Děti slunce

65% - Gorkij se v Dětech slunce vydal podobnou cestou, jakou často využíval Čechov, "na plátno" vedle sebe postavil řadu postav potkávajících se v jednom domě, které všechny do jednoho po něčem touží, v tomhle případě se za tím i pokouší jít, aniž by však byli schopni činit zásadní rozhodnutí a kroky, takže se ve výsledku neděje nic. Tedy v Dětech slunce se děje. Hodně. Kdesi na pozadí a je škoda, že se v inscenaci André Hübnera-Ochodla nepodařilo výrazněji akcentovat ten kontrast mezi soukromou nečinností a veřejnou akcí, mohl by se postarat o ještě mnohem intenzivnější a působivější závěr, ve kterém děs takhle vyzněl pouze lehce.

Gorkého hru tvůrci proškrtali a inscenují ji jako rodinnou tragikomedii čechovovského ražení. Drobná nadsázka hercům svědčí, vytvářejí postavy, které jsou odtrženy od reálného života a nejsou schopny vidět za horizont. Nejpůsobivější jsou M.Cisovský jako nepraktický intelektuál Protasov a A.Čonková jako jeho křehká sestra Líza. Na pozadí rodinných problémů se odehrává epidemie cholery, kterou následuje epidemie podezřívání a zvyšování radikalismu ve společnosti, což dělá Gorkého text velmi aktuálním. Pozvolnější začátek naštěstí graduje do celkem silného závěru.