V Divadle F. X. Šaldy v Liberci proběhla v pátek 27. 1. 2023 činoherní premiéra hry Marie Antoinetta, kterou napsal současný americký dramatik David Adjmi (narozen 1973; premiéra v USA proběhla v koprodukci American Repertory Theater a Yale Repertory Theatre v září roku 2012). Režie se ujala mladá režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová, která vycházela z překladu Dany Hábové. Scénu a kostýmy navrhl David Janošek a hudbu složila Vladivojna La Chia. Choreografii pak vytvořila Denisa Musilová a light design provedl šéfosvětlovač Pavel Hejret.

Jednoduchá a funkční scéna

Scénu výtvarník vytvořil poměrně jednoduchou, ale přitom také velmi funkční. V pravé části jeviště se nachází větší pohovka a kousek před ní položený běžný lustr a stojan s bustou. Zbytek scény dotváří 10 větších pojízdných rámů, ve kterých jsou zabudována částečně otočná zrcadla, a sami herci tak jednoduše mění jednotlivé scény. Na tazích je zavěšeno několik částečně průsvitných šál a celá scéna je ještě pokrytá kobercem. Kromě toho jsou po stranách forbíny přiznaná světla.

Herecké výkony

Titulní roli ztvárnila opora libereckého souboru Karolína Baranová. Od svého příchodu v roce 2008 je jednou z nejobsazovanějších hereček činohry. Často má možnost hrát hlavní role (za všechny jmenujme alespoň Hedviku v Ibsenově Divoké kachně a Naďu v muzikálu Urinetown: The Musical). Ale Marie je její životní rolí. Herečka prakticky neopustí jeviště. Už její první příchod na scénu ze zadní části jeviště je fenomenální. Po krátkém tanci s Ludvíkem XVI. (Ondřej Kolín) následuje velmi vtipná scéna s jejími dvorními dámami Terezou de Lamballe (Jana Hejret Vojtková) a Jolandou de Polignac (Eliška Jansová), při které se všechny herečky dostatečně nají různých sladkostí. Roli Josefa II., bratra Marie, dostal hostující Jakub Albrecht (bývalý člen souboru, nyní působí v pražském Divadle Pod Palmovkou). Celý jeho pozdější dialog s Marií přináší další vtipné momenty. Působivá scéna je také dialog Marie a její osudové lásky Axela Fersena (Filip Jáša). Později se v menší roli Prince objevuje nováček souboru Eva Goldmannová, která v Liberci letos zahájila svou druhou sezónu. Na začátku druhé půle se na scéně krátce objevují Jaromír Tlalka jako hokynář Pan Sauce a jeho žena Štěpánka Prýmková. Hlas stráže pak namluvil Stavros Pozidis. Baranová skvěle představuje zpočátku zhýralou a okázalou královnu, která svůj čas věnuje různým kratochvílím. Působivý je ve druhé půli její přechod do role takřka lidské trosky, kam ji dohnaly okolnosti, ale přitom neztrácí nic ze svých ideálů a částečně i půvabů. Její kolegyně a kolegové jí velmi zdatně sekundují.

Režijní pojetí

Hlavní část textu je pochopitelně soustředěna na titulní postavu. Ale každá ze zbývajících postav svým způsobem přispívá ke zdárnému celku. Po pauze dostává větší prostor Eva Goldmannová, jejíž záchvat poněkud trucujícího znaveného Prince je režijně dobře nazkoušen, a tak i tato scéna patří k těm silnějším a částečně komickým předtím, než se situace začne dostávat k nevyhnutelnému konci… Se scénou dobře kontrastují také kostýmy, zejména záměrně křiklavé Marie a Ludvíka nebo „sako“ Fersena či hokynářky. Režisérka si dala záležet také na vhodném využití hudby. Někteří herci měli porty, a tak v inscenaci zazní krátké popěvky, občas i celá slova cizí řečí. A celkově režisérka dokázala velmi dobře vystavět snad každou scénu, která je někdy záměrně herecky spíše statická a je doplněna jinými divadelními prostředky. Jedná se například o tichý dialog Baranové a Albrechta ke konci hry, do kterého je slyšet zvuk pracujícího dýmostroje. Celá hra je zrežírována velmi precizně a liberecké divadlo může být pyšné na to, že se mu podařilo získat režisérku, která si již dokázala v českém divadle získat prestižní postavení. Nutno ovšem podotknout, že inscenace je pojata moderním způsobem (což je dáno již samotným textem, ve kterém se vyskytuje značné množství vulgarit). Své diváky si ale inscenace najde, o tom nemůže být pochyb.

(psáno z premiéry 27. 1. 2023)

Jan Šrajer