Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 21.1.2021, počet hodnocení: 663)
--- Kuře hrabající skoro zadarmo --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.12.2020, počet hodnocení: 663)
--- Hnusný ztráty --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.12.2020, počet hodnocení: 663)
--- Bambini di Ústí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.11.2020, počet hodnocení: 663)
--- Krátký výpadek proudu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.11.2020, počet hodnocení: 663)
--- Čekání na spasitele --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.11.2020, počet hodnocení: 1434)
Zá-to-pek? Další z řady zdařilých rodinných inscenací Minoru, která bezpečně zabaví diváky napříč generacemi. Kromě již tradiční hravé nadsázky, originální hudební složky a do jemných detailů promyšlené práce s kulisou, loutkou či rekvizitou dojde tentokrát ve jménu tématu i na několikerou možnost si v hledišti spontánně a z plných plic zaskandovat a zafandit. A také tak trochu pocítit i kousek té národní hrdosti. Zá-ži-tek!
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 663)
--- Nicota přichází --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
Kontaktní larpová inscenace se skládá ze tří samostatných povídek a během večera se divák ocitne jen v jedné z nich. Mé hodnocení se vztahuje k povídce značené „!“. Není třeba se k interakci nutit, zapojení může být i nenásilné. Pouhé pasivní sledování bez účasti však prožití příběhu neumožní. Vše pečlivě promyšlené a zorganizované. Na mnoha místech Vršovic a Vinohrad se divák skrze přidělenou identitu může dočkat nejednoho překvapení. Herci zůstávají v roli, zároveň dokáží při rozhovorech s divákem adekvátně reagovat. Já jsem vskutku intenzivně prožil naplněné hodiny a stal se součástí příběhu, který mi byl blízký. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
65%. Komedie s neobehraně rozvinutou zápletkou začíná svérázným pokusem o řešení stereotypu v partnerském vztahu. Právě zápletka by mohla svádět ke snaze provokovat kontroverznostmi a pikantnostmi, ale autor předně nekonfliktně baví vkusným humorem. V dramatické stavbě plní specifickou úlohu i monology, které však respektují žánr a nejdou „na dřeň“. První česká inscenace je více než důstojná. Podobně jako jiné počiny Divadla NaHraně se soustřeďuje na text hry, rozesmává skrze autora, je prosta nežádoucích vkladů a posunů.
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
75%. Terence McNally zachytil v osobnosti věhlasné pěvkyně Marie Callas mnoho pravdy o umění, k němuž by měl mít interpret vztah a poctivý přístup. V roli kdysi zazářila E. Balzerová, od boleslavského provedení je ale třeba čekat něco jiného. S konfliktní a k sobě i okolí náročnou Callas má D. Pecková leccos společné, přesně ví, o čem mluví. A tak ve svém činoherním debutu může být víceméně za sebe, nehraje Callas, ona s Callas splývá. Režisér P. Mikeska skvěle využil osobnosti Peckové, role tří posluchačů by ale snesly přesnější ztvárnění. Smysluplný nápad v samotném závěru poškodila neobratnější realizace.
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
Stejnojmennému dílu O. Scheinpflugové kdysi chyběl odstup a v určitém směru i dostatek soudnosti. To autor J. Vedral obstojně vyvážil použitím dalších zdrojů, časových skoků či komentářů. Výhrady ke stavbě „adaptace“ by se našly, nicméně při vstřícném diváckém přístupu se lze nechat obohacovat známými i méně známými informacemi, případně i dojmout situacemi a dobovými paradoxy. Navíc v budově, která s děním značně souvisí. Není samozřejmostí, aby se soubor DnV dokázal takto sehrát. Primitivní těžkopádná scéna patří do dob dávno minulých, kostýmy a práce s hudbou naopak inscenaci slouží dobře.
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
Kvality proslulého českého muzikálu prověřil čas. Inscenace Divadla na Vinohradech je pozoruhodná jen hudebním aranžmá a nastudováním živě doprovázející kapely RAZAM, jejíž členové umocnili sílu písní a v neposlední řadě jim dodali nový nádech. Zbytek je jen nevýrazný průměr. Nepovedené prvoplánové kostýmy, činoherní složka bez výraznějšího náboje. V paměti tak zůstanou hlavně písně ve skvělém podání ústřední dvojice M. Lambory a T. Císařové.
(zadáno: 11.11.2020, počet hodnocení: 1639)
45%. Ve své době experimentální drama, pro jehož realizaci v dnešní době je třeba najít nový klíč. K tomu by bylo třeba radikálnější úpravy a pečlivější dramaturgické přípravy. Režisér nepochybně hledat zkoušel, našlo se pár zajímavých řešení jednotlivých obrazů, ale viditelná snaha ovoce nepřinesla. Představitel titulní role T. Pavelka vynakládal nemálo energie, ale místy se v množství slov topil. Na herecky nenaplněné inscenaci nebylo zřejmé, proč ji divadlo nastudovalo a o čem se v ní vlastně hraje.
(zadáno: 7.11.2020, počet hodnocení: 1434)
75 %. Poměrně depresivní vhled do neklidných a neuspořádaných myšlenek vyhořelého muže středního věku, jehož život se ocitl v neutěšeném bodě, kdy nenachází prakticky žádný důvod žít ani zemřít. S nelehkým úkolem jevištně ztvárnit divadelně ne právě vstřícně strukturovaný Houellebecqův román se tvůrci popasovali zdárně. Skromná, ale přesto efektivně řešená scéna dotváří skličující a stísněnou atmosféru. Zásadním přínosem je pak nadmíru trefné obsazení Jana Hájka do hlavní role. Jeho autentický projev mě pohltil natolik, až jsem měla místy pocit, že tep Florenta-Claudea a hlediště má absolutně synchronní rytmus.
(zadáno: 4.11.2020, počet hodnocení: 663)
--- Neapol mezi toitoikami --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Autor radikálně a nesmlouvavě tepe do fungování světa, politiky, médií atd. Odkazy a metafory smysl mají, ale nepřiměřená upovídanost a zasazení do dějových extrémů jim ubírá na funkčnosti. Překombinovaný děj volá po zjednodušení. Celek se jeví spíše jako provokace pro provokaci. Přes výraznost a dobrou zkoordinovanost jevištních akcí je během bezmála dvou a půl hodin bez pauzy těžké udržet pozornost. Promyšlená práce s prostorem, výrazná hudební složka, obdivuhodné nasazení herců. Na Nové scéně by se počin asi nezdál tak odvážným. Kolik diváků ale právě ve Stavovském divadle projeví o kontroverzní titul zájem?
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Komorní hra je postavená především na promluvách paní Lemarchandové, do nichž v menší míře vstupuje opravář Frank. Pozvolna vyplouvají na povrch motivace jednání Lemarchandové a skládá se obraz její odporné osobnosti. Režisér T. Loužný dal prostor osobitosti svých spolupracovníků. Nápadité scénické řešení K. Jirmanové Soukupové, atmosféru umocnila vynikající živá hudba J. Čížka podpořená zpěvem N. Mikulové. Klíčová však byla režisérova práce s L. Roznětínskou, jež v hlavní roli velkou příležitost naplno využila. Bez nadsázky zde zazářila a pro řadu diváků může být její herectví dokonce objevem.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Čtyři členové souboru doplnění o tři hosty romské národnosti předstupují před diváky se stand-up výstupy za sebe i za jiné postavy. Skvělé podání herců zaujme, P. Matiová za doprovodu živé hudby výtečně zpívá. Hraje se o soužití Čechů a Romů, diskriminaci a dalších problémech. Jiří Havelka často dokáže postihnout vybrané téma s širokými souvislostmi. Zde překvapivě jen naťuknul několik základních problémů a je až zarážející, kolik toho zůstalo opomenuto. Záměr byl možná tentokrát jiný, nicméně tato problematika by si zasloužila údernější a celistvější uchopení, což by měl ohlídat i dramaturg.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
V inscenaci režiséra V. Malochy se podařilo akcentovat nadčasovost tématu svobody a obohatit jej názorem nastupující generace. Pro potřeby ročníku byly sloučeny postavy doktora a role dvou mužských pacientů přepsány na ženy; tyto poměrně překvapivé úpravy (resp. ztvárnění oběma herečkami A. Šťastnou a B. Křupkovou) vyzněly nenásilně a velice zajímavě. Dramatizace Keseyho románu skýtá náročné party, s nimiž se studenti vypořádali se ctí. Kromě dvou zmíněných hereček si zaslouží jmenovat také M. Jindrová a P. Urban. Zaujala také propracovaná scénografie.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Jubilant Pavel Zedníček si už nemůže dovolit takové fyzické nasazení jako kdysi, při pohledu na něj si však divák nemusí říkat, že už by toho měl nechat. Zedníčkův Harpagon není v inscenaci dominantní, představitelé dalších rolí jsou mu mnohdy rovnocennými partnery. Svůj komediální talent výtečně uplatnila zejména M. Procházková, která v roli Elišky odkryla více, než autor napsal. Zásluhou herců je sledování inscenace příjemným oddechem. Česká divadla sice nabízejí ambicióznější zpracování Molièrovy hry, ale i zde se setkáme s několika zajímavými nápady.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Jednou z linií MeetFactory jsou dramatizace světových románů. V případě adaptace Houellebecqova Serotoninu jde víceméně o Florentův dlouhý monolog doplněný kratšími vstupy dalších postav. Statická inscenace tak stojí a padá s hlavním představitelem. V obrovském množství textu se J. Hájek neztratil a svým niterným projevem dokázal zprostředkovat vyhoření, s nímž se Florent potýká. Divák však musí být ochoten a schopen napojit se na vyřčená slova. Stavba textu bohužel soustředění příliš neusnadňuje a zabloudit je poměrně snadné...
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
65%. Záměrem asi nebylo sdělit o Kafkovi něco zásadního nebo objevného. V krátké hříčce si autor E. Tobiáš pohrává s fantazií a přivádí na scénu dvanáctiletého Franze Kafku. Nespočet vtipných a chytrých odkazů nejen na Kafkova díla, ale také na osobnosti jeho života i pražské společnosti. Zvláštní práce s jazykem. Doslova okouzlujícího K. Dobrého v dětské roli doplňují L. Trmíková a M. Dohnal, kteří vystřídají více postav. Atmosféře pomáhá situování do autentického bytu, kde se v (na) malém prostoru se podařilo zobrazit Kafkovu osobnost s osobitým půvabem a humorem.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Komorní muzikál, resp. buffopera Suchého a Šlitra zaujme v Plzni především kvalitním hudebním nastudováním s neoposlouchanou instrumentací. Inscenace je situována do jakési arény, možná má být divadlem na divadle. S tímto nápadem se však dále zachází nahodile, dramaturgicky a režijně jsou koncepce a zacházení s prostorem značně nedomyšlené. Ani herecký projev není přizpůsobený malému sálu a blízkosti diváků. Přes výhrady si však divák může vychutnat hudební kvality pozoruhodného a nestárnoucího díla v podání talentovaných členů souboru DJKT. Suverénní „covidový záskok“ L. Zvoníkové.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Čapek se ve své době ukázal jako výjimečný prognostik, neúprosný technický pokrok však po stu letech dostal původní podobu jeho dramatu na hranici použitelnosti. V Plzni technologickou terminologii aktualizovali a zasadili inscenaci do efektně vypadající výpravy, jejíž vadou na kráse byla nedostatečná pečlivost v detailech. Dobré inscenační východisko bohužel nedošlo hereckého naplnění u většiny představitelů hlavních i vedlejších rolí, kteří by zjevně potřebovali více zkoušet, aby se lépe přizpůsobili koncepci a oprostili od zažitých stereotypů.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
V černé duchařské komedii autor poměrně originálně uchopil vztahové zápolení hlavního hrdiny s první (mrtvou) a druhou (živou) manželkou. V rutinní režii M. Vokouna se nepodařilo dosáhnout zejména zábavnosti, jakou divácky vděčná hra může nabídnout. O nadstavbě ukryté pod povrchem si můžeme nechat jen zdát. Hlavní příčinou byla nezkoordinovaná práce herců, kteří se stylově nesladili. Vítané oživení chvílemi přinášela energie J. Zenáhlíkové, užité komické gagy však neměly logickou oporu v situacích a ve výsledku se staly spíše exhibicí. Inspicientce Z. Fricové menší komická role více než sedla.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
David Jařab vyšel především z povídky „Dům U měděných buků“, ale její původní zápletku značně „přitvrdil“. To dopomohlo k nahlédnutí pod zdánlivě spořádaný povrch doby viktoriánské Anglie, která rozhodně není prezentována jako idyla. Titulní Holmes pak byl překvapivě relativizován přisouzením méně lichotivých vlastností. I když se inscenace doslova zpronevěřuje mnoha čtenáři oblíbeným prvkům Doylových povídek, nejedná se o násilné poškození. Pohled tvůrců má svou logiku a opodstatnění. Přes (pro Jařaba typické) pomalejší tempo dokázali soustředění herci udržet pozornost a napětí od začátku do konce.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Původně studentská inscenace Pidivadla „žije“ dál na scéně Divadla Kolowrat. Na českých jevištích zabydlená hra může znalé diváky překvapit domyšleným a zároveň logickým a nenásilným rámcem, jímž je náhled Vicki. V této koncepci jsou akceptovatelné i ještě překvapivější změny v závěru. Režisérka M. Krátká s absolventy na postavách a situacích pečlivě pracovala. Nový představitel M. Merunka se v titulní roli obstojně zabydluje. Inscenace svou působivostí předčí i některá dřívější česká nastudování. Škoda některých nedomyšlených nebo nezvládnutých detailů (např. střelba z reproduktoru, ztišující se světlo, Joeův noční úbor).
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Wajdova dramatizace Dostojevského románu byla pro Divadlo D21 výrazně upravena. Děj pak byl v inscenaci J. Šmída situován směrem k současnosti a v souladu s tím i charaktery. Např. Raskolnikov byl oproti románu méně zralý a spíše připomínal dnešní mladíky nedomýšlející své jednání, Soňa naopak svůj nelehký úděl snášela s mnohem menší pokorou a odevzdaností. Scénografie se vypořádala s limity sálu více než dobře, herci koncepci naplnili. Vyznění se od Dostojevského značně odchýlilo, ale smysl dávalo. Přes místy přehnanou doslovnost by právě takové pojetí mohlo mladého diváka oslovit a možná mu i pootevřít cestu ke klasice.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
V českých nastudováních povětšinou škrtaná předehra zde byla nejen zachována, ale rovněž nápaditě domyšlena a s jejím hlavním aktérem Slyem se posléze setkáme více, než Shakespeare předepsal. Na nerutinní inscenaci je patrná snaha o přiblížení hrdinů současníkům, ale záměr nebyl důsledně realizován. Text měl projít výraznější úpravou a krácením, dynamika inscenace značně kolísala a tříhodinová stopáž byla nepřiměřená. Energičtí ostravští herci rozehrávali komické situace a postarali se o vděčná oživení, někdy však příliš odváděli pozornost od podstaty.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
65%. Autor navázal na svou úspěšnou komedii „Pravda“ a varioval v ní podobné motivy. Stejnou čtveřici postav postavil do jiné situace a opět se postaral o momenty překvapení. Z hlediska autorského zůstává „Lež“ přece jen trochu ve stínu své předchůdkyně. Inscenace Divadla Verze je precizně vystavěná a zahraná a nelze jí mnoho vytknout. Režisér s herci buduje tajemství, skrze které v divákovi vzbuzuje napětí a nejistotu do poslední chvíle.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Zručně napsaná hra plná překvapivých zvratů o nevěře a lžích v partnerských vztazích. A také o tom, jak málo se nejbližší lidé někdy znají a že pravda bývá často jen zdánlivá. Autorův vtip a nadhled se sice v inscenaci neztratil, ale (podobně jak zmiňuje M. Novák) na komediální notu bylo občas příliš tlačeno na úkor hlubšího smyslu.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Autor a režisér M. Amsler zpracoval v současné době hojně probírané téma ekologie a zacházení s naší planetou a možné důsledky se snažil domyslet situováním do nedaleké budoucnosti. Snažil se zabývat i dalšími více či méně souvisejícími problémy, ale ty spíše naťuknul. Chvílemi se daří vybízet k zamyšlení, polemice, popř. diskuzi. Na neuspořádaném textu, s nímž mnoho nezmohla ani dramaturgyně, se však mělo ještě pracovat, aby měl adekvátní apel. Některé nedostatky zmírnili herci svým vkladem.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Římské tragédie jsou pro dnešní jeviště mnohem tvrdším oříškem než řecké, asi proto se s nimi setkáváme ojediněle. V samotném textu se díky jeho stavbě těžko hledají myšlenky, s tím mnoho nezmůže sebelepší provedení. Inscenační tým přes veškerou snahu problematičnost textu nezdolal, ale se hrou se utkali úctyhodně. V promyšlené koncepci nebyla zanedbána žádná složka. Herci zdatně dotvářeli výklad. Efektní hudba, v níž D. Kranich opět využil své umění rapu.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Pohnutý osud jedné dívky má působivost a sílu. Režisér V. Tauš použil jednoduché prostředky, vše soustředil na herečkách T. Voříškové (Ramba) a E. Křenkové, které se „dělí“ o hlavní roli a ztvární i více vedlejších postav. Obě herečky pracují častěji před kamerou a jejich civilní autentický projev inscenaci sluší. Více by ale vynikl v menším prostoru, byť se scénografovi podařilo jevištní dispozice maximálně přizpůsobit a dosáhnout přiblížení. Působivý hudební doprovod na repríze obstaral příležitostný alternant M. Belko a jako zvláštní host zazpívala B. Poláková.
(zadáno: 30.10.2020, počet hodnocení: 1639)
Libretu komorního muzikálu by prospěla supervize, ale hudebně jde o zdařilé dílo, navíc na téma pro tento žánr neobvyklé. První česká inscenace, pro níž vznikl povedený překlad, byla nejsilnější v hudební složce s živou kapelou. Účinkující vesměs dobře zpívali a postarali se o řadu silných momentů. Pro klíčovou roli Diany není D. Šinkorová vhodně hlasově disponovaná, její výběr nebyl šťastný. Na hereckém projevu mohl režisér s herci pečlivěji pracovat, výraznější nápad chyběl i koncepci prostoru. Přesto vznikl muzikál, který by mohl potěšit i fajnšmekry. Škoda, že se vlivem okolností nemohlo odehrát více repríz.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>