plný kule, dech mi vyrazil light design, a závěrečné "I Will Always Love You" bralo dech. Cítím, že režie pana Procházky už nemůže ničím překvapit, již po několik sezon stále to samé. Pražský Bodyguard by mi udělal radost, pokud by byl umístěn na komorní scénu. Problematické je samotné libreto, kde v podstatě není, co hrát. Délka představení je 2 hodiny a 10 minut, vč. přestávky a děkovačky, přátelé. Je jasné, že první české nastud...

57%      Bach rozložený na divadelní součástky. B. A. C. H. A hudba, ač "jen" divadelní, zcela luxusní. Ten zbytek, to jest provedení, už takové kvality nejeví. Nesourodost projevu, který na jedné straně je zcela civilní, prostý a zbavený patosu, a na straně druhé to je dramatický oblouk, festovní gesta a trdlíkování.      Velmi tentokrát oceňuji S. Postlerovou, její "maminka" Maria Barbara Bach je čistá, citlivá a bez patosu. Pánové Lambora / Karl Bach a Brousek/ Vilém Bach vytvořili velmi uvěřitelnou sourodě-nesourodou dvojici rozdílných bratrů bojujících tu o uznání, samostatnost i o možno...

Po zhlédnutí se mi neustále v hlavě vyjevuje "Kit Kat Club" ze slavného muzikálu Cabaret - osudy Sally a Cliffa, ty již známe, ale jak si vedli ostatní tanečníci jiných podniků?To už může nastínit představení Bent, které sleduje postavu mladého gaye Maxe, kterého hraje Daniel Mišák, který je navíc i pojítkem mezi těmito 2 inscenacemi. Náhoda? Silný příběh je veden ve dvou časových rovinách, kdy se z koncentračního tábora, v myšlenkách, vracíme do předválečného Berlína. Berlína, který žije kabaretními výstupy mužů - nechybí punčochy, podvazky, podpatky - za vedení excentrického "kabaretiéra" - ...