Recenze

Co dokáže divadlo?
psáno z představení: 1.3.2004, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Martin Špelda
foto: Martin Špelda
Slovenský režisér a herec Martin Huba inscenoval se souborem Divadla v Dlouhé Garderobiéra - jednu z nejvíce překládaných a nejhranějších anglických her posledních desetiletí. Její autor Ronald Harwood těžil z vlastních zkušeností a znalostí divadelního zákulisí (působil jako herec i garderobiér). Cesta Garderobiéra vedla do Divadla v Dlouhé velkými oklikami. Původně měl Martin Huba (někdejší představitel Normana ve slovenské inscenaci) režírovat hru v roce 2001 ve Stavovském divadle s hostujícím Miroslavem Táborským (Normanem) a Josefem Somrem (Sirem). Uvedení hry však bylo odloženo, později úplně zrušeno, protože Josef Somr uprostřed zkoušení za poněkud podivných okolností odmítl roli hrát. Inscenace, v níž se dále měly objevit například Jana Preissová, Kateřina Burianová či Aňa Geislerová v alternaci s Janou Janěkovou ml., tedy na této scéně světlo světa nespatřila. Miroslav Táborský, člen Divadla v Dlouhé, je doslova ideálním představitelem Normana, a tak hra měla být za více než rok uvedena na jeho domovské scéně. Tuto premiéru však překazily povodně, a tak ji nakonec soubor Divadla v Dlouhé hrál jednu sezónu v Divadle Na zábradlí. Role Sira se zhostil ve slovenštině sám režisér.

Anglie, druhá světová válka. Londýnská shakespearovská společnost nesmí na své domovské scéně hrát, tak jezdí po zájezdech. Život jejích členů je jedna velká nejistota. Nikdo neví, jestli večerní představení (pokud se vůbec bude konat nebo nebude přerušeno náletem) nebude poslední. Principál společnosti Sir je starý, nemocný a unavený. V okolí je uznávaný, jeho autorita má v divadle rozhodující vliv. Je posedlý divadlem, obětoval a obětuje mu všechno, přednější pro něho není nic, ani jeho Lady (Ilona Svobodová). Sir má věrného garderobiéra Normana, který službu bere jako životní poslání. Připravuje mu podmínky pro to, aby mohl večer co večer vytvořit hlavní roli v jedné ze Shakespearových her. Homosexuál a alkoholik Norman si vybudoval své místo, svůj malý kousek moci, který si hlídá a kam nechce nikoho pustit. Jeho život je absolutně závislý na Sirovi a den ze dne se může zhroutit jako domeček z karet. Norman k Sirovi nechce nikoho pustit, na každého žárlí. Myslí si, že ho má Sir rád a že je pro něho nenahraditelný. Udělal pro něho hodně a žije tím, že Sir to oceňuje. Inteligentní Sir žije ve zcela jiném světě. Normana bere jako samozřejmost, ne jako někoho nepostradatelného. Přestože je Sir na pokraji smrti, Norman mu připraví podmínky, aby mohl odehrát Krále Leara. Ne kvůli Sirovi nebo divadlu, především kvůli sobě.

Huba postavil inscenaci na hereckých výkonech. Tím nejpozoruhodnějším je Miroslav Táborský v roli slabého, nízkého a vlezlého Normana. Homosexualita je na něm patrná, ale není zdaleka hlavní charakteristikou této malé ubohé duše. Ani na okamžik nevybočí z přesné charakteristiky postavy a při závěrečném projevu zoufalství a nejistoty nad Sirovým mrtvým tělem leze divákovi mráz po zádech. Táborský rozehrává lidskou trosku, jaké v divadelních portálech a šatnách nalézáme celé řady. Hubovým zvládnutím postavy Sira se z inscenace stává herecký koncert. Na počátku inscenace je unavený, na pokraji smrti. Neovládá depresi, je vzteklý. Hubovo mistrovství spočívá v tom, že nelze pochybovat o tom, že Sir je na samém dně svých sil. Hubova slovenština má tentokrát trochu rušivý účinek, protože Sir působí trochu jako z jiného prostředí. Z dalších vedlejších rolí se bohužel podařilo zcela využít nabízené možnosti už jen Kláře Sedláčkové v roli mladé pomocnice Ireny, toužící se přes přízeň Sira dostat k herectví. Představitelka hlavní ženské role Lady, po Sirovi nejlepší členky špatného "válečného" souboru, sice vyjádří vše nezbytné, ale tlumený projev Ilony Svobodové zdaleka nevyužívá nabízené možnosti. Především v první části nepůsobí přesvědčivě ani Jaroslava Pokorná v roli inspicienty Madge - stejně jako Norman je Madge zkrachovalá existence, která si však narozdíl od něho dokáže před okolím zachovat špetku důstojnosti a hrdosti. Pokorná se výrazně zlepší ve druhé části, kdy Madge poodhalí celoživotní lásku k Sirovi, a na konci, kdy pouze divákům ukáže svou ubohost krádeží Sirova prstenu, který před pár hodinami hrdě odmítla přijmout. Jiří Wohanka přesvědčivě ztvárnil neúspěšného herce malých rolí, Peterovi Vargovi se role zakomplexovaného a nepříjemného Oxenbyho nepovedla.

Divadelní zákulisí je plné přetvářky, falše a často i nenávisti. Žijí v něm jednak lidé, kteří jsou vážení, ale aby v tomto prostředí přežili, musí být často bezohlední. Druhý typ lidí jsou zkrachovanci, kteří postupně ztrácejí důstojnost a hrdost a vsugerovávají si nepostradatelnost. Stejně jako je pomíjivý úspěch těch "prvních", je pomíjivé i místo těch "posledních". Kromě lásky k divadlu mívají lidé v divadle společné ještě jedno - nepociťují štěstí, uvědomují si nejistotu. Proč vlastně divadlo přitahuje, ovládá a doslova pohlcuje tolik nadšenců, kteří bez něho nedovedou žít? Možná proto, že všem "divadelníkům" to vše kompenzuje vědomí, že jsou důležitým článkem toho krásného, strhujícího a nenapodobitelného, co se na jevišti odehrává. Právě Garderobiér na jevišti Divadla v Dlouhé je jedním z oněch nezapomenutelných zážitků. Ironií osudu je, že zobrazuje divadlo z jeho odvrácené strany a ukazuje, co všechno se může za spokojeností návštěvníků skrývat.

Hodnocení: 90 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.