Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Monodrama, které stojí za to poznat
Pavel Širmer, 11.1.2016

Divadlo NaHraně je teprve druhým českým souborem, který nastudoval hru britského dramatika Philipa Ridleyho; předtím pouze Divadlo Letí v roce 2006 uvedlo drama Rtuť.

Vanilková džungle je monodramatem pro jednu herečku. Psychicky narušená Andrea ze svého pohledu líčí svůj život a to, co ji v něm potkalo. Nejedná se o chronologické vyprávění, ale o zpověď tak, jak Andree naskakují myšlenky. Do „džungle", kde vyprávění Andrey končí, dívku přivedly poměry, z nichž vzešla, nezájem rodičů, absence citu při výchově babičkou, jež pro ni byla naprosto cizí ženou; negativně ji poznamenali i další lidé, kteří se v jejím životě objevili. Andree se od útlého dětství stávaly věci, které na ní musely zanechat následky a po nichž snad ani nemohla zůstat nepoznamenaná. Přes drsnost líčených událostí není monodrama ryze „temné" či tragické, objevují se v něm i úsměvné či humorné prvky, dotvářející obraz osobnosti Andrey.

Ze Rtuti i Vanilkové džungle lze usuzovat, že Ridley nepatří k autorům, kteří by se báli otevřenosti. Ve svém díle je divákům schopen často dosti nemilosrdně předložit drsné skutečnosti a popsat události, jež se stávají a které se klidně mohou vyskytovat v naší bezprostřední blízkosti. Zároveň se však neomezuje na pouhá konstatování, události spojuje a místo důrazu na zobrazení reality se spíše soustředí na domýšlení možných důsledků i za cenu, že se drama stane spíše vizí s varovným podtextem. Na obou Ridleyho hrách, které zatím čeští diváci měli možnost poznat, je tento podtext patrný. Možná by se dalo shrnout, že tento svým způsobem pozoruhodný rukopis tvoří jednu z hlavních hodnot. Hry vybízejí k zamyšlení nad tím, kam by jednou svět mohl dospět a upozorňuje, k čemu bychom neměli být lhostejní.

V inscenaci Divadla NaHraně, pravidelně hrajícího v Divadle Kampa, se v jediné roli Vanilkové džungle představila herečka Diana Toniková, vedená režisérem Šimonem Dominikem, jenž zároveň hru přeložil do češtiny. Tvůrčí tým spoléhal na text, interpretace je přehledná a srozumitelná. Drobná scénická oživení neodvádějí pozornost, hudební předěly jsou adekvátně dávkované. Toniková dokázala, že patří k herečkám, které v monodramatu obstojí. Svým projevem je schopna zaujmout a udržet divákovu pozornost. V poměrně komplikovaně strukturované hře se s pomocí režiséra zorientovala, rozkryla nejrůznější odstíny nejednoznačného Andreina charakteru a zachovala i určitou „masku" a tajemství, která autor záměrně neodhalil. Hereččino nasazení a investovanou energii je třeba ocenit.

Zdařilé zpracování monodramatu, které stojí za to poznat.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.