Tak se nám stalo – a já mám dojem, že se vážně někomu něco stalo. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč někdo dospěl k názoru, že právě tento materiál potřebuje 3 hodiny a 10 minut.

Celou dobu mi běželo hlavou: Bože, to je hrozný. Bože, jak tohle mohlo mít premiéru. Bože, kdy dramaturg vypnul tlačítko „pracuj jako dramaturg“. A ten pocit mě neopustil ani po přestávce.

Přemýšlel jsem, komu je vlastně představení určeno. Mám dojem, že se autoři snaží vyrovnávat s minulým režimem a zkušenostmi generace, která jím prošla. To samo o sobě není špatně. Problém je, že výsledek působí spíš jako dlouhé a únavné terapeutické sezení než jako funkční muzikálové vyprávění. Ministerstvo by možná mělo rozdávat poukazy na terapii a doporučit pravidelné dávky seriálu Vyprávěj.

Na druhou polovinu už se někteří diváci ani nevrátili. A upřímně jsem se jim nedivil. Sám jsem měl co dělat, abych celé představení vydržel až do konce. Délka by nevadila, kdyby byla naplněna silným příběhem. Jenže příběh tří žen je upozaděn pod nánosem historických událostí, dobových hesel, reálií a nekonečných odboček. Děj se ztrácí ve vatě a omáčce kolem.

Přitom potenciálně silných momentů není málo. Smrt Připosránkovy matky, smrt Lídy nebo sebevražda Hanina otce by mohly být emocionálními vrcholy večera. Jenže většina těchto situací zůstává pouze naznačena a postrádá atmosféru i potřebnou emocionální sílu.

Korunu všemu nasazuje všudypřítomný toaletně-výkalově-fekální slovník, který se celým dílem line s obdivuhodnou vytrvalostí. Když se budu držet jazyka samotného představení, pak mě napadá jediné doporučení: vzít a spláchnout.

Pár světlých momentů se ale našlo. Fungoval bratrský duet otce Hany v podání Lukáše Vlčka a strýce Hany, kterého ztvárnil Roman Harok. Povedlo se také závěrečné sólo Michaely Horké jako Lídy a následný výstup Tomáše Krpce v roli Připosránka. Pochvalu si zaslouží rovněž kostýmní výtvarnice Hana Kelar Knotková.

Hudba chvílemi neví, jakým směrem se chce vydat. A texty? Opakování slov do nekonečna, když zrovna není co říct. „Metan, metan…“ stále dokola. A rýmy typu „láska – páska“, o kterých jsem si myslel, že už je na profesionální muzikálové scéně neuslyším. Inu, tady jich bylo požehnaně.

Překvapivě v dobré kondici nebyl ani zvuk. Pokud mám problém rozumět textu v sedmé řadě, pak je někde něco špatně.

Odcházel jsem z divadla vyčerpaný, nikoli zasažený. A to je u představení, které si žádá více než tři hodiny divákova času, ten největší problém.

Tady mi někdo dluží omluvu.

IG: @emanuelflame