Atomová kočička

Inscenace jednoho z Dianiškových prvních textů si nese celou řadu prvotních neduhů, jež se v něm projevily, zejména pokud jde o pomalejší rozjezd a rozvleklejší dynamiku první poloviny, kterou naštěstí druhá část zdárně překonává. Už v ní vyniká Dianiškova schopnost propojit béčkový žánr s historií, jejím patosem a dojemností, obojí navíc proložené řadou kulturních odkazů a vtipů, to vše ve slušném tempu. Je škoda, že chemie souboru a jeho napojení na autora fungující v jeho libeňských i libereckých inscenacích, za mě v pardubické Kočičce nefungovala podobně silně, mohla by pozvednout i ty liknavější a volnější části v úvodu.

65%. Oddechová komedie, která si zdařile pohrává s různými popkulturními odkazy, jak je u Dianišky zvykem. Tentokrát je znát hlavně inspirace filmem Návrat do budoucnosti, na který tu jsou přímé odkazy (třeba použití plutonia pro cestování časem). Dianiškova prvotina obsahuje hodně motivů, se kterými pracoval i v pozdějších dílech, která mi ale přijdou z hlediska zápletek přece jen zdařileji konstruovaná. Režisér R.Bellan přiblížil hru divákům tím, že liberecké reálie zaměnil za pardubické, což je určitě dobrý nápad. K.Šafránková, J.Láska a P.Borovec vytvořili sympaticky mimoňské ústřední trio.