Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

zadáno: 27.2.2024, počet hodnocení: 1115
65%. V Pardubicích původní filmový scénář hodně prokrátili a vznikla tak svižná inscenace. Hlavním tahákem je Josef Láska v roli Kristoffera, zaměstnance IT firmy ztvárnili herci v nadsázce jako různorodé typy. Není to žádná řachanda, v druhém plánu se skrývá temnější podtón manipulace v lidských vztazích, který se ale na povrch dostává spíše v náznacích. Dobrým režijním nápadem je makabrální tanec na výletě ve Švédsku.
zadáno: 26.2.2024, počet hodnocení: 3021
Režisér D. Hrbek spolu se svým inscenačním týmem vytvořil perfektní komediální inscenaci, která hýří úžasným humorem, jenž rozhodně není prvoplánový, přičemž z ní čiší hořké podtóny narážející na prapodivné názory naší současné politické garnitury... Inscenaci vévodí F. Rajmont, jehož výkonu nelze nic vytknout. V roli Albina vyváženě balancuje na hranici, kdy je jím ztvárněná zženštilost vtipná, nikoli trapná. Pevně věřím, že se mu s reprízami podaří tuto laťku udržet. Z dalších výkonů bych rád zmínil T. Petříka, J. Mansfelda a M. Krause, který do souboru ŠD neskutečně přirozeně zapadl. Pokud smích prodlužuje život, mám pár let navíc. Díky!
zadáno: 25.2.2024, počet hodnocení: 1648
Inscenace má šťávu a sympaticky energický náboj. Příjemně pobaví, pozitivně naladí a několikrát i regulérně dojme, nenásilně také reflektuje přetrvávající homofobní předsudky a jednostrunnost morálních měřítek v otázce modelu funkční rodiny. Oceňuji ukočírovanou míru humorných a odlehčujících momentů, daří se zde nesklouzávat k laciné parodii či prvoplánové podbízivosti. Filip Rajmont toto plně prokazuje v opravdu trefně a graciézně vystižené roli Albina. Dlužno dodat, že duch kolektivní herecké partneřiny je zřejmý napříč obsazením. Absolutní hvězdou mého diváckého srdce se ovšem stala drag queen Salome v neodolatelném podání Jana Mansfelda.
zadáno: 25.2.2024, počet hodnocení: 1648
Po vydařené Moskoviádě tvůrčí tým v čele s Dušanem D. Pařízkem naplňuje prostory Divadla X10 a divákovy smysly zejména další pozoruhodnou inscenací neotřelého ražení. Opět nejen působivě zobrazuje, současně nabízí i náhled na téma v širších geopolitických a společenských souvislostech. Funkční princip propojení Remarquova sugestivního líčení nelehké situace vojáků v bahně zákopů a azylu lazaretů první světové války s moderním jazykem současné hry ukrajinské autorky, dotýkající se problematiky ukrajinských uprchlic, akcentuje bolestné skóre zpřetrhaných rodinných i přátelských vazeb a zbytečných, násilných ztrát životů a domovů. Silný zážitek.
zadáno: 25.2.2024, počet hodnocení: 1648
zadáno: 25.2.2024, počet hodnocení: 1648
zadáno: 25.2.2024, počet hodnocení: 1115
75%. Tenhle muzikál je výjimečný v tom, že se v českém prostředí pokouší o hudební divadlo světové úrovně, a navíc se mu to docela daří. Hudba R.Schenka je originální, moderní s folklorními motivy a plná vícehlasů. Uherské koně aspirují na jasný hit. Ústřední pár v podání S.Janotové a O.Studénky je veskrze sympatický, Studénka bohužel s rolí dost bojuje po pěvecké stránce. Nejzajímavějším charakterem je záporák Kudla, kterému J.Mach dává uvěřitelnou motivaci a dost ho tím polidšťuje. Pochmurnou atmosféru velice dobře prosvětluje L.Bartolšicová jako všeznalá Adléta. Jednoduchá scéna dobře evokuje prostředí, přestavby ale působí zdlouhavě. více v článku na blogu
zadáno: 23.2.2024, počet hodnocení: 1648
55 %. Dvě starší divačky svým opožděným příchodem do divadla naruší začátek představení Rusalky, jejich přestřelka s dirigentem a následná jevištní akce slibně naznačí mód humorné nadsázky a hravosti. Ten ale není rozvíjen úplně důsledně, místy se poněkud vytrácí, mj. vlivem zbytečně natahovaných scén. Ocitneme se každopádně ve snu (kdo a o čem sní neprozradím), který boří pravidla reality, nahlédneme během něj do tajů divadelního zákulisí, i za nostalgického ozvuku z historie budovy. Oslovily mě herecké výkony J. Preissové a J. Tesařové, byť jejich role mají tak trochu upozaděný prostor. Inscenaci mile oživuje Hugo Haas v podání S. Rašilova.
zadáno: 23.2.2024, počet hodnocení: 1115
55%. Tvůrci se rozhodli Shakespearův text modernizovat, což je logické, lidé se dnes smějí jiným věcem než na začátku 17. století. Dělat humor pohybující se na hranici trapnosti je obtížná disciplína, tady se to podařilo tak napůl. Některé vážnější motivy hry nevyznívají moc silně, ale daří se tematizovat obtížnou zachytitelnost reality. Herecky inscenaci vévodí H.Drozdová, jejíž Viola je asi jedinou charakterově výrazně propracovanou postavou. Na první pohled zaujme nápaditá scéna D.Stojčevského. více v článku na blogu
zadáno: 18.2.2024, počet hodnocení: 3021
V rámci žánru thrilleru jde o zdařilou inscenaci poučeně pracující se stupňujícím se napětím. R. Goščíková v roli oběti vytvořila uvěřitelnou postavu, jež musí adekvátním způsobem reagovat na nepředvídatelné jednání psychopata, který jí pod záminkou vnikl do bytu. Toho adekvátním způsobem ztvárnil J. Fanta lehce si pohrávající s různými tvářemi této duševně nemocné osobnosti. Herec by snad jen mohl trochu ubrat na hlasitosti svého projevu. Napínavá inscenace dávkovaná občasným humorem mě oslovila.
zadáno: 16.2.2024, počet hodnocení: 1648
75 %. Inscenaci dominuje pečlivě budovaná tísnivá atmosféra, každou vteřinou zřetelněji předznamenávající směřování příběhu k nevyhnutelně tragickému vyústění. Citově roztoužených pět sester v nerovném zápase o možnost žít po svém tvrdě naráží na chladný, morálně upjatý řád své matky, ze kterého jim v zaslepenosti vírou a pýchou na majetkové poměry rodiny není ochotna nic slevit. Intenzitu bouřlivého tepu potlačovaných vášní působivě dokreslují též pohybové a taneční prvky v rytmu flamenca, za skvělého hudebního doprovodu kapely RAZAM. Herecky velice solidním výkonům kraluje Regina Rázlová, bezchybně interpretující roli Poncie - té, která ví.
zadáno: 15.2.2024, počet hodnocení: 1115
Rozsáhlý román K.Tučkové se zabývá především pronásledováním řeholnických řádů za komunistického režimu, důležitým tématem je ale také postavení žen v katolické církvi (i obecně). Režisér D.Gombár se snažil zachovat mnohovrstevnatost předlohy, což má za následek, že je místy docela znát, že jde o adaptaci literárního díla. Některé pasáže jsou prostě jen odvyprávěny. Působivé motivy ovšem inscenaci nabízí a herecky jde o sevřený, kompaktní výkon převážně dámského obsazení. Osobně mě nejvíce zaujaly R.Coufalová, D.Velčická a M.Krajčová.
zadáno: 14.2.2024, počet hodnocení: 890
Rozhodně povedené. Podařilo se přenést určité kouzlo a ducha filmu i sem na divadelní prkna. Přispěla k tomu určitě zdařilá scéna a kostýmy. Po hudební stránce se též nejedná o žádné zklamání, ba naopak, řada písní svým provedením opravdu potěší a umocňuje budovanou atmosféru. Snad jen samotný scénář se dosti striktně drží filmu, často slovo od slova. Obsahuje snad skoro všechny filmové scény a určité proškrtání by myslím prospělo. Po herecké stránce však výborný O. Rychlý, jemuž zdařile sekunduje M. Lambora. Tato dvojice zde funguje stejně dobře jako ve filmu. Z ostatních výtečná hlavně K. Daňhelová, která kraluje po pěvecké stránce. 75%
zadáno: 14.2.2024, počet hodnocení: 1648
Ústřední postavou Topolovy Sestry je Potok, tápající mladý muž, hledající opěrný bod, smysluplnou jistotu v euforické době začátku devadesátek, času plného chaosu, kdy s náhle odšpuntovaným rozvolněním poměrů probublával pozvolna na povrch i společensko-politický kal a pachuť deziluze. Inscenace poměrně zřetelně sleduje a akcentuje dvě základní linky: bytostnou lidskou potřebu opětovaného citu a téma svobody, jakožto věru nevyzpytatelné materie, se kterou naučit se správně pracovat je velmi nesnadné. Ostatně, nic si nenalhávejme, neumíme to doposud. Oceňuji přehlednou strukturu děje, záživné, plynulé zpracování a vyrovnanost hereckých výkonů.
zadáno: 12.2.2024, počet hodnocení: 1990
75%. Michal Hába variuje Büchnerovu hru doplněnou dalšími zdroji a pohrává si nejen s autorovými tématy. Jeho variace je nesmírně zábavná, plná odkazů, myšlenek, souvislostí zjevných, ale také souvislostí nezjevných, které je někdy nesnadné nalézat. Scénář, byť kvalitní, by snesl určitou revizi a téměř dvouhodinová inscenace (bez pauzy) krácení a oproštění o zbytné opakování některých motivů (např. Mariino hudební téma). Výtečná práce s herci, kteří skvěle zvládají a chápou specifickou koncepci. Většina diváků během večera zdaleka vše nepochopí, přesto se pravděpodobně neztratí natolik, aby je přestalo bavit při představení přemýšlet.
zadáno: 12.2.2024, počet hodnocení: 1990
55%. Korespondence dvou osobností, které významně obohatily světovou literaturu, má svou hodnotu. Monology oba herci podávají působivě a barvitě, režisér se snaží mluvené slovo oživit rozmanitou scénografií a dalšími nápady. Podstatná část problémů, o nichž si muži píší, je značně specifická pro určité společenské kruhy. Vyřčená slova bezesporu lépe ocení ten, kdo o mužích něco ví, případně se setkal s jejich tvorbou. Pokud divák na Houellebecqa nebo Lévyho dosud nějakým způsobem nenarazil, záleží ve velké míře na jeho trpělivosti a vnímavosti.
zadáno: 12.2.2024, počet hodnocení: 1990
65%. Pro režiséra J. Mikuláška je příznačné výrazně stylizované divadlo a pro dramatizaci Balzacova rozsáhlého románu je takový přístup možný. Vizi se však podařilo naplnit jen částečně. První scény vzbudí velká očekávání, každá věta a každé gesto jsou pointovány s přesným smyslem a podtextem. S postupem děje se takové přesnosti daří dosáhnout jen v určitých obrazech, převážně těch, v nichž se řeší Lucienovy vztahy s ženami. Vypovídací schopnost některých scén z redakce a souvisejících prostředí občas vázne, krácení by bylo ku prospěchu. Silný herecký soubor režijní koncepci dobře slouží. Významným kladem je i scénografie M. Cpina.
zadáno: 11.2.2024, počet hodnocení: 1115
Oddechový muzikál se v Brně povedl. Největší nedostatky vidím v samotném libretu, kterému se nepodařilo vytěžit potenciál téhle originální rodiny. Černohumorné scény vycházejí na výbornou, škoda, že je ve druhé části příliš často střídá trochu jalová romance. Samotná inscenace ale má celkem grády díky povedeným hereckým výkonům (nejvíce mě zaujali T.Navrátilová a E.Mertová) a velice hezké scéně, kostýmům a líčení. Hudba A.Lippy hodně pracuje s latinskoamerickými rytmy, což mi celkem konvenovalo. více v článku na blogu
zadáno: 11.2.2024, počet hodnocení: 1648
75 %. V silně emotivní, audiovizuálně kompletně nadmíru působivé inscenaci se úspěšně daří propojit svébytnou poetickou optiku Nezvalova "černého románu" s tvůrčími principy Laterny magiky a činohry ND. Snová, surreálná obraznost iniciačně-rituálního dívčího kroku směrem k dospělosti zde ve shodě s předlohou podněcuje divákovu fantazii, okouzluje i děsí zároveň. Herecké, pohybové i taneční akce jsou symbioticky plynulé, promyšlená je práce s přestavbou a obměnami scény. Zaujme též étericky křehká krása zpěvu Anety Kalertové, která nechá vyniknout kontrastu neposkvrněné čistoty a naivity s úzkostnými představami o všelikých zkaženostech světa.
zadáno: 10.2.2024, počet hodnocení: 1648
V důmyslně spletité struktuře hry se prolínají na přeskáčku tři příběhy, jejichž tematickým průsečíkem je mozek, hybatel našeho vnímání. Zrcadlí, jak nesnadné je orientovat se v druhých, ve vzájemných vztazích a primárně sám v sobě. Život je zkrátka lepší žít než příliš zkoumat! Čtveřice herců, ztvárňující celkem 21 postav, se s náročnou stavbou textu vypořádala s potřebnou dávkou koncentrace i empatie. Rychlé střihy v rámci přechodu z jedné role a situace do další zvládají všichni s obdivuhodnou lehkostí a citem pro věrohodnost odlišení. Milým bonusem je zde živý klavírní doprovod v podání samotného autora hudby k inscenaci Martina Severýna.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1115
75%. Netradiční hra, která provokuje svou dějovou vykloubeností i kombinací poetického a drsného jazyka. Hlavně ale přináší na jeviště témata, která mohou zaujmout diváky ve věkové skupině 20 až 40 let, jako jsou nedostupnost bydlení, mateřství či profesní vyhoření. Humor je místy brutální, podstata hry je ale neveselá. Inscenace nenabízí žádný happy end ani smíření. Vzhledem k pevnému režijnímu vedení a podařeným hereckým výkonům jde ale o inspirativní záležitost.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1115
Režisér P.Khek pojal Hamleta jako rodinné drama, osekal počet postav na minimum a upozadil politickou linii hry. Není to žádný razantní výklad, ale funguje to dobře, pro diváky je to přehledně vystavěné a podařil se i závěr, kde dává smysl i ten šerm. V.Říha hraje Hamleta akčního, neustále v pohybu, u něhož není zřejmé, zda je jeho šílenství skutečně jen předstírané. Výborná je M.Czyžová v roli Ofélie, v její postavě se daří ukázat generační střet s Poloniem.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1115
65%. Přehledná, divácky přístupná a herecky zdařilá interpretace české klasiky. Ovšem nemohu si pomoct, čekal jsem trochu výraznější výklad, akcentující nějaké aktuální téma - lehce rozvinuta je snad jen ženská otázka v postavě Dubské (M.Preissová). Režisér M.Františák charaktery rozostřuje, takže tu nejsou vysloveně kladné nebo záporné postavy. Všichni mají tendenci přeceňovat svou důležitost, proto i obhajoba vlastní cti působí sobecky. Naopak rodina Fialova vzbuzuje spíš lítost než nenávist. Z herců nejvíc zaujmou D.Matásek, O.Pavelka či I.Orozovič. Folklorní prvky mi v tomto pojetí připadají jako zbytný ornament, ale hudba je pěkná.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
Hru napsal W. Allen v počátcích své tvorby, kdy svůj specifický rukopis a styl humoru teprve tříbil, přesto se ve hře obojí ke slovu dostává. V inscenaci Divadla na Vinohradech je kladen důraz na situační komiku, režie a dramaturgie zanedbává Allenovu poetiku, jež se ocitá až ve druhém plánu. Herci by potřebovali pečlivější vedení, někteří se podtextům občas přibližují (V. Vydra, V. Javořík, S. Rychlíková, T. Pavelka), jiní hrají stylem odpovídajícím více estrádě a přehrávají na samou hranu pokleslosti (nejvýrazněji J. Krafka). Hra i autor by si od tvůrců zasloužili více pochopení!
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
55%. Nejde o rutinní nastudování klasické komedie, z výkladu je cítit sympatická snaha o nový pohled na situace, hledání spojitostí s dnešní společností. Zkušební čas však nepostačil k důslednému naplnění záměrů, které zůstaly někde na půli cesty; bylo by potřeba více hledat, pilovat a také se nebát být odvážnější. Mezi spoustou „balastu“ jen tu a tam zaujme nějaký nápad. Výtvarník J. H. Čačko lépe posloužil jako scénograf, funkčnost extravagantních kostýmů a masek je sporná. Vinohradský soubor se v posledních letech často jako kolektiv nesehrál, u Lakomce se v tomto ohledu daří o poznání lépe.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
Populární francouzský film v obstojné dramatizaci, prvně uvedené již v Olomouci. Jednotlivé složky v inscenaci J. Š. Hájka samy o sobě i vzájemně fungují a poskytují souboru příhodnou oporu. Z hlavní dvojice více upoutá K. Dvořáček, jenž vtiskl Drissovi odlišné projevy živelnosti než filmový představitel. S Philippovou limitující kvadruplegií si L. Pečenka poradil, charakter celkem vystihl, ve ztvárnění lze však drobné nedostatky nalézt. Některé epizodní postavy by se obešly bez karikování. Je možné si představit ambicióznější zpracování a silnější emocionální účinek, za takto zpracovaný divácký titul se ale divadlo určitě stydět nemusí.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
Scénář pro inscenaci vychází z Trierova filmu, v němž se objevily i motivy D. Alighieriho. Je třeba ocenit promyšlený koncept. Rámcový příběh o sériovém vrahovi s prvky thrilleru je prokládán znepokojivými úvahami, které měly být ústřední, ale bohužel se jim nepodařilo dát adekvátní sílu. Hlavní představitel D. Kranich má široký výrazový rejstřík i charisma, ale přes velkou investici (a fungující dotváření herců ve vedlejších rolích) nepronikl dostatečně hluboko a nesvedl dát různým polohám těsnější spojitost. Skvělá scénografie plná smysluplných (ná)znaků. Přestože snaha vyšla jen částečně, děkuji celému týmu za neobvyklý přístup a hledání.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
65%. Některé motivy poměrně známého krátkého filmu J. Svěráka posloužily jako výchozí inspirace pro příběh čtyř teenagerů odehrávající se na dnešním Mostecku, v němž se kromě ekologických témat řeší i regionální problémy a rodinné vztahy, které jsou u každého ze čtveřice odlišné. Dynamická scénografie, dobré herecké výkony a celkově způsob zpracování může zaujmout a oslovit hlavně náctileté a zvlášť obyvatele Mostu a jeho okolí, jimž bude dění bližší. Počin v těchto ohledech svůj účel plní a jeho nápad si zaslouží pochvalu. Ve scénáři, resp. uchopení témat, se však přece jen nacházejí určité rezervy a ne zcela využitý potenciál.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
Podobně jako v inscenaci 294 statečných zpracoval Tomáš Dianiška skutečné události související s dobou protektorátu a tentokrát i poválečnou. Soustřeďuje se na osobní linky, podstatným dobovým okolnostem dává prostoru méně. Příběh je vyprávěn poutavě a srozumitelně, obohacen o různé odkazy přibližující dění dnešnímu divákovi. Vlastní hru dokázal dovedně zrežírovat a herci pod jeho vedením odvádí dobré výkony. Kdo však hledá větší hloubku a komplexnější pohled na tehdejší události i společnost, ten si zde na své nepřijde a měl by např. zhlédnout televizní film „Operace Silver A“.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
55%. Shakespearova tragédie je převyprávěna srozumitelně, zpracování vhodné např. pro mladší generaci nebo první setkání se hrou. Inscenace vizuálně působivá efektní, z hlediska obsahu jí však chybí hloubka a náročnějšího diváka pravděpodobně neuspokojí. Zaujme výklad postavy Ofelie, resp. výkon B. A. Mikeschové. Charaktery většiny ostatních postav a vztahy mezi nimi jsou zjednodušené až příliš, herci zůstávají vesměs na povrchu a z hlediska stylu nejsou sehraní. Většinu času není zřejmé, co se tým snaží svým výkladem sdělit. V závěru, po příchodu Fortinbrase, však překvapí jeden nápad, který je paralelou se stavem současné společnosti.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
65%. Do původní komedie byl bravurně zakomponován nespočet drobností z cestování vlakem. Tvůrčí tým s režisérem D. Šiktancem v čele si kladl vyšší ambice než pouhou zábavu. Dějové odbočky a přecházení většiny herců mezi více postavami však inscenačnímu modelu vždy neprospívají a přinášejí určitou roztříštěnost. Jednoznačným kladem jsou herecké výkony. Samozřejmostí není ani technicky propracovaná scénografie a podstatné dotáčky. Veskrze povedenému titulu nelze upřít myšlenku, atraktivitu a v neposlední řadě humor na dobré úrovni.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
Hry B. Brechta byly důležitým mezníkem pro vývoj světového divadla, ale inscenovat je na dnešním jevišti není snadné. Zvlášť ty rané, k nimž patří i tato. Hra podává hodnotnou výpověď, ale je těžké poutavě vystavět nedramatickou a dlouhou expozici, během níž se proniká do složitých vztahů mezi postavami. Z hlediska režijní a scénografické koncepce nelze inscenaci mnoho vytknout. Pro studenty mohlo být navíc velmi přínosné pracovat s režisérkou a pedagogy na nejednoznačných postavách se spoustou odstínů. Pro komplikované a ve většině případů starší postavy jim však chyběla zralost a zkušenosti, což ve výsledku pro diváka znamená deficit.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
55%. Režisér D. Šiktanc Brechtovu hru před lety inscenoval jako absolventskou inscenaci v Divadle Disk, pro nynější nastudování se uchýlil k výraznějším škrtům a zcela jiné koncepci, z níž bylo mnohem zřetelnější, co se snaží předat. Výrazným kladem jsou scénografie, hudba a mnoho drobných nápadů. Důslednější měla být práce s herci, mísení stylizace a jiných přístupů vede k tomu, že ansámbl působí nesourodě. Dílčí motivy zaujmou, přínosné myšlenky lze nalézt. Na Brechtově textu se však z hlediska použitelnosti formy čas značně podepsal a na jevišti i tentokrát obstál pouze částečně.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
55%. Román M. Viewegha, populární i z filmového zpracování, nabízí vděčný příběh o vztahových peripetiích, jehož humor není bezduchý. Divadelní podoba kráčí víceméně správným směrem. Hudba účel plní, stejně tak scénografie, jež si vystačí s víceméně neměnnou dekorací. Trojice hlavních představitelů postavy vystihuje a okořeňuje situace komediálním talentem. Jejich kolegové dovedně a jen s občasným zaváháním přecházejí mezi řadou epizodek. Slibnou koncepci narušilo, že se režisér ve vlastním scénáři nedokázal zříci méně podstatných a podobajících se zápletek, čímž se výrazně narušila dynamika a stopáž dosáhla neúnosné délky bezmála tří hodin.
zadáno: 9.2.2024, počet hodnocení: 1990
V libretu Daniela Landy se stále najdou rezonující momenty, bohužel téma se poněkud rozmělňuje ve sledu nepříliš uspořádaných epizod a ke slovu se výrazněji dostane až ve finále. Opětovné nastudování by si zasloužilo revizi dialogů a dramaturgické zásahy. V samotné inscenaci dochází k propadům hlavně v komických výstupech, jejichž povrchnost herce svádí k lacinosti a s temným příběhem se zcela míjí. Přesto muzikál stojí za vidění kvůli výborné Landově hudbě a silnému, disponovanému obsazení, z alternací mé reprízy pěvecky nejvíce zazářily M. Křížová a E. Ochmanová.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>