57%

     Bach rozložený na divadelní součástky. B. A. C. H. A hudba, ač "jen" divadelní, zcela luxusní. Ten zbytek, to jest provedení, už takové kvality nejeví. Nesourodost projevu, který na jedné straně je zcela civilní, prostý a zbavený patosu, a na straně druhé to je dramatický oblouk, festovní gesta a trdlíkování. 
     Velmi tentokrát oceňuji S. Postlerovou, její "maminka" Maria Barbara Bach je čistá, citlivá a bez patosu. Pánové Lambora / Karl Bach a Brousek/ Vilém Bach vytvořili velmi uvěřitelnou sourodě-nesourodou dvojici rozdílných bratrů bojujících tu o uznání, samostatnost i o možnost odejít ze stínu otce, aniž by své postavy ždímali nad míru vkusu a rytmu hry. V. Křížová/ teta Katharina a její miloučká starostlivá péče, postava tichá, v pozadí, ale živoucí a v podstatě velmi vřelá. 
     Tohle všechno fungovalo. Nádherně a soudržně. Ale jsou tu ještě postavy, které způsobily jisté arytmie, citelné a vytrhující. O to horší, že se jedná o postavu titulní, a postavu druhé manželky. Pořád ještě to prostě nefunguje, jsou to násilím zatlučené dva dílky puzzle do kompaktního obrazu. Herecký projev Radka Holuba/Bach a Anety Krejčíkové/ Anna Magdalena Bach byly natolik "jiné", patetické a hlasité, že...pokud to byl režijní záměr, ukázat, že Bach byl rapl, tak se podařil, jen ho nechápu. Pokud nebyl, tak přitáhnout uzdu, ostře, a tohle neopakovat.