Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 17.9.2021, počet hodnocení: 1449)
45 %. Když už inscenace o Werichovi jednou je, tak má koukat, aby byla. Záživná, šmrncovní, nápaditá, důvtipná, sdělná... A ne být místy zbytečně rozvleklým, více než méně nudným, celkově ne zřetelně koncepčním životopisným průletem umělcova života, jak tomu v tomto případě je. Nefér by ale bylo nezmínit dobré herecké výkony, které moje divácké pocity zklamání svedly poměrně uspokojivě ukonejšit.
(zadáno: 17.9.2021, počet hodnocení: 877)
65%. Musím říct, že jsem se dlouho srovnával s konceptem, v němž téměř absentuje libreto a muzikál je jen sérií za sebou řazených písní od Green Day. Ale nakonec se mi do jevištního dění podařilo proniknout a příběh tří mladých lidí a jejich deziluze z "amerického snu" jsou v inscenaci dobře čitelné. Řemeslně je muzikál na výtečné úrovni - pěvecky zdatní interpreti hýří energií. Za zmínku stojí povedené kostýmy A.Pavlovičové.
(zadáno: 17.9.2021, počet hodnocení: 877)
75%. Skvělá M.Matulová v titulní roli, nejenže zvládne přesně vykreslit složitý charakter slavné zpěvačky, navíc je výborná i v interpretaci těch nejznámnějších hitů Špinarové. Z menších rolí zaujmou K.Krejčí a J.Goetzová. Dianiška je tentokrát celkem pietní, v inscenaci se tolik neprojevuje jeho sklon pro drastickou nadsázku. Vzniká tak povedený, ale nikterak překvapivý "životopis" prokládaný hudebními výstupy.
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 1449)
Hra vychází z události teroristického útoku na moskevské divadlo Na Dubrovce v roce 2002, který byl odezvou rusko-čečenského konfliktu. V inscenaci uváděné v DvŘ se textu dostalo velmi zdařilého uchopení a interpretace. Je předepsán pro tři ženské hlasy (členka teroristické skupiny, zdravotnice, divačka), zprostředkovávající tři výpovědi o jednom nečekaném osudovém prolnutí. Díky sugestivnímu, optimálně ztišenému projevu všech tří hereček je možné si doslova intimně divácky odprožít emocionálně nabitý příběh, akcentující nesmyslnost všech bojových útoků i tragičnost bezpočtu řad jejich nevinných obětí.
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
Inscenaci chvíli trvá, než se přes pozvolnější úvod dostane až k hlavnímu příběhu, který Básník vypráví - příběh Hektóra a Achillea a jejich hněvu. Právě v nich je Karel Heřmánek nejpřesvědčivější, když se převtěluje do všech konkrétních (nejen těchto dvou) postav svého vyprávění, tím spíš, čím víc si ve svém hněvu jsou právě jeho dva hlavní hrdinové podobní.
Značné množství zcizovacích prostředků a momentů, kdy vypravěč vystupuje ze svého příběhu, aby jej o to víc přiblížil divákům - i mnohými paralelami s pozdějšími válečnými konflikty - paradoxně někdy diváky z onoho příběhu až příliš vytrhávají. Skvělá hudba!
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
Inscenace, která je milá, příjemná, sympatická, v podstatě povedená, ale nepřináší bohužel žádnou přidanou hodnotu - po emoční stránce, ani stran toho, proč se právě Chaplinův Diktátor vlastně uvádí právě dnes.
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
Sympaticky pozvolně plynoucí příběh, funkční a jednoduché kostýmy i scéna a velmi dobré výkony ve vedlejších rolích - výrazní R. Zima a Z. Kalina. Vedle nich i zajímavé výkony B. Hrzánové a R. Holuba v rolích hlavních, přičemž zaujala zejména B. Hrzánová. Bohužel po Zampanóvě konfliktu s Bláznem jako by jejich výkonům došla síla. Od onoho zásadního konfliktu a jejich následků ztrácely na síle, emocích i uvěřitelnosti.
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
Velmi povedená inscenace s výraznou scénickou úpravou a hlavně s výraznými hereckými výkony v rolích tří sourozenců - tj. Evy Hacurové jako Élektry, která je svou až hysterickou urputností leckdy až otravná (velmi správně), Marie Poulové (Chrysothemis) a Pavla Neškudly (v roli Orestéa).
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
Ne. Bohužel. Nepotkala jsem se ani s humorem, ani s příběhem, ani s žádnou jinou složkou, včetně hereckých výkonů, této inscenace, jíž navíc nijak neprospěla letní scéna s velmi rušivými okolními vlivy ve Stromovce v Holešovicích. Mezi jednotlivými scénkami a situacemi sice byly i povedenější momenty, ale celkový obraz a nějakou konkrétní myšlenku jsem z nich stejně ve výsledku neměla.
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
Příjemná inscenace pro letní scény, na níž nejvíce potěší živá hudba a poté výkony hlavních představitelů, zejména Ivana Luptáka, a celé company.
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
Velmi působivá inscenace - ať už po výtvarné stránce (jak pokud jde o kostýmy, tak pokud jde o scénu), hudební stránce, či stran výrazně zkráceného textu, jenž mimo jiné vede ke značnému vyostření vztahů i postav samotných, ačkoli zachovává vše podstatné. Skvělí P. Štorková, P. Děrgel a zejména R. Mácha, ostatní za nimi lehce v pozadí.
(zadáno: 16.9.2021, počet hodnocení: 286)
(zadáno: 15.9.2021, počet hodnocení: 1449)
Důvtipně promyšlená procházka prostory budovy Divadla Komedie a zejména pak "stigmatickými" okamžiky z její minulosti. Zajímavý počin, který mě oslovil svou svérázností i bezesporným talentem a nadšením celého tvůrčího týmu. Jsou mladí, nelhostejní, vyjadřující své pocity se sympatickým nadhledem i elánem.
(zadáno: 12.9.2021, počet hodnocení: 1568)
Inscenace, jež mi otevřela prostor příliš osobní na to, abych cokoliv dodával... Snad jen, že ji doporučuji prakticky komukoliv, možná z různých důvodů, ale prostě jo.
(zadáno: 8.9.2021, počet hodnocení: 791)
Vlažnější začátek, po kterém jsem si nebyl jist, kam se tato inscenace ubere. Ale s postupem času se dařilo čím dál více budovat zaujetí a vykrystalizoval i jasný záměr a směr tohoto vyprávění. Pokud se necháte, tak budete nakonec opravdu přeneseni před hradby Troje a doslova prožijete jeden z mnoha jejích příběhů. Určitě tomu napomáhají i dobře zvolené doprovodné housle a zpěv. A samozřejmě velmi dobrý K. Heřmánek ml., který se do toho v některých scénách dokáže až neuvěřitelně položit. Hodně se povedl i samotný závěr, díky čemuž silný dojem přetrvává i po odchodu z divadla. 75%
(zadáno: 8.9.2021, počet hodnocení: 1449)
75 %. Příběh starý jak lidstvo samo v moderním střihu, převyprávěný básníkem - vojákem, pamětníkem válečných krvavých řeží. Lhostejno, zda opravdu i těch bájných, neboť lidstvo je nepoučitelné a sváry a boje věčné. Naštěstí doposud vždy následované smírem a klidem zbraní. Nálož nelehkého textu, který místy možná až moc "pokouší" míru divákova soustředění, interpretuje Karel Heřmánek ml. s obdivuhodným nasazením, přesvědčivě a záživně, s očividným nadšením pro text samotný i citem pro jeho vyznění.
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
Těžištěm zdařilé hry je působivý dialog v těžké válečné chvíli. Autor divákům uvěřitelně nabízí, jak se klíčový okamžik dějin možná odehrál. Na ukázce nacistických praktik rovněž nenásilně mezi slova vměstnává nadčasovou úvahu o zrůdnosti dalších totalitních režimů. Autoritativní vystupování generála ztvárnil J. Šťastný přesvědčivě, neuniklo mu ani jeho složitější nitro, využil možnosti odhalit i jiné polohy svého herectví. Typově vhodného H. Bora mohl režisér dovést k odkrytí drobných opomenutí. Na menším prostoru V. Vodochodský zaujal. S omezenými prostorovými možnostmi Violy bylo dobře naloženo.
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
Rozmluvy Mikiho Volka s (nejednoznačným) „Mikulášem“ tvoří v inscenaci M. Hanuše rámec pro připomínku zpěvákových písní. Přes dobré herecké výkony J. Krafky a J. Wohanky nelze říci, že by abstraktní dialogy byly ozdobou činoherní složky, pokus o realistické obrazy z Mikiho života by ovšem mohl skončit ještě diskutabilněji. Scénografie vhodně odkazuje na zpěvákův osud. S choreografiemi se účinkující nepotýkají vždy úspěšně. Živá hudba ve skvělém aranžmá M. Potočka a výtečný zpěv J. Krafky (umocněný dámskou trojicí) vysílají obrovský příval energie. „Oslněný“ divák může chyby rád přehlédnout a představení si prostě užít!
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
65%. Průlet devíti desetiletími prostoru Divadla Komedie připomíná jeho počátky i události nedávnějšího data, které někteří ze současníků pamatují. Diváci společně s pěticí herců putují prostorem (navštíví kavárnu, foyer, hlediště i zákulisí) a jsou i nenásilně zapojeni. Nejedná se o dokumentární divadlo, vystupují zde postavy reálné (V. Burian, M. Dočekal, E. Bergerová aj.), fiktivní i abstraktní. Tvůrci se snaží o vystižení podstaty událostí zábavnou formou a s pomocí nadsázky. Kombinace podtextu s doslovností u některých akcí vychází rozpačitěji, ale při znalosti kontextu většinou funguje. Projekt svůj účel splnil.
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
45%. Ondřej Havelka připravil další ze svých revue, k jejichž hudební úrovni významně přispívá orchestr Melody Makers. Dobře vybrané písně v poctivém provedení, zpěv činoherců nadstandardní. Úskalí Havelkových počinů obvykle představuje scénář, v případě této revue z nylonového věku jde o autorské selhání. Nesnesitelně jednoznačné dobro a zlo, černobílé charaktery, některé věty herci snad ani nemohou uvěřitelně vyslovit. Děj je tak jednoduchý a předvídatelný, až je jeho sledování nudné. Lépe než jako spoluautor obstál Havelka jako režisér a částečně dojem zachránil zdatnou koordinací efektní výpravy a choreografie.
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
55%. Hru „plodného“ českého dramatika M. Oupice, odehrávající se během několika měsíců roku 2020, tvůrci výrazně upravili (v závěru i nastínili, co nás čekalo na jeho konci a poté). Imitátor P. Jablonský pro své výstupy sám napsal pasáže s mediálními projevy dvou politiků, jež se v celkovém kontextu překvapivě staly vtipným ironickým doplněním. Limity původního textu byly částečně zdolány kvalitním zpracováním a nasazením herců vyhýbajícím se lacinosti. Krátce po lockdownu může být příjemné sledovat reflexi nedávných časů v komediálním odlehčení, díky němuž se třeba diváci mohou i pousmát nad tím, co sami nedávno zažili.
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
Žánrový mix se zcela nepodařilo vybalancovat do konzistentního tvaru, přímo vybízejícího k zamýšlení, vnímavější divák však sdělení nalézt může. Přes zdařilé koncepce výpravy a hudby bohužel jevištní akce místy zavánějí polopatičností a nedaří se do nich dostat patřičný podtext. V hlavní ženské roli doslova září D. Barešová, která dokázala obsáhnout komplikovaný part včetně nadpřirozené roviny vyžadující osvojení specifické mimiky a gest. Autentický O. Hes jí byl dobrým partnerem.
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
Původní komedie okouzluje ne zcela obvyklým černým humorem, zasvěcenější mohou být rovněž pobaveni narážkami na divadelní a herecké prostředí, z něhož si D. Hrbek občas i drsněji utahuje. Neuhlídaná délka dialogů přináší váznoucí temporytmus, ale přesto komedie překvapuje a zůstává zábavná až do konce. Aktérům byly role napsány na tělo a sedí jim, tradiční přehrávání M. Dlouhého se k postavě herce Boba hodí.
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
65%. Osudy odvážných lidí kolem operace Anthropoid inspirovaly T. Dianišku k napsání hry, v níž „hrdiny“ s úctou znázorňuje jako smrtelníky žijící jinak obyčejné životy. Autor se nebojí užít humor, nejednou černý a morbidní; tím si pomáhá i u antihrdinů, kteří tak nevyznívají prvoplánově. V možná až nadmíru zjednodušujícím vyobrazení je zřetelnější podstata událostí a povah. Záměr smysl dává, závisí na divákovi, zda osobité uchopení (ne)přijme. Rozvláčnější první část, dynamiku a spád nabere představení až po přestávce. Odpovídající herecké ztvárnění, ve zdařilé hudební složce zaujme hlavně práce s motivem J. Bulise.
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
Známé i méně známé prvorepublikové kriminální historky v zábavném pásmu pro letní večer pod širým nebem. Právě taková kombinace je divácky vděčným spojením, funguje a není problém přimhouřit oko nad různorodými drobnými nedostatky. Zaujme hudební aranžmá M. Dočekala a využití prostoru dvorku Žižkovského divadla.
(zadáno: 7.9.2021, počet hodnocení: 1672)
Přednosti Quilterovy komedie jsou barvitě napsané postavy tří rozdílných kamarádů a nemálo vtipně vypointovaných situací, s čímž režisér a zkušení herci dovedně naložili. Vstřícný divák, jenž se přišel především pobavit, zřejmě nebude zklamán. Hra je však jen jednou z mnoha, větší míra autorského úsilí by byla ku prospěchu.
(zadáno: 5.9.2021, počet hodnocení: 1449)
David Drábek je mistr neotřelé divadelní imaginace. Na mračna, která se stahují nad naší letargickou společností, poukazuje v druhém "soumraku" opět humorem důvtipným. Inscenace jde vyznění vstříc napříč žánry (místy komiks, místy horor, místy satira a ironizující tóny), ale především si dosyta užijeme trefnou komediální nadsázku. A nebo to vlastně všechno je spíš až příliš reálné?
(zadáno: 4.9.2021, počet hodnocení: 877)
75%. Režisér J.Čermák pojednal téma transgenderu bez patosu. Vypráví sice konkrétní příběh, ale nezasazuje ho do dobového kontextu, více ho zajímá celkový obraz a diskuze o tématu, věnuje se i vnitřním pocitům lidí, kteří se narodili ve "špatném těle". Hudební vsuvky a občasné zcizování mi nepřišlo nijak rušivé. Herecky působivá inscenace, D.Krejčík předvádí působivou proměnu své postavy, vynikne i P.Horváthová, v jejíž Gretě je akcentován problém, jak náročná je změna identity pro nejbližší okolí translidí. Za dobrý nápad považuji i obsazení J.Korna. Škoda jen, že ve druhé části má inscenace poněkud rozvláčné tempo.
(zadáno: 27.8.2021, počet hodnocení: 877)
65%. Dramaturgicky odvážná volba. Ztracený ráj není inscenace, která by vyloženě chytla za srdce, ale pokládá řadu složitých otázek, nad kterými stojí za to se zamyslet. Režisér D.Gombár sleduje příběh v jeho šíři, více než epické scény ho ale zajímá definice Ráje a lidské slabosti. P.Štěpán hraje Satana jako uštěpačnou, pyšnou, ale zároveň velmi charismatickou postavu. V kontrastu s tím je Z.Junák jako klidný a věcný Bůh. U andělů se vyjevují lidské slabosti (M.Němec jako Uriel či V.Skála v roli Rafaela), Adam (J.Brožek) a Eva (B.Goldmannová) jsou ztvárněni jako současný mladý pár, bezelstnost není jejich určujícím rysem (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.8.2021, počet hodnocení: 1449)
V konkurzu směrem k mému diváckému srdci si tahle obdivuhodná akrobatická parta rozhodně vedla na výtečnou. Sálá z nich svěží energie, mladý duch, hravost a očividně radostné nadšení z pohybu, jehož prostřednictvím svedou podmanivě vykouzlit příběh o tom, jak nelehké je někdy (tedy, vlastně spíš poměrně často) v tom našem světě prosadit se a obstát.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>