Blog redakce i-divadla

Hra inspirovaná českým prezidentem a jeho okolím
vydáno: 7.7.2022, Pavel Širmer

Autor a režisér Jakub Čermák se (nejen) s uměleckým gangem Depresivní děti touží po penězích pouštěl do témat z různých okruhů, velmi často se k nim vyjadřoval velice trefně. Na pole politické satiry naposledy vstoupil během lockdownů, kdy natočil filmovou / seriálovou variaci Haškova Švejka přenesenou do současnosti a nazvanou Osudy dobrého vojáka Švejka za světové pandemie. Na tomto počinu se projevilo, že politika není alfou omegou Čermákových zájmů. Užité motivy a jejich variace sice měly vesměs logiku a opodstatnění, byly však vytržené z kontextu, opomíjely významné souvislosti. Bezprostřední reakci na dění kolem pandemie scházel odstup. Počin měl ve velké míře nádech jednostranných soudů, jež obvykle pocházejí od těch, kteří problematice dostatečně nerozumějí a kteří by se k ní raději neměli vyjadřovat. Na důvtip Haškova díla a humoru se úspěšně navázat nepodařilo.

V červnu letošního roku měla premiéru inscenace Očistec si zaslouží každý, v níž je politická satira též jednou z významných rovin. Hra je inspirovaná osobností českého prezidenta Miloše Zemana, jeho manželkou, dcerou, mluvčím Jiřím Ovčáčkem, ale lze například rozpoznat i narážky na Jiřinu Bohdalovou. Přestože jde „jen“ o inspiraci a konkrétní jména nezazní, podobnost se skutečností je tak velká, že se z pohledu diváka od předobrazů oprostit prakticky nelze. Rovina politické satiry příliš nevychází ani v Očistci, protože i zde je v případě prezidentovy osobnosti a skutků představováno jen torzo bez důležitých okolností a spojitostí; k zamýšlení nad takovými opomenutími svádí právě markantní odkazy na Miloše Zemana.

V Čermákových počinech má místo humor doslovnějšího rázu, vesměs je jejich ozdobou a přináší osvěžení, možná se dá nazvat i rukopisem. V případě Očistce ale vyznívá místy lacině, což se nejsilněji projevuje u „milostné“ scény mezi prezidentem a mluvčím, v níž záměrný nevkus situace přerůstá v neopodstatněnou dehonestaci.

Přes zmíněná úskalí však mají hra i inscenace řadu pozitiv. Když Čermák vybočí z politiky a soustředí se na osobní linie postav prezidenta, manželky či dcery, uniká mu již méně důležitých souvislostí, několikrát trefně vyhmátne podstatu a jeho nadhled se stává myšlenkově přínosnějším. Vážné scény ve hře fungují lépe než humorné. Politická satira přechází v úvahu o moci a jejím vlivu na člověka a jeho okolí.

Dalším kladem inscenace jsou herecké výkony. Zuzana Bydžovská v roli prezidenta exceluje a jde jednoznačně o její nejlepší výkon posledního desetiletí. Vyhnula se karikatuře, mistrně se pohybuje na křehké hranici mezi tragikou i komikou, neklouže po povrchu, dodává vyřčeným slovům hloubku. Vanda Hybnerová dostává prostor především v dlouhém monologu, při němž s mimořádnou silou obsáhne specifický a mnohdy nevděčný úděl spojený s postavením prezidentovy manželky. Daniel Krejčík má úlohu mluvčího znesnadněnou tím, že jeho nejvýraznější výstup spočívá ve zmíněné nejproblematičtější scéně inscenace a že může být těžké přijmout i další motiv jeho postavy týkající se (smyšleného) poměru s prezidentovou dcerou v podání Antonie Rašilovové.

Inscenaci Očistec si zaslouží každý viditelně chyběl dramaturgický dohled nad vyvážeností tématu, přesto se v ní najdou přínosné myšlenky. Může se trefit do noty divákům určitých politických názorů, případně obecenstvu spřízněné sociální bubliny.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.