Jakožto milovnice operety si opravdu nemohu vybírat. Tento žánr jsem si našla v předválečných filmech evropských i hollywoodských a ačkoli jsem z Prahy, je to buď Hudební divadlo Karlín nebo nic. Nedospěla jsem tak daleko, abych za operetou cestovala, ale vyhledávám si alespoň záznamy nebo televizní a filmové adaptace. 

Moje lístky na Veselou vdovu patří k těm, které si musejí počkat na dobu znovuotevření divadel a čekání je to skutečně předlouhé. Aktuálně doufám v listopad 2021.

Abych nemarnila čas, podívala jsem se na němý film The Merry Widow (1925) Ericha von Stroheima. V tomto podání je Lehárova opereta epickým velkofilmem stojícím na opulentní výpravě a atraktivním párování éterické Mae Murray a Johna Gilberta, který byl vždycky nádherný v uniformě.

Ale výjimečně dávám přednost zvukové verzi The Marry Widow (1934) s Jeanette MacDonaldovou a Mauricem Chevalierem. Von Stroheimova vdovička jistě patří mezi nejvýraznější moderní přepisy klasiky 20. let, která snese srovnání jen s minimem takto výjimečných děl, jakou je například Love z roku 1927, ale královna operetních filmů MacDonaldová dala tomuto žánru cosi nového a skvělého. Zpřítomnila evropskou klasiku i čistě americké texty a jen díky ní hollywoodské publikum pochopilo kouzlo a nádheru žánru.

Do třetice jsem zvolila švýcarský divadelní záznam Die Lustige Witwe (2005) a nemohla jsem se vynadívat. Proto se tak těším na setkání v HDK.

* Edit: 25. 3. 2022 jsem nakonec vzdala čekání na HDK a navštívila jsem Veselou vdovu v Severočeském divadle v Ústí nad Labem.
** Cestování jsem prolomila 7. 1. 2022 výletem do Divadla J. K. Tyla v Plzni na operetu Netopýr a 30. 1. 2022 výletem do Divadla F. X. Šaldy v Liberci na operu Dcera pluku.