Historka o sv. Magdě

Jakým způsobem příběh jednoho vnímají ostatní? Jak jej budou vyprávět? Jak se změní s pohledem každého jednoho z nich? Všechny tyto otázky předkládá inscenace Tomáše Loužného. Čtveřice žen v ní vypráví příběh páté - oběti, vražedkyně - který se odehrál v jejich těsné blízkosti, ale aniž by ony samy byly jeho účastnicemi. Přesto jej všechny znají, každá má svůj náhled a každá svůj názor potřebuje sdělit. Postdramatický text inscenuje Tomáš Loužný s využitím řady zajímavých režijních nápadů a detailů, čtveřice hereček předvádí výborné herecké výkony, jen bych za sebe potřebovala svižnější tempo, to mě jako už obvykle v jeho inscenacích ubíjelo.

65 %. Na Arénu neobvyklý postdramatický text, podobně jako u Schimmelpfenniga zde nejsou postavy v pravém slova smyslu. Epické vyprávění režisér T.Loužný rozdělil mezi čtveřici žen, které reprodukují příběh Magdy, kterou osobně znali a z níž se později stala vražedkyně. Vypravěčky zároveň prezentují svůj osobní náhled na Magdin životní osud, v němž se vyjevují stereotypy a mezigenerační střety. Nejvíce ovšem rezonuje téma násilí na ženách. Samotný text mi nepřišel zase tak zajímavý, ale Loužnému se povedlo vystavět mnohé působivé mizanscény - třeba když je na konci baletka představující Magdu zavěšena na hák jako kus masa.