Redakce

Pavel Širmer

redakční zkratka: ipl

souhrnná stránka redakceVolby

Blogy

Kontroverzní francouzský film z roku 1974 Les Valseuses natočil režisér Bertrand Blier podle vlastního románu. Do češtiny se překládá jako Buzíci, což je název poněkud zavádějící, neboť ani jeden ze dvou hlavních hrdinů homosexuálem není a homoerotické prvky jsou zde spíše okrajové. Peter Serge Butko francouzský film neadaptoval poprvé, v minulosti již inscenoval variaci na Godardova Bláznivého Petříčka. V případě B...
29.5.2019
Román Jaroslava Havlíčka Neviditelný se dosud jevištního uvedení nedočkal a jeho první dramatizace se chopil Martin Velíšek. Ten v minulosti pro divadlo již úspěšně adaptoval jiný Havlíčkův román Petrolejové lampy (ve spolupráci s režisérem prvního provedení Ivanem Rajmontem) a dramatizace byla v divadlech napříč naší republikou dosud inscenována ještě pětkrát. Neviditelného se souborem Městských divadel pražských na...
29.4.2019
Britská dramatička Sarah Kane sama ukončila svůj život ve 28 letech v roce 1999. Stihla napsat pět dramat, která ovšem ovlivnila podobu světového divadla. Experimentovala s formou, její hry postupně opouštěly pevně danou strukturu, od pevně daných a pojmenovaných postav se její poslední hra Psychóza ve 4.48 dopracovala ke stavbě, kterou může hrát libovolný počet herců. Hry jsou spíše básněmi, jazykově pozoruhodnými, ...
25.3.2019
Jiří Havelka napsal Elity pro Slovenské národné divadlo, kde měly v jeho režii premiéru na začátku dubna roku 2017. Inspirací se staly skutečné osudy lidí v minulém režimu, které se odehrávají před rokem 1989, a následné společenské změny po sametové revoluci. Nejzjevnějším předobrazem se stal Andrej Babiš a jeho někdejší spolupráce s StB. První část hry, odehrávající se za totality, sice není sama o sobě nezajímavá,...
4.3.2019
Proslulá sbírka básnických balad Karla Jaromíra Erbena nabízí bohatý materiál a nespočet možností, jak ji na divadle pojmout. Inscenování je ošemetná záležitost, zvláště v Národním divadle, protože příchozí diváci mohou být více než u jiných titulů zatíženi očekáváním. Soubor činohry ND Kytici nyní nastudoval ve své historii vůbec poprvé a bylo vybráno osm balad. Režijní dvojice SKUTRů (Martin Kukučka & Lukáš Tr...
4.3.2019
Dramaturgyně Kateřina Součková a režisérská dvojice Lukáš Brychta & Štěpán Tretiag pracují v týmu a imerzivnímu divadlu se věnují již od studia na DAMU, v jehož rámci připravili inscenaci Letec. Výraznější ohlas měl projekt Pomezí, který bude mít zanedlouho po dvou letech uvádění (a nemalém počtu vyprodaných repríz) svoji derniéru. Právě po tomto úspěšném titulu pojmenovali i spolek, pod jehož hlavičkou v loňském...
17.4.2018
Hra kanadského autora Brada Frasera má blízko k sociálnímu dramatu. Odehrává se v rodině, do níž se narodil syn Joey postižený dětskou obrnou, která ho prakticky upoutala na invalidní vozík, z něhož je schopný vstát jen na chvíli. Navíc nemá dostatečný cit v rukou, což ještě více akcentuje jeho nesoběstačnost a závislost na pomoci druhých. Komunikaci s okolím Joeymu znesnadňuje i vada řeči; cizím lidem dost dlouho tr...
1.3.2018
Britská autorka Caryl Churchill rozhodně nepíše rutinně, experimentuje s formami a dramatickými postupy, což je více než sympatický rys její tvorby. Hra Drunk Enough to Say I Love You? (Dost opilý na to říci miluji tě?) je sledem obrazů, v nichž se probírají drsné a děsivé principy a praktiky (vojenské, politické, společenské apod.), o nichž na světě víme nebo je alespoň tušíme. U těchto typů textů bývají jednotlivé ...
10.11.2016
Jan Kačer je jedním ze zakládajících členů pražského Činoherního klubu, působil zde jako režisér a herec a v prvních letech úspěšné existence divadla patřil k jeho klíčovým a vůdčím osobnostem. To mimo jiné znamenalo, že byl za normalizace trnem v oku a patřil mezi první, kdo museli soubor nedobrovolně opustit. Ve druhé polovině 80. let sice jako režisér v divadle opět zkoušel, ale žádná z premiér se nakonec neuskute...
5.4.2016
Divadlo NaHraně je teprve druhým českým souborem, který nastudoval hru britského dramatika Philipa Ridleyho; předtím pouze Divadlo Letí v roce 2006 uvedlo drama Rtuť. Vanilková džungle je monodramatem pro jednu herečku. Psychicky narušená Andrea ze svého pohledu líčí svůj život a to, co ji v něm potkalo. Nejedná se o chronologické vyprávění, ale o zpověď tak, jak Andree naskakují myšlenky. Do „džungle", kde vyprávěn...
11.1.2016
Konverzační vztahové drama je standardně napsanou hrou. Nepřináší nic objevného, ale kdo měl nebo má podobné problémy, může být osloven. Režisér Janusz Klimsza hru uchopil za správný konec a směroval herce vhodným směrem. Inscenaci však bohužel částečně ublížilo nepříliš šťastně vybrané obsazení. S rolí Honor se Regina Rázlová nesetkala ve správném věku a postavě o přibližně deset let mladší se zcela nepřizpůsobila....
8.6.2015
Krležovo drama o lpění na penězích i majetku, o pokrytectví a amorálnosti je dílem, k němuž se má smysl vracet. Režisér Martin Huba se pokusil divákům zprostředkovat co nejvíce autorových myšlenek. Text však přece jen obsahuje některé motivy, které ho příliš „zatěžují“ a ve výsledku mu ubírají na síle vyznění. Huba se však s dramaturgem Martinem Vedralem bohužel neodhodlali k adekvátním škrtům a nedokázali ji od méně...
24.2.2015
Aby tato detektivka Agathy Christie na jevišti obstála i nyní, bylo by žádoucí ji znovu zdramatizovat. Adaptace z roku 1949 je popisná, zdlouhavá, příliš se v ní opakují a podobají situace. Problematicky koncipovaná je zejména kvůli „vyprávějící“ postavě pastora, přílišný důraz na popis děje je pro divadlo nevhodný. Někomu by též mohlo vadit, že na začátku neuvidí oběť vraždy, o níž se pouze mluví. Režisérka Helena ...
24.2.2015
Bohumil Hrabal psal o ne zrovna veselé době. Lidem bylo nesmyslně a násilně zasahováno do pracovního i osobního života, děly se jim nespravedlnosti, proti nimž nebylo odvolání. Přesto ta doba byla v jistém ohledu krásná v tom, jak lidé drželi při sobě, vzájemně byli v neustálém styku a kontaktu, pomáhali si, věděli o svých radostech i problémech, měli pro svá neštěstí pochopení, vzájemně se ctili a respektovali. Snaž...
24.2.2015
Myšlenkám proslulého dramatu, po němž česká divadla už dlouhou dobu sahají poměrně vzácně, čas neublížil, naopak jsou nadčasové a s životním stylem posledních let až mrazivě rezonují. Režisér P. Khek a dramaturgyně L. Smrčková hru uchopili za správný konec. Diváci dostali příležitost poznat původní podobu hry se vzpomínkami a představami, které se někdy škrtají a kterých se v Boleslavi nezalekli. Inscenace by však dr...
30.10.2014