Recenze
Zdlouhavý standard bez nápadu
psáno z představení: 3.5.2005, Pavel Širmer
foto: Viktor Kronbauer
foto: Viktor Kronbauer



Vznik inscenace od počátku provázely problémy. Premiéra byla původně plánovaná na počátek roku, ale pro onemocnění hlavního představitele Jiřího Langmajera musela být odložena. Poté onemocněl režisér Petr Kracik a rozezkoušenou inscenaci za něho převzal Petr Hruška. Došlo i ke změnám v obsazení. Ještě v úvodní fázi zkoušek odstoupil představitel prince Waleského Michal Dlouhý, prý kvůli mateřským povinnostem v inscenaci nevystupuje ani Alena Antalová, která měla alternovat roli Eleny, již s úspěchem hrála ve zmíněné brněnské inscenaci. Do obsazení v alternacích naopak přibyli Marcela Nohýnková, Karel Hlušička a hostující Andrea Černá.
V Keanovi se dá nalézt řada myšlenek. Vcelku dobře je vystižena pomíjivost a zákulisí úspěchu, (ne)smysl lidského snažení, rozdíl mezi láskou a prázdnými milostnými hrátkami, schopnost být upřímný k sobě i k okolí. V neposlední řadě zde jde i o divadlo, které však není zobrazeno realisticky, ale se zvláštní – ne zcela jasně opodstatněnou – nadsázkou. O něco realističtěji je pojata vyšší společnost, touhy vdaných žen a koketérie (často „jen“ koketérie) s nimi spojené. Předností hry jsou dialogy s ironickým břitkým humorem a dobře vykreslené charaktery postav, které svou nejednoznačností nutí k zamyšlení nad jejich jednáním.
Hlavní hrdina herec Edmund Kean (Jiří Langmajer) je trochu rozpolcená osobnost, kterou nelze jednoznačně charakterizovat. Přes noc se stal slavným, je obdivovaný u žen. Povolání bere jako poslání, vydělané peníze rozhazuje a je stále zadlužený. Peníze ale k životu nutně potřebuje, tak svého úspěchu zneužívá k dosahování milostných trofejí, které mu občas pokrývají i nutná vydání. Poslání i milostné snažení jsou už pro něho rutinou, bere je jako smysl života, kterého se nedokáže vzdát. Hraní se mu dostalo doslova pod kůži a zahrává si s každým. Neopominutelné místo má v jeho životě i alkohol, který často ovlivňuje jeho jednání. I když Langmajer pro ztvárnění náročné role používá své obvyklé prostředky a ničím novým nepřekvapí, v nejednoznačné roli se mu daří. Umí být milý, okouzlující, zábavný, ale také opilý, nervózní, bezohledný a sobecký. Diváky, kteří přijdou do divadla „na Langmajera“, jistě jejich oblíbenec nezklame.

Klasické kostýmy Tomáše Kypty postrádají nápad a některé, zvláště Anniny, nejsou ani příliš slušivé. Scéna Jaroslava Milfajta je víceméně realistická a účelová, podivně vypadá na začátku ve šlechtickém sídle igelitový závěs, jež se vymyká všemu ostatnímu. V první části působí efektně, když se při odchodu Keana na jeviště odkryje horizont, na kterém se objeví hlediště velkého divadla. To samé, doplněné o otevření dveří ven, se stane na konci, kdy Kean s Annou a Solomonem odchází do světa. Stane se tak po tom, co Kean zásluhou Anny sám sobě přizná pravdu. Dokáže být upřímný, ale nedokáže se vzdát svého povolání a svého života. Odchází, aby žil někde jinde. Mnohem větších rozměrů by bylo dosaženo, kdyby se efekt z první části stal na konci a Kean by zůstal na jevišti, kterého se nikdy nevzdá a nezbavil by se hraní, které neopouští ani v životě. V podobě, jakou vidíme na jevišti, jsou obě akce jen polopatickými tečkami.
Inscenaci chybí stejně jako scéně a kostýmům výraznější nápad a důsledná režijní invence. Přestože byl text hry upraven, zůstalo ho hodně. Během více než tří hodin se toho namluví příliš moc. Škrty by prospěly už první části, která má několik hluchých míst. Druhá, o něco kratší polovina, se vleče ještě víc a především ke konci inscenace působí jako nastavovaná kaše. Přílišná délka ale není jediné úskalí průměrné realizace. V inscenaci není dobře vyřešená gradace, dojem je značně monotónní. Není ani patrné, čeho chtěl režisér docílit – zda měl být výsledný tvar konverzační komedií nebo zda se pokoušel o nějaké hlubší poselství, či zda šlo o to, aby vyniklo Langmajerovo herectví. Díky realizaci zůstal Kean jen průměrným počinem, který si jistě najde své diváky a místo na repertoáru, o nějakém zvláštním zážitku či přínosu pro divadlo však nemůže být ani řeč.
Hodnocení: 60 %
Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.
Další recenze
Snová cesta do černého vigvamu
(Pomezí: Musí se žít, 5.12.2022)