Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 21.2.2020, počet hodnocení: 640)
--- Sklenice láku bez okurek --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.2.2020, počet hodnocení: 826)
Je fajn, že se v ND Brno soustředí na současnou dramatiku, byť tahle hra se nevyrovná Lettsovým nejlepším kouskům. Může za to především rozvláčná první polovina, kdy divák čeká, až se dozví, co vlastně je v protokolu z minulého zasedání rady. Je to taková univerzální komunální satira s jen lehce načrtnutými charakteristikami jednotlivých radních. Letts poukazuje na to, jak může být historie zneužívána k budování obrazu vlastního společenství a kolik falše a přetvářky je k tomu potřeba. Režisér M.Glaser zajímavě vystavěl druhou polovinu hry a zvláště závěrečný fantaskní obraz, kde je ritualizována příslušnost ke komunitě.
(zadáno: 20.2.2020, počet hodnocení: 1556)
55 % Sice pozdě, zato natvrdo. Více viz blog.
(zadáno: 19.2.2020, počet hodnocení: 640)
--- Nasrat a rozmazat --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.2.2020, počet hodnocení: 1556)
Inscenace o nás. Bohužel. Více viz blog.
(zadáno: 18.2.2020, počet hodnocení: 2878)
Jedenácté setkání L. Smočka s Divadlem Ungelt se i tentokrát vydařilo. Jeho práce byla nejzřetelnější na hereckých výkonech všech tří hlavních představitelů, kteří tak vtiskli svým postavám uvěřitelnou tvář. Typově přesné obsazení v tomto směru jistě sehrálo též výraznou roli. Režisérovi se podařilo vyhrát inscenační boj s textově sice solidně napsanou, nicméně celkem předvídatelnou hrou. Menší selhání v tomto směru přichází v samotném závěru, který zůstává inscenačně nenaplněný, přichází náhle, „jaksi mimochodem“. A možná by stačilo jen využít hudební podkres nebo svícení, aby došlo aspoň k jistému emočnímu zásahu.
(zadáno: 16.2.2020, počet hodnocení: 1419)
75 %. Inscenace, pro kterou jsou prostorové uspořádání a komorní atmosféra klubové scény v Jindřišské ulici jako stvořené. Po celou dobu monologického partu obdivuhodně soustředěný Jakub Špalek rozehrává podobenství o nebezpečí manipulace a zneužívání mocenského postavení, zejména když člověk propadne falešnému pocitu vlastní důležitosti a neomylnosti. Herec vše servíruje s bezprostřední autenticitou, díky které mu publikum visí na rtech od úvodních žoviálních promluv až po mrazivé finále a i po skončení představení má rozhodně o čem přemítat.
(zadáno: 14.2.2020, počet hodnocení: 826)
45%. Stárnutí obyvatelstva a s tím spojené problémy je dnes téma velmi aktuální. Režisérka Davidová rozehrála v Huse sled scén na dané téma, bohužel se jednotlivé výstupy nedostanou dál než k banálnímu konstatování stavu věcí - spor o to, kdo se postará o stárnoucího příbuzného, neschopnost přijmout zhoršující se duševní stav seniorů a podobně. Někdy je to podané s lehkým černým humorem, jindy navážno, o větším emocionálním zásahu se tady ovšem mluvit nedá. Celé je to provázené dokumentárními vsuvkami, v nichž staří lidé vyprávějí o svém životě a potížích, se kterými se potýkají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.2.2020, počet hodnocení: 1419)
Fantazírování je pro děcka. ;) Vyšší level je nechat se chytit drápkem - opravuji: Drábkem elefantazie a jeho/jejím poselstvím o vnímání jinakostí, o síle tolerance a nezbytnosti empatie a lidskosti. Dojetí, humor a nadsázka ve vyváženém poměru, hudba sfér, zdařilé kostýmy a herci v dokonalé koncentraci, očividně jdoucí s příběhem a motivací zasáhnout divákovy smysly.
(zadáno: 12.2.2020, počet hodnocení: 640)
--- Láska hory přenáší --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.2.2020, počet hodnocení: 1556)
65 % Nechť je hned v úvodu jasno, inscenace Adama Skaly a Martina Satoranského Všechno, co v nás zkurvili komunisti je nejspíše právě tím divadlem, které bych dělal já, kdybych to uměl. Více viz blog.
(zadáno: 10.2.2020, počet hodnocení: 321)
Do puntíku mohu podepsat blog Lukáše Holubce. Hra je svým tématem nadčasová a nebylo třeba takové doslovnosti, aby byla analogie všem zřejmá.
Vynikající herecké výkony, výborně frázovaný rap Dana Kranicha a působivá scéna.
(zadáno: 10.2.2020, počet hodnocení: 1556)
Na jedné straně nepochybuji, že v Homo 40 vymezená komunita skutečně existuje, a inscenaci považuji za její vtipnou i dojemnou analýzu, navíc je to fakt dobré divadlo, bravo. Ovšem pro mě skutečně zásadní rozdíl oproti Homo '06 je uzavřenost a vyhraněnost. Hovoří Homo 40 za všechny (čtyřicetileté) gaye? Za všechny pražské gaye? Za většinu? Jak významnou? Nevím a nejsem si ani jistý, zda to vědí tvůrci. V tomto kontextu mi její absolutnost a sebeobsažnost přijde prostě nefér, jde o příliš jasnou zprávu o příliš nejasné skupině. Nezbývá mi než doufat, že k tomu řeknou své i ti, kteří byli vyloučeni. Více viz blog.
(zadáno: 9.2.2020, počet hodnocení: 774)
Příjemně hravé a tím správným způsobem dětsky roztomilé. Dobře ztvárněné nebe i peklo, takže to žádné dítě myslím neurazí a je to vhodné i pro nejmenší. Několik vydařených vtipů a narážek, jež zase ocení především dospělí. Určitě pěkné kostýmy. Trochu škoda, že to nebylo o něco více hudební. Herecky velmi dobře fungující ústřední dvojice E. Hacurová a M. Matejka. Z ostatních potěšily hlavně K. Sedláčková (opravdu správně pekelná matka) a M. Zimová. Dětské představení, jak má být.
(zadáno: 7.2.2020, počet hodnocení: 826)
75%. Česká verze muzikálu Wicked dopadla velmi dobře. Ano, výprava je o dost chudší a projekce se vyloženě nepovedly, ale jinak inscenace přináší několik zapamatovatelných melodií a podařený pohádkový příběh. Potěší hlavně casting hlavních rolí, kdy jejich představitelé umějí hrát i zpívat, což v bohužel v českých muzikálech nebývá pravidlem. Výborná je především M.Pešková jako Elphaba, která přesvědčivě ztvárnila vývoj postavy z outsidera až po zarputilou bojovnici. Pobaví i N.Grossová jako Glinda, byť ze začátku trošku moc tlačí na pilu. Jediný, kdo mě z obsazení herecky moc nezaujal je M.Vojtko jako Čaroděj. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.2.2020, počet hodnocení: 640)
--- Kam se poděl skleněný mrož či tuleň? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.2.2020, počet hodnocení: 1556)
Výsledek? Zajděte si na Pod sněhem, užijte si představení a bezprostřední pocit, že v té které postavě poznáváte sebe či někoho ze svého okolí. A pak od této inscenace utečte rychle pryč dříve, než o ní začnete přemýšlet. Více viz blog.
(zadáno: 5.2.2020, počet hodnocení: 774)
Především vynikající, a místy opravdu nádherná, hudba D. Krále. Též velmi dobře zvládnutá choreografie, zdařilé pěvecké výkony, včetně několika krásných duetů. Obecně hudební pasáže se zde za mě povedly znamenitě a táhnou celé představení. I samotný příběh Sloního muže není nijak špatný, má své působivé momenty. Ale říznutím s dalšími historickými postavami to jde někdy až příliš do absurda a přináší to pasáže co jsou zbytečně navíc. Po herecké stránce pochvala pro T. Havlínka, T. Marečkovou, T. Krippnerovou, Z. Piškulu a F. Březinu. Také nelze nezmínit výtečné kostýmy. V součtu rozhodně originální a působivý kousek. 75%
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1556)
84,99 % České dějiny z nestandardního úhlu pohledu, ale především fakt dobré divadlo, děkuji! Více viz blog.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
75%. Komedie o jedné návštěvě, během níž došlo k poněkud krutému žertu a zároveň nemilosrdnému odkrytí pravé tváře povah i skutečné podstaty partnerských vztahů. Šťastně vybraná čtveřice herců pod vedením režiséra J. Žáka autorovy pointy zdatně dotváří. Na jedné straně L. Štěpánková s F. Cílem rozehrávají infantilní milenecké projevy, jež se za celé představení neomrzí. Vedle nich kontrastují V. Arichteva a J. Nosek, jejichž zprvu neškodná ironie a sarkasmus postupně přerostou v děsivý cynismus. Nejedná se o obyčejnou situační komedii, podobně jako např. „Bůh masakru“ od Y. Rezy má potenciál přinést divákům něco navíc.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
65%. Večer nabízející setkání s texty V. Havla plní svůj účel. První aktovka je hlavně o netečnosti a pasivitě. Původně televizní hra, kterou Česká televize (jako mnoho jiných) léta nereprízovala, nepatří k vrcholům Havlovy tvorby, nicméně se v ní najde několik vděčných absurdních situací, jež dokázali herci s režisérem vypointovat. „Audience“ je aktovkou známou a prověřenou. Poměrně dlouho se jeví, že by se v souboru našli zralejší a vhodnější představitelé, ale nakonec byla volba mladších herců obhájena. Mnoha nápady a originálními gagy přispěl J. Maryško, s M. Holým se na sebe dobře napojili a jejich souhra fungovala.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
Havlova variace není snadnou inscenační látkou, v Brně si s ní však poradili. Model režisérky H. Burešové je propracovaný do nejmenšího detailu. Stylizace je pouze jemná a dává vyniknout humoru i zvláštnímu jazyku hry, který herci ve větších i menších rolích výtečně zvládají. Smysl má i scéna. Kostýmy odkazují k dnešku a nelze též opomenout výrazné vnější odlišení u herců hrajících více postav (na což se na českých jevištích obvykle dostatečně nedbá). Ku prospěchu bylo i zapojení živé hudby. Právě takové provedení může diváka pobavit a vybídnout k hledání asociací, o což autorovi šlo.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
Muzikál je unikátním dílem a je dobře, že se dočkal české inscenace. Z hlediska hudebního nastudování není co vytknout. Není samozřejmostí, že účinkující kromě náročných pěveckých partů zvládli i výslovnost v písních zpívaných v anglickém originále. Nápaditá nepopisná scénografie. Režijní koncepce obsah nedevalvuje, ale lze si představit promyšlenější řešení. Náročné dílo neklade na diváka malé nároky, obtížně uchopitelný děj lze vnímat spíše skrze prezentované nálady a pocity. Diváci, kteří se nenapojí, si však jistě užijí alespoň jedinečnou Bowieho hudbu.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
Ve svém románu K. Tučková zpracovala nepopulárního historického „kostlivce“ – poválečný násilný odsun Němců z Brna. Dramatizace D. Šoltýsové složitý děj předkládá vcelku srozumitelně. Režisérka kladla důraz na zveličené emoce v hereckém projevu a umocnění pěveckou složkou. Tím proti podstatě sice nešla, nicméně tento způsob vyjádření nemusí každý divák adekvátně vstřebat. Rezervy by se našly i v organizaci prostoru a ukaučování pohybu poměrně početného obsazení. Předností jsou herecké výkony a pečlivě vystavěné postavy. Inscenace disponuje silným příběhem a sugestivní atmosférou, což jistě nenechá diváky chladnými.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
V sanatoriu se pacienti střetávají s různorodými lidmi a zažívají podobné věci jako „venku“. Koncentrace na menším poli působnosti ale vše umocňuje a odejít jinam je složitější. Autor J. Hubač měl dar napsat barvité charaktery, jež většinou více vynikly ve scénářích pro televizi a film, i když některými texty pro divadlo též zaujal. Motivy této hry Hubač lépe rozpracoval v pozdějším scénáři filmu „Učitel tance“. Režisérem dobře vedení herci v kladenské inscenaci zaujali jednotlivě i jako sehraný ansámbl. K působivosti přispěla i práce s hudbou a hra na klavír. Navíc může být zajímavé poznat předlohu zmíněného snímku.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
Původní verzi s šesti postavami P. Quilter upravil do komornější podoby a jedním z jeho cílů bylo více se soustředit na podstatu problému. Nabízí nadhled a svůj úhel pohledu na více druhů závislostí a potažmo i na mezilidské a mezigenerační vztahy. Přichází též s několika paradoxy, kvůli nimž stojí za to se přenést přes zdlouhavější rozjezd a zápletku, jež je poněkud přitažená za vlasy. Režisér nechal prostor především hercům, jimž se podařilo některé problémy textu zmírnit. Příležitost připomenout méně známou a opomíjenou polohu svého herectví B. Štěpánová využila. Typově ne zcela vhodné obsazení zdolal P. Stach se ctí.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
65%. O smolařích a o tom, jak je těžké vymanit se začarovaného kruhu vazeb a problémů, bylo napsáno mnoho her. Tato mezi nimi může zaujmout tím, že je plná nejednoznačností a diváka ponechává v nejistotě. Režisér s herci pracoval na umocnění tajemné atmosféry, v čemž pomohl komorní prostor, kde si divák může užívat sledování jemných odstínů a významů vkrádajících se „mezi řádky“. Napětí se daří udržet prakticky celou dobu a dojde i na humor. Právě pro intimní prostředí Divadla Ungelt je titul vhodný.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
65%. Tvůrci se pokusili o dobový posun a vyzdvihnutí problémů, s nimiž se i dnes potýká jedinec, který se rozhodl pro změnu pohlaví. Přesto jsou okolnosti osudu Einara & Lili natolik spjaty s dobou, v níž žil(a), že odění do výtvarně zajímavého moderního hávu nepůsobí věrohodně. K nevytříbenosti inscenačního stylu přispívají i vesměs zbytná hudební čísla. Navzdory nepřiměřeně dlouhé stopáži představení není nudné a silný příběh se podařilo zprostředkovat. Významnou měrou k tomu přispěli herci v čele s D. Krejčíkem, jenž se s náročným úkolem vyrovnal s emotivností sobě vlastní.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
S monodramatem o homosexuálovi, který se nakazil virem HIV, se čeští diváci měli možnost již nejednou setkat. Toto zpracování při srovnání s dalšími českými nastudováními obstojí. Pro hru jsou vhodnější ty nejkomornější sály. Režisér Lukáš Pečenka s větším prostorem pracoval adekvátně, pokusil se odstup jeviště a hlediště zmírnit. Obstál i ve vedení jediného herce Jana Fanty, jenž hrál velmi niterně a s velkým nasazením a divákům příběh působivě zprostředkoval. Jen na samotném konci se ztrácel poměrně významný podtext, což mohlo být ovlivněno již režijním výkladem.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
Pro to, jak inscenace legendárního básnického dramatu dopadne, je klíčová volba představitele titulní postavy. Přednes D. Bambase byl ukázkový a vzhledem k charakteru Cyrana a jeho pozici ve hře ani tak moc nevadilo, že ostatní herce v tomto ohledu zastínil. Mezi dominantní „krasomluvou“ však Cyranova duše zůstala spíše jen poodhalena. Obstojné výkony herců ve vedlejších rolích. Režijně vhodně zkoordinované po všech stránkách. Nastudování nebude patřit k nezapomenutelným, ale za takové provedení by se nemuselo stydět ani divadlo se stálým souborem.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
Hra se odehrává v poměrně dlouhém časovém rozmezí a v mnoha prostředích, což ji odlišuje od „obvyklých“ situačních komedií. Autor divácky vděčně zachytil proměnu vztahu dvou svérázných lidí. Peripetie, do nichž se dostávají, pak okořenil jemným humorem. Situace, v nichž to jiskří, jsou ovšem proloženy i méně záživnými momenty, což se přeneslo i do jinak povedené inscenace P. Svojtky. Osobitou hlavní dvojici V. Hybnerovou a D. Novotného mile osvěžují M. Sejnová s M. Sabadinem. Některé z epizodek J. Vojta ztvárňuje přepjatě, L. Zbranková mezi nimi přechází lépe. Komedie si spokojené diváky jistě najde.
(zadáno: 3.2.2020, počet hodnocení: 1582)
55%. Conradův román je látkou, k níž se má smysl vracet. A vzhledem k aktuálnímu dění ve světě má právě v této době co říci. Jařabova dramatizace, potažmo inscenace je rozporuplná. První část, složená převážně z monologů, je nedivadelně statická a k hledání souvislostí je třeba trpělivosti a úsilí. Vyplatí se počkat na část druhou, v níž se jednotlivé střípky přece jen protnou. Se silným hereckým souborem DNZ Jařab pracovat umí, mužské osazenstvo pozitivně obohatila hostující A. Fialová.
(zadáno: 31.1.2020, počet hodnocení: 1419)
Tohle je to pravé vztahové peklo peklíčko! Pěkně pobernhardovsku tady pokrytečtí sourozenci, kteří znuděně pohrdají všemi a vším, dští síru při bilancování svých zpackaných životů. Nešetří při tom sebe, ani své předky, přičemž rodinný krb je symbolem brány předpeklí. Happyend nečekejme, změna je v nedohlednu. Tři vděčné herecké party, tři vyrovnané herecké výkony.
(zadáno: 31.1.2020, počet hodnocení: 826)
Režiséru P.Mikeskovi se dobře daří budovat atmosféru, což bývá u divadelního zpracování detektivek často největší problém. Místy je tempo snad až příliš pomalé a udržet pozornost po celou dobu představení je celkem náročné. Herci ztvárňují své postavy realisticky, každá z postav má své tajemství a je napínavé sledovat jejich postupné odhalování. Inscenace je herecky vyrovnaná, nejvíce mě zaujali P.Bucháček a D.Šoltýsová.
(zadáno: 29.1.2020, počet hodnocení: 774)
Vydařená hra, která dobře znázorňuje sílu přátelství, sourozenecké vazby i osudovost životních rozhodnutí. Nijak nenudí, dokáže zaujmout jak jednotlivými postavami, tak samotným příběhem. Ale její potenciál mohl být využit přeci jen více. Celé to výborně táhne skvělý J. Langmajer, jemuž věříte každé slovo a prožíváte to s ním. P. Liška mu v tomto zdárně sekunduje a spolu se zde dobře doplňují. Naproti tomu M. Hein působí značně ploše a bez větších emocí, zvláště v očividném kontrastu s předchozí dvojicí. Což je škoda hlavně v poslední třetině, která na něm dost stojí a místo aby závěr silně gradoval, tak spíše padá dolů.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>