69 % 
Eastern Jiřího Křižana Je třeba zabít Sekala po Brně, Plzni a Zlínu doputoval také na vinohradské jeviště, v úpravě Martina Františáka a režii Pavla Kheka. Silná a neobyčejně nosná tragédie až antického střihu navíc má i filmovou podobu, oceněnou deseti českými lvy, takže očekávání bylo vysoké.  
Představení používá otevřenou scénu, v pozadí se šikminou, která je však využívána až v závěru v soubojovém obrazu, v přední části pak dva oddělené uzavřené prostory, oficínu holiče Lžičaře a dílnu kováře Barana, forbína je pak určena pro hospodské scény a z pohledu diváka levá strana jeviště pak také jako prostor kostela s kazatelnou a po otočení kulisy jako fara. Už toto uspořádání, sice efektní na první pohled, však přináší i problém. Z prvních tří řad není přes hromadnou scénu na forbíně vidět na akci ve středu jeviště, a to kazí dojem ve chvíli, kdy jde o vyhraněnou hereckou akci podstatnou pro děj /sebevražda Anežky Obervové utonutím a nález jejího těla. Tento kaz nevyváží ani skvělá práce se světlem (především ve scéně, kdy již mrtvá Anežka / Šárka Vaculíková nalévá mlčícím sedlákům režnou, ji reflektor bezchybně maluje jako by právě ona byla jedinou hrdinkou tohoto šerosvitného obrazu).  
Herecká práce kromě opravdu dobrých výkonů má také další vadu. Marek Holý/Sekal a Tomáš Dastlík / Jura Baran fungují samostatně téměř dokonale, společné scény však již takovou kvalitu nevykazují a spíš...tlačí na pilu. Daniel Bambas jako Páter Flora mě velmi mile překvapil, jeho studie duchem mladého venkovského kněze je dobře čitelná a čistá. Z masy sedláků se herecky oddělují vlastně jen dva, Svatopluk Skopal jako starosta a Jaroslav Satoranský jako sedlák Sehnálek. Především jeho sice malá, ale důležitá pilátovská vzpoura člověka, který sice sedí s nečistými, ale sám nečistý být nechce, je tak v příběhu maličkým světlem naděje. Silnou postavu Anežky Obervové, nešťastné obětiny předhozené lidské bestii utvořila Šárka Vaculíková jako křehkou a citovým chladem se bránící mladou ženu, které není dopřáno ani být milována alespoň vlastními dětmi, protože její k manželství nezralý a pravděpodobně neplodný manžel-mladý Oberva/ Ondřej Kraus jí je není schopen dát. A znovu se vrátím k chybě na scéně, oba, Šárka Vaculíková i Ondřej Kraus zde přišli o možnost gradovat svou práci, ona ve scéně utonutí, on ve scéně nálezu jejího těla, kdy si kleká zády k jevišti, protože prostě nejsou téměř vidět přes akci na forbíně (a zdůrazňuji, mluvím o prvních třech řadách, dál vyzkoušeno nemám).  
Vinohradský eastern o smrti nenažraného bastarda se tak zastavil ve třech čtvrtinách cesty. Ano, jde opravdu o dobré představení. Přesto však nemůžu říct, že by mě “chytilo” tolik, jako Obchodník s deštěm či Pěnkava s loutnou a to jen v poslední době.... Škoda, potenciál tu rozhodně byl a stále ještě je.