Blogy

 24.5. 2019,  Divadlo na Vinohradech režie: Martin Františák, premiéra: 16.9. 2016 40 %    Její Pastorkyňa je klasika. Prakticky nenapadnutelný výrok. Vinohrady patří k předním divadlům v zemi. Totéž. Takže pokud něco nesedí, někde bude chyba. Pojďme se tedy projít, propůjčím Vám svoje oči a uši.    Její Pastorkyňa má dvě linie, ženskou a mužskou, běží společně vedle sebe a ovlivňují se především blízkostí. Mužská linie je trochu zajímavější, ve stejném kotli se taví celoživotní křivda, furiantství, pýcha i počínající alkoholismus. Stačí bič a máte o komplikace postaráno.   Ženská linie jsou...

Paní Choděrová skvěle rozehrává sérii postav a situací, vtipnost tohoto kusu je v druhém plánu, a přece se drtivá většina publika smála po celé představení. Čili to je srozumitelné, sdělné, zábavné a přitom i inteligentní. Ukažkte mi na českých jevištích, kolik je takových kusů. Všem svým kamarádkám jsem toto představení doporučila jako jeden z mých nejlepších kulturních zážitků poslední doby. Věřím a moc přeji celému týmu, který toto představení připravoval, hodně diváků spokojených jako já a představení samotnému stovky úspěšných repríz. Děkuji všem!...

   K derniéře se prý nic nepíše. A když už, tak prý maximálně pac, pusu a čau. Pokud je však derniéra zároveň něčí premiérou, je třeba to řádně ohlásit a také oslavit. Takže slavme, před kulisy, nikoli za ně, vystoupil pan režisér Jan Frič jako Libor. Statečně bojoval s textem, scénou, kostýmem, ba i s herci, takže velké plác plác plác...a ještě jednou plác.    Co říci, bratři a sestry, Slované a Slovanky...je třeba říct, že toto, jak doufám, nebyl závěr. Že to může být naopak začátek krásného...a sakra, tohle nebyla Casablanka. Tohle bylo hrdé, to naše, slovanské Z tvrda hrada, a vlastně jen...

Mám pocit, že Klatově Faustovi zatím trochu chybí nadšené ohlasy (byly snad jen dvě vysloveně pozitivní recenze), a tak jsem se rozhodl vylepšit skóre aspoň tady. Pro mě tato hra představuje nezapomenutelný zážitek, který hodně posouvá můj názor na to, čím divadlo vlastně může být, a přináší mi novou chuť vůbec do divadla chodit. Obecně mi u činohry často chybí větší rozmanitost výrazových prostředků, což je tady popřeno vrchovatou měrou. Jsou to audiovizuální hody, které dokonale rezonují s příběhem a spoluvytvářejí mnohovrstevnaté dílo. Je to fakt skvělé. Hodně bych si přál, aby hra jako tat...

"Když vztek jak pára v kotli bez ventilu vře a napíná se potají, přijde muž. Má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen. I Krysař mu říkají." Krysař svou pouť na muzikálovém poli započal před mnoha lety - od září 2017 ji podstupuje v aktuálním nastudování v divadle Kalich. A právě tuto pouť jsem pro její "dechubraní" absolvoval spolu s osudy všech postav již několikrát a dojmy jsou natolik silné, že si je neodpustím rozepsat trochu šíře. Autorská muzikálová prvotina Daniela Landy neztrácí na aktuálnosti. Jeho hudba a texty mají výrazný rukopis a těší mne, že zde jako v jiných muzikálech, není pra...

Divadlo je komunikace a jako takové se skládá z vícera rovin vypovídání. Stejně jako v mezilidské komunikaci bývá těžiště sdělení na jedné rovině (ať už ve významu slov, v intonaci, mimice...), bývá i u divadla jedna složka vůdčí (slovo, vizuální stránka, pohyb, zvuk...). Má-li divadlo věrohodně promlouvat, je třeba, aby byly všechny roviny výpovědi v souladu, aby se vzájemně podporovaly a rozvíjely. Inscenace Dopisy Olze naráží na zásadní problém. Složka textu, který je zde nosičem sdělení, převyšuje všechny ostatní roviny, které nejsou sto k samotnému textu nic přidat. V horším případě na s...

Thomas Bernhard patří k nejhranějším, ale i nejnáročnějším moderním autorům německého jazyka. Řada jeho her byla uvedena v Praze a Brně,  v Ostravě můžeme jeho dílo poznat poprvé právě díky dramaturgii KS Aréna. Hra DIVADELNÍK, jejíž ústřední postavou je principál rodinného zájezdového divadla, byla zvolena se záměrem dát další velkou hereckou příležitost Marku Cisovskému. V překladu Vladimíra Tomeše a úpravě Tomáše Vůjtka ji nastudoval hostující režisér André Hübner-Ochodlo. Premiéra inscenace se uskutečnila 12.ledna. Scéna, kterou si režisér sám navrhl, napovídá expresivní charakter inscena...

MANDRAGORA je mýty opředená rostlina, jejíž kořen je jedovatá příšera, kdysi oblíbená čarodějnicemi a traviči, ale také to byl symbol lásky i lék užívaný od starověku. Ve své komedii její kouzlo využil renesanční myslitel Niccolò Macchiavelli a jeho dílo ani po staletích neztrácí na účinku a léčí (nejen) smíchem. Hru v překladu Jaroslava Pokorného a úpravě Tomáše Vůjtka, autora textu písní, uvedl na jeviště Ivan Krejčí. Premiéra inscenace se uskutečnila 16. března. Scéna Milana Davida obepíná jeviště půlkruhem s tuctem dveří rozdílného tvaru a barvy, z nichž většina je funkční, vstupuje se ji...

Národní divadlo, 2.4. 2019     Erbenova Kytice se od roku 1984 podruhé vrátila na jeviště Národního divadla, tentokrát jako činohra, v režii dua Skutr. V principu jde o pásmo sedmi volně propojených inscenovaných básní a vůbec se jako hra netváří zle a školometsky, koneckonců česká populace je Kyticí téměř promořená, takže nějakou odolnost máme.  Všichni oddrndáme pár veršíků z Polednice, Vodníka nebo jiné básně podle osobní preference.      Hlavní problém však zní: Jak vlastně Kytici zobrazovat? Jako roztomile hrůzné horůrky? Jako opulentní tragédie s až operní výpravou a efekty? Nebo jako ...

6. 4. 2019 Světla v tunelu, ProDivadlo, Kulturní sál železniční stanice Praha, hlavní nádraží. režie: Lenka Šebek Loubalová 1. a 2. premiéra: 26. a 28. 10. 2018     ProDivadlo je...zvláštní, divné a evidentně skotačivé. Nejsou to jen amatéři, nejsou to jen profesionálové. Je to slepenec, se všemi ctnostmi a nectnostmi, jaké může takové spojení poskytovat. Má proto dost zvláštní kouzlo pro toho, kdo nikdy nic takového neviděl. A mimochodem...ani tenhle text by nikdy nebyl napsán, nebýt pár utroušených poznámek a veliké divadelní zvědavosti.      Světla v tunelu, divadelní útvar zvaný hudeb...

Dramaturgie Divadla Petra Bezruče cílí (nejen) na mladé diváky, uvádí současné hry a ty klasické přibližuje dnešním problémům, vnímání a myšlení. Tak byla pojata Maryša, ještě radikálnější je úprava dramatu Henrika Ibsena Heda Gablerová. Jde o parafrázi hry, Anna Saavedra s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou a dramaturgyní Kateřinou Menclerovou zápletku přejímají a zeštíhlují (např. významný motiv ztráty rukopisu vypouštějí), děj přesazují do současnosti a dialogy upravují se záměrem, který naznačuje rozšířený název: HEDA GABLEROVÁ: TEORIE DOSPĚLOSTI. Premiéra inscenace se uskutečnila 15. ...

Včera jsem se byla podívat na dětském představení. Já, dlouho dospělá s další dospělou, bez dětí. Byla jsem zvědavá na nové představení Radima Vizváryho. Ve Švandově divadle jsem viděla oba předchozí projekty a byla jsem nadšená. Ale nedovedla jsem si představit, co tam s těmi dětmi bude dělat. Bude se to dětem líbit?   Ale dost obav. Stálo to za to. Nedá se vylíčit,co se dá dělat s rolí papíru. Naprosto bezbřehá imaginace. Je to vtipné,je to akční. Je vidět, že má akrobatický trénink. Předstvení je lehce rozčleněné. Začíná jako znuděný puberťák. V příběhu se vyčleňují rúzné objekty, vzlét...

Je mi líto, po první části jsem si ještě říkal..je to kýč, je to blbina, ale celkem se bavím. I ta travesti část je celkem fajn. Druhá polovina s halucinačním pitvořením Tofiho, Novotného a Přeučila v kanceláři Lukeše(bezkonkurenčně nejtrapnější scéna) a stále horším zpěvem téměř celého osazenstva, který má maskovat téměř v každé scéně trio Dreamgirls, či zpívající uklizečka, ale atakuje muzikálové dno. Místo tance se koná vlnění, místo vtipu pitvoření.Dort pejska a kočičky spojil neobratně a bez vkusu dohromady crazy komedii, špatnou kriminálku i pokus o drama.Diváci přesto vstávají nadšením...

Nálepka rozhoduje. Jestliže vedení (nebo marketing?) divadla (v tomto případě Národního divadla v Praze) označí něco jako "operu", dostane to punc nepochopitelného umění nestravitelného pro běžné publikum, a to se takovému představení obloukem vyhne. Opera Národního divadla pod vedením uměleckého šéfa Petra Kofroně známého z Agon Orchestra již několik let systematicky uvádí na Nové scéně sérii představení, které by si zasloužily pozornost mnohem širšího obecenstva (naopak, pro tradiční návštěvníky opery se jedná o často nestravitelné kousky). Po Šostakovičově Antiformalistickém jarmarku (refl...

Hrobníkova dcera, Viliam Klimáček, 10.1. 2019, premiéra 6. 12. 2018, Divadlo Na Vinohradech, Studiová scéna  Hra pro čtyři , určená do prostoru Studiové scény. Otec - hrobník (Otakar Brousek ml.), Matka- bývalá ruštinářka (Antonie Talacková), Dcera - epileptická mystička (Tereza Terberová ) a Laco (Ondřej Kraus) - velitel domobraneckých Karpatských vlků, Slovensko v době nárazu pseudokapitalismu v 90. letech.   Laco je borec. Je velitelem Karpatských vlků, ó , to se má.  Má maskáče a holku. Ta je sice mírně mešuge, ale určitě rasově čistá.  Chudák Dcera. Ta zas má Laca, epilepsii, taky vid...

Mám dojem, že víc než čímkoli jiným je nová inscenace plzeňské činohry další zkouškou zdejšího publika. Před třemi lety neobstálo, když štítivě nepřijalo Büchnerova Vojcka v invenční inscenaci režijní dvojice SKUTR, teď stojí před novým dilematem. Šéfka činohry Natália Deáková se rozhodla uvést Modrovouse belgického expresionisty Michela de Ghelderode, který se vymyká tradičnímu divadlu a na českých jevištích nemá právě na růžích ustláno. Na mimořádné inscenaci se podíleli skvělí profesionálové – dramaturgyně Marie Špalová, scénograf Lukáš Kuchinka, hudbu složil a s kolegy ji na klavír, cimbál...

KOUŘ se natáčel v Ostravě a sem se také po čtvrtstoletí vrací. Už ne jako film, ale scénická verze s navazujícím dějem. Adaptaci pro Divadlo Petra Bezruče zpracovali a režie se ujali dva mladí úspěšní tvůrci Adam Svozil a Kristýna Kosová a hře dali podtitul RYTMIKÁL POST-TOTALITNÍHO VĚKU. Jejich groteskní obraz současných poměrů a mravů se nápadně podobá těm, jaké ve filmu zachytili Lumír Tuček a Tomáš Vorel, a působí tak naléhavě, až z toho mrazí. Inscenace měla premiéru 23. listopadu. Film měl pohnutý osud, scénář vznikal za normalizace a narážel na překážky, až nástup nového režimu umožnil...

Změny nálad. Euforie střídající stagnaci a lhostejnost. Nadšení z přítomnosti lidí střídající nechuť kohokoliv vidět. Kolik emocí se vejde do jednoho lidského života? Do jednoho dne? Do jednoho večera? Do jedné chvíle? A kdy máme pocit, že koukáme na příběh někoho jiného, a najednou zjistíme, že se před námi zrcadlí něco nám velmi důvěrně povědomého? Co když to, nad čím se smějeme, co nás dojímá, co nás baví a co nás děsí, co když tohle jsme my? Každý z nás? Co když tohle jsem já? Klade-li přede mne někdo nebo něco takové otázky, znamená to, že jsem zaujatý tím něčím, co ve mně tyto pocity vyv...

16.11.2018                                                                 Český Těšín     Jízdní hlídka     Milá Libuško,mystryně svého řemesla,bez které by herečští mistři nebyli mistry. Dlouho mi bude v uších znít Váš perlivý smích,Vaše neokázalá,ale vydatná láska k divadlu,mě budou usvědčovat v dlouholetém přesvědčení,že tento druh umění je nenahraditelný,neboť plodí takové charaktery,jako jste Vy. Spolupráce s Vámi byla radostná,neboť jsem tajně ukrádal něco z Vašeho náhledu na život - a vůbec. Přeji vše nejlepší,ať se Vám daří vše,co si přejete,aby se dařilo.                   ...

První premiérou sezóny KS Aréna charakterizované sloganem "Rok rozkvetlých mandragor" je černá a absurdní komedie Viliama Klimáčka KOMIKS těžící z prvků popkultury. Text původně vycházel roku 2003 jako komiks na pokračování a je podkladem pro hru tvořenou šesti mikrokomediemi různých žánrů, je tu absurdní mikrodrama, erotická konverzačka, psychiatrická přednáška, dialog náctiletých, parodie opery a psychiatrická groteska. Setkáváme se v ní s postavami vyšinutými z bezbřehé svobody a rozvratu hodnot v konzumní době. Premiéra inscenace režírované Tomášem Dianiškou, jejíž ráz naznačuje podtitul "...