48% 
    Past na myši (i když přesnější by asi bylo označovat tuto hru jako Tři slepé myšky) vznikla jako rozhlasová hra v roce 1947, na jeviště byla přenesena v roce 1952 a od té doby nás i na českých jevištích (od roku 1961, kdy ji v lednu poprvé inscenovali v Divadle S. K. Neumanna) oblažuje. Od roku 1961 do letošního roku vzniklo třicet tři různých inscenací hry a některá divadla hru uváděla i víckrát.  
    Protože hra opisuje velmi klasické anglické prostředí, u nás inscenačně obvykle jde jen o nápodobu, lepší či horší. Několik jakoby anglických klubovek, dřevěné obložení, pláště a deštníky, jednou byla v hale zvolena výtvarníkem scény dokonce sloní noha na deštníky ...tak něco. Proto mě překvapilo, že zde bylo jako inscenační klíč zvoleno cosi mezi francouzskou dvířkovou fraškou a anglickým mírně hysterickým vaudevillem, něco, co u nás nikdy příliš nezakořenilo. Kočkopes. Naštěstí se to nepříjemně projevilo jen v několika místech a nefúzovalo to s většinou herců na jevišti, díky bohu.  
    Herecké obsazení inscenace mi bylo dopřáno ne úplně standartní, Reginu Rázlovou, která hraje paní Boylovou, zaskočila Simona Postlerová. Mno...naštěstí její part končí s prvním dějstvím, víc by asi bylo na mě opravdu moc. Ondřej Kraus/ Giles Ralston svého anglicky nekomplikovaného mladíka úspěšně protáhl i slabšími žárliveckými scénami, aby je korunoval přirozenými maličko otrávenými šklíbky a povzdechy, Aneta Krejčíková /Mollie Ralstonová však tuto možnost neměla a několikrát nepěkně sklouzla k přehrávání. Petr Matyáš Cibulka / Christopher Wren překvapil svým směřováním postavy k psychicky narušenému Petru Panovi.  Aleš Procházka/Major Metcalf ukázněně servíroval svého “tajného v koutě” a Otakar Brousek ml. s viditelnou radostí nabízel oblíbenou postavu francouzské frašky, komického a mírně znepokojivého cizince (s viditelným make-upem, zdravíčky, hezké...). Viktor Javořík / detektiv seržant Trotter neměl snadnou úlohu, ale prokličkoval relativně slušně, i když tvrdí, že neumí zpívat.  
    Pokud se ovšem podíváme na inscenaci jako celek, nefunguje to. Detektivka není řachanda, byť je to divákovi ze všech stran nabízeno. Prostě není. Je to totéž, jako by byl za výklad inscenace zvolen třeba western. Je to matoucí. Časem i nudné. Několikrát se mi stalo, že moje pozornost prostě byla pryč.  
Pojem “měšťanská činohra”, který je s historií Divadla na Vinohradech pevně spojen už způsobem vzniku divadla, nevnímám pejorativně. U téhle inscenace ale ano. Oprašte to, vyvětrejte, vražte do toho dvě tři silné kávy nebo energeťák (míněno divadelně, samozřejmě), ať to aspoň k něčemu vypadá...a už mi to nedělejte.