80%

    James Getz a jeho výtvor, Jay Gatsby. Muž, který si vysnil svůj vlastní americký sen, ale propadl mu víc, než si vůbec dokázal představit. 
    Po režijní a scénáristické stránce je inscenace až příkladná. Oprostila se od jistě se nabízejících velkých jiskřivých dekorací a pustila se cestou uvolnění prostoru pro herce, zároveň mírně potlačila v knize citelný motiv Gatsbyho spojení s pašováním (prohibice) a upřednostnila vztahovou rovinu. Právě vztahy a hovory o nich jsou hlavním a velmi dobře zpracovaným motivem této inscenace. 
    Co chci zmínit extra, jsou až učebnicové herecké akce: dojít si pro světlo, partneřit, dodržet pauzu až do tiché trapnosti, chovat se zcela uvěřitelně v herecky vypjatých momentech:
Tomáš Dastlík / George Wilson a jeho tiché trýznivé vytí zraněného malého zvířete po smrti Myrtle
Sára Rychlíková / Myrtle Wilsonová v okamžiku své tragické smrti
Jana Kotrbatá / Daisy překračující půvabně ve střevíčcích na podpatku ležící mrtvé, aby si vyměnila pár v podstatě nic neříkajících společenských vět s Nickem / Ondřej Brousek
Jay / Marek Lambora propadající panice a téměř koktající jen proto, že jeho vysněná jinému patřící Daisy skutečně přijde na čaj, vypadávající z role šarmantního bonvivána, aby se objevily původní vrstvy Jamese
Komentátor Nick/Ondřej Brousek, který se do situace propadl jako jehně do vlčí díry, ale zachoval si nezkalený zdravý rozum a pochopení i pro věčného snílka a lháře Jaye.
Tom Buchanan/ Ondřej Kraus svou postavu energicky poslal do série drobných výpadů, žárlivých scén a až směšných rituálů, aniž by Tom byl schopný pochopit, že za tvrďáka tu je někdo jiný 
Jordan Bakerová / Aneta Krejčíková - trochu moc mluví, je jí všude plno, možná je i trochu podvodnice a vlastně neví, co by sama chtěla, vlaje a vrtí se příběhem jako správná stříbřitě a zlatě lesklá jazz girl...tahle poloha jí velmi sedí a je v ní uvěřitelná a živá

    Líbí se mi nenásilné použití dotáček, promítaných do průzoru v kulise, silný jevištní nápad v celku i detailu (např. pytle na mrtvé) a nadchlo mě použití živé hudby (Ondřej Brousek), kterou však tvoří jen bubeník a harfistka, každý na své polovině jeviště, každý doprovázející hudbou ty "své" situace. Bicí souprava však může být i automobil, nebo harfa dveřmi, na kterých uvízl kus oděvu či závěs...

    Líbí se mi to, hodně. Další nová inscenace, ve které je vidět režijní a dramaturgický posun, a bude ještě zajímavé tenhle vývoj sledovat.