65 % 
 
     Oslava nudy, rozplizlé rodiny a hovniválství. Pasivně agresivní Babi, verbálně agresivní Děda, neobyčejně tělesně i duševně flexibilní Ludánek, patetická Heduš a dvojčata. Film pro znalce hlášek a milovníky nové vlny čili pro gurmány. Ten zbytek to nepochopí a často odchází (vlastní zkušenost, otec obvykle uraženě vypínal televizi a všechny vyháněl, řka, že na takovou blbost koukat nebude. A když ne on, tak nikdo.) Proto tato inscenace nebude mít úplně jednoduchý život. Ale blíže k věci... 
     Rozdělit scénu do “krabiček” je už běžnou a zde i funkční věcí, “pokojíčkování” ostatně nutně kopíruje i film. Barevně odlišené teplákovky, ve kterých se Homolkovci pohybují po světě a podvléknutá tlusťoučká druhá kůže, kterou kostýmní výtvarník obdařil Heduš/Natálie Řehořová a jednočlenná dvojčata Péťu a Máťu/Marek Frňka, je v převlékacích a tanečních scénách zábavnou překážkou, se kterou se herci perou po svém. Proti tomu naopak lze postavit hodobóžové šaty, které obléká Heduš a Babi/ Nataša Bednářová do Chuchle. Zcela současně pojaté oblečení Jirky/Petr Kult a jeho vyvolené Pavlínky/Anna Stropnická, se svou jemnou barevností nestřetává, naopak zcela se přizpůsobí a není v rozporu s celkovým laděním kostýmů. Pouze Děda/Tomáš Petřík svou klubovou sparťanskou šálou mírně čeří vodu, ale předpokládám, že by pravověrný Sparťan nezvedl nad hlavu šálu v tlumených pastelových barvách... 
     Herecky jde o relativně zvládnutou inscenaci, byť se mi ze začátku zdál Tomáš Petřík jako Děda maličko přes čáru, nicméně v peřinové scéně již své rekvizity drásal s patřičným elánem a nasazením, takže lítal i slamník. Taneční scény Natálie Řehořové měly na činohru velmi slušnou úroveň a její milovaný a občas též odmítaný Ludva/Jan Grundman předvedl u něj ještě neviděnou až excelentní flexibilitu pohybu a mimickou komiku. Nataša Bednářová se možná trochu zbytečně drží zpět, vyniká ale ve scénách agresivních výpadů vůči Heduš, která si to ovšem nikdy nenechá líbit... Jirka a Pavlínka jsou již mladší lidský druh a jejich kostrbatá konverzace je “o tom” a že by Jirka chtěl své city více vyjevit, avšak především musí svou mírně znuděnou princeznu Pavlínku bezpečně identifikovat, neboť si do té doby jen psali, a toto by mělo být první setkání, na které jistě naváže to správné a vysněné další. 
     Vřelé díky za správné použití kapslí s divadelní krví. Dokonce i nablízko krvácivé zranění vypadalo velmi realisticky a Petr Kult tak mohl být nádherně omučánkován kolegy a přidal inscenaci ještě krvavý šmrnc, který film nemá...