Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 15.6.2021, počet hodnocení: 857)
Vyprázdněnost frází funguje dnes stejně dobře jako v 60. letech (zvlášť po zkušenostech s komunikací politických elit o koronavirové krizi). Hugo Pludek je v podání P.Borovce nenápadným jedincem, který dokáže svou bezobsažností a tvárností dokonale ovládnout systém, v němž si nikdo nemůže být ničím jist. Rychlíkova inscenace akcentuje komické prvky, temnější podtóny až tolik nevyzní. Doslovnost závěru je trochu zbytečná. Ale jinak je fajn potkat se v pardubickém divadle s trochu jiným typem dramatiky, než na který jsme zvyklí.
(zadáno: 14.6.2021, počet hodnocení: 857)
65%. Gatsby jako obraz vyprázdněnosti amerického snu. V inscenaci nenajdete (snad s výjimkou Myrtle v podání N. Holíkové) žádnou sympatickou postavu. Jistou morální kotvou může být zpočátku Nick (K. Bartoš), který je ale postupně čím dál víc vtahován do světa, kde si lze za peníze koupit téměř vše. Režijní duo Svozil - Jankovcová děj příběhu časově neukotvuje a různými popkulturními odkazy záměrně rozostřuje, čímž si trochu zlehčuje práci ve vykreslování mezilidských vztahů, která tak nemusí být vázány dobovými zvyklostmi. Jinak je to inscenace živá, herecky zdařilá, ale emocionálně zasahující jen v několika málo scénách.
(zadáno: 11.6.2021, počet hodnocení: 1436)
Vícevrstevnatá hra se silným příběhem v přesném, ve jménu dílčích point i komplexní gradace citlivě vystavěném a po všech insenačních stránkách takřka neodolatelném podání divadelního spolku Kašpar. Dvouhodinová jízda na emoční centrifuze, během níž absolutně samozřejmě spolusdílíte slzy smíchu i regulérního dojetí. Toužíte-li dosyta lidsky pookřát, radím rozhodně tenhle divácký zážitek neminout!
(zadáno: 9.6.2021, počet hodnocení: 857)
Povedená inscenace, která se soustředí na klíčové okamžiky života protektorátního prezidenta Emila Háchy, aniž by při tom byla zbytečně didaktická. Šťastným nápadem bylo vyprávět příběh po vzoru forbín Voskovce a Wericha, upravené písně Osvobozeného divadla rovněž zdařile posunují děj. Inscenaci neschází hravost, zajímavě použita je i hudba. Tvůrci se snaží vžít do pocitů Háchy, zjistit, jaké měl možnosti, lidsky pochopit jeho chování v době války i příčiny jeho fyzického úpadku. Dokáží vyhmátnout i zajímavá fakta. Více v recenzi
(zadáno: 5.6.2021, počet hodnocení: 857)
55%. Na Biskupském dvoře vznikla další crazy komedie, kde autoři vychází (nejen) z brněnských dějin a kombinují prokazatelná historická fakta s vlastní invencí. Libreto ovšem tentokrát patří ke slabším článkům inscenace, chybí tomu tah na branku, určitě by se dalo dost krátit. Některé jednotlivé gagy a nápady ovšem fungují (pobaví hlavně L.Janota jako obrazoborecky pojatý Janáček), takže se divák nudit nebude. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.6.2021, počet hodnocení: 213)
Viděno v rámci letní scény na Kašperku. Po extrémně dlouhé divadelní pauze bych zhlédla s radostí opravdu cokoli, proto jsem zde mírnější. Inscenace není vysloveně nepodařená, ale nedokáže upoutat, je nekonzistentní a občas nudí. Nezachrání to ani Matouš Ruml, ani Milena Steinmasslová. Ale kašperská hradní scéna je skutečně působivá.
(zadáno: 4.6.2021, počet hodnocení: 1436)
65 %. Inscenace vyniká hereckou souhrou, které dominují obdivuhodně přesní Denisa Barešová a Oskar Hes. Příběh, akcentující primárně šikanu mezi mládeží v kontrastu k přezíravosti okolí a přirozenosti lidské touhy po nalezení spřízněné duše, je místy poněkud zploštěn, nicméně jeho ponurou atmosféru, napětí i šmrnc přízračnosti se daří adekvátně udržet po celou dobu, k čemuž výrazně přispívá také zdařilá hudba Jiřího Hájka.
(zadáno: 20.4.2021, počet hodnocení: 1068)
(zadáno: 14.4.2021, počet hodnocení: 857)
TV záznam
(zadáno: 11.2.2021, počet hodnocení: 666)
--- Přelet nad nezadržitelným mládím --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.2.2021, počet hodnocení: 666)
--- Les různých věcí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.1.2021, počet hodnocení: 666)
--- Tajemství kořene jazyka --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.1.2021, počet hodnocení: 666)
--- Kuře hrabající skoro zadarmo --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.12.2020, počet hodnocení: 666)
--- Hnusný ztráty --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.12.2020, počet hodnocení: 666)
--- Bambini di Ústí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.11.2020, počet hodnocení: 666)
--- Krátký výpadek proudu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.11.2020, počet hodnocení: 666)
--- Čekání na spasitele --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.11.2020, počet hodnocení: 1436)
Zá-to-pek? Další z řady zdařilých rodinných inscenací Minoru, která bezpečně zabaví diváky napříč generacemi. Kromě již tradiční hravé nadsázky, originální hudební složky a do jemných detailů promyšlené práce s kulisou, loutkou či rekvizitou dojde tentokrát ve jménu tématu i na několikerou možnost si v hledišti spontánně a z plných plic zaskandovat a zafandit. A také tak trochu pocítit i kousek té národní hrdosti. Zá-ži-tek!
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 666)
--- Nicota přichází --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
Kontaktní larpová inscenace se skládá ze tří samostatných povídek a během večera se divák ocitne jen v jedné z nich. Mé hodnocení se vztahuje k povídce značené „!“. Není třeba se k interakci nutit, zapojení může být i nenásilné. Pouhé pasivní sledování bez účasti však prožití příběhu neumožní. Vše pečlivě promyšlené a zorganizované. Na mnoha místech Vršovic a Vinohrad se divák skrze přidělenou identitu může dočkat nejednoho překvapení. Herci zůstávají v roli, zároveň dokáží při rozhovorech s divákem adekvátně reagovat. Já jsem vskutku intenzivně prožil naplněné hodiny a stal se součástí příběhu, který mi byl blízký. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
65%. Komedie s neobehraně rozvinutou zápletkou začíná svérázným pokusem o řešení stereotypu v partnerském vztahu. Právě zápletka by mohla svádět ke snaze provokovat kontroverznostmi a pikantnostmi, ale autor předně nekonfliktně baví vkusným humorem. V dramatické stavbě plní specifickou úlohu i monology, které však respektují žánr a nejdou „na dřeň“. První česká inscenace je více než důstojná. Podobně jako jiné počiny Divadla NaHraně se soustřeďuje na text hry, rozesmává skrze autora, je prosta nežádoucích vkladů a posunů.
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
75%. Terence McNally zachytil v osobnosti věhlasné pěvkyně Marie Callas mnoho pravdy o umění, k němuž by měl mít interpret vztah a poctivý přístup. V roli kdysi zazářila E. Balzerová, od boleslavského provedení je ale třeba čekat něco jiného. S konfliktní a k sobě i okolí náročnou Callas má D. Pecková leccos společné, přesně ví, o čem mluví. A tak ve svém činoherním debutu může být víceméně za sebe, nehraje Callas, ona s Callas splývá. Režisér P. Mikeska skvěle využil osobnosti Peckové, role tří posluchačů by ale snesly přesnější ztvárnění. Smysluplný nápad v samotném závěru poškodila neobratnější realizace.
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
Stejnojmennému dílu O. Scheinpflugové kdysi chyběl odstup a v určitém směru i dostatek soudnosti. To autor J. Vedral obstojně vyvážil použitím dalších zdrojů, časových skoků či komentářů. Výhrady ke stavbě „adaptace“ by se našly, nicméně při vstřícném diváckém přístupu se lze nechat obohacovat známými i méně známými informacemi, případně i dojmout situacemi a dobovými paradoxy. Navíc v budově, která s děním značně souvisí. Není samozřejmostí, aby se soubor DnV dokázal takto sehrát. Primitivní těžkopádná scéna patří do dob dávno minulých, kostýmy a práce s hudbou naopak inscenaci slouží dobře.
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
Kvality proslulého českého muzikálu prověřil čas. Inscenace Divadla na Vinohradech je pozoruhodná jen hudebním aranžmá a nastudováním živě doprovázející kapely RAZAM, jejíž členové umocnili sílu písní a v neposlední řadě jim dodali nový nádech. Zbytek je jen nevýrazný průměr. Nepovedené prvoplánové kostýmy, činoherní složka bez výraznějšího náboje. V paměti tak zůstanou hlavně písně ve skvělém podání ústřední dvojice M. Lambory a T. Císařové.
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
45%. Ve své době experimentální drama, pro jehož realizaci v dnešní době je třeba najít nový klíč. K tomu by bylo třeba radikálnější úpravy a pečlivější dramaturgické přípravy. Režisér nepochybně hledat zkoušel, našlo se pár zajímavých řešení jednotlivých obrazů, ale viditelná snaha ovoce nepřinesla. Představitel titulní role T. Pavelka vynakládal nemálo energie, ale místy se v množství slov topil. Na herecky nenaplněné inscenaci nebylo zřejmé, proč ji divadlo nastudovalo a o čem se v ní vlastně hraje.
(zadáno: 7.11.2020, počet hodnocení: 1436)
75 %. Poměrně depresivní vhled do neklidných a neuspořádaných myšlenek vyhořelého muže středního věku, jehož život se ocitl v neutěšeném bodě, kdy nenachází prakticky žádný důvod žít ani zemřít. S nelehkým úkolem jevištně ztvárnit divadelně ne právě vstřícně strukturovaný Houellebecqův román se tvůrci popasovali zdárně. Skromná, ale přesto efektivně řešená scéna dotváří skličující a stísněnou atmosféru. Zásadním přínosem je pak nadmíru trefné obsazení Jana Hájka do hlavní role. Jeho autentický projev mě pohltil natolik, až jsem měla místy pocit, že tep Florenta-Claudea a hlediště má absolutně synchronní rytmus.
(zadáno: 4.11.2020, počet hodnocení: 666)
--- Neapol mezi toitoikami --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Autor radikálně a nesmlouvavě tepe do fungování světa, politiky, médií atd. Odkazy a metafory smysl mají, ale nepřiměřená upovídanost a zasazení do dějových extrémů jim ubírá na funkčnosti. Překombinovaný děj volá po zjednodušení. Celek se jeví spíše jako provokace pro provokaci. Přes výraznost a dobrou zkoordinovanost jevištních akcí je během bezmála dvou a půl hodin bez pauzy těžké udržet pozornost. Promyšlená práce s prostorem, výrazná hudební složka, obdivuhodné nasazení herců. Na Nové scéně by se počin asi nezdál tak odvážným. Kolik diváků ale právě ve Stavovském divadle projeví o kontroverzní titul zájem?
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Komorní hra je postavená především na promluvách paní Lemarchandové, do nichž v menší míře vstupuje opravář Frank. Pozvolna vyplouvají na povrch motivace jednání Lemarchandové a skládá se obraz její odporné osobnosti. Režisér T. Loužný dal prostor osobitosti svých spolupracovníků. Nápadité scénické řešení K. Jirmanové Soukupové, atmosféru umocnila vynikající živá hudba J. Čížka podpořená zpěvem N. Mikulové. Klíčová však byla režisérova práce s L. Roznětínskou, jež v hlavní roli velkou příležitost naplno využila. Bez nadsázky zde zazářila a pro řadu diváků může být její herectví dokonce objevem.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Čtyři členové souboru doplnění o tři hosty romské národnosti předstupují před diváky se stand-up výstupy za sebe i za jiné postavy. Skvělé podání herců zaujme, P. Matiová za doprovodu živé hudby výtečně zpívá. Hraje se o soužití Čechů a Romů, diskriminaci a dalších problémech. Jiří Havelka často dokáže postihnout vybrané téma s širokými souvislostmi. Zde překvapivě jen naťuknul několik základních problémů a je až zarážející, kolik toho zůstalo opomenuto. Záměr byl možná tentokrát jiný, nicméně tato problematika by si zasloužila údernější a celistvější uchopení, což by měl ohlídat i dramaturg.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
V inscenaci režiséra V. Malochy se podařilo akcentovat nadčasovost tématu svobody a obohatit jej názorem nastupující generace. Pro potřeby ročníku byly sloučeny postavy doktora a nočního zřízence a role dvou mužských pacientů přepsány na ženy; tyto poměrně překvapivé úpravy (resp. ztvárnění oběma herečkami A. Šťastnou a B. Křupkovou) vyzněly nenásilně a velice zajímavě. Dramatizace Keseyho románu skýtá náročné party, s nimiž se studenti vypořádali se ctí. Kromě dvou zmíněných hereček si zaslouží jmenovat také M. Jindrová a P. Urban. Propracovaná scénografie.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Jubilant Pavel Zedníček si už nemůže dovolit takové fyzické nasazení jako kdysi, při pohledu na něj si však divák nemusí říkat, že už by toho měl nechat. Zedníčkův Harpagon není v inscenaci dominantní, představitelé dalších rolí jsou mu mnohdy rovnocennými partnery. Svůj komediální talent výtečně uplatnila zejména M. Procházková, která v roli Elišky odkryla více, než autor napsal. Zásluhou herců je sledování inscenace příjemným oddechem. Česká divadla sice nabízejí ambicióznější zpracování Molièrovy hry, ale i zde se setkáme s několika zajímavými nápady.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Jednou z linií MeetFactory jsou dramatizace světových románů. V případě adaptace Houellebecqova Serotoninu jde víceméně o Florentův dlouhý monolog doplněný kratšími vstupy dalších postav. Statická inscenace tak stojí a padá s hlavním představitelem. V obrovském množství textu se J. Hájek neztratil a svým niterným projevem dokázal zprostředkovat vyhoření, s nímž se Florent potýká. Divák však musí být ochoten a schopen napojit se na vyřčená slova. Stavba textu bohužel soustředění příliš neusnadňuje a zabloudit je poměrně snadné...
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
65%. Záměrem asi nebylo sdělit o Kafkovi něco zásadního nebo objevného. V krátké hříčce si autor E. Tobiáš pohrává s fantazií a přivádí na scénu dvanáctiletého Franze Kafku. Nespočet vtipných a chytrých odkazů nejen na Kafkova díla, ale také na osobnosti jeho života i pražské společnosti. Zvláštní práce s jazykem. Doslova okouzlujícího K. Dobrého v dětské roli doplňují L. Trmíková a M. Dohnal, kteří vystřídají více postav. Atmosféře pomáhá situování do autentického bytu, kde se v (na) malém prostoru se podařilo zobrazit Kafkovu osobnost s osobitým půvabem a humorem.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Komorní muzikál, resp. buffopera Suchého a Šlitra zaujme v Plzni především kvalitním hudebním nastudováním s neoposlouchanou instrumentací. Inscenace je situována do jakési arény, možná má být divadlem na divadle. S tímto nápadem se však dále zachází nahodile, dramaturgicky a režijně jsou koncepce a zacházení s prostorem značně nedomyšlené. Ani herecký projev není přizpůsobený malému sálu a blízkosti diváků. Přes výhrady si však divák může vychutnat hudební kvality pozoruhodného a nestárnoucího díla v podání talentovaných členů souboru DJKT. Suverénní „covidový záskok“ L. Zvoníkové.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>