Shlédnutí mostecké Mamma Mia mě přivedlo ještě k širší úvaze nad tím, jak regionální divadla v posledních letech sahají po muzikálových titulech – a jak zásadní roli v úspěchu sehrává dobře sestavený inscenační tým. Ještě donedávna se uváděly klasické muzikály typu My Fair Lady nebo Hello, Dolly!, které činoherní soubory většinou zvládly, případně si na hlavní role přizvaly hosty. V Mostě to bývalo dokonce téměř pravidlem – u velkých titulů se obsazení i tým řešily s vědomím, že jde o žánr, který má své specifické nároky. 

Jenže doba se změnila a s ní i výběr titulů. Současné muzikálové hity jsou vokálně i stylově mnohem náročnější. A právě proto je klíčové, aby divadlo dokázalo postavit opravdu funkční tým, který ví, jak takovou show uchopit. V případě mostecké Mamma Mia je ale bohužel slyšet a vidět, že tenhle základní kámen chyběl.

Inscenační tým jako celek zkrátka nefungoval.
Nejde jen o jednotlivé složky, ale o jejich propojení: režijní vedení, choreografie, která má být energická a současná, hlasová příprava, stylová práce s hudbou. Jediný, kdo opravdu drží inscenaci pohromadě, je v případě mosteckého uvedení Mamma Mia dirigent – hudební nastudování kapely, company a offstage je pevné a profesionální. A možná ještě návrhář scény, jehož práce poskytuje inscenaci technický i vizuální rámec.

Jinak ale tvůrčí tým jako celek nevybudoval pevnou oporu, o kterou by se mohli herci opřít. A to je u muzikálu klíčové. Muzikál není jen o tom, „dát dohromady pár písní a choreografií“. Je to žánr, který vyžaduje rytmus, energii, styl, jednotu interpretace a především technicky funkční vedení.

Když tenhle základ chybí, dopadne to přesně tak, jak je v Mostě slyšet:
– herci hrají dobře, ale při obsazení jednotlivých rolí se nikdo nezamýšlel nad limity jednotlivých herců, často je také vidět, že reisér neuměl uchopit téma a některé části působí dojmem: jděte na jeviště a něco tam dělejte
– choreografie je nudnější, ale pracuje skvěle s prostorem
– ale zpěv – jeden z hlavních nosičů výrazu – jednoduše nefunguje a očividně scházelo odborné vedení

A to se nejvíc projevuje u dvou hlavních ženských rolí. Donna a Sophie nesou těžiště příběhu i hudebního oblouku, a pokud nejsou obsazeny tak, aby pěvecky přesvědčily, celá inscenace ztrácí půdu pod nohama. Je to škoda o to větší, že v company je hned několik zpěvaček, které by minimálně roli Sophie zvládly lépe, jistěji a stylověji. To bylo slyšet u velmi sebevědomého a jistého výkonu company, ve které se zcela určitě, na první poslech, sešel velmi kvalitní cast. Minimálně po pěvecké stránce. A zcela určitě je i v samotném souboru herečka, která by zvládla s mnohem větší lehkostí a jistotou i roli Donny. O tom jsme se mohli taktéž přesvědčit v samotné inscenaci.

A tak se znovu vrací otázka, kterou Most v minulosti uměl řešit mnohem lépe:
Když někdo v souboru na roli nestačí pěvecky, proč nepřizvat hosta?
Nejde o „jména z Prahy“ ani o bulvár. Jde o respekt k titulu a k divákům.

Mamma Mia je divácky vděčný titul, který mostecké publikum určitě ocení – už jen pro atmosféru a energii. Ale při bližším poslechu je jasné, že inscenace mohla dopadnout výrazně lépe. A že to, co ji nejvíc brzdí, není herectví ani snaha souboru, ale nedotaženost celého inscenačního vedení a špatně zvolené obsazení nejdůležitějších pěveckých partů.

Nezbývá než doufat, že se na reperotáru Městského divadla v Mostě neobjeví výhledově Evita, Jesus Christ Superstar nebo Fantom opery. A pokud by k tomu došlo, tak snad soubor přizve do svých řad hostující posilu.