Studený Čumáček

Nádhera. Ať už historická věrnost i v detailu, nebo úžasné kopie originálních loutek, které se v maxi velikosti stanou pro tři herce kostýmem i maskou zároveň.
Přitažlivé i pro dospělého, a že jich tam taky bylo dost...

Tedy...oni si nemohou pomoci. A takové to mohlo být krotké a roztomiloučké, jak to dělají všude. Ne. Je to hlučné, barevné, cvoklé, mnohdy bizarní a přitom to nechává prostor i pro takové ty shakespearovské hojně citované větičky. A kupodivu je to nekuchané, i s drůbky. Což znamená jít dom v deset. Nicméně... nelituji, ten čas byl maximálně využit a moc pěkně to šlape.

Bojovalo se cepem. Přednášelo. Zpívalo, též exkluzivním čtyřhlasem. Prosvištěly se drobnosti, co se už stihly zapomenout ze Středověké historiografie a Kodikologie. A ještě se diváctvo všeho věku a druhu stihlo bát i dojmout. Janek Tlamka to prostě lehký neměl. Jeho nebe na zemi byla Maruška, co ji potkal zrovna na Husově kázání, a pak už to jen nabíralo rychlost...

Fredy Hirsch /1916-1944/ se nenarodil pod šťastnou hvězdou. Byl Žid a homosexuál v době, kdy každá z těchto variant byla smrtící. Byl vychovatelem dětí, sportovcem tělem i duší a jeho život skončil s likvidací Rodinného tábora BIIB v noci ze 7. na 8. 7. 1944. A mezitím prostě byl Fredy, který rozuměl jen dětem.
Jeho hodina "na rozmyšlenou", kterou v prostoře Eliadovy knihovny nabízí, od tělesné exhibice přechází velmi rychle k přehlídce běsů, ve kterých je donucen žít, a přitom stavět pro děti alespoň iluzi bezpečí. Cvičit, vařit polévku, hrát pohádku o Sněhurce...
Síla.

75%
Skoro jako klipy, takové ty staromódní, na balkóně Melantrichu, nad plným Václavakem, jak tam stojej, Karel s Karlem /Gottem/. Historky, pěkně přibarvený, ale téměř pravdivý. Rozkošné rýmovací batly s pololežícím ostravským bardem, pivo a guláš. Drnkání, zpívání, dojímání, totemizace a moje osobní vzpomínka na Magora Jirouse, z Archivu bezpečnostních složek. A kdyby se někdo sháněl, tak Krylův archiv je už tak dva roky v Národním Archivu...

Rozhodně působivé. Místy matoucí, ale to je spíš už ta osobní divadelně-historická posedlost. O postavení homosexuálů v koncentračních táborech neexistuje mnoho historických studií, něco málo nabízí práce VHÚ a dál u nás vlastně nikdo.
Pro mě zajímavá scénografie, choreografie tanečních scén a kostýmy.Asi tomuhle divadlu začínám trochu přicházet na chuť.

Miloš, Hana a koleje. Stejný prostor, čas a někým předurčené ukončení, kterému se vymkli, aby šli dál. A hráli divadlo a ragby...
Ve Studiu je zima, a po tomhle kusu ještě větší.

Tři ženy. Tři kříže, tři šibeničky, tři...asi sušáky na prádlo, v době, kdy byl ještě mír a ony měly muže a děti. Teď dvě pečlivě opatrují své nic a jedna svůj kufr. Všechny mají zájem nějak přežít. Volí si taktiku nebo jsou k volbě okolnostmi donuceny. Drží se úzkostlivě minulosti, přísahají současnosti a lžou si o budoucnosti, pokud se přizpůsobí a naučí se být vděčné...
Antická ostře seříznutá tragédie se zřetelným přesahem. To stálé narážení a křečovité snahy nerozzlobit ty nové, zastoupené jediným cizím mužem...
Kvalitní herecká práce, pevná dramaturgie nedovolující sklouznutí k sentimentu, scéna a práce se světlem...díky, tohle ano!

75%
Dobře, tak asi jo. Je to skoro skvělý. Dejte ty dva dohromady, vařte je ve stupňovaném strachu jako žáby, kdy si navzájem slovy i skutečně ubližují a nechte je tak, samotné. Pak vynikají jejich vzepětí i žalostné propady. Jenže mi to přetrhl vstup toho tajnýho a pak se na to navazovalo o dost hůř.
Tak si říkám, Ludvík je v podstatě Pokoutník domácí (Tegenaria domestica). Utíká před světlem, hlukem, před vším, co ho přesahuje, je jedovatý, ale není nebezpečný. jeho chlicery jsou natolik jemné, že lidskou kůži prokousne jen málokdy. Pokud útočí, tak jen na menší kořist. Třeba na Annu...

Znám románovou předlohu. I rozhlasovou dramatizaci. Obojí víc než jen letmo. Ale tohle podání rozhodně zaujalo, i když má dvě hodiny a neskutečnou kládu textu pro oba herce, Annu Fixovou/Emy a Daniela Bambase/Leo. Dobře vybraný text, herci a prostor, nic víc. A ani o chlup míň, s vtipnými, přiopilými i vzrušenými momenty, které mohou vyprodukovat spousty e-mailů v každé denní době mezi dvěma lidmi, kteří v reálu jen odhadují, jaká je realita za spoustou úhozů do klávesnice. A ano, Daniel Bambas mluví, jako když se maže med na chleba s máslem, další plus...

Ale co v Hamletovi dělá Kamil s dodávkou?
Máma a Kuba, co se narodil, když táta hrál Hamleta, takže mu říkají Hamletek. A máma a táta, co je pořád v divadle nebo na natáčení. Neměnný trojúhelník. A pak se něco stalo. Něco o jedu, zabil, do ucha...Kamil? A Hamletek ví, že je něco hodně špatně, i když máma začne usilovně hrát, že se nic neděje, ví to, protože v noci přišel duch.
Skvěle pointované a vtipné.

Docela zábavné, přesto hořké a kruté. Někdo kvůli chlastu spadne na dno, někdo to jakžtakž dobruslí, někdo poletí vzhůru a ten čtvrtý ještě stihne pořídit dokumentaci probíhajících stavů.

56%
Možná příliš vysoké očekávání. Ono je to totiž tak trochu jako telenovela. A já asi chci víc...víc všeho. Ačkoliv, to nádherné pozvolné opadávání přiblble zamilovaného úsměvu P. Baťka/Darcy, když si uvědomí, že s budoucí ženuškou Elisabeth/M. Borová bude muset přijmout do rodiny i její nesnesitelnou matinku s platíčkem růžových pilulí/L. Juřičková, flegmoušského tatíčka/D. Prachař a pár dalších problematických osob...

Pojďme a shlédněme příběh... A nezapomínejme se přitom průběžně omývat octem kvůli chemtrails a zvolit si ten nejpříhodnější nick (mimochodem, Bílej jezdec je už obsazenej). A asi bude jistější změnit i genderovou identitu a složit si svou vlastní alobalovou čepičku, protože člověk nikdy neví a všichni lžou.
A když tohle všechno zvládneme, svět bude jistojistě v pořádku...akorát že vůbec.
Já plácám, hoši a děvčata, chlapci a dívky!

Zřejmě velká škoda, že text znám z rozhlasového zpracování (1985). Nutná součást práce herce mluveného slova se v reálu jeví jako přehrávání, v několika okamžicích až nepříjemného (postava "suché lípy" - zatrpklé učitelky hudby, Dana Černá). A ještě...možná trochu divadelně zaprášeno, trocha čerstvého větříku by neškodila.
Popravdě, byl to objevný výlet do jiného divadelního prostoru víc, než cokoli jiného, a tento cíl byl v podstatě splněn.

47%
Snaha byla, ale... Vzít natolik kontroverzní látku, že se nám kvůli Mašínům hádají i přednášející, a zpracovat ji tak placatě, škobrtavě a místy i nedivadelně... Chvílemi se mi urputně chtělo na čerstvý vzduch, vyřvat se a vyběhat to.

75%
první zkouška a pak první repríza...a výsledkem je velmi příjemná a nekomplikovaná inscenace, logicky lehce potlačující "folklórní" motivy a posouvající tak historickou věc k současnosti. Silnější mužský element sice malinko upozadil ženské příběhy, ale není to nutně na závadu. Skvělý Rybář L. Jankovský, ve své postavě přesvědčivý M. Tichý, rozkošně šťouravý P. Lagner, směšný a přesto silný F. Kreuzmann...krásně jim to šlape.

79 %
Poprvé v několika ohledech: poprvé jako titul, poprvé jako činohra, poprvé nový divadelní prostor a poprvé D. Špinar po odchodu z ND. Zvláštní, jak si to všechno hezky sedlo...
Režisérka uchopila titul po svém a obrátila ho naruby. Ne jako tragédii neopětované lásky zaplacené bolestným přerodem ženy, ale jako zrcadlení změny, přiznané jinou postavou v trojúhelníku vztahů-nevztahů. Expresivně, bez spousty slov a divadelních přívěsků. Není na škodu, že nejvíc textu má čarodějnice/cizí kněžna (Z. Onufráková), princ(P. Děrgel) a Rusalka (M. Machová) si stačí i s prostinkými větami.
Paní režisérko, já vám odpustím tu Krásku...možná...

uteklo mi, tak aspoň záznam...
Shakespeare k nám byl milý. Dostali jsme od něj moře. Ale jinak je Zimní pohádka červená knihovna mixovaná s krátkou námořní historkou a infuzí řepáckého humoru a nehraje se tak často jako ostatní Shakespearovy hity. Dejvické divadlo z tohoto materiálu uplácalo řachandu zcela ve svém stylu a...ano, šlape jim to.

75%
Jo, jasně, taková předvánoční nenáročná pohádka... akorát že vůbec. Balada to je, a velmi slušně vyšperkovaná symbolismem. J.A. Haidler je drobet Gandalf, but why not? Folklór maličko fúzoval s trampingem, a komu to vadí? P. Uhlík zvládá s přehledem, A. Nesvadbová visí hlavou dolů a text jí přitom nevypadává ani trochu...jo, dobrý to bylo.

57%
Nechalo se den uležet. A názor se příliš nezměnil. Ačkoli jde o nadprůměrný autorský text, herecké výkony jsou na Švanďák až neobvykle rozkolísané. Vysokou úroveň si drží Bohdana Pavlíková a Andrea Buršová, Anežku Šťastnou zatím uložím ke sledování, prostě uvidíme. Miroslav Hanuš zaperlil, jeho výkon na poli stepu a provozování hudby byl na činoherce až obdivuhodný, a jistá dryáčnickost v jeho projevu nebyla na škodu. Robert Jašków naopak poněkud zklamal, jeho hotelový recepční z "Palachova týdne" 1989 modelovaný jako směs omrzelosti a přihlouplého pokusu o lstivost nepřesvědčil. Škoda, rozběh byl pěkný, ale do konce nevydržel...

Fungující koncept kabaretu, ve kterém se prostřídá dominantní moderátorka, několikero pěveckých čísel, rozkošná diva, dryáčnický silák a taková ta velká slizká ocasatá zviřátka se čtyřmi prstíky na každé tlapce, v Tróji je chovají v teráriu...mloci. Půlka Čapek, půlka David Košťák, který dodal známému textu zajímavý twist a švih (biče)...

Pro milovníky komiksu prakticky nutné vidět. Koneckonců...ona to vůbec není ptákovina čistě pro geeky a ani vrstvy pod nejsou nezajímavé. Zatím u mě vede Hulk, v závěsu následován R2D2. Nelze ani zapomenout na Catwoman a její trapné milostné trable s nerozpoznaným kolegou či upřímně depresivního Supermana. A startrooper s cellem se také nevidí každý den, a když jsou ještě ke všemu dva...

75%
Překlad starý dobrý Sládek. A když pominu, že Polonius umřel předčasně, s trychtýřem v hlavě a nedožil se ani svého slavného propíchnutí za čalounem, že Horaciovi se prakticky každé dějství rozleze, protože někdo chybí, a že se vzadu za scénou škube ukradená slepice na polévku, a nakonec všichni umřou (a to jako doopravdy!), jde o neobyčejnou inscenaci, špikovanou velmi zajímavými informacemi. Třeba zmíněná "Polapená nevěra", nejstarší česká lidová hra asi z počátku 17. stol. se skutečně hrála v Národním dva roky po požáru, v roce 1883, a herecké kočovné společnosti fakt měly občas i hodně divná jména...

75%
Trošku těžší kalibr, neobvyklý formát a nadprůměrné herecké (též pěvecké!) výkony. Skvělá ukázka využití jevištní hudby. Díky i za technickou stránku představení, navíc s omezením (diváci na jevišti)...prostě malá chuťovka.