S muzikálovým Jesus Christ Superstar jsem se v divadle setkal poprvé v rámci Festivalu Dokořán v Městském divadle Brno.

Za jednu z největších předností inscenace považuji obsazení hlavních rolí. Pavel Režný ztvárnil Ježíše jako charismatickou a uvěřitelnou postavu. Náročné pěvecké pasáže zvládl s jistotou a přesvědčivě fungoval i v emotivnějších momentech. Charlotte Režná podala velmi přesvědčivý výkon. Lukáš Ondruš v roli Jidáše na mě v první polovině představení působil poněkud nejistě, zejména po pěvecké stránce. Po přestávce se však výrazně proměnil – jako by našel správnou energii a jeho výkon šel znatelně nahoru.

Velkým zážitkem je samotná scénografie. Divák často neví, na co se zaměřit dříve. Ježíš předává své učení z tabletu, běžnou součástí světa jsou mobilní telefony i staré reproduktory. Tvůrci zasadili příběh do postapokalyptického prostředí, což se promítá do celé vizuální podoby inscenace. Scéně dominují provizorní přístřešky, kovové konstrukce, graffiti a jiné postindustriální prvky. Kostýmy tvoří převážně otrhané džíny, košile a kšiltovky, zatímco Ježíš v bílém obleku z okolního světa výrazně vystupuje. Zaujaly mě také letecké kombinézy městské stráže. Součástí scény je několik obrazovek rozmístěných kolem jeviště a jedna zavěšená nad ním, na nichž se objevují projekce. Při příchodu krále Heroda pak zaujme i vrak starého automobilu.

Bohužel zážitek částečně narušily technické problémy. V první polovině byla hudba místy příliš hlasitá a zpěvu nebylo dobře rozumět. Rušivě působily také některé reflektory mířící do hlediště. Hned v úvodu navíc spadl monitor z kulisy. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Proto bych si inscenaci rád někdy prohlédl i na její domovské scéně, kde podobné komplikace pravděpodobně nehrozí.

Jako jednu z největších předností vnímám pojetí hlavních postav, kterému se podařilo zdůraznit jejich lidskost. Ježíš na mě nepůsobil primárně jako Boží syn, ale spíše jako člověk, na kterého je naloženo více, než dokáže unést. Pavel Režný tuto polohu ztvárnil velmi přesvědčivě a důvěryhodně zachytil člověka vystaveného obrovskému tlaku. Stejně tak ani Jidáš v podání Lukáše Ondruše nepůsobil jako jednoznačný padouch. Jeho jednání jsem vnímal spíše jako snahu zabránit něčemu, co považuje za nebezpečné a byl přesvědčený, že jedná správně. Díky tomu jsem jejich konflikt nevnímal jako střet dobra a zla, ale spíše jako střet dvou lidí přesvědčených o tom, že jednají správně.

Přes drobné technické nedostatky na mě inscenace zapůsobila velmi silně. Odcházel jsem s pocitem, že jsem viděl nejen kvalitně nastudovaný muzikál, ale také zajímavou interpretaci známého příběhu. Jesus Christ Superstar bych doporučil každému, kdo hledá intenzivní hudební a vizuální zážitek a nebrání se modernímu pojetí klasiky.