Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 11.11.2018, počet hodnocení: 1349)
Inscenace, která si na nic nehraje. Neparoduje neparodovatelné, nesnaží se překonat nepřekonatelné. Svůj filmový předobraz poměrně zdařile dějově převádí do zákulisí vzniku muzikálového "trháku", bere si na paškál nešvary rychlokvaškových produkcí a nebojí se současně místy jít i cestou sympatického sebeshazování. Této polohy se nejvděčněji zhostila Dana Morávková, její štábem šikanovaná herečka nemá chybu. Souhrnně vzato u mě příjemné divácké pocity každopádně převažují nad těmi rozpačitými.
(zadáno: 7.11.2018, počet hodnocení: 556)
Do konce roku 2018 máte možnost Vztek v Divadle Komedie navštívit ještě dvakrát, tak dlouho neváhejte. Více viz krátký blog.
(zadáno: 7.11.2018, počet hodnocení: 710)
55%. Pomocí prokrácení textu se podařilo vytvořit strohou atmosféru, emocionální oproštěnost a nedostatek empatie je určujícím znakem pro jednání postav. Na druhou stranu odstranění psychologie z psychologického dramatu má svá úskalí. Jednání postav je pro diváka často nepochopitelné, dějové zkratky mají neblahý vliv na jeho věrohodnost. Přes rampu moc emocí nepřechází, člověk se pak přistihne, že je mu osud postav vlastně lhostejný. Herecky se daří P.Beretové, V.Javorskému a M.Preissové. Zajímavá je práce se zvukem, scéna M.Cpina je efektní, ale nepříliš funkční. Více viz blog
(zadáno: 5.11.2018, počet hodnocení: 719)
Opravdu moc krásná přehlídka arogance, namyšlenosti, sebestřednosti, předstírané lítosti, povrchnosti, malosti a dalších milých vlastností. Velmi zdařile vykresleno vše podstatné, místy snad až přehnaně kruté a cynické, ale rozhodně trefné a nijak nešetřící. Je však horší ten kdo je takový nebo ten kdo to vnitřně odsuzuje a navenek s tím souhlasí? Aneb nic není černobílé. Po všech stránkách dobře zpracováno, byť v určité chvíli jsem měl pocit, že to nic nového nepřináší, tak samotný závěr rozhodně nezklamal. Velmi silný kolektivní herecký výkon všech zúčastněných. 75%
(zadáno: 3.11.2018, počet hodnocení: 719)
Opravdu nadmíru vydařený počin. Jeden úžasný životní příběh se podařilo úspěšně převést do velmi povedené divadelní podoby. Ač hrozilo, že to bude mít příliš dokumentární formu, tak zvolené retrospektivní pojetí a s ním spojené dramatické vsuvky působí více než dobře. Výsledkem je nejen velmi poučná, ale také silná a působivá, přitom přiměřeně odlehčená, inscenace. Svůj podíl na tom mají také skvělé herecké výkony, ať už v podání I. Trojana nebo M. Myšičky, ale též výtečné V. Khek Kubařové či E. Maximové. Rozhodně po všech stránkách důstojný odkaz práce A. Holého. 85%
(zadáno: 2.11.2018, počet hodnocení: 1349)
Hry Ivana Vyrypajeva se vyznačují tím, že nejsou rozhodně tvořeny s kalkulem masové podbízivosti. Naopak, divák krom nutnosti soustředění dává všanc nemálo z obnažení svého nitra, pokud chce děj adekvátně odprožít. Jakkoli si v daném případě bude přát, aby v jeho životě žádný takový červenec nikdy nenastal, otázky, které si odnese, by ho měly svést posunout. Tleskám odvaze divadla hru nasadit a hlavně pak interpretační přesvědčivosti Ilony Svobodové. Autorův striktní požadavek, aby text ztvárnila žena, je zásadní, neb jen tak lze docílit kýženého efektu kontrastu drsných slov a něžných úst.
(zadáno: 2.11.2018, počet hodnocení: 556)
Více viz blog.
(zadáno: 31.10.2018, počet hodnocení: 719)
Ve výsledku přeci jen vydařený počin. Je to vtipné, servilní, trefné, na paškál si toho ze současné společnosti bere opravdu hodně a máloco je ušetřeno. První část mi však přišla až zbytečně chaotická, ve snaze dostat tam co nejvíce odkazů na všechno možné se trochu vytrácí nějaká stavba samotného děje. V druhé půli je to pak přeci jen výrazně kompaktnější a také daleko lépe zacílené. Přesto u mě převládají spíše jednotlivé povedené scény a narážky nad sourodým vyzněním inscenace jako celku. Po herecké stránce potom výtečný J. Hána a též skvělá hudba D. Krále spolu s výbornou ústřední písní.
(zadáno: 31.10.2018, počet hodnocení: 710)
Povedený muzikál, u něhož je největší výtkou velká podobnost s jinými díly na repertoáru MDB (Prodaný smích, Děsnej pátek). Příjemná hudba, vtipné libreto a povedený překlad dělají z BIG svižnou muzikálovou komedii o úskalích dospívání. Výborně funguje ústřední pár J.Florián - V.Matušovová, za zmínku stojí i vyzrálé komediální herectví Adama a Josefa Gazdíkových. Energii inscenaci dodávají i zajímavé hromadné choreografie, při kterých je zručně pracováno s početnou dětskou company.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
Petr Zelenka ve hře popularizuje významného českého vědce a z více úhlů se zabývá smyslem, těžkostí i zvláštní krásou vědecké práce obecně. Neopomíjí ani vnější pohled rodiny, blízkých spolupracovníků, manažerů podniků či médií. Autor opět projevil dar nalézt ve zdánlivě neatraktivním tématu potenciál k dramatu a zábavnou formou jej zpřístupnit divákům, aniž by ho devalvoval přílišnými zjednodušeními. Jako režisér navíc při spolupráci se souborem DD dokáže dotáhnout vlastní text do působivého a vyváženého inscenačního tvaru. Nezbývá než zopakovat, že Zelenkovi se v DD mimořádně daří!
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
45%. Text J. Topola se režisér pokusil uchopit s ohledem na „tady a teď“, charaktery vyložil novodobě a v určitém ohledu překvapivě. Herci se soustředili na vnější podstatu situací, hlasitě a často s křikem demonstrovali emoce; při tom se málokdy dostali pod povrch dění a ještě méně pronikali do nejhlubšího nitra postav. Topolova poetika se dominanci vnějškových prostředků přímo vzpírá, z hlediska dramaturgického je tak inscenace doslova „kiksem“. Vyznění nepomohlo ani příliš pomalé tempo. Místy zaujala práce s hudbou, výrazná výtvarná složka přinejmenším v části diváctva vyvolá rozpaky.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
O vztazích, seznamování a namlouvání se nedozvíme prakticky nic, co bychom už někde neslyšeli. Ani závěrečné rozuzlení nepřekvapí. Herci si však počínají s odzbrojující bezprostředností a slyší na sebe natolik, že při rozehrávání (obehraných) situací dokáží překvapivě zaujmout a pobavit, a to i častého návštěvníka divadel. Ssejde-li se dobře naladěné publikum, společné sdílení se může navíc stát příjemným bonusem. Počin si neklade „vyšší“ ambice než nabídnout divákovi příjemně strávený čas, tento účel ale plní dobře a s vkusem.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
V různých dobách a z různých důvodů několikrát přerušené představení opery Prodaná nevěsta posloužilo tvůrcům k nabídnutí pohledu na českou povahu a postoje. Setkáme se s konkrétními osudy a osobnostmi a také pro Čechy charakteristickým omlouváním prohřešků z minulosti dobovými okolnostmi. Smetanovo dílo, symbol vlastenectví, tvoří ironický rámec. Humorně odlehčený pohled tvůrců je až jednostranně nemilosrdný a také značně odsuzující, což umocňuje např. obracení žaludku v některých situacích. Leckdo nebude souhlasit, ale argumenty jsou opřené o pravdu a inscenátoři svůj názor dokáží obhájit.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
Předchůdce Larsonova kultovního „Rentu“ je hudebně rovněž pozoruhodný, nicméně z hlediska libreta (upraveného D. Auburnem) podstatně méně vyzrálý. Pečlivé české přebásnění, k hudební oslnivosti přispěl živý hudební doprovod a pěvecky jedinečný T. Vaněk. V herecké složce byla trojice účinkujících podstatně méně jistá a nevyhnula se občasným zaškobrtnutím, což jde na vrub i režisérovi. Poděkujme zúčastněným za úsilí, s nímž dílo přivedli na česká jeviště. Nekomerční hudební projekty tohoto typu na pražské (i české) scéně scházejí a přejme si, aby další vlaštovky na sebe nenechaly dlouho čekat.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
Osud Lídy Baarové se K. Steigerwald snažil zpracovat nezaujatě, nekřivdit ani neomlouvat, groteskní odstup muzikálu pomohl od prvoplánovosti a dalších žánrových nebezpečí. Obsahově mimořádné libreto uzavírá přesný paradox „V náručí Němců hledala jsem štěstí, zatímco vy jste hajlovali na náměstí.“ V hudbě se A. Březina pokusil o sympatická obohacení na úkor efektu, což bohužel trochu oslabilo dramatický a emoční účinek. Režisér R. Meluzín mohl své postupy více přizpůsobit ladění díla. Pěvecky i herecky výteční zejména A. Bartošová a P. Jeništa. Výrazný nadprůměr mezi původními českými muzikály.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
Básně T. S. Eliota jsou krásné samy o sobě a inscenace jejich poetiku zprostředkovává. Dominantní je hudební složka s živým doprovodem skladatele M. Dohnala. Herci L. Trmíková a P. Jeništa našli s režisérem barvité výrazy pro prezentaci mluveného slova, zaujmou i zpěvem, některé party odzpívá kontratenorista J. Mikušek. Podařilo se dosáhnout i souznění s pohybovou složkou, resp. dvěma „víceúčelovými“ tanečníky. Extravagance režiséra J. Nebeského jsou i v této inscenaci někdy k pousmání, ale obsah nepřebíjí, spíše jej roztomile doplňují.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
65%. Herečka L. Trmíková vlastní textovou kolář, propojující více zpracování Médeina osudu, mimořádně zdařile dotvořila a kreace v roli Médeii patří k vrcholům jejího herectví. Vedle ní D. Prachař spíše zastupoval méně výrazný mužský element. Režisér J. Nebeský dobře pracoval s herci, ale místo některých nápadů mohl spíše při znázornění určitých okamžiků (např. smrt dětí) více myslet na tu část diváků, kteří se s tématem setkávají prvně. Přítomní výtvarníci k vyznění zásadněji nepřispěli. Opakem byla výrazná hudba J. Šikla a je třeba ocenit nazvučení akusticky problematického prostoru DUP39.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
Handkeho text M. Bambušek použil k vytvoření sledu obrazů, v nichž se mluvenému slovu dostaly takřka na roveň zvuková a pohybová složka. Možná zbytečná doslovnost některých akcí nepohřbívá jejich funkčnost a je akceptovatelná. I když se výsledný tvar nevyhnul topornostem ve ztvárnění, hlavní je, že z (dobře zkoordinovaného) davu pohybujících se lidí se nejprve zřetelně vynořují mikropříběhy odkazující především k všudypřítomné lidské nevšímavosti či bezohlednosti, aby nakonec vyústily ve varovnou až apokalyptickou vizi.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
Inscenační tým mystifikuje, pohrává si s divákem. Nabourává i po léta zažité „jistoty“ stálých návštěvníků ND. Komediálně nadaní herci jsou semknutí a dokáží obratně bavit i ve chvílích, kdy je podstata gagů nezřetelná (nebo možná dokonce ani žádná není). Je jasné, o co tvůrcům šlo. Textový základ je však až příliš „zastřený“ a jen zlomek diváků se dokáže naladit a nechat vtáhnout do představení tak, aby zamýšlená hra fungovala. Přestože experimenty bývají záležitostí riskantní, s počiny tohoto typu by měla dramaturgie ND na Nové scéně přicházet i za cenu, že se ne vždy zcela zadaří.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
Souhlasím s redakčními komentáři. Dodal bych, že monodrama drží pohromadě i po letech od premiéry. Postavě přísného pedagoga, poznamenaného svou profesí, jenž se ocitá v nezáviděníhodné situaci, vtiskl Oldřich Navrátil příhodnou a zároveň osobitou tvář.
(zadáno: 30.10.2018, počet hodnocení: 1433)
Eva Stehlíková svými (často prvními) českými překlady zabraňuje, aby antické hry římských autorů zůstaly navždy zapomenuty. Římské tragédie jsou však příliš zatížené dobou, v níž byly napsány. Platí to nejen o přežité formě, ale také o obsahu s minimem nadčasovosti. Při mimořádné snaze se lze dobrat ucházející inscenace. Má se však smysl s takto problematickými látkami utkávat? Scénické čtení či skica, kde byl přednes herců umocněn efektním hudebním doprovodem, byl rozumný kompromis, jak nabídnout užší skupině fajnšmekrů ojedinělou možnost setkání s tímto dílem.
(zadáno: 29.10.2018, počet hodnocení: 719)
Výborný koncept, skvělá myšlenka i zdařilé zpracování. Vzniklo tak funkční a úderné propojení Prodané nevěsty s významnými okamžiky naší historie i našeho divadla. Vkusně odlehčené, ale nijak zlehčující a s několika silnými momenty. Za mě rozhodně díky za tuto poučnou a originální produkci. 75%
(zadáno: 29.10.2018, počet hodnocení: 710)
65%. Hra má zřejmé rysy absurdního dramatu, komediální prvky se prolínají se znepokojivými odkazy na zmatek dnešní informacemi zahlcené doby. Režisérka Linda Dušková scénickým řešením udělala z diváků účastníky schůzí, všudypřítomné jsou monitory, které snímají některé části hracího prostoru a navozují tísnivý dojem, že je člověk neustále sledován. Problémem textu je značná upovídanost, která hlavně v první třetině brání inscenaci chytit to správné tempo. Jinak ale George Kaplan představuje zajímavou podívanou prošpikovanou různými kulturními a intertextuálními odkazy.
(zadáno: 29.10.2018, počet hodnocení: 710)
75%. Režisérka Tereza Karpianus zbavila mýtický příběh časové zakotvenosti, poetické pasáže zlehčuje nadhledem a drobnou ironií, čímž ale samotný příběh nijak nezesměšňuje. Hlavně ale vedla herce tak, aby na jevišti jen nedeklamovali složitě strukturovaný Zeyerův jazyk, ale vytvořili skutečně uvěřitelné a životné postavy. K.Bartoš a především N.Holíková v tomto ohledu nezklamali, Radúz i Mahulena by tak i přes archaicky znějící repliky mohli být našimi současníky. Poetičnost inscenaci nechybí, ale podařilo se rozptýlit ten lyrizující opar, který dostala hra do vínku.
(zadáno: 28.10.2018, počet hodnocení: 719)
Nejedná se o klasickou divadelní hru, takže možná není patřičné nějak více hodnotit. Přesto z mého pohledu je to od Dejvického divadla velmi povedený počin a oceňuji, že s tímto přišlo. Scénické čtení je uděláno velmi vkusně, s patřičnou dávkou nadhledu a vtipu, nicméně zachovávající si úctu a vážnost k daným událostem. Moc pěkné bylo i doplnění o zpěvy a písně, jež tomu dodalo další rozměr. Věřím, že by stálo za to takovýto zajímavý večer zopakovat i v budoucnu při nějaké jiné příležitosti, neb se jedná o téma, které bychom si měli i nadále připomínat.
(zadáno: 25.10.2018, počet hodnocení: 556)
Nebývale silný zážitek. Více viz blog.
(zadáno: 23.10.2018, počet hodnocení: 710)
V Plzni nabízí zajímavou, i když náročnou muzikálovou podívanou, která bortí některé žánrové stereotypy. Hudba má blízko k rockové opeře, hezky podbarvuje děj, divák se do ní ale patrně nezamiluje hned na první poslech, jelikož neobsahuje melodie, které by po představení nedostal z hlavy. Velmi povedený je překlad, pěkně se kouká i na scénu a kostýmy D.Bensona. Režisér střídá naturalismus s groteskností, daří se mu budovat morbidní atmosféru. Do té hezky zapadají J.Hruškoci v titulní roli i S.Topinková Fořtová jako nebezpečná paní Lovettová.
(zadáno: 22.10.2018, počet hodnocení: 1349)
75 %. Silný příběh o tom, že nejen s rodovým předurčením a se stíny minulosti lze svádět nerovný boj, neb své nezanedbatelné nese také kontext doby, je vyprávěn prostřednictvím silných divadelních prostředků. Působivá symbolika děj neznepřehledňuje, orientaci v časoprostorových střizích napomáhají promítané letopočty. Tísnivou atmosféru, místy až zastavující divácký dech, podtrhuje zpěv Eriky Stárkové, který se dotýká bran nebeských i pekelných zároveň. Tereza Dočkalová opětovně potvrdila, že šíří talentu si s 360 stupni nevystačí, příjemně překvapil Jakub Albrecht.
(zadáno: 21.10.2018, počet hodnocení: 1407)
Sečteno a podtrženo, nejsem si sice zcela jistý, jaké byly pohnutky těch, kdo mi Zrození Venuše doporučili, já vám ho ale doporučuji s tím, že už snad víte proč a aspoň tušíte, do čeho jdete. Více viz blog.
(zadáno: 21.10.2018, počet hodnocení: 1407)
Sečteno a podtrženo, Divadlo X10 se se žánrem site-specific utkává průběžně už čtyři roky. Někdy se zadaří více, jindy méně, v tomto případně jde však jednoznačně o porážku. Více viz blog.
(zadáno: 17.10.2018, počet hodnocení: 301)
Vše podstatné již bylo napsáno. Výborný titul, který se skvěle hodí do prostoru Ungeltu, perfektně zahrané všemi představiteli.
(zadáno: 17.10.2018, počet hodnocení: 556)
Více viz blog.
(zadáno: 15.10.2018, počet hodnocení: 301)
(zadáno: 15.10.2018, počet hodnocení: 710)
65%. Režisér Petr Novotný se rozhodl pojmout inscenaci jako velkou kostýmní podívanou, takže divák má po celou dobu na co koukat. Hercům se daří dobře podat milostnou dějovou linku i zábavné momenty. Za sebe bych přivítal trochu míň sentimentu a větší porci nadhledu, ale nejsem patrně ta správná cílová skupina. Inscenace má šanci stát se diváckým hitem, verze Divadla pod Palmovkou mě ale zaujala víc, jelikož se jí podařilo rozkrýt i akcentovat téma boje za svobodu jednotlivce, které je v pardubické verzi přítomné spíš latentně.
(zadáno: 14.10.2018, počet hodnocení: 719)
Pro mě bezesporu vydařené zpracování výtečného muzikálu. Tvůrci i všichni účinkující se s nelehkým kusem poprali opravdu se ctí a výsledek stojí rozhodně za vidění. Kostýmy, pohyby, choreografie, vše parádní. Pokud něco vytknout tak snad trochu větší taneční zapojení v Kočičím bálu, kde je to dost znát, nicméně chápu, že je toto hodně náročná pasáž. Bravurní H. Fialová, při jejích Vzpomínkách rozhodně mrazilo a byl to vrchol představení tak jak má být. Dále skvělá dvojice A. Gabrišová a V. Prášil Gidová, potom též zaujali L. Hudec Šubrt, R. Dang Van a B. Onderková. Velká spokojenost. 85%

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>