Pev

Efektně provedená groteska s rozmachem a tempem thrilleru. Bavili mě zejména oba žháři v provedení Emy Lovecké a Kanwara Šulce. Výsledný celkový dojem příliš nenaruší ani nepochopitelný režijní krok vložení patnáctiminutové přestávky před závěrečnou scénu, čímž se konec na místo dechberoucího vyvrcholení s patřičným dopadem stává mimořádně utahaným.

Snad jen škoda, že tvůrci z HaDivadla nenašli odvahu hru učinit aktuálnější, ačkoliv jim musí být jasné, že "žháři" dnešních dnů nejsou radikální rovnostáři představení Frischem, nýbrž novodobá inkarnace fašismu zosobněná americkým prezidentem a jeho evropskou -- i tuzemskou -- pátou kolonou.

Schválně jsem s recenzí počkal několik týdnů, ale ani po nich ve mně nedozrálo cokoliv, co bych si z představení odnesl, co by po něm zůstalo. Vpravdě mdlá, táhnoucí se inscenace s vyloženě podivnými momenty (jeden z herců čte dlouze z knihy a ostatní vždy pár slov sborově zazpívají? Heh?). Rychlíka mám rád, a ostatně na hru jsem šel s velkými očekáváními po nezapomenutelné Naší třídě v Polárce, ale tady se nějak nemohu zbavit dojmu, že inscenace má v repertoáru ryze dekorativní, ceremoniální účel vzhledem k uvedení na 50leté výročí. Na druhou stranu oceňuji nápaditou scénu, která je mixem venkovských prvků a mobiliáře socialistického města.

Obsahem je to temná vztahově-dramatická jednohubka, formálně halená do úboru antického dramatu. Vytříbený básnický jazyk decentně dekorovaný vulgaritami spolu s moderní stylizací dobře funguje. I když příběh není ničím převratným, návštěva této inscenace stojí za to už kvůli vizuálnímu zážitku: rozlehlá, třístupňová, scéna představující esteticky chladné, moderní sídlo, která vás stále něčím překvapuje, a jíž dominuje ikonická výlevka v popředí. To byl opravdu výjimečný nápad. Stejně tak vyladěný světelný design a výpravná hudba. Snad jen "muzikálová" vsuvka uprostřed působí trochu nepatřičně a samoúčelně.

Podařená inscenace, která však mnoho svého půvabu čerpá z jazykově něžné, hravé a nadčasové knižní předlohy.

Vojtěch Franců v hlavní roli výborně zvládá všechny své polohy, od nekonečné melancholie první poloviny po "ženskou" druhou půlku, v níž zvládl pitoreskní ženskou roli doopravdy hrát, aniž by ji karikoval. Zaujala taky Martina Jindrová, ostatní herecké výkony očekávaný standard.

Jen závěr dodaný tvůrci inscenace byl snad trochu suchý (ačkoliv jinak byly v průběhu hry všemožné odkazy na současné společenské debaty spíše osvěžující) a nebyl úplně odpovídající tečkou za touto vizuálně úchvatnou iscenací.

Zhlédnuto na Divadelním světě Brno. Jde o skutečně mocnou hru. Ne snad inovativním způsobem vyprávění nebo radikálně novou perspektivou nahlížení motivů, jež jsou velmi aktuální, ale v populární kultuře vůbec ne nové, jako sebevražda, šikana, nástrahy kybersvěta, nevědomí toho, co prožívají naše děti. Síla hry je ve výborném scénáři a v načasování eskalujících momentů, které v kombinaci s fantastickými výkony celé pětice herců tvoří hru, při níž mě mrazilo a mohutně mi bušilo srdce, což se mi v divadle dlouho nestalo. Obzvlášť výborná byla Alexandra Palatínusová.

Sto procent obvykle nedávám snad z principu, protože vždy je co zlepšovat. Tady je ale na místě ocenit až nepochopitelně dobré a vtahující herecké výkony, zejména Jana Dlouhého. V intimním prostředí Divadla v Řeznické (oceňuji i nápad se sedačkami umístěnými po stranách jeviště) to celé moc dobře funguje. Gratulace celému tvůrčímu týmu

Výborný počin. Směr humoru, dikce dialogů ani zápletka vůbec nikterak překvapivá (proto taky dávám trochu nižší hodnocení), ale v tomto případě to nikterak nevadí. Výsledek je velmi zábavný a svěží, udrží vaší pozornost po celou dvouhodinovou stopáž bez přestávky. A na samý závěr patřičně silná, depresivní pointa -- bylo by bizarní a k popukání, akorát že bohužel ve výsledku není. Excelentní herecké výkony souboru s čele s Janem Kolaříkem, nedivím se, že občas smíchem vypadávali z rolí.

Zkrátka to, co od dobrého veřejného divadla čekám: že bude bavit, ale nikoliv samoúčelně, ale s implicitní či explicitní vložkou společenské kritiky.

Hra je s ohledem na trochu proklestěné převyprávění celého příběhu hlavně pro ty, kdo samotnou knižní předlohu nečetli. Pokud na představení ale jdete již se znalostí knihy, krom několika vizuálně úchvatných momentů vám to nic moc navíc nedá. Ocenit lze určitě scénické vyvedení včetně možnosti představení sledovat "oboustranně" ze dvou protilehlých jevišť, mezi nimiž se vše odehrává. A také cením nápad ztvárnit hlavní postavu, Nasstasju, dvěma herečkami zároveň.

Bohužel nenadchlo obsazení Radima Chyby do ženské dvojrole, hned zkraje představení jsem se přistihl, že si místo něj představuji, jak by danou scénu zahrála Simona Peková.

Inscenaci lze interpretovat jako hravé ztvárnění zběsilého tempa moderní společnosti, v níž fungujeme jako stroje efektivně střídající role v rámcích, v nichž se ocitáme, i když trvají jen pár okamžiků. Hra nabízí společensky kritickou linku, lze jí ale snadno sledovat i jako zkrátka solidní, oddychovou komedii stojící na herecké excelenci komorního obsazení Petry Lorenc a Tomáše Davida. V repertoáru NdB těžko můžeme Changes zařadit k nejpodnětnějším inscenacím, na to je laťka příliš vysoko -- zároveň ale uvedení takového titulu určitě do veřejné služby poskytované touto kulturní institucí patří.