Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1737)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 30.5.2019)
(zadáno: 11.2.2019)
95%. Jako bychom se ocitli přímo na schůzi, kde téměř všichni vlastníci sobecky hájí své zájmy a nedokáží se spojit v zájem společný. Jiří Havelka – nemilosrdně a přitom s odzbrojujícím humorem – demonstruje, jak se Češi nedokáží domluvit a jak i po letech od Sametové revoluce fatálně selhává demokratický přístup. Tím rovněž nenásilně dochází k údernému zobecnění v politické rovině. Výtečně odpozorované situace a charaktery, které herci jemně nadsazují a zároveň zůstávají autentičtí. Mimořádný a potřebný počin v nejlepším slova smyslu naplňuje poslání divadla nastavujícího zrcadlo.
(zadáno: 11.10.2021)
85%. Zjevení na pražské, resp. české divadelní scéně. Koláž z několika Bergmanových děl, pro jejichž útržky režisér J. Mikulášek našel osobitý jevištní jazyk, jiný než filmový. Ironizuje, stylizuje, nenásilně přidává humor. Postupy však vycházejí z Bergmanova obsahu a nezpronevěřují se mu. Mikuláškovu vizi dotvářejí mimořádné a přesné herecké výkony, propracované do posledního detailu. Koláž se skládá v pozoruhodný obraz různých podob komplikovanosti mezilidských vztahů. Inscenaci asi více ocení divák, jenž se alespoň s některými z Bergmanových děl setkal.
(zadáno: 11.11.2020)
Kontaktní larpová inscenace se skládá ze tří samostatných povídek a během večera se divák ocitne jen v jedné z nich. Mé hodnocení se vztahuje k povídce značené „!“. Není třeba se k interakci nutit, zapojení může být i nenásilné. Pouhé pasivní sledování bez účasti však prožití příběhu neumožní. Vše pečlivě promyšlené a zorganizované. Na mnoha místech Vršovic a Vinohrad se divák skrze přidělenou identitu může dočkat nejednoho překvapení. Herci zůstávají v roli, zároveň dokáží při rozhovorech s divákem adekvátně reagovat. Já jsem vskutku intenzivně prožil naplněné hodiny a stal se součástí příběhu, který mi byl blízký. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.9.2014)
85%. Téma člověka na konci života, snažícího se jen tak nevzdat blížící se smrti, je přes smutnou podstatu podáno hravě. A v duchu osobnosti G. Méliése i s optimismem, s nímž vlastně nad „zubatou“ svým způsobem vyhraje. Vhodně zvolenou formu němé grotesky herci zdatně zvládli. Vynikající hudební složka a mimořádně propracovaná výprava a triky (na Letní Letné vyšly výborně). Byla radost pozorovat zaujetí a nadšení dětí, doslova hltajících kouzlení. Ani dospělí nepřišli zkrátka, kromě oslnivého vizuálního dojmu dostali i prostor k přemýšlení. Jedna z nejlepších českých rodinných inscenací.
(zadáno: 27.7.2012)
85%. Ucpanej systém z vážných provozních důvodů nahradil zamýšleného Čechovova Racka. Je s podivem, že se často mimořádně povede inscenace, která původně nebyla vůbec v plánu. Zdánliví ztroskotanci se schází v hospodě, mluví sprostě. A přesto je skrze ně pojmenováno, jací lidé (a zdaleka ne jen ztroskotanci) jsou a jak nízké pohnutky často motivují jejich jednání. To vše s osobitým humorem, který přitom neodvádí pozornost, ale vyznívá skrze něj silné sdělení. Tvůrčímu a hereckému týmu není co vytknout! Zážitek!
(zadáno: 16.3.2011)
Výborné muzikálové dílo ve skvělém zpracování. Profesionální úroveň muzikálů v MDB je mnohem lepší než v Praze. Ozvučení, choreografie, práce s prostorem a company, koordinace dílčích složek je jedinečná a pozitivně ovlivňuje výsledný dojem. Režijně velmi dobré, škrty prováděny citlivě, pár dobrých nápadů a zajímavých posunů u několika situací. S většinou sólistů alternujících na mé repríze (J. Ježek, P. Štěpán, M. Sedláčková, H. Holišová aj.) jsem byl velmi spokojen. Dojem mi zkazil J. Uličník v roli Maria (solidní zpěv, ale horší výslovnost, typová nevhodnost a nezvládnutý herecký projev).
(zadáno: 20.9.2010)
Myšlenky kdysi skandální hry možná už dnes nevyznívají tak „objevně“, ale jsou nadčasové a rozhodně si je neškodí připomenout. Při vzpomínce na všemožné kýčovité a podprůměrné produkce si uvědomíme, jak Handke trefně charakterizoval nešvary divadelních tvůrců i přístupu diváků. Režisér (spolu s tvůrčím a hereckým týmem) hru zdařile aktualizoval, „trefili se hřebíkem na hlavičku“. Před prací inscenačního týmu se skláním. Pro mě jedna z nejzajímavějších inscenací, jakou jsem v posledních letech v českém divadle viděl.
Výstižný obraz Československa v době normalizace úsměvně (i trochu smutně) podaný dětskýma očima. Výborná předloha ve šťastném zpracování, skvělé výkony hlavní představitelky Barbory Hrzánové i představitelů mnoha vedlejších rolí. Skutečně kultovní inscenace, k níž není třeba moc dodávat.
(zadáno: 9.1.2022)
Básnická skladba Václava Renče pronikala ven z vězení postupně a ke čtenářům se dostala až po letech. Skladba plná nádherných slov, v níž autor mistrně spojil biblické motivy do souvislého celku, není širší veřejností doceněna a Spolek Kašpar přispívá k její zasloužené popularizaci. Zaznívá pouze první část (od Adama a Evy po narození Ježíše), další zpracované události by se k adventu příliš nehodily. Dojemné předvánoční zastavení v intimním prostředí Klubovny, v těsné blízkosti dvojice herců, kteří ovládají mistrovství přednesu a zároveň zůstávají přirození. V jednoduchosti je síla! (Víceméně opakuji slova H. Grégrové.)
(zadáno: 17.12.2021)
75%. Německý dramatik výtečně zpracoval tragickou událost z Moskvy roku 2002 očima tří (fiktivních, skutečností inspirovaných) žen, jež se s ní střetly každá jinak. Jejich pohledy se skládají v ucelený obraz, jež přináší i zobecnění týkající se válečných konfliktů a terorismu. Na inscenaci L. Pečenky by se nedostatky našly (nešikovné provedení dobrého scénografického nápadu, věrohodnost některých vět), ale síla textu se na jeviště dostává. Herečky se zdatně utkávají s náročností převažujících monologů. Po zpracování ústeckého Činoheráku dostávají čeští diváci další možnost setkat se se hrou, k níž se má smysl vracet.
(zadáno: 17.12.2021)
Lunetici a jejich divácký úspěch patří mezi paradoxy konce 90. let. Tvůrčí tým kolem J. Lesáka a N. Preslové zvolil originální téma a zpracovali vznik skupiny, její slávu i zánik. Důležité jsou dobové okolnosti, některými se již ve svých hrách zabývali např. T. Dianiška nebo P. Kolečko. Z mnoha zdrojů poskládaná fakta jsou postavená do souvislostí, okomentovaná, ironizovaná (např. citacemi z časopisu Bravo), doplněná pohledem aktérů. Zároveň nevyznívají jako dehonestace. Inscenace šlape jako hodinky, živé i reprodukované hudební vsuvky umocňuje efektní tanec. Publikum na humor živě reaguje a dá se očekávat velký zájem.
(zadáno: 17.12.2021)
85%. Schwabovy hry, někdy označované jako fekální dramata, v českých divadlech zaujaly především v inscenacích D. Pařízka, z nichž první byly „Prezidentky“. Na mnohovrstevnatý text, který má nekonečno skrytých významů a zároveň baví osobitým humorem, nahlédla K. Polívková jinou optikou a nenásilně jej aktualizovala. Trojici skvěle hrajících hereček dovedla k uchopení na hony vzdálenému jejich pražským kolegyním. Promyšlenému výkladu slouží neustále překvapující scénografie. Koncepce závěru je rovněž smysluplná a efektní, vyřčení scénických poznámek namísto akcí ale může neobeznámeného diváka zmást.
(zadáno: 3.12.2021)
Tvůrci adaptovali známou knihu, jejíž poselství z inscenace jasně čiší i po letech od premiéry. Opomenut není ani osud Christiany po vydání knihy, resp. střídavě úspěšný boj se závislostí a dopad na její osobnost, což umocňuje mužský herec představující zestárlou podobu. Režisérův model vhodně dováří užívání masek a scénické řešení s překvapením v závěru. Pozoruhodná práce se zobrazením násilí, které vždy vychází z podstaty a silně působí i bez zveličení. Autentickou V. Soumarovou dobře podporují kolegové představující vesměs více rolí. Zpracování může oslovit široké publikum a dospívající diváky i varovat!
(zadáno: 3.12.2021)
Přestože je kniha Z. Salivarové ceněným dílem, nedostává se jí zasloužené pozornosti. Vůbec první česká (realizovaná) adaptace je vydařená a přenáší na jeviště silný příběh, jehož smutný konec může v divácích vzbudit až dojetí. Inscenátorům neunikla ani atmosféra Prahy ve složité době 50. let. Skvělý výkon B. Kaňokové v hlavní úloze, herci ve vedlejších rolích se na menším prostoru neztrácí a přesně vystihují význam postav v Janině životě. (Na mě osobně nejintenzivněji zapůsobily scény s R.Fidlerovou a představitelem dětské role S. Budimanem.)
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>