Brňák

Viděl jsem na zájezdu ve Znojmě. Slabé, příliš mnoho hluchých míst. Dva výborní herci nemají moc co hrát. Smutné (nebo možná spíš příznačné) je, že vtipnější jsou dialogy s "umělou inteligencí", než mezi dvěma živými lidmi.

Nejslabší kus, který jsem zatím v Míru viděl. Závěr naprosto bez nápadu, žádný fór, pointa, prostě už to bylo dost dlouhé, tak to autor co nejjednodušeji předvídatelně ukončil. Mír si vždy dokázal hry pro sebe upravit, vylepšit, aktualizovat, tady jsem to postrádal. Zejména ve scénách s Agnieszkou pro to zůstalo hodně nevyužitého prostoru. Takže výběr hry a režie nic moc, ta procenta jsou za výkony herců. Robin Fero, Beáta Hrnčiříková a Jana Posníková výborní, uhráli by i mnohem víc, kdyby k tomu dostali příležitost.

Milé překvapení. Původní kus lepší, než mnoho převzatých "světových". První polovina tak rozehraná, že druhá bohužel musela být zákonitě slabší. Jako konec se asi nedal čekat nějaký happy end, na to to bylo až příliš ze života. Vladimír Polák je naprosto elitní herec, který prakticky nesleze z jeviště, a když ano, tak hraje i mimo něj. Člověk se skvěle pobaví a možná se i trochu zamyslí nad životem. A kdo chce poučení, asi si také nějaké najde. Snad víc, než jen to, že si člověk nemá kupovat kombajn, nemá se přibližovat k čističce a nemá si pronajímat hospodu.

Vynikající herecké výkony T.Jeřábka, J. Plesla, L. Příkazského i dalších. Vadila mi jen stále stejně hysterická K. Melíšková, ale těžko říct, zda je to vina jí či režiséra. Výborný je program k inscenaci, který doplní faktické dějepisné znalosti. Člověk zjistí, že většina z těch zločinců se dožila vysokého věku, Kaganovič dokonce 98. Co kazí zážitek je naprosto odporné prostředí Galaxie. Jsem rád, že jsem seděl vzadu na normálních sedadlech a ne židličkách z Ikei. Těžko říct, zda je hnusnější podzemní parking nebo příchod od metra.

Filmy dánského festivalového pozéra Larse von Triera mne nezajímají. Ale Kdo je tady ředitel na jevišti, to ano. Už jsem viděl provedení v Šumperku, takže člověk, i kdyby nechtěl, srovnává. Ze zkrácení, až vykostění, celé hry mám smíšené pocity. Neřekl bych, že to hře nějak prospělo, spíš si režisérka jen zjednodušila práci. Ale výkony herců představení hodně vylepšily, výborný scénograficko režijní nápad s výtahem také, celkově je to slušné představení, byť šumperská verze se mi líbila více.

Od Stefana Vogela jsem zatím viděl Ledvinu v Ostravě a Bella Donnu v Šumperku. Proto jsem byl zvědavý na hru, která se u nás ještě nehrála. A už vím proč asi. Je velmi slabá. Moc hysterie, málo humoru. Herecky ani režijně nemám co vytknout, přehledná a funkční scéna se mi líbila. Ale mýdlem hřebík nezatlučeš. Chápu, že divadlo nechtělo odepsat náklady na překlad, ale mělo to udělat a tento kus vůbec nenasazovat. Zvlášť když má na repertoáru Třináctkrát za svědka, kde jsou obdobné problémy vztahů mužů a žen zpracovány lépe, s větší dávkou humoru a vtipu a přitom s větším tématickým přesahem.

Orwelovo dílo jsem neznal, trochu jsem měl obavy ze ztvárnění zvířat, ale bylo udělané velmi zdařile. Být představení o dvacet minut kratší, asi bych dal více procent. Z díla je krásně vidět, že jakékoli omezování lidských svobod začíná lhaním a podváděním. Pokud by voliči ihned trestali politiky za lhaní, nemohlo by dojít k totalitním praktikám. Na posledním představení sezony 24/25 byl přítomen i prezident Petr Pavel. Zajímalo by mne, co si z díla vzal, když jako automat podepisuje bez odporu všechny zákony vládě lhářů a podvodníků porušující své předvolební sliby. Včetně skandálního zdanění internetu pod záminkou koncesionářských poplatků.

Povedená a výborně provedená komedie, která nejen rozesměje (a to dost), ale nakonec i dává smysl. Těch deset procent k dokonalosti nedávám ne proto, že by něco chybělo, ale naopak, místy bych řekl, jak říkají taxikáři: "uber". Jako obvykle výborně zpracovaný program, ze kterého se člověk dozví i něco o poruchách, které viděl na jevišti. Ale jsem si jist, že skutečnost, že opakovaně často kontroluji web divadla Mír, není u mne projevem obsedantně kompulsivní poruchy, ale jen snahy zase sehnat rychle mizející vstupenky do tohoto výbroného stále vyprodaného divadla.

Připomenutí osobnosti V.Štecha. I po století aktuální realitní i politické praktiky. Zejména v českém pojetí politiky ne o co nám jde, ale kdo s kým a proti komu jde. Jan Kolařík je sice kvalitní herec, ale člověk už jej má tak spojeného s rolí Mirka Kurše, že jsem čekal, kdy vykřikne:"Šmardo, kde je gauč?" Bylo to docela osvěžující retro vybočující z běžné produkce. Ovšem retro prostředí "divadla" už bylo horší. Sál Břetislava Bakaly nikdy divadlem nebyl, není a bez investice mnoha desítek milionů korun (kterou Brno ani nájemce neudělá) nikdy nebude. Nedokáži si představit, jakou kulturní bombu by museli uvést, abych tam ještě někdy šel.

Do Pardubic jsem jel poprvé, tak jsem chtěl vsadit na jistotu, což by Dianiška a Bellan měli být. A vyšlo to. Výborná komedie, chytře vymyšlená, dobře zahraná s jednou geniálností promítanou v závěru. Scénografie by mohla být propracovanější, ale hlavní je pračka a ta byla dobrá. Nejlepší scéna je podle mne s Haberou a Žbirkou.

Viděl jsem v divadle ve Znojmě. Zahrané dobře, matku jako B. Štěpánová bych nepřál nikomu. Ovšem předloha je slabá, v dialozích je moc hluchých míst. Na to, že ji psali dva lidi, tak žádný zázrak a pouhých 80 minut také není to, co by člověk čekal (zvlášť když Znojemská beseda inzeruje 100 bez přestávky na netu a 110 s přestávkou na plakátě).

Viděl jsem dnes derniéru. Ve vyprodaném divadle, tudíž bych řekl, že předčasnou. Hru napsal nějaký Maďar, ale perfektně pasuje i u nás. Nefunkční stát s neschopným personálem se snaží převychovat nepolepšitelné. Hloupost je nebezpečnější, než alkohol, ale testerem ji nezměříte a nedá se z ní vyspat. Soudružky psycholožky by mohly vyprávět. Byl to poslední zajímavý kus, který jsem v programu zlínského divadla našel, takže tam asi delší dobu nepojedu. Škoda, mají dobré herce. Když jsem vedle sebe viděl plakáty Sedmero krkavců, Kafka na pobřeží a Racek, musel jsem se smát. Bude příště třeba Jestřábí žena a Holubí dům?

Viděl jsem poslední generálku pro veřejnost, takže i s režisérem osobně. Když jsem poprvé četl, že v Míru budou dávat Hráče, přišlo mi to na ně až příliš jako klasika. Ale po shlédnutí chápu, že si všichni čtyři míroví hráči chtěli Hráče zahrát. Vladimír Polák schovaný za plnovousem Rumcajse, Krakonoše a barona Gorce dohromady měl sice roli s menším prostorem, ale všichni herci byli perfektní. Na generálce se nesmí tleskat. Takže to, že představení se povedlo, pozná člověk podle toho, že i když je okolo ticho a nemůže jej strhnout dav, má po poslední mrazivé Kozubově replice k tleskání velkou chuť a musí ji překonat.

Dvě nevyrovnané půlky, ta druhá horší. Celkově mne ale titul příjemně překvapil. Výborná scéna, les lákal jít o přestávce na houby. Bořivoj Čermák hrál po Brouku v hlavě další postavu s problémem s močením, tak snad jej to nijak nepoznamená. Nějaké životní poučení z představení raději hledat nebudu. Nabízí se totiž teze, že lepší je být alkoholik, než komunista a tenhle souboj bych pískat nechtěl. I když představa, že i ti první zatím rozptýlení ve všech politických stranách, by si založili svoji vlastní je sugestivní. Jejich tiskovky a kampaň by asi stály za to...

Viděl jsem dnes derniéru v poloprázdném divadle. První a druhá půle jsou velmi nevyrovnané, první řekněme dvacet, druhá cca osmdesát, tak dávám padesát procent. Herecky perfektní, ale jde o to, kolik jim toho k hraní autor připravil.

Tohle nějak nešlapalo, bylo to těžkopádné, místy trapné. Hudba celku také moc nepomohla. Jiří Hejcman se na roli velvyslance nehodil, dokázal bych si tam představit spíše třeba Josefa Kubáníka. Těch třicet procent je hlavně za Zdeňka Trčálka a Petru Staňkovou.

Do divadla v Šumperku jezdíme rádi. Ovšem po přehmatu se Šumperákem jsme doma dlouho váhali, které představení zvolit. Nakonec jsme vybrali Bella Donu, už jsme viděli něco od autora i od režiséra, takže to byla taková sázka na jistotu. Dobře udělané po všech stránkách, jen konec místo gradace spíše průměrný. Aniž bych měl něco proti René Šmotkovi, tak člověk si říkal, jak by tuto roli asi pojal loni zesnulý Petr Komínek se svým stylem herectví. Ale to už se bohužel nedozvíme.

Proti této zběsilosti je Brouk v hlavě poklidná anekdota. Bylo fajn vidět po čase Štěpána Kozuba v něčem jiném, než v reklamě. Celkový zážitek kazí jen to, že do divadla musí člověk projít špalírem vyhulenců, kteří smrdí před vchodem.

Viděl jsem na Silvestra ve Znojmě. Na tento den naprosto dostačující komedie. Text má své limity, ale možností zasmát se je tam celkem dost. Čtyři herci (ano, počítám jako herce i Ivo Šmoldase), kteří dokáží zaujmout. Ještě před nějakou dobou bych nevěřil, že někdy uvidím v rolích manželského páru Ivo Šmoldase a "princeznu Jasněnku". Té bych mimochodem 56 nehádal ani omylem. I když Šmoldasovi 69 asi také ne.

Viděl jsem dnes derniéru, takže trochu jsem se bál, jaké to bude, když hru stahují tak brzy (tuším 29 repríz). Ale slušná hra, dobrá scéna, kostýmy, hudba i herci. Režie Mikoláše Tyce dle mého vydolovala z předlohy maximum. Paradoxně nejslabší článek byl dle mne I. Ondříček. Nikoli vlastní vinou, prostě se na tuto roli naprosto nehodí. Těžko říci, zda šlo o chybu režiséra nebo dostal roli již předobsazenou. Nejlepší pak I. Vaňková a E. Studénková.

Byl jsem v Míru poprvé a vynikající prostředí. Snad jen v bufetu by místo rakouské vody dodané Coca-Colou mohlo být něco z Beskyd. Překvapil mne program zdarma. Hra vynikající, navzdory názvu v ní šlo i o jiné orgány, než ledviny. Dobře vyřešená scéna, světla, herci, zkrátka všechno. A díky snahám o ostravský "mrakodrap" má Diamond tower ještě další nečekanou dimenzi...

Viděl jsem v Brně na Kraví hoře (letní scéna Divadla Bolka Polívky). Dobrá oddechovka na léto, která pobaví. Zuzana Slavíková byla tak rozjetá, že jsem se bál, jestli neřekne "nejslabší máte padáka". Josef Carda dokazuje, že umí víc, než jen televizní pitvoření. Václav Vydra je samozřejmě elitní herec, byť zrovna na tuto roli se typově nehodil. Vynikající byl Miloslav Mejzlík jako připitomělý strýc Alfons. Kdybych před lety neviděl ve Slováckém divadle 1+2=6 (tedy tuto hru zpracovanou do jedné s 1+1=3 téhož autora), asi bych dal o deset procent více. Celkový dojem v Brně kazí to, že pořadatelé umožňují lidem nosit do hlediště nápoje a jídlo.

Skvělý výsměch všem přitroublým Gretám a aktivistům, kteří chtějí řídit svět. Protože když je tu oteplování, tak přece mají prostě pravdu a basta. Nevadí, že neumí zůčtovat ani sami se sebou. Místo argumentů mají lepidlo. Ale po hodině a třičtvrtě smíchu se člověk zamyslí a zjistí, že viděl (skvěle napsané, zinscenované, zrežírované i zahrané) mnohem víc. Naše životy běží rychleji, než jevištní točna. A každý z nás je v nějaké své soukromé časové smyčce. Původně jsem chtěl dát devadesát procent. Ale toto představení mne přimělo vyřešit jednu moji dlouho odkládanou soukromou věc. A za toto své zůčtování jsem přihodil ta zbývajícící procenta.

Viděl jsem před časem (když jsem tu ještě nebyl registrován) v Šumperku. Přestože nehráli v domácím prostředí, vše bylo perfektní, herci, kapela, zvuk i světla. Výkon Markéty Matulové je strhující, byť ostatní rozhodně nezaostávají. Kdyby mně někdo řekl, že bude na jevišti naživo zpívat Jednoho dne se vrátíš (ve scéně natáčení ve studiu dokonce vícekrát), myslel bych, že zešílel. Kdyby mi potom řekl, že na závěr nechá zaznít originál, asi už bych neřekl nic a myslel si, že režiséři by měli mít psychotesty jako řidiči busů. Ale Dianiška to udělal a M.M., všichni herci i všechny další složky představení v tom geniálně obstáli.

Výborná svěží komedie. Byli jsem na ní tři a všem se nám líbila. Až se člověk dosměje, tak mu dojde, že je to vlastně dost smutný příběh dvou lidí, kteří promrhali deset let nejproduktivnější části svých životů. Některé místní reálie ocení spíše domácí, ale přesto se vyplatí navštívit představení i přespolním. Výlet do blízkého Hradiště mohu doporučit všem, kterým se tvorba J. Šotkovského líbí v jeho domovském Městském divadle Brno. Hra je dost nemilosrdná k ČT, takže některým "koncesionářům" a obdivovatelům sterilní "veřejnoprávnosti" se líbit nebude. Zejména, když se na závěr v rámečku ukáže, co jsou v ČT vlastně zač...