Audience

Kvalita režie je asi tak na úrovni zpěvu. Provinční rádoby šokující zpracování, které šokuje leda tak odvahou se ujmout díla, které je zde zjevně nad síly protagonistů, neb je režijně, pěvecky i herecky určeno profesionálům.

Autor se ponořil se svojí sondou tak hluboko do mezilidských vztahů, až tam na ně vlastně nikdo neviděl. Nepřesvědčivé, nekonzistentní představení postrádající kohezi. Během vágního příběhu padají osvědčené a ohrané průpovídky o partnerských vztazích, bohužel v ději to působí povrchně. Zápletka se dramatizuje během jediné noci, přesto děj postrádá dynamičnost. Takovou strukturální ironii jsem ještě nezažila. Jestli byla hra míjení, tak se autor minul především se svou vlastní hrou.

Po přečtení předchozích recenzí nemohu pochopit, proč se tato hra stále hraje. Zřejmě proto, že většina lidí nečte předem recenze, tudíž koupí lístky na dobré herce a produkce na to spoléhá. I já jsem tuto chybu tentokrát udělala, protože jsem automaticky spoléhala na um protagonistů. Tato hra mě přesvědčila, že ani herec není záruka pozitivního zážitku, když scénář je nepovedený. Zážitek byl znepříjemněn i technickými podmínkami v KD Peklo v Plzni, nepohodlné židle, rovná podlaha, špatná akustika, a to vše za téměř 500 za jeden lístek. Za mě škoda času a peněz.

Za každé ,,do prdele," které v této klasické inscenaci v nádherné budově Tylova divadla zaznělo, ubírám 10%, čímž se dostávám někam pod 50%. A mám dojem, že jedna protagonistka použila ve scéně neúspěšného škrtání sirkou u kamen výraz ještě horšího kalibru. Dobrý herec nemusí zaměňovat umělecké prostředky za vulgarismy, aby zaujal. Nemá to zapotřebí. Bohužel v plzeňských inscenacích je to obligátní trapnost.

Skvělý pan Konáš i paní Černá, ale herečky v důchodovém věku hrající v prvoplánovém stylu ,,roztomilá blondýnka" se do každého představení nehodí a už vůbec ne do rolí vyžadujících vrstevnatost.

Na základě očekávání založeného na pozitivní zkušenosti z předchozích her autora jsem tentokrát zažila zklamání. Děj originální, ale vtip zadrhával.

30% za to, že je představení doporučeno pro děti 7+, kdy ve skutečnosti 7 let je pravděpodobně věkové maximum diváka, kterého by hra mohla skutečně oslovit. Nejvíce (a pouze) se smáli předškolní děti. Litovali jsme času dcery (10) a jejího doprovodu. Přišla znuděná.

Zde jsem výjimečně hodnotila výkon pana Pavlovského jako bezvýhradně excelentní. Tato role je jeho životní.

Na základě deklarovaného určení pro diváky ,,Bez věkového omezení" lze nabýt mylného dojmu, že hra aspiruje na formát rodinných komedií, kdy vícevrstvý humor a nadsázka pobaví a zaujme všechny generace, aniž by děj ztrácel na srozumitelnosti pro nejmenší. V ideálním případě by si dospělý divák mohl odnést z Boba a Bobka alespoň umělecký zážitek z přesvědčivých komických výkonů. Takové jsem žádné neshledala, pouze u jedné z protagonistek více či méně stupňovaný afekt. Nezaujaly nás ani kostýmy, dcera(10) se nudila. Děj založen hlavně na : ,,on do mě strčil, já do něj taky."

Excelentní výkon Radka Holuba, výborného komika a charismatického herce.
Jen dějová linie je zpočátku nejasná a divák se ztrácí 15 minut, než se tzv. chytí. Pak teprve si začne hru užívat. Téma je ovšem českému divákovi velice vzdálené a nejsem si jistá, zda ho inscenace stihne ve vymezeném čase dostatečně přiblížit, ba dostat divákům pod kůži.