Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1672)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 30.5.2019)
(zadáno: 11.2.2019)
95%. Jako bychom se ocitli přímo na schůzi, kde téměř všichni vlastníci sobecky hájí své zájmy a nedokáží se spojit v zájem společný. Jiří Havelka – nemilosrdně a přitom s odzbrojujícím humorem – demonstruje, jak se Češi nedokáží domluvit a jak i po letech od Sametové revoluce fatálně selhává demokratický přístup. Tím rovněž nenásilně dochází k údernému zobecnění v politické rovině. Výtečně odpozorované situace a charaktery, které herci jemně nadsazují a zároveň zůstávají autentičtí. Mimořádný a potřebný počin v nejlepším slova smyslu naplňuje poslání divadla nastavujícího zrcadlo.
(zadáno: 11.11.2020)
Kontaktní larpová inscenace se skládá ze tří samostatných povídek a během večera se divák ocitne jen v jedné z nich. Mé hodnocení se vztahuje k povídce značené „!“. Není třeba se k interakci nutit, zapojení může být i nenásilné. Pouhé pasivní sledování bez účasti však prožití příběhu neumožní. Vše pečlivě promyšlené a zorganizované. Na mnoha místech Vršovic a Vinohrad se divák skrze přidělenou identitu může dočkat nejednoho překvapení. Herci zůstávají v roli, zároveň dokáží při rozhovorech s divákem adekvátně reagovat. Já jsem vskutku intenzivně prožil naplněné hodiny a stal se součástí příběhu, který mi byl blízký. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.9.2014)
85%. Téma člověka na konci života, snažícího se jen tak nevzdat blížící se smrti, je přes smutnou podstatu podáno hravě. A v duchu osobnosti G. Méliése i s optimismem, s nímž vlastně nad „zubatou“ svým způsobem vyhraje. Vhodně zvolenou formu němé grotesky herci zdatně zvládli. Vynikající hudební složka a mimořádně propracovaná výprava a triky (na Letní Letné vyšly výborně). Byla radost pozorovat zaujetí a nadšení dětí, doslova hltajících kouzlení. Ani dospělí nepřišli zkrátka, kromě oslnivého vizuálního dojmu dostali i prostor k přemýšlení. Jedna z nejlepších českých rodinných inscenací.
(zadáno: 27.7.2012)
85%. Ucpanej systém z vážných provozních důvodů nahradil zamýšleného Čechovova Racka. Je s podivem, že se často mimořádně povede inscenace, která původně nebyla vůbec v plánu. Zdánliví ztroskotanci se schází v hospodě, mluví sprostě. A přesto je skrze ně pojmenováno, jací lidé (a zdaleka ne jen ztroskotanci) jsou a jak nízké pohnutky často motivují jejich jednání. To vše s osobitým humorem, který přitom neodvádí pozornost, ale vyznívá skrze něj silné sdělení. Tvůrčímu a hereckému týmu není co vytknout! Zážitek!
(zadáno: 16.3.2011)
Výborné muzikálové dílo ve skvělém zpracování. Profesionální úroveň muzikálů v MDB je mnohem lepší než v Praze. Ozvučení, choreografie, práce s prostorem a company, koordinace dílčích složek je jedinečná a pozitivně ovlivňuje výsledný dojem. Režijně velmi dobré, škrty prováděny citlivě, pár dobrých nápadů a zajímavých posunů u několika situací. S většinou sólistů alternujících na mé repríze (J. Ježek, P. Štěpán, M. Sedláčková, H. Holišová aj.) jsem byl velmi spokojen. Dojem mi zkazil J. Uličník v roli Maria (solidní zpěv, ale horší výslovnost, typová nevhodnost a nezvládnutý herecký projev).
(zadáno: 20.9.2010)
Myšlenky kdysi skandální hry možná už dnes nevyznívají tak „objevně“, ale jsou nadčasové a rozhodně si je neškodí připomenout. Při vzpomínce na všemožné kýčovité a podprůměrné produkce si uvědomíme, jak Handke trefně charakterizoval nešvary divadelních tvůrců i přístupu diváků. Režisér (spolu s tvůrčím a hereckým týmem) hru zdařile aktualizoval, „trefili se hřebíkem na hlavičku“. Před prací inscenačního týmu se skláním. Pro mě jedna z nejzajímavějších inscenací, jakou jsem v posledních letech v českém divadle viděl.
Výstižný obraz Československa v době normalizace úsměvně (i trochu smutně) podaný dětskýma očima. Výborná předloha ve šťastném zpracování, skvělé výkony hlavní představitelky Barbory Hrzánové i představitelů mnoha vedlejších rolí. Skutečně kultovní inscenace, k níž není třeba moc dodávat.
(zadáno: 9.3.2020)
Jan Mocek s trojicí neherců ve svém projektu představuje celosvětově populární virtuální svět her, kde hráč může ve fiktivním městě (beztrestně) využívat prakticky neomezených možností. S přibývající dobou sledování je divák stále intenzivněji vybízen k přemýšlení, což pak kulminuje při konfrontaci s reálným světem, která je pojata velice rafinovaně, děsivě a zároveň s účelným humorem. Inscenace je ve značné míře závislá na propracovaném technologickém řešení i na autenticitě performerů. Originálnímu projektu není prakticky co vytknout a těšme se, jakou cestou se Mocek vydá příště.
(zadáno: 2.3.2020)
Pozoruhodný komorní muzikál s kvalitní hudbou i texty se po zdařilé české premiéře dočkal dalšího – neméně povedeného – nastudování. Režijně dobře zkoordinovaná inscenace, jejíž hlavní tíhu nesou oba představitelé. Ti musí uzpívat náročné party a zároveň uhrát dramatický příběh s milostnými scénami, které nesmí vyznít toporně. Alternující R. Pekárek na několika místech zaváhal ve zpěvu a v jevištním pohybu, ale drobné chyby mu lze snadno odpustit. Ve spojení s výtečným L. Adamem se postarali o silný zážitek.
(zadáno: 14.1.2020)
75%. Souhlasím s komentáři kolegů. Hra se na českých jevištích zabydlela a Komorní scéna Aréna připravila vydařené nastudování. Režisér ctil text, dobře pracoval s herci. A občas i domyslel různé gagy, které mohou ocenit i diváci znalí jiných nastudování. /Mj. přidaný černohumorný prvek na konci, o něž se zmiňuje J. Landa, byl pro mě doslova odzbrojující. :-)/
(zadáno: 14.1.2020)
V komorní hře se autorka zabývá lidskými předsudky, netolerancí, sobectvím, povýšeností, vypočítavostí a podobnými problémy a přitom dokáže tepat vtipně a s humorem. Možná právě proto má její výpověď takový účinek, který O. Sokol svou režií ještě prohloubil. Soustředil se na práci se čtveřicí herců, kteří své role propracovali do nejmenších detailů a skvěle vybalancovali světlé i stinné stránky jednotlivých postav. Inscenace v dobrém slova smyslu navázala na tradici Činoherního klubu, který býval označován za „divadlo režírovaného herce“.
(zadáno: 22.10.2019)
Dá se říci, že tvar nazvaný „live-cinema“ je v českém divadle jevem skoro unikátním. Jediným hercem a průvodcem večera je Petr Vančura, jenž pohotově komunikuje s diváky. Ti jsou vystaveni větší či menší interakci. Klíčovou roli hraje také zvládnutá organizace a propracovaná náročná technická složka. Během večera, jehož tématem je manipulace doslova z různých úhlů pohledu, vznikne film. Nesluší se prozradit tajemství a ochudit diváky o překvapení. Návštěva je nevšedním zážitkem!
(zadáno: 22.10.2019)
Skutečný osud Františka Filipa, jenž se narodil bez horních končetin, se T. Dianiškovi a I. Orozovičovi stal volnou inspirací pro příběh o silné vůli k boji s handicapem a k vydobytí si místa na světě i v životě. Ale také o diskriminaci, předsudcích, dobových paradoxech atd. Dianiška vypráví s humorem sobě vlastním, ale nevyhýbá se ani situacím smutným a dojemným. Divák se nejen pobaví, ale má i o čem přemýšlet. Maximálně využitý prostor malé scény, zdařilá hudební složka. Vyčerpávající a pohybově náročný výkon podává J. Albrecht, ostatní herci mu nejsou pouhými přihrávači.
(zadáno: 22.10.2019)
75%. Souhlasím s komentářem Lukáše Dubského. K němu bych dodal, že herecká drobnokresba je v inscenaci propracovaná doslova do poslední věty. Na komplikované postavě L. Trmíková odkryla nejskrytější zákoutí Anniny duše. U Henrika zase M. Pechlát vystihl ztrátu sebeovládání pod tlakem vypjatých okolností a postupné odhalování slabostí. Ústřední dvojici doplnil Z. Maryška v úloze chápajícího naslouchajícího strýc (kněze).
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>