Poslední premiérou sezóny v Divadle Petra Bezruče je nová hra KRYONAUTI Alžbety Vrzguly (nar.1992), koláž scén začínající sci-fi soutěží adeptů na zamrazení, poté děním kolem zmrazení ženských vajíček a dalšími návaznostmi. K inscenování své hry byla přizvána tato progresivní slovenská autorka a režisérka, zakladatelka nezávislého profesionálního divadla Uhol_92, odměněná za režii cenou Dosky. V Česku se představila inscenací Já, Johan*ka v Divadle komedie (2023). Pro svou práci v DPB si přivedla své stálé spolupracovníky, dramaturgem a překladatelem textu je Peter Galdík. Premiéra byla 15.května.

Scéna navržená Alžbetou Kutliakovou je mírně rozšířena a vysunuta k hledišti, na půlkruhovém pozadí nasvíceném do modra jsou stěny pokryty pravidelnými řadami půlkulatých výstupků, nad jevištěm visící velká koule připomínající lampión se ve hře změní na vesmírný modul pro přepravu postav. Na obou bocích jeviště jsou umístěny automaty s průhlednými koulemi, které později v ději vstoupí do hry. Kostýmy navrhla autorka výpravy futuristicky nevýrazné, mezi nimi vyniká červený kostým hlavní postavy. Pohybového zpracování se ujala Barbora Janák. Výrazná hudba Martina Krajčíra ladí s orientací hry.

Před začátkem uvítá diváky místo obvyklého hlasu Norberta Lichého strojený hlas Magdalény Holcové naznačující ladění inscenace. Poté vstoupí do hry Marie (Magdaléna Holcová) jako moderátorka a zahajuje soutěžní show o toho, kdo bude hluboce zamrazen a oživen snad někdy za dvě stě let. Přicházejí jednotliví účastníci zvolení jako extrémní typy: energická moderní dívka Jenny (Monika Tomková) vlastnící všechny současné technické vymoženosti, následuje ji zdrženlivý, skromný a ekologicky zaměřený Petr (Marián Chalány) a posledním je romantik Romeo, pravým jménem Lukáš (Vít Hofmann), spíše než zamrazení hledající pravou lásku skrze obrazovku.

Po této efektní scéně následuje další, utlumená, tentokrát v centru plánovaného rodičovství. Je tu opět Magdaléna Holcová jako postava váhající mezi umělým početím a uložením svých vajíček do kryobanky. Diskutuje  věc s pasivním partnerem Víta Hofmanna, mezitím několikrát projde scénou Marián Chalány jako nezaujatý lékař. Postupně hra pokračuje jako koláž scén s mnoha ne zcela souvisejícími dialogy o současnosti a především nadějích budoucnosti, což je však poté zpochybňováno. Ke konci jsou na scénu vypuštěny koule z automatů znamenající ženská vajíčka a po nich se válí hrdinka Magdaléna Holcová.

Volně propojené scény sceluje ruka režisérky a do hry diváka zapojuje intenzivní výkon herců, na jaký jsme v DPB zvyklí. A to jak Magdalény Holcové, tak Mariána Chalányho, Moniky Tomkové a Víta Hofmanna. Vznikla tak poněkud nespojitá, avšak originální inscenace vtahující mysl publika do nových perspektiv a souvislostí.

(Poznámka závěrem: Hra obsahuje citace z poslední knihy Zykmunta Baumana Retrotopie, autorka byla také inspirována TED-Ed videem Can you freeze your body and come back to life? a vlnou testování hodnot Anti-Müllerova hormonu (AMH) mezi jejími přítelkyněmi.)