Tristan

Čekal jsem víc. Pro mne toho bylo mnoho - slov, témat... Čekáte čekáte a nic... Jak milostná předehra bez orgasmu, jak čekání na život bez života... Nicméně obě herečky - radost. Hlavní téma? Skvělé. Ale zůstává spíš pocit valícících se slov, které nikam nevedou, jen se jako špinavé prádlo kupí.

Skvělé. Dynamické. Originální. Zábavné. Aktuální. Ohromná Berecková a Bartoš a někteří diváci. Krásné prostory.

Čistá divadelní báseň. Krása.

Brilantní. Ještě po třech dnech nedýchám, jako bych zahlédl sebe a to jsem rozhodně vzdálenější generace. Děkuji. Tvůrcům i herečkám.

Když se svět vymkl a je už jen žumpou, je potřeba stát se masovým vrahem, nic jiného nezbývá. Drsné, hnusné, temné, silné a krásné divadlo!

Studie krutosti jednoho z nejinteligentnějších zvířat - člověka. A skvělé herecké výkony. Doposud se mi tají v hrůza dech.
Děkuji za tuhle krutou, hlubokou, děsivou krásu divadelního umění a schopnost předat, upozornit a sdělit.

Křehkost, krása a samota nejpodivnějšího zvířete na zemi, člověka. Vtipné, úsměvné, jímavé a skvělé herecké výkony. Jednoduchost a hloubka.

Andrea Buršová především. Její promyšlené herectví. Trochu Sartre "Peklo jsou ti druzí" a drahá Adina: "Pro dvě herečky je jedna cela trochu moc." Hra na kdo jsem osvobozující. Nesoudim, nemáme právo. Nelituji, že jsem viděl. Naopak.

Bravurní Řezníček, Pavelka, Boušková. Skvělá režie hrající si mistrně s detaily, film na divadle, divadlo ve filmu. Souhra všech složek a dokonalá přesnost. Naplňující intelekt. Asociace vedoucí k nemocné mysli, ale možná je jen nemocný svět. Intenzivnost jenž není nutné rozklíčovat úplně. Jedna část mne si intenzivně vzpomněla na vlastních třicet. Mé já se nechce již vracet, o to víc smeká.