Zaostřeno na ...
Divadlo Letí: Bang

Tomáš Kobr: Ralf Bang je pro mě „konglomerát“ současných i minulých vůdců
[2.11.2017]
...ptal se Pavel Širmer...

Divadlo Letí se od začátku své existence soustřeďuje na uvádění novinek současného dramatu, tuzemského i zahraničního, v české či dokonce světové premiéře. Poslední roky je domovskou scénou souboru Vila Štvanice. Tam bude mít v sobotu 4. listopadu českou premiéru zatím poslední hra hvězdy německé dramatiky Maria von Mayenburga nazvaná BANG, a to jen několik měsíců po světové premiéře v Berlíně.

Ožehavá a často skloňovaná současná politická a společenská témata autor zpracovává s vydatnou groteskní nadsázkou. V režii Mariána Amslera ztvární titulní roli TOMÁŠ KOBR, jenž krátce před premiérou zodpověděl několik otázek.


Mayenburgova hra má podtitul „tyranská komedie o vzpouře bílého muže“. Titulní postavu tyrana Ralfa Banga autor charakterizoval jako machistického lídra. Jak ho vnímáš ty?
Autorova charakteristika vlastně přesně pojmenovává Ralfovy vlastnosti. Je to machista, sexista, rasista, xenofob, šovinista atd. Má negativní vlastnosti, jaké lze vypozorovat u řady politiků, kteří západní svět vedli či vedou. Pro mě je Ralf Bang jakýsi „konglomerát“ současných i minulých vůdců, které z historie známe. Na druhou stranu si nemyslím, že je v základu jednoznačně špatný. Své negativní vlastnosti spíše cíleně používá, aby dosáhl většího vlivu. Výrazným Ralfovým rysem je také populismus. Podobně jako řada dnešních politiků se Ralf snaží i na velmi komplikované problémy uplatňovat jednoduchá populistická řešení.

plakát k nové inscenaci Divadla Letí Bang
plakát k nové inscenaci Divadla Letí Bang

Sám Mayenburg hru označuje za svou „alergickou reakci“ na to, co se v Evropě a ve světě děje. Snažili jste se i o připomenutí konkrétních osobností či událostí?
Ve hře nalezneme podobnost s děním v Americe, Maďarsku, Rusku a vlastně i u nás. Určitě se nesnažím hrát Ralfa tak, aby diváci na první pohled poznali, že se jedná například o Trumpa nebo dokonce o Babiše. Některé situace, v nichž se Ralf ocitá, jsou ale tak zřejmé, že diváci odkazy na současnou politiku či politiky pravděpodobně rozeznají.

Ralfovi Bangovi má být ve hře pět let, čímž se autor pokouší odkázat na dětinské jednání lídrů. Musel sis pro ztvárnění dětského projevu osvojit nějaké specifické výrazové prostředky?
Mnohem důležitější bylo pochopit, o co té postavě jde v jednotlivých situacích. Zajímavé je to, že Ralfovi je sice „tělesně“ pět let, ale mentálně je na úrovni dospělého chlapa, jímž se už narodí. Navenek se chová dětinsky, ale jeho mozek je už od samého narození vyspělý, nemusí se ani učit mluvit, používá slovník dospělého člověka.
Nalezení výrazových prostředků dítěte byla spíše už jen taková třešnička na dortu. V tom mi pomohlo, že jsem při procházkách se psem pozoroval děti na hřišti, jak se pohybují, jak si společně hrají, jak na sebe vzájemně reagují.

S Divadlem Letí jsi prvně spolupracoval v roce 2008 a od té doby zde hraješ v podstatě nepřetržitě. Největší prostor jsi zatím dostal v hlavní roli hry Romana Sikory Zpověď masochisty. Byl pro tebe Pan M. výjimečnou příležitostí či dokonce jakýmsi vrcholem?
Hrál jsem velmi výraznou postavu, na níž inscenace vlastně stála, navíc ve výborně napsané hře. Při zkoušení jsem si rozuměl s režisérkou i kolegy, ale šel proti nám čas. Komplikovaný text jsme museli zvládnout za tři týdny. Během zkoušek jsem nestíhal přemýšlet nad tím, jestli třeba vzniká něco výjimečného. A do posledního okamžiku jsem nedokázal odhadnout, jak bude inscenace přijata. Až na premiéře se ukázalo, že se sešla šťastná konstelace. V tu chvíli jsem možná vnímal Pana M. jako svou nejzásadnější zkušenost. Později ale přišly i další velké příležitosti, například Netvor ve Frankensteinovi ve Švandově divadle byl pro mě s odstupem možná stejně důležitý jako Pan M.

Zpověď masochisty (foto: Ivana Tačíková)
Zpověď masochisty (foto: Ivana Tačíková)


Role machistického lídra Ralfa Banga bude asi pravým opakem submisivního masochisty Pana M., jemuž naopak činilo největší potěšení nechat se fyzicky i psychicky týrat nechutnými praktikami mocných. Lze u těchto dvou rolí najít něco společného?
Jedná se o naprosté protipóly! Společným rysem obou postav je možná manipulace, k níž se ale každý dostává zcela jinou cestou. Ralfovi dělá dobře utrpení druhých, ale sám trpět nechce. Je to sobec, který okamžitě získá moc nad ostatními a zneužívá toho k týraní. Pan M. chtěl především trpět sám. Postupně také manipuloval se svým okolím a dopracoval se k moci, ale týral spíše nechtěně a v dobrém úmyslu.

Hostoval jsi například v Národním divadle, stále hraješ ve Švandově divadle, nejčastěji však spolupracuješ s nezávislými uskupeními a divadly bez stálého souboru. Máš zkušenosti především s texty současných autorů. Lákalo by tě mít více příležitostí ve hrách nějakých „klasiků“?
Po škole jsem stál o angažmá v kamenném divadle a tehdy jsem si uměl představit hrát třeba ve hře od J. K. Tyla nebo Aloise Jiráska. Nepodařilo se, zůstal jsem od školy na volné noze. I dnes bych si něco takového rád zkusil, ale už si úplně nemyslím, že by to byla má cesta. Současné texty mi vlastně docela vyhovují.