Blogy

První inscenace sezóny KS Aréna trefně odpovídá sloganu Rok rozmarných her. Antický román ZLATÝ OSEL Lucia Apuleia totiž vypráví o dobrodružstvích mladíka, který byl následkem svého nerozvážného rozmaru proměněn v osla a teprve po mnoha trápeních získal zpět lidskou podobu. Dramatizace Tomáše Vůjtka a Jiřího Pokorného adaptuje dějový rámec věrně, zdůrazňuje přitom analogii dekadentního ducha doby pozdního Říma se současností. Premiéra inscenace režírované Pavlem Gejgušem se uskutečnila 26. října. Historka o proměně rozmařilého mladíka v osla nebyla tehdy ojedinělá. Z 2.stol.n.l. se dochovalo ...

Generálka. Tentokrát jsem se těšila na tento známý kus, protože jsou pod tím podepsáni dva autoři. Brecht je původní autor. Pokud si tedy odmyslíme, že motiv někde odcizil od starších autorů. Ale tato verze je plná odkazů na dramatika Václava Havla. I například v tom, že se tam najednou objeví nějaká postava a vykřikne " ať žije svoboda tisku!". A celkově tam postavy mají široce rozvětvené dialogy o morálce, o různých "organizacích". Také o svobodě a svobodném podnikání. A to prosím spolu hovoří Bill Lockit, úplatný velitel policie, a Wiliam Peachum, takto šéf skupiny kriminálních živlů, dona...

  Zajímavá hra. Tato historie mi není moc známá, takže mi bylo doporučeno nastudovat si pana autora. Podle dostupných informací pan Medek nebyl moc úspěšný autor a jediná  slušná jeho hra byla tato. Pak už prý jenom seděl na židli v kanceláři památníku na Vítkově a věnoval se  tréninku uklízeček... Proto asi hra ve druhé části cituje kritiky, které jsou dost protichůdné.Podle celého textu v programu se tomu moc nedivím. To se nedá ani číst. Ale jinak moje první pocity jsou velmi vřelé. Ten formát hry je opravdu zajímavý. Co chodím na Novou scénu, tak jsem nic podobného neviděla. Hru vlastně...

Zajímavá budova divadla na Fidlovačce, zřemě zcela pro zpívání a tancování. Na Šakalí  léta jsem se moc těšila, mám ráda Ivana Hlase. Ale čekala jsem opravdu  originál muzikál. Trochu mne rozladila přímá citace filmové verze. Jen některé detaily byly jiné, například klanění před  nabalzmovanou mrtvolou Klementa Gottwalda , to bylo docela působivé. Jinak poměrně uspokojivé výkony. My jsme ted viděli Lukáše Adama jako Bejbyho. Líbil se mi, je takový barevný a umí zpívat. Mezi děvčaty samozřejmě vynikla Anetka Krejčíková. Ona je tedy kus ženské. Umí se pohybovat i zpívat.... no je to celkově šťab...

Do nové sezóny se Divadlo Petra Bezruče ohlásilo s klasickou francouzskou komedií, v níž si Molière tropí posměch z vypočítavého a hypochondrického měšťáka. Pozměněný název s lomítkem ZDRAVÝ NE/MOCNÝ dal vzniknou různým dohadům a ukázalo se, že nejde jen o slovní hříčku. Hostující režisér Vladimír Morávek text přepracoval a vytvořil svéráznou kompozici hry ve hře, kde se prolíná představa původní inscenace Zdravého nemocného s okolnostmi jejího uvedení a skutečným Molièrovým osudem. Premiéra se uskutečnila 20. září. Moderní dramaturgie se Molièrově komedii dlouho vyhýbala, naposledy byla uved...

Moje první setkání s MDp a již tak hustokrutopřísné! Král Otakar a Rudýnek Habsburk jak vyšití, tedy  Martin Pechlát démonicky máchající motorovou pilou. A Ivan Lupták, velebně  kynoucí rukama svému lidu. Jsemť v rozpacích, čeho jsem byla svědkem. Chvíli to hřmělo jak od Shakespeara, chvíli muzikál. Ale rozhodně to mělo koule. Také živí hudebníci hráli na plné koule, testosteron a adrenalin se v chuchvalcích valil na prostý lid pod forbínou.  Všude samé dřevo, piliny a mulč. Takový  drajv jsem doposud nezažila, i když  historické reálie jaksi moc nezapadaly do děje. Zatímco soudobé narážky tam...

Byl jednou jeden domeček a v tom domečku stoleček... V ratejně sálu vinohradského paláce Casa Gelmi stál velký vojenský stan Divadla Líšeň a ve stanu pár židliček a variabilní „vychytaný“ stůl s šuplíky. Těšil jsem na dýchatelný prostor, zatáhli nás do stanu... Logika spojení velký sál a v něm stan mi unikla, jsem však na festivalovém představení Příští vlny, kde cokoliv podivného je tak samozřejmé jako Hynaisova opona v Národním. Stan, jak se později ukázalo, má pro inscenaci nejen zásadní emoční funkci (stísněnost prostoru), ale sám je scénografickým prostředkem. Inscenace Putin lyžuje od za...

Generálka.   45 % Tohoto autora neznám na jevišti a s paní Havlovou jsem také neměla tu čest. Ale zaujal mne koncept té hry. Žena, která bez skrupulí a chladnokrevně zkorumpuje městečko, kde se narodila. Jde o pomstu a tato žena si může dovolit vše a taky si to užívá. Dagmar Havlová si to skutečně užívala, byla v tom pěkně usazená, slušelo jí to a mělo to těžký rajc. Zvlášť ve druhé polovině hry, kdy stojí na balkoně, lenivě sleduje okolí, nechává se opečovávat a jako kudlanka nábožná čeká na svou oběť. Zatímco pan ředitel Töpfer, který hraje jejího bývalého milence a tedy tu oběť, měl jen...

Tak cool hra včera! A přitom " jen konverzační komedie". Ano, komedie. I když v prvním výstupu mladá žena při telefonickém rozhovoru s matkou sjíždí koks. Hmm, to je tedy matka! Pořád je to poměrně  vtipné, jakým způsobem si postavy vysvětlují své pocity, nebo vyjadřují jedem druhému svou nevoli. Jak jeden druhého nevybíravým způsobem posílají někam, ale přesto se vlastně mají rádi! A je pořád konverzační, i když ta konverzace někdy probíhá ve stylu ... jak rád bych ti to řekl, ale to víš, že... ale nemůžu. No, ono je to tím, že hlavní hrdina tedy nemá zrovna vybraný slovník a  jeho slovní zá...

Dva naprosto odlišné žánry, stand-up comedy a detektivku, se rozhodli spojit v Dejvicích za režijního i autorského přispění Jiřího Havelky. Zatímco v první polovině představuje šest herců (I. Trojan, K. Melíšková, M. Myšička, S. Babčáková, Z. Žádníková Volencová a T. Jeřábek) svou cestu k herectví i samotnému Dejvickému divadlu, v druhém poločase se odehrává jakási rekonstrukce posledních dnů a hodin zavražděného agenta a Putinova kritika Alexandra Litviněnka. Před přestávkou má divák dojem, že přišel jen na neformální návštěvu do hereckého obýváku – s takovou lehkostí a přirozeností (snad kr...

Hru českého režiséra a dramatika Davida Drábka, který je zároveň nastupujícím kmenovým režisérem Městských divadel pražských, uvádí Divadlo Rokoko od října 2018. Hlavními postavami příběhu jsou policejní vyšetřovatelé Iggy (Vanda Hybnerová) a Diana (Jiří Hána) a zatímco Iggy představuje cynickou detektivku, zmítanou alkoholickými delirii, Diana je transsexuálem kdesi v přechodu mezi mužem a ženou, který pravidelně dochází na terapie s názvem „Je tvé pánevní dno šťastné?". Kromě nezbytných peripetií spojených s Dianinou sexuální identitou jsou středobodem drobné kriminální případy, odehrávají...

Rád bych napsal recenzi, ale jsem ve střetu zájmů. A na to jsme v české kotlině tuze citliví... Tak alespoň hrst postřehů. Především byla radost pozorovat z uctivé vzdálenosti vznik téhle mimořádné inscenace. Pozorovat, kterak Marek Němec, Jiří Janků a Agnieszka Pátá-Oldak pracují. Jsou neuvěřitelní. Marek – gejzír nápadů a energie – dokáže pracovat s radostí a humorem, i když je k smrti unavený, umí to s dětmi i dospělými a má trpělivosti na rozdávání. Jirka umí kouzlit se slovy, poradí si s každým textem, a při tom všem se tváří, že neumí pětku místo dvojky napsat. A Agnieszka? Ta si poradí...

Plzeň a léto s divadlem. Letos to padlo na prostranství U Ježíška, bohem zapomenutý kout Plzně. Tribuny naproti zemníku, výhled na hřbitov, kam pochovali J.K.T. Boží místo. Kulisy tvoří náletové stromy, svah umělého pahorku, na něm „skládka odpadků". V lesejku hoří ohýnky. Chánov jako vystřižený. A ony jsou to Strakonice. Děj je známý jako Malý Bobeš. Jedna mravoučná scéna za druhou. Skoro jako Beverly hills 90210. Přicházel jsem rozpačitý. Pak se objevil Ondřej Rychlý a já se usmál. To bude dobré. Pak se tam objevila Dorotka, krásná až srdce usedalo. Měla úsměv mé ženy, okatá jako mé dcery,...

Na inscenaci pod sirym nebem byva nejvetsim problemem sire nebe. V Plzni ovsem scena U Jeziska vytvari obraz ceske krajiny vcetne lesu, hor i nizin plnych komaru. A misto problemem, zda se byti "jezisek" darkem.. Je neuveritelne, ze se na stejne misto podarilo navic dostat sibenicni vrch i arabskou poust.Co se hercu tyce, plzensky Rychly Svanda je dudakem, ktery zaujme Konradyho, plzenskou kavarnu i autovrakoviste. Je rychly tak, ze da dve kolecka kolem elevace za minutu a zdola nekolikrat i obavany Pahorek. Dojima i nastve, hraje obstojne na dudy, ale za triceti stupnu Celsia nejvetsi (erotic...

Hudba a zpěv skvělé. Škoda podivného zvučení, kdy všechny hlasy zněly odkudsi zhůry z repra, nikoliv z jeviště. To bylo hodně rušivé. Spíš jako poslouchat rádio než divadlo. Bylo to asi třetí představení, pro některé aktéry premiéra, což se projevilo dost v dialozích, kdy místo hraní a tavení emocí se spíše vzpomínalo na příslušné repliky. S počtem odehraných repríz si to vše určitě sedne a bude tam vše, co tam být má.Šimon Fikar krásný čistý a přesný hlas. Nádherný zpěv. Jaromír Dezort opravdu komediant duší. Ivana Chýlková výborná, možná bych jen u její Mrs. Wilkinsonové očekával ještě větší...

Poslední hra sezóny znamenala pro DPB velkou výzvu, MISTR A MARKÉTKA Michaila Bulgakova patří mezi nejvýznamnější, ale také nejsložitější ruské romány minulého století. Dramatizaci předlohy zpracovala Kateřina Menclerová pro režiséra Alexandra Minajeva. Výsledek předčil očekávání a je zároveň vyvrcholením práce umělecké šéfky a dramaturgyně před jejich odchodem z angažmá v DPB. Premiéra inscenace byla 10. května. V románu se pojí lyrika s psychologismem, satirická komedie s tragédií s katarzí, prolíná se tu reálné, fantazijní a mýtické. Do dění z meziválečné Moskvy zasahují nadpřirozené síly ...

Romeo a Julie, Divadlo na Vinohradech55 % 10. 6. 2019 Jak rád by člověk řekl: Je to opravdu poctivě dobré. Hmm...tak moc ne. Takže, co dobré je:Mercuzio (Ondřej Kraus) tvoří komédii a navíc kůlničku (bez dříví, to by někomu nejdřív naházel na hlavu a měl by z toho náramnou radost).Tybalt (Marek Holý), lokální nóbl kocour s ostrými drápy, zdatný v soubojích, kousavý a elegantně agresivní, pozor, nehladit.Julie (Sabina Rojková) se drží postavy s jistou grácií a krvavý přerod je v jejím podání zjitřený, byť je v první polovině zdánlivě slabší.Romeo (Marek Lambora) - tak tady už panují první po...

Cyrano z Bergeracu je moje oblíbená divadelní postava, proto jsem po zjištění, že je v Divadle Radka Brzobohatého uváděn jako muzikál byla nadšena a zakoupila vstupenky.Po shlédnutí musím říci, že převládl pocit zklamání.  Zklamání z toho, jakým způsobem tvůrci přistoupili ke zpracování tohoto klasického díla. Dokážu pochopit, že ne každý autor chce zobrazovat notoricky známý příběh po "staru" a určitá modernizace nemusí být na škodu. Ovšem laciný humor, pitvoření, trapné žertíky, kterých bylo zejména ve druhé polovině neskutečně mnoho, v tomto představení zabily veškerou poetiku a romantiku....

                                    Poslední titulem sezóny "rozkvetlých mandragor" v KS Aréna je hra ZIMNÍ SLUNOVRAT Rolanda Schimmelpfenniga, jednoho z předních a ve světě nejuváděnějších současných německých dramatiků. Jde o českou premiéru a první hru tohoto tvůrce uváděnou v Ostravě. Její realizace se ujalo duo mladých režisérů, Kristýna Kosová a Adam Svozil, známé z rytmikálu Kouř, který má na repertoáru DPB. Premiéra inscenace se uskutečnila 25. května. Děj se odehrává v bytě manželů Bettiny a Alberta, patřících mezi vyšší střední třídu. V popředí vlevo je obývák s piánem, vpravo (fi...

V kladenském divadle se tentokrát koná velkolepá rokenrolová jízda, i když se jede jenom pražskou tramvají. Autor a režisér Miroslav Hanuš chtěl za 2 a půl hodiny ukázat to podstatné ze života rokenrolového krále Miki Volka, proto nasadil od začátku do konce strhující tempo. A protože život Mikiho Volka nebyl žádná procházka růžovou zahradou, nabízí se divákovi poněkud těžší kousek řešící problémy z reálného života, a nejen tím působí ve srovnání s převažující pražskou muzikálovou produkcí jako zjevení z jiné galaxie. Ani závažná témata jako závislost na alkoholu a lécích, a estébáctví a udava...