Něco se stalo, netušíme konkrétně co, zda je po jakési válce, neštěstí, které se promítá do celého světa. Svět je narušen, ponořen do špíny, bordelu, zmatku a temnoty. Tmavá zákoutí jsou pomalovaná grafity, tagy. Inscenace možná odráží, ne až nám tak vzdálený svět. Svět po trýznivém a věznivém covidu, svět zničený válkou, svět ohrožený možnými neradostnými ekonomickými důsledky.

Jak z té temnoty vyjít, ke komu se obrátit? Kdo mi pomůže najít cestu? Kde je nějaký řád?

Zjevuje se spasitel. V bílém! Září. Nabízí snad uklidnění, nabízí pomoc? Dělá zázraky, konejší... A to se nelíbí vládnoucí garnituře kněží, nepotřebují nějakého vůdce, světlo, které by davy odvedlo od jejich vlivu. Cíl je jasný - Krista zlikvidovat. Krista - mladého kluka, který chce a věří ve změnu, avšak systém jej naprosto - fatálně - semele.

 

Company se po scéně zmítá, netuší totiž, kam upřít svůj zrak, komu ještě po tom všem důvěřovat? Ježíš je nadšen, že jej lidé následují, ale pak přijde změna, kdy se jeho dobrota obrací vůči němu, což je bravurně podtrženo textem Máří „Zažeň příval strastí" a zabaví Ježíši tablet, ze kterého se na něj řítí nelichotivé informace! A že po textu jde, je jistě dokázáno rolí Panny Marie, němá role, kdy přihlíží Ježíšově konání – a největší prostor tak získává na konci představení, kdy se po matce ptá – „Kde je má matka? Kdo je má matka?“

 

Dice! Kostky jsou vrženy. Vzkaz je jasný, že jedinec nezmůže nic, je ovlivněn ostatními k jejich obrazu, pro změnu musí přispět všichni! Odráží tak současný svět, který se topí v jistě beznaději, trestá schopné a čeká na zachránce.

 

Plzeňská inscenace nabourává očekávanou představu výpravy legendární rockové opery. Výprava Davea Bensona je, tak jako u Sweeney tmavá, možná až depresivní. V levé horní části jeviště je umístěna velká obrazovka na výšku, na které se projektují jednotlivé scénické výjevy, fotomontáže a grafiky Ondřeje Brýny! A to doplněno zhruba 4 monitory, které chvíli slouží i jako ohniště, ale hlavně jsou to nositelé informací.

Diváci si mohou všimnout hesel na obrazovkách již ve foyer, která nevysílají tradiční spoty na představení DJKT, namátkou vybírám:

 

VĚRNI ŘÍMU

VĚŘNI VĚČNOSTI

 

ŘÍMŠTÍ VOJÁCI

OCHRÁNCI SVĚTA

 

ŘÍMŠTÍ HRDINOVÉ

BRÁNÍ NAŠI VÍRU

 

CÍRAŘSKÝ ŘÍM

SRDCE CIVILIZACE

ŘÍM KULTURA A TRADICE

 

HLASUJTE PRO ŘÍM

PRO SILNĚJŠÍ

A PROSPERUJÍCÍ IMPERIUM

 

S ŘÍMEM DO NOVÉ ÉRY BLAHOBYTU

A SPRAVEDLNOSTI

 

Každopádně lze pochválit, že hesla dávají mnohem větší smysl, než hesla probíhající mediální kampaně Evropské komise – „You are EU“

- SVOBODA, MÍR A ENERGETICKÁ NEZÁVISLOST.

- DEMORAKCIE, DIVERZITA A OCHRANA KLIMATU.

- STABILITA, ÚCTA A ZELENÁ TRANSFORMACE.

- JEDNOTA, BEZPEČNOST A OBNOVITELNÁ ENERGIE.

[dostupné on-line 2023-12-28 https://you-are-eu.europa.eu/index_cs]

 

Lze tak možná i sledovat podobu jistého vedení k soudobému chápání světa a zavrhnout staré pořádky, ale hlavně nadčasovost muzikálu. Well played, pane Olšovský, well played!

 

Na jevišti se postavy pohybují s tablety a mobily v rukách, a ve scéně ukřižování, je tak celá akce živě streamována na obrazovku. To napomáhá pochopení, že je děj zasazen do současnosti, či blízké budoucnosti, kdy padly zažité pořádky a formuje se, v postapokalyptické éře, nový řád. Celá ta akčnost, aktuálnost je ještě posílena, že se hraje zcela vpředu jeviště, aby bylo vše hned na očích přihlížejícího publika. Orchestr je umístěn za industriální scénou, které nechybí plechové stěny, přiznané rozvody energií. To vše připraví jakousi pomyslnou bránu pro vjezd krále Heroda, na kapotě pojízdného vraku auta. Je zvykem, že je scéna Heroda rozjuchaná, k čemuž vede hudba i text, ale v pochmurném podání se zde i šero a tmavé zákoutí zachovává.

 

Celé společenství je ve velmi uvolněné, čemuž odpovídají i kostýmy, která nabízí volné střihy, otrhané a nedbalé oděvy. Jen hlavní dva světy mají jistou fazonu. Svět naděje - postava Ježíše, je oblečena celá v bílém. Bílé boty, kalhoty, tílko a přes něj bílý plast. A i této prostoty je pak před bičováním zcela zbaven! Nahý je umístěn do klece!

Svět nového řádu – kněží, kteří mají tmavá roucha se zlatým lemování, dekorované šperky a nechybí ani vysoké pokrývky hlav.

 

Kladně lze hodnotit výkony sólistů. Zapomeňte Střihavky, Bárty apod. Nové pojetí, nová generace, nové energie, kterou tradičně vyvolávají sborová čísla.

Getsemanské zahrada se Pavlovi Režnému velmi povedla. Bavila mě jeho debata s Bohem, jak jej vyzývá k odpovědi, všemi svými gesty a výrazy tváře - to mě hodně vtáhlo a bavilo, asi nejsilnější moment představení.

Potom musím pochválit pana Pavla Klečku, v roli Piláta, a to díky síle jeho hlasu a svým vystupováním. Které naprosto korunovalo scénu před ukřižováním („Pilátův soud“). A bičování tak nebylo jen obyčejné odpočítávání, mělo to ohromnou sílu a zajímavou atmosféru, a to vše ještě podpořeno drobnými pyro efekty.

 

IG: @emanuelflame