Blog uživatelů i-divadla

Jak zabít chlapa v dvaadvaceti dnech
vydáno: 9.11.2021, Studený Čumáček

65%

Příběh Alexandra Litviněnka, muže, který se stal v roce 2006 tragicky a absurdně prvním lidským exemplářem Schrödingerovy kočky, se na českém jevišti objevuje poprvé. Stejně tak se na jevišti Švandova divadla objevují noví lidé. Další novinkou je scénografický postup, kdy velké části herecké akce jsou snímány živě kamerou nikoli z jeviště, ale z částí divadla, kam se divák dostane jen při Dni otevřených dveří (u zadního východu, za šálami, na pracovišti inspice  či u vchodů do prostoru pro zaměstnance) a následně promítnuty na velké plátno nad jevištěm. Ani způsob časové souslednosti vyprávění není striktním pravidlem, roviny se volně prolínají nebo se úplně minou.

Režie se tedy pustila hned třemi novými cestami a je třeba říct, že způsob vyjádření může být pro mnohé diváky matoucí. Ale zvykám si, a celkem rychle.

Překvapuje mě, s jakým přehledem vplul na velké jeviště Petr Lněnička/Alexander Litviněnko, zapůjčený pro tuto příležitost z Divadla v Celetné. Divadlo v Celetné ani jeho pobočná scénička prostě nedisponují velkým jevištěm a z nouze ctnost proměnili časem ve velkou přednost. Umluvit, nikoli uřvat jeviště většího divadla je ale mírně jiná disciplína a Petr Lněnička se jí zhostil nadmíru dobře. Jeho herecká partnerka Anna Stropnická/Marina Litviněnko, velmi rychle maže věkový rozdíl a flexibilně se přizpůsobuje rytmu hry. Velmi podobný přístup zaujali i oba představitelé usvědčených Litviněnkových vrahů, Tomáš Červinek a Matěj Anděl. První z nich dokonce podlehne vlastní iluzi o tom, jak moc je cool a chytrý, dokud mu nedojde, že byl jen hloupý, užitečný a lehce postradatelný. Jejich chování je zkratové, křečovité a bizarní, vzhledem k tomu, s jak extrémně nebezpečnou látkou zacházejí, aby se jí po činu prostě zbavili spláchnutím do WC v hotelové koupelně…

Režie ale zřejmě jako fluidní a nejednoznačnou vyhodnotila postavu Putina / Robert Jašków, takže místy působí jako  bodrý strýček, aby se obratem měnil v postavu až mefistofelskou, což už hodnotím jako zbytečně přešvihnuté.  Nelze mu ale upřít osobní charizma ve stavu „volume doleva“, především v chladně vemlouvavých scénách, ze kterých vychází jako vítěz. A skvělá závěrečná scéna mu jen dává za pravdu, vždyť mu všichni tleskají, oligarchové, ba i celebrity, které už ani doma nebere nikdo vážně….

Jak tedy vnímat tento text..  Na první dobrou je to souboj klaďáka a záporáka, ve kterém klaďák podlehne, s doprovázející myšlenkou, že proti zlu je třeba bojovat i s vědomím, že nás to může snadno stát krk. Ovšem začneme-li uvažovat v souvislostech, není tu jen stoprocentní klaďák  a stoprocentní zlo, existuje tu příliš široká škála šedi a černě, kterou naštěstí text zcela nepopírá, jen to nezdůrazní.

Proč tedy po tom všem relativně nízké hodnocení? Jak to vysvětlit…použiji tedy příměr z oblasti jídla, tomu  rozumí všichni. Existuje prý zmrzlina z rajčat a bazalky. Mám náklonnost ke zmrzlině, i k rajčatům s bazalkou. To však neznamená, že chci okamžitě tři kopečky této zmrzliny a ještě je zasypat parmazánem.  Chci jeden, a zvolna ochutnat. Příliš mnoho nových vjemů najednou může někdy škodit…


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.