Za svůj dosavadní život jsem měl možnost vidět stovky inscenací u nás, i v zahraničí. Ale takovýhle bizár jsem tedy ještě neviděl.
Po minulém neúspěchu Spirála zjevně nedostala dostatečně ledovou sprchu. Režisér Tauš přichází s něčím, co ve mně evokuje Amerikánku. Ale skutečně pouze evokuje, neboť Amerikánku považuji za zdařilou. Tento počin, který bych rozhodně nenazval divadlem, začíná, zcela nesmyslně, zápasem v boxu. Ten i s přestavbou zabere zbytečných 15 minut. Člověk si nepřipadne jako v divadle, ale skoro jako uprostřed ringu. Po této úvodní taškařici následuje extrémně nudná a táhlá první polovina tohoto výtvoru. Afektované herectví Hany Holišové tomu moc nepřidává. Jediným světlým okamžikem pro nás byly pěvecké party O. Rumla a nadšení, že je tu přestávka. O té jsem měl málem možnost do očí říci panu režisérovi, že toto dílo patří spíše do zařízení typu FUCHS, ale ne do divadla. Plno zbytečných vulgarismů ve svižnější druhé části ještě více ubírá na mém dojmu. Necelé 2,5 hod zběsilého pobíhání účinkujících dokola, plno do sebe nezapadajících výjevů a těšení se na konec tohoto představení.
10% za energii umělců, kterou do toho dávají.
Pan režisér s tvůrčím týmem by měli zajet někam na samotu do přírody a vyčistit si hlavy, abychom nemuseli být vystaveni další podobné produkci.