85%

Krvavá storka, slizký příběh o hromadě pečlivě vypraného hnusu a vydezinfikované krádeži

Édouard skončil po štědrovečerní noci v nemocnici. Neopil se, neupadl a nezranil se. Édouard byl zbit a znásilněn. Je sám, v nemocnici a čeká, až někdo přijde, ošetří ho, zeptá se, co se stalo. Ten jemný Édouard s tváří chlapečka, právě ten. Stále ještě drží svůj rozbitý, krvavý a v podstatě hnusný příběh ve svých rukou. Co na tom, že ho dává dohromady ze střepů a flashbacků, je pořád ještě jeho.

Co se stalo nad ránem v jeho bytě, kam si přivedl Redu, divného drsně vyhlížejícího týpka s medově mefistofelských hlasem. To by měla být hlavně otázka pro ten policejní pár, Tydlitáta a Tydlitka v uniformách, kteří sice nemají ani za mák vcítění, zato umí báječně žonglovat s plnými hrstmi předsudků:

Homosexuál přece nemůže být…nebo může?

Byl jistě opilý…

Proč si ho přivedl domů, vždyť to byl…

Předtím se mu to líbilo, tak proč najednou ne…

Nechová se jako typická oběť…

Sám říká, že se nebránil a nekřičel…

Zmařil spoustu důkazů, když byt uklidil, vydesinfikoval, oblečení vypral a sám se důkladně umyl…

A najednou Édouardův příběh už není jen jeho, je převrácen naruby, rozmělněn a bodře komentován nejen policejní dvojicí, ale i jeho sestrou Clarou, která jako „velká sestřička“ přece nejlíp ví, co si myslel, co a jak řekl a jak se v konkrétní situaci zachoval. To ona hned dorazí s věncem, který mu pečlivě až láskyplně navleče na krk, to ona ví všechno líp. Všichni z rodiny ho přece chápou, je to její bratříček, co na tom, že je…jiný, teda až na dědečka, ten by to nepochopil, tak proto nebydlí s rodinou a doma, oni lidi, lidi by si něco mohli myslet a pak, jak by se dívali na jejich děti, je to přece jen vesnice…

Édouard v noci přišel o iPad, mobil a důvěru. To všechno Reda, ten podivně přitažlivý týpek z ulice. A Édouard jen chtěl své věci zpět, proto byl zbit a znásilněn. Tak, za trest.

Kdyby to bylo jen na Édouardovi, chtěl by zapomenout. Nemůže, stalo se. Pořád cítí v nose tu lacinou aviváž, co prý voněla po broskvích, ale ani on sám si nepamatuje, že by ji kupoval. Pořád ji cítí, jak měl obličej zabořený do prostěradla, když se to dělo…

Herecky prakticky perfektní. Nejen že se skvěle sešla herecká kondice a všechno klaplo, ale i dramaturgie a režie zafungovala a vynesla odvážný a opravdu ošklivý příběh na jeviště.

Skvělý Oskar Hes jako Édouard a záměrně proti stavěný Jan Grundman jako Reda. Jan Pučochář a Marie Štípková občas dokonce zřetelně  parodičtí jako policejní dvojice/lékaři a do hry pečlivě odvážený humor dávkující Nataša Bednářová / Clara