Muzikál Osmý světadíl nese sebou příběh vystavěný kolem nesmrtelných hitů Elán. Ten je sice jednodušší, jenže právě v té jednoduchosti je jeho síla. Divák se v něm snadno najde. K české verzi mám stále velkou lásku, viděl jsem ji asi desetkrát a dodnes ve mně vyvolává silné emoce. Přesto jsem letos po představení v Bratislavě odcházel s pocitem, že tam všechno působilo o něco přirozeněji, opravdověji a snad i intenzivněji. Těžko se to popisuje jednou konkrétní věcí — nebylo to jen obsazením, navíc scéna, kostýmy i choreografie byly totožné. Možná šlo o atmosféru, možná o jazyk, možná o neuchopitelnou energii, která se mezi jevištěm a publikem přenášela úplně jinak. A právě proto se ten rozdíl vysvětluje tak složitě. Českou verzi stále miluji, ale slovenské provedení ve mně zanechalo o něco hlubší stopu.

Jelikož je v obsazení několik osobností (a to i v alternacích), které jsem chtěl vidět, musel jsem na představení vyrazit dvakrát a jsem rád, že se mi opravdu prostřídali téměř všichni. Začnu u hlavní role Jany, kterou na mých reprízách ztvárnily Lenka Kopuncová Fecková a Cynthia Lara Vittek. Obě dámy předvedly v této náročné roli vynikající výkon, co se týče emocí i jistoty ve zpěvu. Právě zde vidím v porovnání s českými představitelkami této role zásadní rozdíl. U nás (při uvádění v Divadle Kalich) vždy držím každé z intepretek palce, aby se s nejvyššími tóny poprala a neujelo jí to. Pěvecké party této role jsou dle mého jedny z nejnáročnějších na poli muzikálu vůbec. U obou slovenských interpretek jsem však měl od první chvíle pocit, že to dají, jak se říka, s prstem v nose. A to nijak nechci snižovat kvality českého obsazení - všechny naše interpretky patří zároveň mezi mé oblíbenkyně. Pokud bych měl ale srovnat dámy Feckovou a Vittek, zvítězila u mě druhá jmenovaná - stejně jako tomu bylo i v případě muzikálu Rómeo a Julia, kde také obě ztvárňují titulní postavu. Slečna Vittek je velmi mladá a tím pádem se víc hodí do role studentky. Ocenit ji musím zejména za stěžejní sólovou píseň Len kým tu si, během které ji přemohly emoce víc, než by si možná sama přála. Na sociálních sítích druhý den rovněž vysvětlila důvod, proč to pro ni zrovna ten den bylo tak náročné. Zdravě sebevědomý výkon předvedla od začátku do konce a na Slovensku se definitivně zrodila nová hvězda. Feckovou ale rovněž chválím za naprosto vynikající výkon, svým způsobem i zkušenější vzhledem k již dlouholetému působení v hudebních inscenacích, jen ve mně zkrátka nezůstal tolik, jako v případě její alternace. Jako třetí se s nimi alternuje i Natália Kóšová, kterou bych v budoucnu určitě také rád viděl.

V roli Tomáše, chudého dobráka, do kterého se Jana zamiluje, se stejně jako tomu bylo v doposud poslední uváděné verzi na Slovensku, střídají Patrik Vyskočil a Michal Candrák. Záměrně jsem volil termíny svých návštěv představení tak, abych viděl oba pány, protože pro mě oba patří mezi to nejlepší, co slovenská muzikálová scéna nabízí. Vyskočil kraluje svým bezkonkurenčním hlasem, překvapil ale i herecky, kdy se i přesto, že do role již věkově příliš nepasuje, dokázal do tohoto bláznivě zamilovaného mladíčka, dobře vcítit a být pro diváka opravdu věrohodný. Jeho podání písně Láska moja pak asi každého z přítomných zarazilo do sedačky. Candrákovi nahrává jeho věk i stále ještě mladistvý vzhled, a tak působil ještě věrohodněji. Byl nesmírně vtipný a dramatický tam, kde to byla potřeba, všechny písně zazpíval s přehledem, ale alternovat se s Vyskočilem musí být pro každého interpreta trochu danajským darem. Pokud bych musel vybrat, který z nich se mi líbil více, s těžkým srdcem vůči Candrákovi vyslovím spíše jméno jeho alternace. Značka ideál by byla jezdit pravidelně a oba interprety rovnoměrně a spravedlivě střídat.

Hlavním záporákem je Erik, přítel Jany. V obou reprízách jsem viděl Jána Slezáka, byť mi původně při druhé návštěvě měl hrát alternující Patrik Vyskočil. Slezák podává naprosto bezchybný a energický výkon a já stále žasnu nad tím, že při každém představení podává alespoň tak 300% výkon. Jeho výkon se nedá pořádně ani popsat, musí se zažít. A byť je Erik pěkný prevít, nejde se do něj asi nezamilovat - ach, ti zlobiví kluci prostě táhnou víc!

Matka, dramatická postava, nešťastná nad osudem, který jejich rodinu postihl, má prostor zazářit více méně až ve druhé půlce při duetu Jedenáste prikázanie. V obou reprízách jsem viděl Martu Kurčík-Potančokovou. Moc se mi líbila jak v pěveckých, tak činoherních částech a nemám jejímu výkonu, co vytknout, stejně tak Romanu Müllerovi a Martinu Hudecovi v ještě menší roli jejího manžela. 

V několika rolích (tzn. vícerole) se představili Tomáš Sitkey a Martin Hudec. Ve většině případů se jedná o komické postavičky, u kterých může herec snadno sklouznout k trapnému přehrávání. To se však tady nestalo, oba pánové pobavili, přidanou hodnotu ovšem přinesl Sitkey. Ten se také postaral o velmi dojemný moment ke konci představení, kde hraje zásadní roli v ději celého představení. Musím říci, že žádný z představitelů mě nikdy na konci nedojal, až nyní Sitkey.

Role Kubíčka se zhostil Radovan Hudec. Dětské role jsou vděčné, malý Radovan podal milý výkon a nezbývá nic jiného, než mu popřát jen to nejlepší do dalších let.

Výborná je také pěvecko-taneční company, zvláště ta pánská, která hlavní postavu Tomáše doprovází skoro na každém kroku.

Ať už člověk uvidí muzikál u nás, nebo na Slovensku, věřím, že nebude zklamaný. K hit muzikálům jsem velmi kritický, ale tento považuji opravdu za jeden z nejpovedenějších. Právem si drží stále čestné místo v repertoáru divadel a právem na něj diváci stále chodí.