Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Krátké zamyšlení nad českou a slovenskou inscenací hry Elity
Pavel Širmer, 4.3.2019

Jiří Havelka napsal Elity pro Slovenské národné divadlo, kde měly v jeho režii premiéru na začátku dubna roku 2017. Inspirací se staly skutečné osudy lidí v minulém režimu, které se odehrávají před rokem 1989, a následné společenské změny po sametové revoluci. Nejzjevnějším předobrazem se stal Andrej Babiš a jeho někdejší spolupráce s StB. První část hry, odehrávající se za totality, sice není sama o sobě nezajímavá, nicméně správný účinek dostává až právě její kontrast s částí druhou, postsocialistickou. Koncem října 2018 se hra dočkala první české inscenace v Jihočeském divadle České Budějovice. O ní se už rozepsali kolegové, tak mi pro doplnění dovolte jen krátké srovnání.

Pro inscenaci Jihočeského divadla byla hra upravena. Některé motivy vypadly, jiné byly připsány, došlo i k přesunům textů postav jiným partům. Nejvýraznější změna nastala v případě Andreje (Tomáš Kobr), který v české úpravě vznikl sloučením dvou postav ze slovenské verze a stal se tak přímo ústředním hrdinou.

Slovenská inscenace se hraje bez přestávky a v jediné dekoraci za plexisklem střídavě prezentuje jednotlivé příběhy, které ztvárňují herci většinou ve více rolích. Zhruba v poslední čtvrtině se dekorace radikálně promění a v zrcadlovém prostoru se odehraje část po roce 1989, v níž Novinářka (Táňa Pauhofová) rozebírá s aktéry různých profesí otázky týkající se vypořádání s minulostí. Česká inscenace je řešena zcela jinak. Hraje se v přestávkou, která obě zmíněné doby odděluje. Scéna v první části se na rozdíl od slovenského řešení proměňuje, prostředí se střídají. To má svá pro i proti; změny dekorace na jednu stranu přinášejí zpřehlednění a lepší orientaci v postavách a prostředích, naopak dodávají vyznění určitou těžkopádnost, zdlouhavost přestaveb a popisnost. Druhá část s Novinářku (Teresa Branna) je situována do realistického baru a divák má ve výrazně pomalejším tempu dostatek času vstřebávat fakta a zamýšlet se nad nimi, zatímco ve slovenském zpracování je v rychlém sledu chrlen jeden fakt za druhým.

Režisérka Martina Schlegelová pracuje s větším obsazením, herci a zejména herečky nestřídají během představení tolik postav. Se souborem hledala vlastní cestu a v charakterech i situacích došlo k posunům ve vyznění, které mohou být pro návštěvníka obou inscenací zajímavé. V české inscenaci byla částečně zachována slovenština, což má své opodstatnění; bohužel, jak už se psalo i jinde, z úst většiny herců zní strojeněji.

Pojetí Slovenského národného divadla je více zobecňující, disponuje větším nadhledem. Naopak česká varianta působí „agitačněji". Například zmíněný Babiš je až imitován a odkazuje se na něj mnohem okatěji než ve slovenské verzi. Divadlo se má vyjadřovat i k politické situaci a vybízet k diskuzi. Přímočaré odkazy jsou jistě možným – a nelze říci špatným – přístupem, nicméně menší doslovnost ponechávající divákům prostor k přemýšlení může být ku prospěchu. Chceme-li srovnávat, v tomto ohledu inscenace Slovenského národného divadla vyhrává.

Zcela odlišný je i samotný závěr, který v obou případech vychází z odlišných režijních koncepcí a souzní s nimi. Ve slovenské verzi zní píseň Je na západ cesta dlouhá, Novinářka naráží do zrcadel a stěn, čímž je zdůrazněna bezvýchodnost a nemožnost „běžných smrtelníků" něco změnit. V české verzi je ironicky použita píseň Michala Davida Děti ráje a herci tančí na míru vytvořenou choreografii se surikatami; tento výjev by se dal (velmi, velmi zjednodušeně) shrnout tak, že se naše společnost v poslední době vrátila do totality a že s demokracií jsme nenaložili nejlépe.

Obě inscenace vyjadřují názor tvůrců jiným způsobem, ale obě jsou potřebné. Nabízejí jiný režijní přístup a výrazné herecké výkony. V případě Jihočeského divadla, jehož ansámbl prošel v posledních letech výraznou obměnou, se navíc ukazuje, že mu rozhodně dech nedochází. Poděkujme oběma divadlům, že hru Jiřího Havelky nasadili.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.