Zmoudření Dona Quijota

60 % za Tomáše Pavelku a jeho bezkonkurenční nasazení a styl, 30 % za paní Naďu Konvalinkovou, 10 % přidávám za některé neotřelé nápady se scénou, což máme za 100 %, minus 40 % za nekompaktnost celého díla a že některé pasáže působily nejasně a zmateně (slepeně). Takže ve finále krásných 60 %... Především díky panu Pavelkovi..

Pavelka a Brousek jsou skvělí, ale jinak se se mnou hra nepotkala.

Tomáš Pavelka ve hře jako Quichot vyniká. Jinak ovšem tento příběh "není mým šálkem kávy". Knihu jsem nečetla.

Po herecké stránce nemám co vytknout, vyzdvihuji výkon Tomáše Pavelky v titulní roli. Obsahově mě inscenace ale nezaujala, asi nejsem cílová skupina diváka takovýchto her.

Mezi množstvím podbízivých, prvoplánových a doslovných her se DnV rozhodlo ukázat, že umí nastudovat i kousek s mnohem většími ambicemi. Bohužel se v této inscenaci nepovedlo vůbec nic, přes zjevnou snahu většiny zúčastněných. V posledním dějství scénu sice rozzáří příchod paní Konvalinkové, ale výsledek se už zachránit nedaří. Vznikly bohužel dvě hodiny naprosto beztvaré a nezajímavé nudy. Kladu si otázku, zda nebyla chybou již volba verze Viktora Dyka... (Záznam ze streamu, 6.5.2020)

Don Quijote je moja srdcovka, hlavne z obrazoveho pohladu a knihu (v 100 rokov starom preklade) som docital par dni pred navstevou divadla. Tesil som sa, ale bol to omyl...

To snazenie hercov bolo take trochu donquijotske - bojovali s textom, scenou... Nesmial som sa vo vtipnych pasazach, nebol smutny v tragickych a nezamyslal v hlbokych. Proste nic. Za mna vytvorili dve hodiny nudy, ktora ma nechala chladnou. Scenografia to nezachranila. V druhej casti sa pridala ziva kamera, ktora mi prisla uplne zbytocna.

Doteraz neviem ci to mala byt komedia, tragedia, konverzacka... Skoda :(

Postava Dona Quijota je v Dykově pojetí metaforou snů, ideálů a imaginace; pokud z nich jedinec procitne a příjme realitu, pak už není důvod, proč žít. Vinohradská inscenace se vyznačuje vysokou mírou vnitřní nevyrovnanosti - pohádkově imaginativní první část kontrastuje s civilní druhou částí, která sklouzává k monotónnosti a nezáživnosti. Čičvák se snaží druhou část oživovat pomocí prostředků, které jsou mu blízké (včetně využití živé kamery); tyto pokusy však nedosahují očekávaného efektu. Kladně lze hodnotit obsazení i herecké výkony, představení však schází srozumitelná režijní koncepce.

Krásné představení, výtvarné a obsahově naplněné. Herecky zvláště výborný pan Pavelka.

"Tuhle jsme zpívali o žních." :) Velmi povedené představení plné neotřelých nápadů, které (jak vidno na komentářích) asi není pro každého. Skvělý Brousek a naprosto odzbrojující Pavelka. Co je lepší - snít nebo žít v realitě? Můj obdiv patří i Nadě Konvalinkové.

(Premiéra) Velmi poetické a dojemné představení. I bez hlubší znalosti Cervantesova či Dykova díla je příběh srozumitelný, plný lidskosti a lásky. Scéna zvláště v první polovině plná nápadů a metafor, opravdu jsem zíral. Tomáš Pavelka a Ondřej Brousek spolu souzní a baví se. Báječné představení, půjdu se podívat znovu!

Není čas na radikální změnu ve Vinohradském divadle? Kolik inscenací za poslední léta tam stálo za pozornost? A ta nejnovější je opravdu křiklavým příkladem umělecké nemohoucnosti. Když nevím, proč a jak, tak se o nic "moderního" nepokouším. Krásná Dykova hra skončila jako nejubožejší křečovitá fraška.

ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA v Divadle na Vinohradech má mnoho slabin.Především se nepovedla V.Dykovi divadelní úprava krásného Cervantova románu na jeviště Divadla na Vinohradech.Marný boj Dona Quijota se Sanchou Panzou o společné dobro a zlo s vysněnou postavu krásné Dulciney postrádá dramatickou hloubku,ač se herci snaží o to víc,tak jim nepomáhá nepovedená scénografie plná nafukovacích balonů i zvířat,včetně nejednotných kostýmů.Přidáme-li nevhodnou hudbu O. Brouska,i s úryvkem naší hymny,máme před sebou zmatečný obraz nepovedené hry.Z hereckých výkonů lze vyzdvihnout T.Pavelku.7.2.2020.Hodn.20%

60 % za Tomáše Pavelku a jeho bezkonkurenční nasazení a styl, 30 % za paní Naďu Konvalinkovou, 10 % přidávám za některé neotřelé nápady se scénou, což máme za 100 %, minus 40 % za nekompaktnost celého díla a že některé pasáže působily nejasně a zmateně (slepeně). Takže ve finále krásných 60 %... Především díky panu Pavelkovi..

Pavelka a Brousek jsou skvělí, ale jinak se se mnou hra nepotkala.

Tomáš Pavelka ve hře jako Quichot vyniká. Jinak ovšem tento příběh "není mým šálkem kávy". Knihu jsem nečetla.

Po herecké stránce nemám co vytknout, vyzdvihuji výkon Tomáše Pavelky v titulní roli. Obsahově mě inscenace ale nezaujala, asi nejsem cílová skupina diváka takovýchto her.

Mezi množstvím podbízivých, prvoplánových a doslovných her se DnV rozhodlo ukázat, že umí nastudovat i kousek s mnohem většími ambicemi. Bohužel se v této inscenaci nepovedlo vůbec nic, přes zjevnou snahu většiny zúčastněných. V posledním dějství scénu sice rozzáří příchod paní Konvalinkové, ale výsledek se už zachránit nedaří. Vznikly bohužel dvě hodiny naprosto beztvaré a nezajímavé nudy. Kladu si otázku, zda nebyla chybou již volba verze Viktora Dyka... (Záznam ze streamu, 6.5.2020)

Don Quijote je moja srdcovka, hlavne z obrazoveho pohladu a knihu (v 100 rokov starom preklade) som docital par dni pred navstevou divadla. Tesil som sa, ale bol to omyl...

To snazenie hercov bolo take trochu donquijotske - bojovali s textom, scenou... Nesmial som sa vo vtipnych pasazach, nebol smutny v tragickych a nezamyslal v hlbokych. Proste nic. Za mna vytvorili dve hodiny nudy, ktora ma nechala chladnou. Scenografia to nezachranila. V druhej casti sa pridala ziva kamera, ktora mi prisla uplne zbytocna.

Doteraz neviem ci to mala byt komedia, tragedia, konverzacka... Skoda :(

Postava Dona Quijota je v Dykově pojetí metaforou snů, ideálů a imaginace; pokud z nich jedinec procitne a příjme realitu, pak už není důvod, proč žít. Vinohradská inscenace se vyznačuje vysokou mírou vnitřní nevyrovnanosti - pohádkově imaginativní první část kontrastuje s civilní druhou částí, která sklouzává k monotónnosti a nezáživnosti. Čičvák se snaží druhou část oživovat pomocí prostředků, které jsou mu blízké (včetně využití živé kamery); tyto pokusy však nedosahují očekávaného efektu. Kladně lze hodnotit obsazení i herecké výkony, představení však schází srozumitelná režijní koncepce.

Krásné představení, výtvarné a obsahově naplněné. Herecky zvláště výborný pan Pavelka.

"Tuhle jsme zpívali o žních." :) Velmi povedené představení plné neotřelých nápadů, které (jak vidno na komentářích) asi není pro každého. Skvělý Brousek a naprosto odzbrojující Pavelka. Co je lepší - snít nebo žít v realitě? Můj obdiv patří i Nadě Konvalinkové.

(Premiéra) Velmi poetické a dojemné představení. I bez hlubší znalosti Cervantesova či Dykova díla je příběh srozumitelný, plný lidskosti a lásky. Scéna zvláště v první polovině plná nápadů a metafor, opravdu jsem zíral. Tomáš Pavelka a Ondřej Brousek spolu souzní a baví se. Báječné představení, půjdu se podívat znovu!

Není čas na radikální změnu ve Vinohradském divadle? Kolik inscenací za poslední léta tam stálo za pozornost? A ta nejnovější je opravdu křiklavým příkladem umělecké nemohoucnosti. Když nevím, proč a jak, tak se o nic "moderního" nepokouším. Krásná Dykova hra skončila jako nejubožejší křečovitá fraška.

ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA v Divadle na Vinohradech má mnoho slabin.Především se nepovedla V.Dykovi divadelní úprava krásného Cervantova románu na jeviště Divadla na Vinohradech.Marný boj Dona Quijota se Sanchou Panzou o společné dobro a zlo s vysněnou postavu krásné Dulciney postrádá dramatickou hloubku,ač se herci snaží o to víc,tak jim nepomáhá nepovedená scénografie plná nafukovacích balonů i zvířat,včetně nejednotných kostýmů.Přidáme-li nevhodnou hudbu O. Brouska,i s úryvkem naší hymny,máme před sebou zmatečný obraz nepovedené hry.Z hereckých výkonů lze vyzdvihnout T.Pavelku.7.2.2020.Hodn.20%

Mezi množstvím podbízivých, prvoplánových a doslovných her se DnV rozhodlo ukázat, že umí nastudovat i kousek s mnohem většími ambicemi. Bohužel se v této inscenaci nepovedlo vůbec nic, přes zjevnou snahu většiny zúčastněných. V posledním dějství scénu sice rozzáří příchod paní Konvalinkové, ale výsledek se už zachránit nedaří. Vznikly bohužel dvě hodiny naprosto beztvaré a nezajímavé nudy. Kladu si otázku, zda nebyla chybou již volba verze Viktora Dyka... (Záznam ze streamu, 6.5.2020)

Po herecké stránce nemám co vytknout, vyzdvihuji výkon Tomáše Pavelky v titulní roli. Obsahově mě inscenace ale nezaujala, asi nejsem cílová skupina diváka takovýchto her.

ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA v Divadle na Vinohradech má mnoho slabin.Především se nepovedla V.Dykovi divadelní úprava krásného Cervantova románu na jeviště Divadla na Vinohradech.Marný boj Dona Quijota se Sanchou Panzou o společné dobro a zlo s vysněnou postavu krásné Dulciney postrádá dramatickou hloubku,ač se herci snaží o to víc,tak jim nepomáhá nepovedená scénografie plná nafukovacích balonů i zvířat,včetně nejednotných kostýmů.Přidáme-li nevhodnou hudbu O. Brouska,i s úryvkem naší hymny,máme před sebou zmatečný obraz nepovedené hry.Z hereckých výkonů lze vyzdvihnout T.Pavelku.7.2.2020.Hodn.20%

Tomáš Pavelka ve hře jako Quichot vyniká. Jinak ovšem tento příběh "není mým šálkem kávy". Knihu jsem nečetla.

Pavelka a Brousek jsou skvělí, ale jinak se se mnou hra nepotkala.

60 % za Tomáše Pavelku a jeho bezkonkurenční nasazení a styl, 30 % za paní Naďu Konvalinkovou, 10 % přidávám za některé neotřelé nápady se scénou, což máme za 100 %, minus 40 % za nekompaktnost celého díla a že některé pasáže působily nejasně a zmateně (slepeně). Takže ve finále krásných 60 %... Především díky panu Pavelkovi..

Postava Dona Quijota je v Dykově pojetí metaforou snů, ideálů a imaginace; pokud z nich jedinec procitne a příjme realitu, pak už není důvod, proč žít. Vinohradská inscenace se vyznačuje vysokou mírou vnitřní nevyrovnanosti - pohádkově imaginativní první část kontrastuje s civilní druhou částí, která sklouzává k monotónnosti a nezáživnosti. Čičvák se snaží druhou část oživovat pomocí prostředků, které jsou mu blízké (včetně využití živé kamery); tyto pokusy však nedosahují očekávaného efektu. Kladně lze hodnotit obsazení i herecké výkony, představení však schází srozumitelná režijní koncepce.

Není čas na radikální změnu ve Vinohradském divadle? Kolik inscenací za poslední léta tam stálo za pozornost? A ta nejnovější je opravdu křiklavým příkladem umělecké nemohoucnosti. Když nevím, proč a jak, tak se o nic "moderního" nepokouším. Krásná Dykova hra skončila jako nejubožejší křečovitá fraška.

Don Quijote je moja srdcovka, hlavne z obrazoveho pohladu a knihu (v 100 rokov starom preklade) som docital par dni pred navstevou divadla. Tesil som sa, ale bol to omyl...

To snazenie hercov bolo take trochu donquijotske - bojovali s textom, scenou... Nesmial som sa vo vtipnych pasazach, nebol smutny v tragickych a nezamyslal v hlbokych. Proste nic. Za mna vytvorili dve hodiny nudy, ktora ma nechala chladnou. Scenografia to nezachranila. V druhej casti sa pridala ziva kamera, ktora mi prisla uplne zbytocna.

Doteraz neviem ci to mala byt komedia, tragedia, konverzacka... Skoda :(

"Tuhle jsme zpívali o žních." :) Velmi povedené představení plné neotřelých nápadů, které (jak vidno na komentářích) asi není pro každého. Skvělý Brousek a naprosto odzbrojující Pavelka. Co je lepší - snít nebo žít v realitě? Můj obdiv patří i Nadě Konvalinkové.

(Premiéra) Velmi poetické a dojemné představení. I bez hlubší znalosti Cervantesova či Dykova díla je příběh srozumitelný, plný lidskosti a lásky. Scéna zvláště v první polovině plná nápadů a metafor, opravdu jsem zíral. Tomáš Pavelka a Ondřej Brousek spolu souzní a baví se. Báječné představení, půjdu se podívat znovu!

Krásné představení, výtvarné a obsahově naplněné. Herecky zvláště výborný pan Pavelka.