77%
Vyčekané. Možná stokrát ozpívané a důvěrně známé. A vlastně velmi dobré, v partech pěveckých, činoherních, ba i tanečních. Živá hudba také nebývá pravidlem a odlehčená scéna jen uvolnila prostor pro velký divadelní muzikál.
Tentokrát se tak povedlo vystrouhat inscenaci plného těla, mírně kořennou, se stopami kouzelných kyselin, co se po nich tak zajímavě bloudí.
Oba hlavní party (M. Lambora, T. Císařová) se dostatečně uvěřitelně prolnuly, aby udržely iluzi mileneckého a manželského páru. I. Bareš jemně a přitom civilně narušil až zažitou předlohu, kterou servírovala filmová verze. Zoufalý, rezignovaný, jedovatě ironický, občas opilý a jak sirka vyhořelý velitel četníků T. Pavelka jen orámuje stav společnosti, kde nic nejde, nikdo nic z vlastního popudu neudělá a příkazy přicházejí jen shora a po telefonu, protože do bohem zapomenuté díry na apendixu republiky se nikomu osobně nechce. A původně nastrčený takymilenec četník Kubeš/D. Bambas, který neočekávaně propadl iluzi lásky, je posledním katalyzátorem i obětí vztahu Nikoly a Eržiky.
Zcela mimo činoherní party pak stojí Strygy M. Děrgelové a Z, Vejvodové, které výrazovým tancem ritualizují oddání se životu i násilnou smrt na vysoké taneční úrovni, a to první pocit byl, že vážně tančí profesionálky-tanečnice...
Shrnuto a podtrženo, oko se dobře najedlo, v uchu mi taky nekručí, jen to mělo přijít dřív.