Naši furianti

Aktualizace tak akorát, takové to představení, které zanechá příjemnou vzpomínku, a na které by se klidně dalo zajít znova.

Výborně zpracovaná klasika proložená zpěvem. Začátek je poněkud rozvleklý, ale jako celek hra rozhodně nenudí.

Mé čtvrté setkání s Furianty, tímto klasickým českým divadelním textem, bylo vpravdě zážitkem. Tvůrci skvěle balancují mezi klasickým a moderním pojetím, kdy tu moderní část zastávají kostýmy či současná mluva a výrazy. Nadšený jsem z proložení textu písničkami, které se sem skvěle hodí. Jinak se v zásadě jedná o obstojně zvládnutou klasiku, která zkušenějším divákům nabízí něco nového a nové diváky snesitelným způsobem seznámí s českou klasikou. Hereckým výkonům nemám co vytknout, scéna je originální, jednoduchá a přitom plně funkční a celkově mě to pozitivně nabudilo, kdy jsem měl po celou dobu nenucený úsměv na tváři. /8.11.2022 v Táboře/

Inscenaci Našich furiantů v Komorní scéně Aréna režíroval Petr Svojtka v duchu současného divadelního jazyka. Dramaturgické úpravy posílily ironii, absurditu i motiv manipulace a fake news. Nadčasovost konfliktu lidské hrdosti a pokory podtrhuje i generační vazba na inscenaci Miroslava Macháčka z roku 1979. Herecké výkony jsou vyvážené ? výrazní jsou Marek Cisovský, Petr Houska a Josef Kaluža, oceněný výkon podal i Vojtěch Lipina. Minimalistická scénografie, stylizované kostýmy a hudba Petra Wajsara citlivě propojují tradici se současností. Inscenace dokazuje, že Stroupežnický je stále aktuální.

Aktualizace tak akorát, takové to představení, které zanechá příjemnou vzpomínku, a na které by se klidně dalo zajít znova.

Výborně zpracovaná klasika proložená zpěvem. Začátek je poněkud rozvleklý, ale jako celek hra rozhodně nenudí.

Mé čtvrté setkání s Furianty, tímto klasickým českým divadelním textem, bylo vpravdě zážitkem. Tvůrci skvěle balancují mezi klasickým a moderním pojetím, kdy tu moderní část zastávají kostýmy či současná mluva a výrazy. Nadšený jsem z proložení textu písničkami, které se sem skvěle hodí. Jinak se v zásadě jedná o obstojně zvládnutou klasiku, která zkušenějším divákům nabízí něco nového a nové diváky snesitelným způsobem seznámí s českou klasikou. Hereckým výkonům nemám co vytknout, scéna je originální, jednoduchá a přitom plně funkční a celkově mě to pozitivně nabudilo, kdy jsem měl po celou dobu nenucený úsměv na tváři. /8.11.2022 v Táboře/

Inscenaci Našich furiantů v Komorní scéně Aréna režíroval Petr Svojtka v duchu současného divadelního jazyka. Dramaturgické úpravy posílily ironii, absurditu i motiv manipulace a fake news. Nadčasovost konfliktu lidské hrdosti a pokory podtrhuje i generační vazba na inscenaci Miroslava Macháčka z roku 1979. Herecké výkony jsou vyvážené ? výrazní jsou Marek Cisovský, Petr Houska a Josef Kaluža, oceněný výkon podal i Vojtěch Lipina. Minimalistická scénografie, stylizované kostýmy a hudba Petra Wajsara citlivě propojují tradici se současností. Inscenace dokazuje, že Stroupežnický je stále aktuální.

Mé čtvrté setkání s Furianty, tímto klasickým českým divadelním textem, bylo vpravdě zážitkem. Tvůrci skvěle balancují mezi klasickým a moderním pojetím, kdy tu moderní část zastávají kostýmy či současná mluva a výrazy. Nadšený jsem z proložení textu písničkami, které se sem skvěle hodí. Jinak se v zásadě jedná o obstojně zvládnutou klasiku, která zkušenějším divákům nabízí něco nového a nové diváky snesitelným způsobem seznámí s českou klasikou. Hereckým výkonům nemám co vytknout, scéna je originální, jednoduchá a přitom plně funkční a celkově mě to pozitivně nabudilo, kdy jsem měl po celou dobu nenucený úsměv na tváři. /8.11.2022 v Táboře/

Inscenaci Našich furiantů v Komorní scéně Aréna režíroval Petr Svojtka v duchu současného divadelního jazyka. Dramaturgické úpravy posílily ironii, absurditu i motiv manipulace a fake news. Nadčasovost konfliktu lidské hrdosti a pokory podtrhuje i generační vazba na inscenaci Miroslava Macháčka z roku 1979. Herecké výkony jsou vyvážené ? výrazní jsou Marek Cisovský, Petr Houska a Josef Kaluža, oceněný výkon podal i Vojtěch Lipina. Minimalistická scénografie, stylizované kostýmy a hudba Petra Wajsara citlivě propojují tradici se současností. Inscenace dokazuje, že Stroupežnický je stále aktuální.

Aktualizace tak akorát, takové to představení, které zanechá příjemnou vzpomínku, a na které by se klidně dalo zajít znova.

Výborně zpracovaná klasika proložená zpěvem. Začátek je poněkud rozvleklý, ale jako celek hra rozhodně nenudí.