Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1672)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 25.7.2021)
55%. Inscenace si bere na paškál nelichotivé lidské vlastnosti, které jsou v posledních letech ve společnosti stále patrnější. Hořký podtext přináší zasazení do rámce vzkazu jiným civilizacím a umocnění ironií a nadsázkou. Zdatně se pracuje s unikátním prostorem Planetária, mj. je užito brilantně koncipovaných dotáček. Diváci jsou lehce zapojeni a vystaveni nenásilnému kontaktu s herci. Ti se svých rolí zhostili jedinečně a zábavnost je ve velké míře jejich zásluhou. Problémem je nedotažený scénář, v němž se příliš opakují podobající se motivy. S propracovanějším textovým východiskem by byla výpověď přesvědčivější.
(zadáno: 25.7.2021)
Básnický text o politicích v širších souvislostech. Autor se o přidanou hodnotu pokouší především skrze specifický jazyk. Již samotné přebásnění muselo být pro překladatelku oříškem. Tvůrci užívají rozličné scénické prostředky a výraznou hudbu, která se stává v určitých chvílích dominantní. Náročný úkol pro hlavního představitele A. Bílíka, jehož ostatní herci víceméně jen doplňují. Jak jinak tento nezvyklý text inscenovat? Počin vhodný pro vyhraněnější publikum, k docenění a vstřebání myšlenek je třeba divákova schopnost vnímat poezii. Podobné experimenty mají v profilu Divadla Komedie své místo.
(zadáno: 25.7.2021)
Románovou epopej nelze pro jeviště adaptovat v celé šíři. Tvůrci se uchýlili k rozumným kompromisům a zjednodušením, které Tolstého předlohu nedegradují. Složité vztahy jsou divákům zpřístupněny vhodným způsobem, který může navíc oslovit i mladší generaci. Zároveň je třeba ocenit vyzdvihnutí nadčasových myšlenek a nalezení spojitosti s tím, v čem aktuálně žijeme. Na konci dlouhého představení, jemuž nedochází dech, se tak divák může dočkat katarze. Výtvarná složka i hudba vyznění pomáhají. Herci svým postavám dostáli, individuálně obhájili jejich pozici v celku; vzájemná souhra se snad posílí s více reprízami.
(zadáno: 25.7.2021)
55%. Známý osud Sloního muže, doplněný panoptikem několika jiných přírodou potrestaných nešťastníků i dalšími příliš nesouvisejícími motivy. David Drábek mísí vážnější momenty s humorem. Honí ale mnoho zajíců najednou a výsledný tvar by se velmi zjednodušeně dal shrnout: „Ode všeho trochu, ale ničeho dostatek.“ Do děje jsou zakomponovány písně se skvělou hudbou Darka Krále, ani ty ale k vypovídací hodnotě zvlášť nepřispívají. Skvělé kostýmy a masky. Herecky a pěvecky na dobré úrovni. Nevyužitý potenciál dobrého záměru.
(zadáno: 25.7.2021)
65%. Komedii z divadelního prostředí prověřila jeviště po celém světě. Během zkoušení první české, resp. československé inscenace v Činoherním klubu se kdysi Jiří Menzel rozhodl spojit druhé a třetí dějství do jednoho. Tento nápad se objevil i v jiných českých provedeních, včetně někdejší kladenské inscenace Hany Burešové i její nynější pražské. Ve zdařilém nastudování vyniká kultivovaná situační komika, ze strany herců dobře zvládnutá. Kdo komedii zná, dočká se i několika sympatických překvapení. Vkusná zábava, vhodné doplnění repertoáru DvD.
(zadáno: 25.7.2021)
V osobitém filmu se nezvykle mísí více žánrů, má specifický humor. Nalezení odpovídajících divadelních prostředků je těžkým soustem a Jiřímu Pokornému se to dařilo s kolísavou funkčností. Vážné situace asi neměly vyznít věrohodně, ale smysl takového uchopení zůstával zastřený. Humorné okamžiky přinesly sporadické oživení, ale do celkového kontextu příliš nezapadaly. Někteří z herců si s nelehce ztvárnitelnou látkou viditelně nerozuměli a působili až bezradně.
(zadáno: 25.7.2021)
Novela J. Čapka o dvou mladých pytlácích na útěku před zákonem je známá i z filmového zpracování F. Vláčila. Divadlo Lampion krátkou inscenací cílí tentokrát na náctileté a dospělé. Diváci v komorním uspořádání sálu sledují kombinaci akcí činoherního a loutkového divadla, resp. loutek malých či dokonce miniaturních. Srozumitelně převyprávěné, ale téma viny a odpovědnosti divák musí hledat spíše sám, tvůrci ho k tomu humornějšími prvky a užitými prostředky systematicky nevybízejí. Loutková složka je ve výsledku spíše nevšedním experimentem než nadstavbou. V dobrém slova smyslu netradiční počin část diváků jistě osloví.
(zadáno: 25.7.2021)
(zadáno: 11.11.2020)
Kontaktní larpová inscenace se skládá ze tří samostatných povídek a během večera se divák ocitne jen v jedné z nich. Mé hodnocení se vztahuje k povídce značené „!“. Není třeba se k interakci nutit, zapojení může být i nenásilné. Pouhé pasivní sledování bez účasti však prožití příběhu neumožní. Vše pečlivě promyšlené a zorganizované. Na mnoha místech Vršovic a Vinohrad se divák skrze přidělenou identitu může dočkat nejednoho překvapení. Herci zůstávají v roli, zároveň dokáží při rozhovorech s divákem adekvátně reagovat. Já jsem vskutku intenzivně prožil naplněné hodiny a stal se součástí příběhu, který mi byl blízký. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.11.2020)
65%. Komedie s neobehraně rozvinutou zápletkou začíná svérázným pokusem o řešení stereotypu v partnerském vztahu. Právě zápletka by mohla svádět ke snaze provokovat kontroverznostmi a pikantnostmi, ale autor předně nekonfliktně baví vkusným humorem. V dramatické stavbě plní specifickou úlohu i monology, které však respektují žánr a nejdou „na dřeň“. První česká inscenace je více než důstojná. Podobně jako jiné počiny Divadla NaHraně se soustřeďuje na text hry, rozesmává skrze autora, je prosta nežádoucích vkladů a posunů.
(zadáno: 11.11.2020)
75%. Terence McNally zachytil v osobnosti věhlasné pěvkyně Marie Callas mnoho pravdy o umění, k němuž by měl mít interpret vztah a poctivý přístup. V roli kdysi zazářila E. Balzerová, od boleslavského provedení je ale třeba čekat něco jiného. S konfliktní a k sobě i okolí náročnou Callas má D. Pecková leccos společné, přesně ví, o čem mluví. A tak ve svém činoherním debutu může být víceméně za sebe, nehraje Callas, ona s Callas splývá. Režisér P. Mikeska skvěle využil osobnosti Peckové, role tří posluchačů by ale snesly přesnější ztvárnění. Smysluplný nápad v samotném závěru poškodila neobratnější realizace.
(zadáno: 11.11.2020)
Stejnojmennému dílu O. Scheinpflugové kdysi chyběl odstup a v určitém směru i dostatek soudnosti. To autor J. Vedral obstojně vyvážil použitím dalších zdrojů, časových skoků či komentářů. Výhrady ke stavbě „adaptace“ by se našly, nicméně při vstřícném diváckém přístupu se lze nechat obohacovat známými i méně známými informacemi, případně i dojmout situacemi a dobovými paradoxy. Navíc v budově, která s děním značně souvisí. Není samozřejmostí, aby se soubor DnV dokázal takto sehrát. Primitivní těžkopádná scéna patří do dob dávno minulých, kostýmy a práce s hudbou naopak inscenaci slouží dobře.
(zadáno: 11.11.2020)
Kvality proslulého českého muzikálu prověřil čas. Inscenace Divadla na Vinohradech je pozoruhodná jen hudebním aranžmá a nastudováním živě doprovázející kapely RAZAM, jejíž členové umocnili sílu písní a v neposlední řadě jim dodali nový nádech. Zbytek je jen nevýrazný průměr. Nepovedené, u některých postav kýčovité kostýmy. Činoherní složka bez výraznějšího náboje. V paměti tak zůstanou hlavně písně ve skvělém podání ústřední dvojice M. Lambory a T. Císařové.
(zadáno: 11.11.2020)
45%. Ve své době experimentální drama, pro jehož realizaci v dnešní době je třeba najít nový klíč. K tomu by bylo třeba radikálnější úpravy a pečlivější dramaturgické přípravy. Režisér nepochybně hledat zkoušel, našlo se pár zajímavých řešení jednotlivých obrazů, ale viditelná snaha ovoce nepřinesla. Představitel titulní role T. Pavelka vynakládal nemálo energie, ale místy se v množství slov topil. Na herecky nenaplněné inscenaci nebylo zřejmé, proč ji divadlo nastudovalo a o čem se v ní vlastně hraje.
(zadáno: 30.10.2020)
Autor radikálně a nesmlouvavě tepe do fungování světa, politiky, médií atd. Odkazy a metafory smysl mají, ale nepřiměřená upovídanost a zasazení do dějových extrémů jim ubírá na funkčnosti. Překombinovaný děj volá po zjednodušení. Celek se jeví spíše jako provokace pro provokaci. Přes výraznost a dobrou zkoordinovanost jevištních akcí je během bezmála dvou a půl hodin bez pauzy těžké udržet pozornost. Promyšlená práce s prostorem, výrazná hudební složka, obdivuhodné nasazení herců. Na Nové scéně by se počin asi nezdál tak odvážným. Kolik diváků ale právě ve Stavovském divadle projeví o kontroverzní titul zájem?
(zadáno: 30.10.2020)
Komorní hra je postavená především na promluvách paní Lemarchandové, do nichž v menší míře vstupuje opravář Frank. Pozvolna vyplouvají na povrch motivace jednání Lemarchandové a skládá se obraz její odporné osobnosti. Režisér T. Loužný dal prostor osobitosti svých spolupracovníků. Nápadité scénické řešení K. Jirmanové Soukupové, atmosféru umocnila vynikající živá hudba J. Čížka podpořená zpěvem N. Mikulové. Klíčová však byla režisérova práce s L. Roznětínskou, jež v hlavní roli velkou příležitost naplno využila. Bez nadsázky zde zazářila a pro řadu diváků může být její herectví dokonce objevem.
(zadáno: 30.10.2020)
Čtyři členové souboru doplnění o tři hosty romské národnosti předstupují před diváky se stand-up výstupy za sebe i za jiné postavy. Skvělé podání herců zaujme, P. Matiová za doprovodu živé hudby výtečně zpívá. Hraje se o soužití Čechů a Romů, diskriminaci a dalších problémech. Jiří Havelka často dokáže postihnout vybrané téma s širokými souvislostmi. Zde překvapivě jen naťuknul několik základních problémů a je až zarážející, kolik toho zůstalo opomenuto. Záměr byl možná tentokrát jiný, nicméně tato problematika by si zasloužila údernější a celistvější uchopení, což by měl ohlídat i dramaturg.
(zadáno: 30.10.2020)
V inscenaci režiséra V. Malochy se podařilo akcentovat nadčasovost tématu svobody a obohatit jej názorem nastupující generace. Pro potřeby ročníku byly sloučeny postavy doktora a nočního zřízence a role dvou mužských pacientů přepsány na ženy; tyto poměrně překvapivé úpravy (resp. ztvárnění oběma herečkami A. Šťastnou a B. Křupkovou) vyzněly nenásilně a velice zajímavě. Dramatizace Keseyho románu skýtá náročné party, s nimiž se studenti vypořádali se ctí. Kromě dvou zmíněných hereček si zaslouží jmenovat také M. Jindrová a P. Urban. Propracovaná scénografie.
(zadáno: 30.10.2020)
Jubilant Pavel Zedníček si už nemůže dovolit takové fyzické nasazení jako kdysi, při pohledu na něj si však divák nemusí říkat, že už by toho měl nechat. Zedníčkův Harpagon není v inscenaci dominantní, představitelé dalších rolí jsou mu mnohdy rovnocennými partnery. Svůj komediální talent výtečně uplatnila zejména M. Procházková, která v roli Elišky odkryla více, než autor napsal. Zásluhou herců je sledování inscenace příjemným oddechem. Česká divadla sice nabízejí ambicióznější zpracování Molièrovy hry, ale i zde se setkáme s několika zajímavými nápady.
(zadáno: 30.10.2020)
Jednou z linií MeetFactory jsou dramatizace světových románů. V případě adaptace Houellebecqova Serotoninu jde víceméně o Florentův dlouhý monolog doplněný kratšími vstupy dalších postav. Statická inscenace tak stojí a padá s hlavním představitelem. V obrovském množství textu se J. Hájek neztratil a svým niterným projevem dokázal zprostředkovat vyhoření, s nímž se Florent potýká. Divák však musí být ochoten a schopen napojit se na vyřčená slova. Stavba textu bohužel soustředění příliš neusnadňuje a zabloudit je poměrně snadné...
(zadáno: 30.10.2020)
65%. Záměrem asi nebylo sdělit o Kafkovi něco zásadního nebo objevného. V krátké hříčce si autor E. Tobiáš pohrává s fantazií a přivádí na scénu dvanáctiletého Franze Kafku. Nespočet vtipných a chytrých odkazů nejen na Kafkova díla, ale také na osobnosti jeho života i pražské společnosti. Zvláštní práce s jazykem. Doslova okouzlujícího K. Dobrého v dětské roli doplňují L. Trmíková a M. Dohnal, kteří vystřídají více postav. Atmosféře pomáhá situování do autentického bytu, kde se v (na) malém prostoru se podařilo zobrazit Kafkovu osobnost s osobitým půvabem a humorem.
(zadáno: 30.10.2020)
Komorní muzikál, resp. buffopera Suchého a Šlitra zaujme v Plzni především kvalitním hudebním nastudováním s neoposlouchanou instrumentací. Inscenace je situována do jakési arény, možná má být divadlem na divadle. S tímto nápadem se však dále zachází nahodile, dramaturgicky a režijně jsou koncepce a zacházení s prostorem značně nedomyšlené. Ani herecký projev není přizpůsobený malému sálu a blízkosti diváků. Přes výhrady si však divák může vychutnat hudební kvality pozoruhodného a nestárnoucího díla v podání talentovaných členů souboru DJKT. Suverénní „covidový záskok“ L. Zvoníkové.
(zadáno: 30.10.2020)
Čapek se ve své době ukázal jako výjimečný prognostik, neúprosný technický pokrok však po stu letech dostal původní podobu jeho dramatu na hranici použitelnosti. V Plzni technologickou terminologii aktualizovali a zasadili inscenaci do efektně vypadající výpravy, jejíž vadou na kráse byla nedostatečná pečlivost v detailech. Dobré inscenační východisko bohužel nedošlo hereckého naplnění u většiny představitelů hlavních i vedlejších rolí, kteří by zjevně potřebovali více zkoušet, aby se lépe přizpůsobili koncepci a oprostili od zažitých stereotypů.
(zadáno: 30.10.2020)
V černé duchařské komedii autor poměrně originálně uchopil vztahové zápolení hlavního hrdiny s první (mrtvou) a druhou (živou) manželkou. V rutinní režii M. Vokouna se nepodařilo dosáhnout zejména zábavnosti, jakou divácky vděčná hra může nabídnout. O nadstavbě ukryté pod povrchem si můžeme nechat jen zdát. Hlavní příčinou byla nezkoordinovaná práce herců, kteří se stylově nesladili. Vítané oživení chvílemi přinášela energie J. Zenáhlíkové, užité komické gagy však neměly logickou oporu v situacích a ve výsledku se staly spíše exhibicí. Inspicientce Z. Fricové menší komická role více než sedla.
(zadáno: 30.10.2020)
David Jařab vyšel především z povídky „Dům U měděných buků“, ale její původní zápletku značně „přitvrdil“. To dopomohlo k nahlédnutí pod zdánlivě spořádaný povrch doby viktoriánské Anglie, která rozhodně není prezentována jako idyla. Titulní Holmes pak byl překvapivě relativizován přisouzením méně lichotivých vlastností. I když se inscenace doslova zpronevěřuje mnoha čtenáři oblíbeným prvkům Doylových povídek, nejedná se o násilné poškození. Pohled tvůrců má svou logiku a opodstatnění. Přes (pro Jařaba typické) pomalejší tempo dokázali soustředění herci udržet pozornost a napětí od začátku do konce.