Profil uživatele

Salisbury

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 15 % (63)
Iva Bryndová: 16 % (19)
Veronika Boušová: 16 % (25)
Lukáš Dubský: 17 % (38)
Helena Grégrová: 19 % (85)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.6.2024)
Jedlík perel, který se odehrává ve Studiu Hrdinů, mě nikterak nezasáhl a chvílemi jsem i tápal o čem tahle inscenace vlastně je. Tech-noir scéna je fajn, navíc v prostorném betonovém sklepení pražské Národní galerie, které tomu dodává jistou démoničnost. Představení je o dvou hercích Marečková, Jeništa, kteří za svůj um se stydět nemusí, ba naopak se asi mám já ostýchat za to, že této hře pramálo rozumím a to tomu ani nikterak nepomohla divadelní nostalgická vzpomínka na seriál Goro-bílý pes.
(zadáno: 20.5.2024)
Divadelní představení NÁVOD NA PŘEŽITÍ v divadle Mana je postaven na skvělém hereckém výkonu tandemu Kolářová-Termerová, kterému nelze nic vytknout. Příběh je protnut lehkým smutkem pln bezmoci a osamění se závanem humoru, který občasně nadlehčí vážnost stáří.
(zadáno: 13.3.2024)
Divadelní prvotina Jakuba Voláka ve vršovickém divadle Mana s názvem Pokračování příště, evokuje seriálovou nekonečnost, o kterou je příběh lehce opřen. Herecké trio Hrachovcová, Leichtová, Plánková se svých rolí ujmuly statečně a představení je i díky nim komediálně velmi vtipné. Nevím zda-li příště bude nějaké pokračování, ale rozhodně toto představení předčilo mé očekávání a v poklidném duchu jsem si ho nadmíru užil.
(zadáno: 7.8.2023)
Představení Vršovice jsou zlatý, řek´ tatínek v divadle MANA, není úplně klasickým divadlem, ale spíše teatrálním předčítáním, ve kterém si herecky se slovy pohrává Jiří Lábus a Luděk Nešleha. Scénické vyprávění se krotí nepříliš dlouhou stopáží a i díky tomu tato show končí o list scénáře dřív, než židle začne tlačit do divákových hýždí.
(zadáno: 22.7.2020)
Divadlo Verze v divadle Mana ukázalo 3 VERZE ŽIVOTA za účasti Lindy Rybový, Igora Chmely, Davida Prachaře a Jany Janěkový. Vtipná hra kormidlující na vlnách rodičovství občas zabředla do dramatu, které bylo rozvrstveno do tří příběhových linek plujících na stejné vlně.
(zadáno: 11.10.2019)
Divadlo Verze hostující v divadle Mana vyšlo ladným krokem vstříc našemu smíchu hrou ŠŤASTNÝ VYVOLENÝ. Ruml, Matásek, Chmela za pomoci Lindy Rybový a Jany Janěkový svými rolemi pobavili a to nejen diváky v sále, ale i sami sebe, neb hra se občasně topila v orgasmistické salvě smíchu na obou stranách divadelní opony. Příjemné představení s perličkově vtipným audio výstupem Jirky Bartošky.
(zadáno: 18.6.2019)
Hudebně taneční představení THE WATCHER v divadla La Fabrika mě mou neznalostí překvapilo a já nedýchaje mžoural nepatrně víčky po mých očních bulvách. Skvělý hudební doprovod kapely Please The Trees hřmotně umocňoval kreace tanečního souboru 420People, který byl pln všelijakých emocí potřísněn erotickým dusnem.
(zadáno: 16.4.2019)
V představení ANI SPOLU, ANI BEZ SEBE v divadle Kalich hraje Jana Paulová s Davidem Suchařípou a tak nějak si ve své tandemové skromnosti vystačí. Hra se vznáší na ostře nabroušené hraně laciného humoru, který sklouzává do erotického dusna i občasně díky Janě Paulové přechází komedie do nepřipravené improvizace, která se od vtipohry napsané Fabrice Roger-Lacanem nedá skoro vůbec rozpoznat.
(zadáno: 16.4.2019)
Divadlo Verze v divadle Mana rozkrylo divákovým vjemům novou hru LEŽ, ve které vévodí Petr Lněnička s Petrou Špalkovou. Dramatická komedie hrající si se lží na úkor lidské vnitřní bolesti, kdy pravda je pohlcena zhoubnou mystifikací, vytváří úsměv v tváři i chmuru v líci. Závěr graduje potitulkovou scénou, která je vtipným zakončením tohoto lživého divadelního představení zakládajícího se na pravdě.
(zadáno: 31.10.2018)
V kostelním divadle Mana hostuje divadlo Verze a jejich představení JMÉNO se mi tuze zamlouvalo. Divadelní francouzská komedie se díky hercům rozehraje ve skvělou humorně dramatickou partii na prknech provoněných historií Husova sboru. Ve hře se skví skvělý Jan Dolanský, kterému zdatně sekunduje Roman Zach a jejich přítomnost dělá představení výtečným i divák má chuť si tuto komedii dát někdy v čase budoucím znova.
(zadáno: 18.10.2018)
Vtipné představení ÚČA MUSÍ PRYČ! ve Vršovickém divadelním svatostánku Mana mě příjemně polechtalo na bránici. Hra neztrácí dech a díky milosrdné stopáži, která nemá zapotřebí brzdící přestávku uteče jak pauza mezi vyučovací hodinou. Školní lavice jsou herecky zaplněny a Rybová, Špalková, Chmela, Prachař, Frejová či Janěková v nich odvádějí výkon jenž je hoden potlesku.
(zadáno: 30.5.2016)
Výtečné divadelní představení LISTOPAD v divadle ABC mě zasáhlo hlavně díky skvělému hereckému výkonu Michala Dlouhého. Jeho projev byl nadmíru skvělý a myslím si, že i díky tomu vstalo celé hledištní divadlo, aby mohlo provádět chvályhodné ovace ve stoje. Příběh hry je sice minimalistický, ale díky scénáři, který je napěchován vtipnými prupovídkami to mé drobné já neřeší a cítí se nadmíru spokojeno.
(zadáno: 20.4.2016)
Okusil jsem ve Švandově divadle divadelní hru BAAL od Bertolta Brechta a musím říct, že jsem si chvílemi musel ruku pokládat na ústa, jak mě artová poloha hry unavovala. Nemyslím si, že toto představení bude mít dlouhé trvání, neb z větší části přináší rozpaky a proto jsem rád, že už ho mám za sebou. Určitě látka je to velmi zajímavá a myslím si, že představení mohlo být o dost srozumitelnější, kdyby se mu ubralo umělecké teatrálnosti.
(zadáno: 3.3.2016)
Betonová zahrada vložena do Švandova divadla, byla pro mne velkým překvapením, možná i proto, že jsem neměl tu čest se s dílem seznámit již dříve. Představení mi drželo nemravné ruce kolem krku, já sotva dýchaje topil se v mírném chaosu, který nezachránila ani závěrečná sošná nahota. Možná představení křivdím, ale rozhodně můj klimbající mok v lebečním vaku nechápal a jiskřil jak smyslu zbavený.
(zadáno: 16.12.2015)
Hra NAŠE TŘÍDA v Divadle Komedie byla silně dramatická, že jsem chvílemi přemítal o tom, zda divadlo by se v mžiku nemělo přejmenovat na Divadlo Drama. Představení bylo výtečné, zvláštně osobitě odvyprávěné, na což jsem si musel trošku uvyknout, ale jak jsem tu stylizaci vecpal do kostní dřeně, tak už mi přecházel jen mráz po zádech.
(zadáno: 12.12.2015)
Skvělá hra PANKRÁC '45 ve Švandově divadle mě i přes těžší téma dostala velmi lehce na lopatky. Nečekal jsem, že takhle náročná látka mě uchvátí od začátku až do konce, aniž bych měl sebemenší důvod k zívnutí. Setkání pěti osudů v jedné pankrácké cele je inspirováno skutečnou událostí, která byla skvěle v toto dílo sepsaná a úžasně vložena do rolí divadelních div. Klára Cibulková, Réka Derzsi, Eva Josefíková, Andrea Buršová a Bohdana Pavlíková si své role užily a všechny si zaslouží za svůj výkon ovace ve stoje, neb tento opus má co říct nejen svou šířkou, ale hlavně dalekosáhlou hloubkou.
(zadáno: 31.10.2015)
Brutální divadelní hra s příznačným názvem ZABÍT JOHHNYHO GLENDENNINGA ve Švandově divadle se mi zamlouvala, ač jsem občas měl obavu zda nebudu mít čest na sobě pochytit vystřelenou kulku či se na mém oděvu neobjeví kapka krve, která na jevišti kapala ze všech stran jak v krevní bance. Slovník hereckého obsazení byl vybíravý jak kanální stoka, ale to samozřejmě zapadalo do hry jak kousky puzzle. Závěrem mohu říct, že to bylo velmi zajímavé zabijácké představení, které jsem díky bohu přežil, aniž bych byl zasažen kulkonosnou střelou.
(zadáno: 8.10.2015)
VYSAVAČ pod rukama Bohumila Klepla vysál v mžiku z hlavy pocit depresivního smutku a nastolil opojné chvíle pln smíchu. Onemanshow se povedla a to hlavně díky mistrnému Bohumilému hereckému tajtrdlíkování, které chvílemi až sympatizovalo s akrobacií. Představení jsem si ve Studiu DVA užil a věřím, že se najde ještě pár dalších nekritických jedinců, kteří na to budou mít obdobný názor.
(zadáno: 5.8.2015)
ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY na Pražském hradě pod taktovkou Letních Shakespearovských slavností bylo silně zmodernizované, upraveno tak, aby nynější národ byl schopen Shakespeara chápat a zbožnovat. Některé pasáže byly na mne zmodernizovány až příliš. Zpopularizování tohoto kousku přidanými tanečními songy, kvílivými tóny elektrické kytary či úpravou textu, ve mně zanechal pocit dramatické ztráty. I přesto musím říct, že na tomto odlehčeném letním jevišti to funguje odpočinkovou příjemností, která je schopna odpustit některé radikální zásahy do klasického díla.
(zadáno: 24.6.2015)
KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ? je konverzačně geniální psychologická hra se kterou se může pochlubit divadlo Rokoko. Aleš Procházka drží svůj standard a díky jeho hlasové ekvilibristice postačí jen napnout ušní tětivu směrem k jeho vyřčeným slovům a zaposlouchat se. Velkým překvapením této hry je určitě Veronika Gajerová, která podává nadlidský výkon a troufnu si tvrdit, že tento výkon je jedním z nejlepších co lze na prknech znamenající svět vidět.
(zadáno: 3.6.2015)
Moliérům MISANTROP svou slovní brilantností předvedl ve Švandově divadle veršotepecký um, kterému se nedá odolat. Filip Čapka s Evou Josefíkovou krásně rozvířili vody Moliérova mistrovského rukopisu. Modernistické pojetí scény znásilnilo představení, ve kterém se mihl i song v podání Marka Pospíchala vyvolávající příjemnou úsměvnost. Švandovo divadlo hold umí vtlačit skoro do každého představení mikrofon, na což už jsem si zvykl. Jen tak dál.
(zadáno: 31.5.2015)
Konečně jsem měl možnost vstrčit svůj zvědavý čumák do prostor Činoherního klubu i zabořil jsem ho pln sledování do hry s názvem AMERICKÝ BIZON. Tato hra patří mezi nejlepší americká díla a dokonce se v roce 1996 dočkala zfilmování, kde v roli Teache exceloval Dustin Hoffman. Bohužel film nedosáhl nijak výrazného úspěchu. Amerického bizona si nyní vzal do svých nenasytných pracek Ondřej Sokol, kde krom režie se zhostil i Dustinova partu. Přidal trošku na vulgaritě, což dílu díky prostředí, ve kterém se odehrávalo neublížilo a představení jsem si ku své spokojenosti velmi užil.
(zadáno: 17.5.2015)
Havlova hra PROTEST a Hejdukův debut REST se mi ve studiu Švandova divadla velmi zalíbil. Musím říct, že jsem to ani nečekal. Nemohu říct, že bych byl velkým milovníkem Havlových her, ale musím říct, že díky skvělé hře na herectví, které se ujal Tomáš Pavelka a Robert Jašków jsem byl přesvědčen o jistém druhu slovní geniality mému srdci nebezpečně blízké. Vaněk a Staněk pisatelé komunistické éry ukázali obsah svých aktovek pln různorodých lidských vlastností a já se těšil momentální přítomnosti doby postkomunistické, ač ta má též mnoho nelidsky lidských chyb.
(zadáno: 13.5.2015)
BRIAN bylo poslední představení Dejvického divadla, které jsem ještě neměl možnost očíhnout. Teď se tak stalo a z této surrealistické rokenrolové inscenace nejsem moc odvázaný, až na pár zajímavých momentů. Neužil svými pohyby se velmi přesvědčivě vžil do Micka Jaggera, dle kinetiky bych neznal rozdílu, horší už to bylo v hlasivkách, kde byly silné mezery, ač se dá chápat, že na tomhle divadelní představení rozhodně nestálo. Brianova LSD vize Medvídka Pú u mě prostě nezabodovala, bohužel jsem byl střízliv. Závěrečný potlesk byl hlasitě dlouhý, až jsem začal o své inteligenci silně pochybovat.
(zadáno: 8.5.2015)
Ivan Trojan svým režijním debutem poukázal světu výtečnou hru ZÁSEK v domovské scéně Dejvického divadla. Pětice herců pod jeho cukrem obsypaným bičem sehrála skvěle partii ve výtahové kabině, kde nebylo možno se ani na chvíli v této sestavě zanudit. Čermák, Myšička, Kubařová, Melíšková a neherec Kroupa neochvějně rozvlnili sál a já vím, že tahle hra bude mít dlouhou budoucnost na těchto skvostných dejvických prknech, u kterých je velmi příjemné se kdykoliv zaseknout.