Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 11.8.2020, počet hodnocení: 780)
Rozhodně dobře vybudovaná atmosféra, které dokáže strhnout a udržet pozornost. Moc pěkně využité prostředí letní scény, výborná hudba a s ní také přidružený rap, to patřilo rozhodně k nejsilnějším momentům večera. Po herecké stránce nikterak nezklamalo, zvláště T. Dastlík byl jako Herkules výtečný a přesvědčivá byla také E. Josefíková. Rozhodně opět velmi vydařený počin Antické Štvanice. 75%
(zadáno: 11.8.2020, počet hodnocení: 844)
Tahle netradičně pojatá inscenace disponuje hutnou atmosférou i povedenými hereckými výkony. T.Dastlík v nadsázce ztvárňuje machistického superhrdinu, E.Josefíková je zase osudu vzdorující, ale čím dál vyděšenější manželku. Funkčním nápadem je proměna promluv chóru do jakýchsi raperských výstupů. Celkově se na to pěkně kouká, nechybí tomu humor, nejsem si ale úplně jistý, že se Senecův text potkává s výkladem inscenačního týmu. Herkulovo šílenství není v textu nijak psychologicky motivované, je to pomsta bohyně Juno, což nutně relativizuje některé otázky, které si autoři inscenace pokládají.
(zadáno: 6.8.2020, počet hodnocení: 209)
Velmi obtížné hodnotit. Vajdička Hilského nádherný text osekal tak nemilosrdně, že zmizely nejen klíčové monology (Jak mistrovský kousek je člověk, Náš synovče a synu, Být či nebýt), ale hlavně většina důležitých dějových oblouků a motivace všech postav. Nelze tak pochopit vývoj Ofélie a její vztah k Hamletovi, u Gertrudy je zase až přemrštěně zdůrazňována mateřská láska hraničící s Oidipovským komplexem. Horacio jako Hamletovo alter ego nemá opodstatnění, byť vlivem něho je konec natolik neortodoxní.Jde tu spíše o zhuštěné rodinné drama, ale to v tomto případě nestačí. Malou kompenzací je vynikající hudba M. Novinského.
(zadáno: 3.8.2020, počet hodnocení: 2895)
75 % Díky své nové verzi získala inscenace svěžejší tvář, což se týká nejen pěveckého nastudování, ale hlavně choreografie vycházející z původního Balašova konceptu, který nyní rozpracovala J. Burkiewiczová. Povedl se i nový casting, herecky a pěvecky je obsazení, až na jednu výjimku (J. Vrána, jenž nedokázal využít potenciál postavy), vyrovnané. Pokud bych měl zmínit některá jména herců, kteří mě zaujali o něco více, patřili by mezi ně F. Kaňkovský, který přesvědčivě ztvárnil tragický Bučův osud, D. Sitek coby otec Zobar a L. Molínová v roli Izergil. R. Balaš obnoveným nastudováním vychytal nedostatky toho předchozího.
(zadáno: 3.8.2020, počet hodnocení: 325)
Inscenovaný koncert je přesné označení tvaru této inscenace a mně to tedy hodně sedlo. Tvůrci dali dohromdy tým velice talentovaných lidí. Díky tomu mělo představení spád, bylo zábavné, většinu času bez problémů udrželo pozornost. Zároveň nezůstalo nic dlužno antické tragédii tak, jak ji známe z hodin literatury.
Opravdu povedený počin se skvělou atmosférou.
(zadáno: 29.7.2020, počet hodnocení: 209)
Na Shakespearovu velmi hořkou pozdní komedii (hlavně kvůli jejímu konci) nahlíží Pitínský prizmatem duchovna a biblických symbolů, které však v naší ateistické společnosti příliš nerezonují (většinou nepochopená žába je zde symbolem plození dětí, ryba je jasná).Navzdory strohé scéně a naopak obvyklým křiklavým kostýmům Jany Prekové se však víceméně podařilo přiblížit ducha a mentalitu Shakespearovy doby.Raně novověké duchovno a expresivita se zde produktivně snoubí.Nelze zapomínat, že námět hry pochází z Dekameronu, proto ta zdánlivá roztříštěnost. Výborná A. Fialová, M. Durnová a O. Pavelka. Určitě stálo za shlédnutí.68%
(zadáno: 28.7.2020, počet hodnocení: 209)
Komorní tragikomedie rozehrává motiv závislostí, ať už na drogách, alkoholu, či prášcích. Z hlediska komediálního je její potenciál velmi dobře využit, otázkou však je, zda vlivem neposkytnutí nějaké skutečné katarze a procitnutí jejím postavám dá něco více i samotnému divákovi. Téma je to totiž citlivé, problematické a rozšířené. Vyústění hry jaksi do prázdna a stále dosti nevážně člověku moc optimismu paradoxně nedodá, zvlášť má-li s problematikou zkušenosti. Každopádně vedle jednostrunného Vincenta Navrátila a Petra Stacha, který trochu bojuje s protiúkolem, jednoznačně vyniká Bára Štěpánová. Role jí velice sedla.
(zadáno: 28.7.2020, počet hodnocení: 844)
Na Vyšehradě vznikla zábavná retroinscenace, která nabízí několik nestárnoucích melodií a nekomplikovaný příběh vhodný pro letní večery. Základní dějová linka pracující s kdysi tabuizovaným tématem sexuality mladých lidí se dnes může zdát už dost úsměvná, ale pravdou zůstává, že individualita je často na obtíž a ve společnosti se lépe prosadí jedinec, který se přizpůsobí nastaveným pravidlům, o kterých příliš nepřemýšlí. I.Lupták a B.Kohoutová na sebe "slyší" a tvoří zábavný ústřední pár, ještě zajímavější mi ovšem připadal P.Ryšavý v roli Honzy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.7.2020, počet hodnocení: 1564)
Je to prča. A taky je to megachytré a megadivadelní. Více viz blog.
(zadáno: 24.7.2020, počet hodnocení: 1428)
65 %. Především vizuálně působivá, mysl a smysly škádlící inscenace poměrně věrně odráží ponurost nálad Beckettovy tvorby, její záměrnou nedoslovnost a nejednoznačnost. Nervní atmosféru a vnitřní neklid postav dotváří hudební a výtvarná složka, včetně účelné práce s prostorem, i důsledný důraz na hereckou práci s intonací a pohybem. Závislost, nejistota, samota, prázdnota, zbytnost slov. A marnost lidského počínání podtržená abstraktním výjevem na oponě životní cesty. Konec hry. Ačkoli jsem nebyla stržena zcela, divácké uspokojení z obrazu poskládaného noc a den doznívajícími pocity se přece jen dostavilo.
(zadáno: 24.7.2020, počet hodnocení: 844)
75%. Jedna z nejlepších inscenací, co jsem na LSS viděl. Khekovi se podařilo vybalancovat poměr romantických, komediálních a tragických prvků, které tahle nepříliš často uváděná Shakespearova hra obsahuje. Především ale jsou k vidění výborné herecké výkony - M.Isteník je skvělý jako žárlivý blázen i třesoucí se troska, zapamtovatelné výkony předvádí i A.Mihulová, P.Špalková, S.Rašilov či R.Madeja. Líbí se mi relativizování happy endu připomenutím toho, že mladému sicilskému princovi už život nic nevrátí. Občas trochu hapruje tempo a sloučení postav Antigona a Pastýře také není úplně šťastné.
(zadáno: 23.7.2020, počet hodnocení: 780)
Dobře zvolené politické téma, které nabízí několikero různých paralel k současné situaci a nás. Zajímavé charaktery, jejich osudy stojí za to sledovat. A vznikající zápletka a odhalování minulosti působí správným způsobem a vyvolává rostoucí zájem o další proniknutí do děje. Také se mi velmi líbilo využití prostor a celé rozvržení jednotlivých scén. Jediné co jsem očekával silnější byl samotný závěr, nicméně to jsem si dost možná způsobil sám svoji volbou sledování charakterů.
(zadáno: 22.7.2020, počet hodnocení: 209)
Poměrně příjemná romantická komedie o odvaze měnit se díky těm, které milujeme. Miroslav Táborský je jako autista skvělý a má dobrý timing humorných situací. Na Petře Nesvačilové je trochu vidět, že to není zcela primárně divadelní herečka. Stačí si jen zvyknout na její specifickou "americkou" dikci, jinak je velmi autentická a uvolněná. Bylo moc fajn slyšet zase Alenu Vránovou, byť pouze ze záznamu. Možná bych jen pozměnila název, který je poněkud matoucí, protože o tanec v této inscenaci jde až v poslední řadě.
(zadáno: 20.7.2020, počet hodnocení: 844)
Psychedelická fantasy se sci-fi prvky. Marián Amsler dokáže o vážných věcech vyprávět zábavně, apokalyptickou atmosféru tak střídají lehce absurdnín dialogy doplněné nenásilným situačním humorem. Inscenace je aktivistická, ale není ideologicky jednorozměrná, tvůrci se nedopouští plakátového vidění světa. Je to postmoderní mix vypomáhající si popkulturními odkazy, stejně jako reminiscencemi na Bibli. Jediným problémem je, že tvůrci občas „bojují na příliš mnoha frontách“, a žánrová a stylová nekonzistentnost snižuje vypovídací hodnotu celku.
(zadáno: 17.7.2020, počet hodnocení: 1428)
Do posledních tří teček souhlasím s výstižným hodnocením kolegy Pavla Širmera a nemám, co bych více dodala.
(zadáno: 17.7.2020, počet hodnocení: 653)
--- Krása Nesmíru pro vyvolené --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.7.2020, počet hodnocení: 1428)
Apokalyptická fantasy vize nebo poměrně uvěřitelná verze let blízko budoucích? Zamrazilo mě, jak jsem se ve finále svedla přiklonit k druhé z variant. Hraje se o aktuálních problémech, vše plyne na vlně účelné nadsázky, přitom výpověď neztrácí na apelativnosti. Ekologické hrozby, zplundrovaná planeta, pandemický virus jako válečná zbraň hromadného ničení a současná společnost, která se zdá být už nadobro ztracená. Herecký čtyřlístek podává vyrovnané výkony, svým postavám propůjčují všichni odzbrojující energický drajv. Škoda jen, že se inscenace místy poněkud repetetivně cyklí, mírné zkrácení by celkovému vyznění prospělo.
(zadáno: 13.7.2020, počet hodnocení: 209)
Sympatická ukázka toho, jak lze v současné dramatice uplatňovat magický realismus. Tohoto směru je představení v Ungeltu plné, ale současně nijak nedráždí a nevyčnívá, autor jej implementuje velmi přirozeně a s citem. Text tedy vůbec není špatný,naopak, dovede navodit příjemnou "magickou" atmosféru. Děj je sice předvídatelný, ale rozhodně nenudí, k čemuž přispívají velmi dobré herecké výkony.František Němec se pro role zahořklých morousů a glosátorů přímo narodil, jednoznačně je vidět nejvíce. Klára Sedláčková-Oltová utlumila svůj dříve trochu "hysterizující" styl a Ladislav Hampl má rozhodně charisma. Celkově nadprůměr.
(zadáno: 10.7.2020, počet hodnocení: 2895)
Škoda, že se tvůrci rozhodli jít experimentální cestou a zaměřit se na pouhou výseč z jednoho období života partnerů, kdy chod jejich domácnosti zčeří nečekaná situace. Musejí se totiž postarat o autistickou dívku, sestru Zdeny (H. Mathauserová). Přesvědčivá I. Machalová coby autistka Adina nemá více možností se uplatnit, na rozdíl od G. Haška, jenž Angličana Snorriho podává se suverénní lehkostí a jeho přízvuk je příjemným kořením inscenace. Zkrácení by však snesl jeho dlouhý monolog v závěru, který se do celku nehodí. Tvůrci si zřejmě své zadání splnili, ovšem na diváka v této podobě inscenace plně dolehnout nemůže.
(zadáno: 10.7.2020, počet hodnocení: 2895)
55 % Muzikálová jednohubka, která nijak výrazněji moji pozornost nestrhla. Díky pětici účinkujících, kteří zaujmou svojí energií a zapálením pro věc, jsem se však i přes fakt, že nejsem fanouškem sci-fi, během představení nenudil. D. Kranich s F. Hniličkou navíc dokázali celých sedmdesát minut pořádně zdynamizovat, takže má divák stále co sledovat. Jako doplněk činoherního repertoáru ano, nicméně jde o inscenaci určenou jen specifické části publika.
(zadáno: 10.7.2020, počet hodnocení: 2895)
65 % Inscenace A. Doležala na navštívené repríze 30. 6. začala plně fungovat až po zhlédnutí protahované expozice, která by si zasloužila více režijně propracovat, což se logicky odrazilo i na hereckých výkonech, a to zejména Tomáše V. Hrona, jenž chvílemi působil značně nesoustředěně. Nicméně cca po třiceti minutách inscenace nahodila řemen, dvojice herců na sebe začala slyšet a stále rostoucí napětí bylo postupně vygradováno až do závěrečného maxima. Nebýt rozpačitějšího začátku (což mohlo být způsobeno i dlouhou koronavirovou pauzou), šlo by o velmi sugestivní podívanou.
(zadáno: 10.7.2020, počet hodnocení: 2895)
55 % Na zhlédnutém představení bylo vidět, jak je sakra těžké, i přes veškerou snahu, dělat politickou satiru. Inscenace jde naštěstí cestou rozmanitých skečů, což umožňuje zasazení do vysílajícího schématu oslav 17. listopadu, nicméně i přes to je zřetelně patrná nevyváženost jednotlivých výstupů. Navíc zbytečně protahovaný dovětek s hymnou celkový dojem ze zhlédnutého pošle o třídu níž. Je to škoda, protože jednotlivé ingredience mají dobrý základ, jako celek však už tolik nefungují. Ve zvoleném konceptu se nejpřirozeněji a nejjistěji pohybovala T. Volánková.
(zadáno: 10.7.2020, počet hodnocení: 2895)
75 % Kouzelná letní podívaná, která má jednu neoddiskutovatelnou devízu, a to jsou písně P. Ulrycha. Už jenom kvůli jeho filmové hudbě a připsaným písním, vše je samozřejmě hráno živým orchestrem, stojí za to inscenaci navštívit. Spolehlivá režie I. Ondříčka nic nekomplikuje, vede herce bezpečnou pohádkovou cestou okořeněnou několika zábavně zpracovanými scénami (jako je například vyhození kovářského kyje do vzduchu) až do finále. Pokud bych měl zmínit někoho z obsazení, určitě bych na prvním místě jmenoval E. Skálovou, dále pak J. Macha a A. Slaninu.
(zadáno: 10.7.2020, počet hodnocení: 2895)
Venkovní verze inscenace, která je určena přímo pro uvádění v jihlavské ZOO, má propracovanou strukturu, v níž mělo své opodstatnění i to, že byly některé scény hrány přímo u výběhů zvířat. A řekněte, kdy se vám poštěstí, aby byl živou kulisou představení na horizontu například pár medvědů? Sympatický na tom všem je ale fakt, že žádné z pěti zastavení nebylo samoúčelné a připravené jen na efekt. Jihlavskou ZOO diváci procházejí po pěti skupinách, přičemž každou vede jedna z postav Knihy džunglí. Těmi nejvýraznějšími jsou bezpochyby tygr Šer Chán F. Mitáše a Šakal Tabákí Z. Stejskala.
(zadáno: 10.7.2020, počet hodnocení: 2895)
Příjemná oddychovka, která staví na třech dobře napsaných figurách čerstvých čtyřicátníků, kteří během jednoho svého „vejšlapu“ na počest zesnulého kamaráda probírají a glosují své dosavadní životní poznatky. Autor tentokrát zcela rezignoval na jakoukoli „vyšší“ nadstavbu textu a soustředil se vyloženě na pointování vtipů a situací. Trojlístek Stach-Písařík-Holík se svých rolí chopil s chutí, a tak pod vedením režiséra P. Ondrucha vznikla sice na Divadlo Ungelt až velmi nenáročná, zároveň však velmi sympatická vkusná podívaná.
(zadáno: 10.7.2020, počet hodnocení: 2895)
Realističtější režijní zpracování této černé komedie mi konvenovalo více, než když je vedena do čiré grotesky, jak tomu v mnohých nastudováních často bývá. Prim v této inscenaci hrály Z. Truplová a A. Fišerová. Zvláště druhá jmenovaná dokázala v několika scénách velice přesvědčivě ztvárnit vyšinutost své postavy a věrohodně přecházet z jejího psychicky naddimenzovaného stavu zpět do normality a naopak. Příjemným zpestřením byly výstupy pizzamanna v podání M. Bukovčana.
(zadáno: 8.7.2020, počet hodnocení: 653)
--- Červenec jako barva krve --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.7.2020, počet hodnocení: 209)
Nutno uznat, že syžet i styl hry jde Dejvickým na ruku. Je vidět, jak jsou všichni herci ve svých rolích spontánně ponořeni. Bohužel, kvalitu hodně sráží velmi předvídatelný děj a nepříliš důrazné vyznění včetně poselství. Spolu s nadbytečnými vulgaritami to přispívá až k trochu lacinému výslednému dojmu. Herecké výkony jsou však vynikající, ať už se jedná o hyperaktivního Václava Neužila, lehce "gay" Martina Myšičku či jako obvykle ztišeného Ivana Trojana. Velmi lehký nadprůměr.
(zadáno: 5.7.2020, počet hodnocení: 1428)
75 %. K jakým výkřikům duše může vést vyšeptalý manželský vztah, ve kterém člověk pociťuje prázdnotu a bezvýchodnost? Svede otázky plné niterných pochybností rozptýlit milenecká náruč, či hledání odpovědí ve sférách, co nás přesahují? Bergmanův nelítostný pohled na partnerské vztahové peripetie, plný ironie i jízlivého humoru inscenace zdařile variuje a zrcadlí herecky přesvědčivou interpretací, scénografická a hudební složka pak vše působivě podtrhuje a zintenzivňuje divácký zážitek.
(zadáno: 3.7.2020, počet hodnocení: 209)
David Jařab, odborník na klaustrofobní rodinná dramata, bohužel nezúročil údernost lakonického Leskovova originálu a původní příběh v druhé polovině zcela odklání jiným směrem, který ani nedává valný smysl. Jen dvouhodinová inscenace, postavená na novele jednoaktové délky se tak neúprosně vleče, živá repetitivní hudba paradoxně uspává a herci nemají absolutně co hrát. To se bohužel týká i titulní Natálie Řehořové, která je pro hlavní hrdinku skvělou volbou, po celé představení neopustí jeviště a postupná proměna charakteru se jí daří výborně, inscenaci na tak vratkých základech však nezachrání. Více viz redakční recenze.
(zadáno: 1.7.2020, počet hodnocení: 780)
Vcelku příjemná nenáročná konverzační oddychovka. Má to spád, dobře to plyne, nijak neurazí a slušně pobaví. Jen z mého pohledu měl daný námět přeci jen větší potenciál. Až příliš často se zde opakuje schéma: hádka, rozčílení, uražení, odlehčení a usmíření. Když by se to mohlo někam posunout, tak se to většinou shodí, někdy i zbytečně laciným, humorem. I samotné postavy pak nejsou tolik uvěřitelné. V tomto směru z toho nejlépe vychází postava J. Holíka, jenž pro mě byla nejvěrohodnější. Ale samotné herecké výkony všech aktérů, i sladěnost celé trojice, jsou více než dobré. 65%
(zadáno: 30.6.2020, počet hodnocení: 844)
65%. Zajímavá inscenace o lidském střetávání, míjení a neschopnosti komunikace. Režisér M.Bambušek umí velmi dobře "zabydlet" hrací prostor, povedená je i práce s davem. Groteskní minipříběhy postupně dostávají temnější ráz, z náhodných setkání se postupně vyloupne obraz jakéhosi uprchlického tábora a vše směřuje k apokalyptickému běsnění, kdy "čas skončil, ale život pokračuje dál". Má to celé zvláštní atmosféru, které je ale ke konci už dost rozředěna, takže nedochází k žádné gradaci.
(zadáno: 29.6.2020, počet hodnocení: 209)
Příjemná biografická inscenace s feministickým ražením oslavující dílo u nás málo známé vědkyně. Eva Elsnerová je typově skvělá volba. Její skutečně vynikající, ztlumený civilní výkon však narušují v protipólu zbytečně přehrávající mužští kolegové. To se týká především velmi slabého Jana Zadražila, kterému jsem navíc jeho prošedivělého doktoranda moc nevěřila, Daniela Ondráčka, ale i Marka Němce, který má překvapivě velmi špatnou jevištní dikci a téměř jsem mu nerozuměla. Výrazný je pouze Matouš Ruml jako klukovsky nadšený Watson. Celkově slabý výkon mužské části souboru mě tak bohužel nutí jít s hodnocením níže.
(zadáno: 25.6.2020, počet hodnocení: 844)
75%. Inscenace zdařile zachycuje kořeny zla. Není to žádná psychologická drobnokresba, přesto je to přesné vykreslení toho, jak silná frustrace může z obyčejného člověka udělat vraždící monstrum. Velko zásluhu na výsledku má N.Řehořová v hlavní roli, ale i podmanivý hudební podkres. Jak je u režiséra Jařaba zvykem, tempo je velmi pomalé, což zpočátku trochu brání proniknutí diváka do děje, ale nakonec si na to člověk zvykne. Potěší lehce cynický humor, který je v dialozích neustále přítomen. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.6.2020, počet hodnocení: 1564)
64,99 % Rain Woman je dobrá inscenace, lepší, než jsem si myslel bezprostředně po představení. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby jí někdo věnoval trochu péče, učesal ji, spojil volné konce a přelakoval zjevné stopy toho, že to či ono je výsledkem momentálního nápadu, improvizace, mohla by být skvělá. Nebo stručněji, není to ošklivé káčátko ani ve své eleganci krásná labuť, je to ošklivá labuť. Více viz blog.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>