Malíř Robert má narozeniny! Nacházíme se v jeho prostém newyorském bytě, kterému dominuje postel, za kterou je umístěn orchestr. Prostor bytu je jinak zcela volný, je však ohraničen obrazovými rámy, ze kterých vycházejí jeho přátelé – manželské páry – přejí mu všechno nej a po celou dobu se ptají, kdy se ožení.

Muzikál Company, autorů Sondheima a Furtha, typický příklad koncepčního muzikálu, jehož hlavním tématem jsou lidské vztahy, vyprávěné v různých prostředích a v nezávislých příbězích. Co je jejich podstatou? Přijít na to, jaký je život ve svazku! Jaký je život v páru? Co čekat od manželského soužití?

Robert, Lukáš Ondruš, čerstvý pětatřicátník, který je balancuje mezi touhou po svobodě a nezávislosti a touhou po trvalém vztahu. Robert, zvaný také jako Bobby, tak pozoruje a spolu s divákem si vytvářejí vlastní názor na to, jaké to je být manželem/manželkou. Robert tak po celé představení vhlíží do výše zmíněných obrazů, tedy do životů svých přátel, kam za nimi přichází na rozličné návštěvy. Jeho interakce s přáteli a milenkami odhalují jejich vlastní vnitřní pocity a konflikty.

Malá scéna DJKT umožňuje, a režie Viléma Dubničky, klást důraz jednoznačně na herecké projevy, jelikož mluveného slova je v muzikálu dost, na interakce mezi jednotlivci v páru. Vše se odehrává na prosté scéně, aby nic nenarušovalo soustředění se na jejich jednání. Herci tak musí zahrát i např. park – stromy, zábradlí, fontánu, lampu. V představení neúčinkuje žádná doplňující taneční company, vše zabezpečují sólisté. Komplexnost souboru plzeňského muzikálu a volný prostor jeviště tak umožnilo Evě Rezové připravit zajímavé choreografie. Jednou z nich je výstup během - "Have I Got a Girl For You" (Já mám holku pro tebe). Pěvecké číslo je provedeno ve stylu haka tance, jenž je prováděn mužskými sólisty. Rytmické podupávání podporuje hudbu a dokresluje jakési odstrašení ostatních nápadníků, od dívky, kterou pro Roberta jednotliví představitelé našli. Díky i za výrazy ve tvářích, pánové! Ženské sólistky zase ve druhé části, v podstatě vidíme Robertovy múzy, svými končetinami, smáčenými v barvách, kreslí během svůdného tance reálný obraz. Jde vskutku o zajímavý, unikátní zážitek.

Směs Robertových přátel je vskutku pestrá a každý si zaslouží pozornost – Harry a Sarah – v podstatě spokojený pár, který bojuje se svými vlastními závislostmi, ale také spolu sami proti sobě, či se sebou – karatistický výstup dua Hanzlíčková & Hruškoci, pobavil.

Peter a Susan – pár, který se na rozvod v podstatě těší - Krausová & Rezner. Následuje výchovou dětí vyčerpaný pár David a Jenny – bravurně vystihnutá apatie Režným a protipólem je zřejmá naspeedovanost Chrenkové, jež je vyvolána konzumací návykové látky. Je velmi hovorná, uvolněná, odvázaná a vulgární.

Robert jde za svědka páru, který se do manželství zrovna řítí – Paul a Amy – klidný ženich Holec & vystresovaná Režná (viz dále). Chybí už jen pár, ve kterém někdo prošel několika rozvody a v podstatě stále nemá jasno – Larry a Joanne – Klimenda a Holišová. Nechybí ani vyprávění Robertových vztahů, které představují 3 dívky – Staškovičová, Vostřejžová a Pragerová.

Velmi mě bavila dynamika vyprávění, emoce a neočekávané vývoje vyprávění jednotlivých účinkujících. Bonusem je komika, která střídá vážné chvíle.

Lukáš Bobby Ondruš během představení zastává roli jakéhosi průvodce, posedává, pozoruje a bedlivě poslouchá, baví se, uklidňuje, snaží se v sobě najít řešení problémů jednotlivých párů a snad se i učí o tom, co by manželství jemu samotnému přineslo. Velmi mě bavila závěrečná interpretace skladby „Marry Me a Little“, z první části. Děkuji.

Postavy muzikálu, které mají větší prostor na vyjádření, tak bojují se svými hlubokými emocemi, se svými motivacemi a dostávají se až do hlubších aspektů lidské psychiky a mezilidských vztahů. Často nad sebou přemýšlí, sebekomentují se, zkoumají samy sebe. Dílo si pohrává s pocitem osamění, možná až existencionální krizí, kdy se hledá smysl života. Robert se tak snaží pochopit význam lásky a vztahů, což vrcholí skladbou „Being Alive“, jež odráží jeho emocionální stav – proč žít, proč mít někoho rád.

Premiérové české nastudování Company servíruje komplikované charaktery postav. Nejvíc je to vylíčeno v postavách žen, snad jen pro to, že Robert se snaží najít manželku. A pro srovnání záměrně vybírám Amy a Joanne.

Amy, třicátnice, která stojí na prahu manželství. Oděna ve svatebním a naprosto nervózní! Naprosto vyděšená z toho, co dělá. Vyděšená, že neví, zda je Paul ten pravý. Nikdy totiž neviděla šťastné manželství. Což se divákům potvrdí v postavě Joanne – představitelce ztroskotaných manželství. Životem otřískaná, zkušená, naprosto klidná. Utíkající k alkoholu. Motivem jejího chování je také strach - strach, že ji další partner opustí, jako ti předchozí. Je rozevlátá, snad alkoholem otupělá, ale to se spíš projevuje na jejím chování, které Hana Holišová přesvědčivě ztvárňuje – ta práce se sílou hlasu, vyjadřování, neustálé sledování scény, interakce s okolím.

Sondheim! a Furth - nechybí složité hudební motivy a celkem komplikované libreto. Příkladem je „Zas další stovka lidí“ (Another Hundred People) v podání jedné z milenek – Marta - Eva Staškovičová. Nebo „Getting Married Today“ – v podání Charlotte Režné. Obě mají skladby výrazně rychlého tempa, kdy ve stejném zběsilém tempu sypou jedno slovo za druhým. Výstupům dopomáhá výborné nazvučení.

Tak jako rámy obepínají příběhy přátel. Tak jako rámy scelují Robertův byt, tak i oslava narozenin rámuje celý příběh. Jsme na konci, přátelé přejí Robertovi „vše nejlepší!“

Tak tedy, člověče, žij, snaž se nebýt o samotě, i přes všechny překážky, kterým je Robert po celé představení svědkem. A jedno je jasné #divadlomasmysl .

@emanuelflame