Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Příspěvek k tématu nenávisti a boje mezi pohlavími. Hlavním východiskem jsou osobnost a texty filozofa Otto Weiningera, plné mizogynie, později je vyrovná radikální feministka Valerie Solanas, resp. mizandrie. Inscenace vedle sebe staví dva názory, které jsou opačnými extrémy, přičemž na obou pohledech něco je. Zapojen je též osobní vklad performerů, každý chvíli mluví sám za sebe. Divák je vybízen, aby si tvořil vlastní názor. Dynamická scénografie dobře slouží. Vyřčená slova tří herců dotvářejí pohybem částečně či zcela nazí tanečníci, jen málokdy se podaří dosáhnout tak zdárného prolnutí činohry a pohybu.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Přestože je kniha Z. Salivarové ceněným dílem, nedostává se jí zasloužené pozornosti. Vůbec první česká (realizovaná) adaptace je vydařená a přenáší na jeviště silný příběh, jehož smutný konec může v divácích vzbudit až dojetí. Inscenátorům neunikla ani atmosféra Prahy ve složité době 50. let. Skvělý výkon B. Kaňokové v hlavní úloze, herci ve vedlejších rolích se na menším prostoru neztrácí a přesně vystihují význam postav v Janině životě. (Na mě osobně nejintenzivněji zapůsobily scény s R.Fidlerovou a představitelem dětské role S. Budimanem.)
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
65%. Netradiční text o (sebe)poznávání, které provází mystika, tajemství, pochybnosti, ale i naděje a humor. Je lepší předem mnoho neprozrazovat... Pro přijetí autorova vidění je vhodnější otevřená mysl a oproštění od zažitého vnímání světa. Část návštěvníků se pravděpodobně s autorem mine, což nezvrátí ani invenční režie M. Dočekala a snaha herců (T. Milostný by mohl z „nasazení“ trochu ubrat). Kromě umocňující hudební složky I. Achera zaujme již na počátku scénografie D. Stojčevského v jinak uspořádaném a maximálně využitém sále Divadla Komedie, která nepřestává překvapovat až fascinovat až do samého konce.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Románová předloha byla několikrát zfilmována, inscenace vyšla z verze L. Viscontiho. Autorka dramatizace S. Petrů obstála při psaní charakterů a situací, z hlediska rozsahu však zcela neodhadla potenciál dramatičnosti. Další dramaturg mohl být ku prospěchu. Režisér J. Šmíd s látkou naložil příhodně, vyhnul se popisnosti, cíleně budoval atmosféru, pomohlo ozvláštnění abstraktními motivy. Vlivem přemíry slov v adaptaci však vázlo tempo a vytrácela se energie. Vášeň hlavní dvojice zůstala částečně opomenuta, L. Žáčková s A. Bílíkem však zaujali přirozeností a v psychologii pronikli pod povrch. Ostatní herci je dobře doplnili.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Místo jukebox muzikálu nebo pokusu o „životopis“ legendární šansoniérky se tvůrci chvályhodně rozhodli o poctu připomenutím několika více či méně známých písní z různých období její dlouhé dráhy. Jako rámec posloužily jen letmo propojené osudy šestice rozličných postav „tápajících“ mezi sedačkami hlediště, jež se stalo funkčním hracím prostorem. Dobrý záměr poškodilo libreto, na němž se mělo ještě pracovat. Částečnou záchranou bylo hudební aranžmá navlékající písně do nového hávu, jímž nebyl zpěvaččin styl popřen ani kopírován. Působivý zpěv herců vyzněl lépe než jejich marná snaha o věrohodnost v mluvených pasážích.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Skutečný příběh sériového vraha se očima Koltèse stal znepokojivým obrazem světa. Maďarský režisér umocnil násilné výjevy, k čemuž dopomohly zajímavá scénografie a hudební výběr. Možná dosáhl výraznosti scénických obrazů, ale zvolený postup zcela neobhájil, protože odvedl pozornost od autorových myšlenek a vnitřní podstaty. Typově vhodný hlavní představitel Z. Piškula hraje s maximálním nasazením, K. M. Fialová či A. Bílík jsou mu dobrými partnery. Všichni tři i jejich kolegové však částečně doplatili na problematickou koncepci. Omylem je obsazení S. Lehkého, z několika rolí naprosto nezvládl zejména Starého muže.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
65%. Mnohovrstevnatý Bulgakovův román nelze v celé šíři vměstnat do stopáže jednoho večera. Režiséři z dua SKUTR si při nezbytném zjednodušení počínali rozporuplně, koncepci chybí odvaha a razance, předloze zůstali hodně dlužni. Nahodilá a nedomyšlená přítomnost vypravěče, mnoho prostoru dostaly motivy, které neobhájily své postavení v celku (např. scéna ve varieté). Snaha neopomenout humor se nezdařila, herci v tomto ohledu spíše „recyklovali“. Lépe vyšla milostná rovina perzekuovaného spisovatele a jeho lásky, na níž je kladen důraz a u které se divák může i dojmout. Výprava a hudba působivost značně umocnily.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Svým způsobem jde o dramaturgický objev, do aktuální doby a stavu společnosti se hra tematicky hodí. Autor však drama zahltil přemírou postav, složitost líčených vztahů zavání až samoúčelností. Úskalí problematického textu se v inscenaci H. Burešové zdolat nepodařilo. Poselství pokulhává (nebo se i ztrácí), neobratně napsané situace vyznívají monotónně a často nudí. Jednotlivé herecké výkony jsou propracované, ale směsici různých stylů schází sehranost. Ponurou atmosféru se daří budovat spíše vnějškovými prostředky, nejvíce zaujme náročná výprava s projekcemi a hudba.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Ve filmu i v činohře jsme komedie s podobnými zápletkami viděli nesčetněkrát. Toto dílo je zajímavé jen tím, že se v něm zpívá a že písně logicky dotvářejí děj. Libreto není hloupé, ale autor se občas neúčelně uchýlil k lacinosti a nedokázal vymyslet mnoho překvapivého. V profesionálně odvedené brněnské inscenaci mají všechny složky (překlad, výprava, choreografie, hudební nahrávka) úroveň a doplňují se. Účinkující dobře zpívají, úskalí libreta herecky zvládají se střídavým (ne)úspěchem. Vhodně obsazená hlavní dvojice (E. Skálová & D. Rymeš) podpořená chórem představujícím více rolí. Pro pobavení a odreagování dobrá volba.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Fiktivní spojení herečky a politika, jejichž setkání na luxusní lodi se zřejmě nikdy neodehrálo. Autorka připomněla známá i méně známá fakta, vytěžila i několik vděčných situací. Bulvarizování tématu má podbízivější ráz, ale hranice vkusu nepřekračuje; dojem kazí méně obratné a zbytné zapojení zmínek o dalších celebritách na lodi. Režisér R. Lipus hře pomohl, s herci se vyhnuli přehnanému sentimentu. Přesný I. Bareš zestárlého Churchilla obsáhl a navíc obohatil sympatickými jemnými detaily. Méně barvitou roli Garbo, jež dobrovolně ukončila kariéru, K. Cibulková rovněž vystihla, ale zákonitě zůstala trochu ve stínu.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Smutná komedie o stáří a samotě poskytuje herecké dvojici mnoho volnosti, pro vyznění je klíčová volba aktérů. I když J. Bohdalová sahá k mnohokrát vyzkoušenému a osvědčenému, nesází pouze na rutinu a nechává se inspirovat partnerem. Takový přístup při ztvárnění velké role, navíc ve spojení s nasazením a vitalitou, je v 90 letech obdivuhodný. Poměrně překvapivé spojení s M. Kňažkem vychází skvěle. Režisér R. Balaš poskytl adekvátní „zázemí“ a dbal na vyvážení humorných i dojemných okamžiků. Legendární české nastudování s B. Bohdanovou a J. Somrem v Divadle Viola dostalo více než důstojného nástupce.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Dürrenmattovu hru pro česká jeviště objevilo Divadlo Na zábradlí, „temnější“ inscenace tehdy silně rezonovala s korupčními skandály. Režisér D. Šiktanc se vydal jinou cestou a ve výkladu intenzivněji pracoval s (černým) humorem, v textu rovněž významně zastoupeném. V promyšleném inscenačním modelu vizi podporují rozličné scénografické prostředky, hudba i výjevy postavené na pohybu. Zkušení herci jako individuality obstojí, zvládají dlouhé monology. Při dialozích však na sebe vzájemně příliš neslyší, různorodé výrazové prostředky nesouzní a někdy se i míjí s koncepcí. (Možná se nepodařilo najít „společnou řeč“...?)
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
65%. Jednání městského zastupitelstva, na němž nakonec vypluje na povrch, co mělo zůstat skryto... Autor trefně odhaluje vazby mezi představiteli komunální politiky, kteří veřejnými zájmy maskují hájení zájmů osobních. Za skvěle uchopeným a zvládnutým tématem zaostává stavba dramatu – nepřiměřeně dlouhá expozice, nedotažená práce s gradací. Inscenace F. Nuckollse je více než důstojným zpracováním, jež stojí za vidění. Společně s herci jsou na jeviště usazeni diváci, což vzbuzuje pocit přímé účasti na jednání. Herci přesně podávají, co každá postava nese, jen občas používají prostředky vhodné pro větší vzdálenost od diváků.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
V Divadle Kolowrat, tehdy ještě scéně Národního divadla, se kdysi hrála divácky náročná a zároveň pozoruhodná inscenace „Bailegangaire“. Ještě nesnadnější je najít cestu k teprve druhému u nás nastudovanému dramatu Irčana Toma Murphyho. Autor vtisknul postavám tajemství, jehož nekončící hledání se zároveň stalo tématem. Právě ona obtížná (ne)uchopitelnost skrývá myšlenky natolik, že se může stát až odrazující. Režisér s herci autora nezradili a zároveň se pokusili o zpřístupnění, leč se střídavým úspěchem. Další dramaturgický objev a zároveň risk, kterým Divadlo Ungelt sympaticky dokazuje, že není ryze komerční scénou.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
Tvůrci adaptovali známou knihu, jejíž poselství z inscenace jasně čiší i po letech od premiéry. Opomenut není ani osud Christiany po vydání knihy, resp. střídavě úspěšný boj se závislostí a dopad na její osobnost, což umocňuje mužský herec představující zestárlou podobu. Režisérův model vhodně dováří užívání masek a scénické řešení s překvapením v závěru. Pozoruhodná práce se zobrazením násilí, které vždy vychází z podstaty a silně působí i bez zveličení. Autentickou V. Soumarovou dobře doplňují kolegové představující vesměs více rolí. Zpracování může oslovit široké publikum a dospívající diváky i varovat!
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
René Levínský (pod dalším z mnoha pseudonymů) užil jazyk plný vulgarit, který vytváří specifickou poetiku, jež je oříškem a výzvou. Nemalé úsilí silného souboru vedlo k rozporuplnému výsledku. Z ústřední čtveřice punkerů si s textem nejlépe rozuměl J. Plouhar, částečně úspěšný boj svedla M. Vítů. Nevhodnou volbou byli J. A. Haidler a M. Bukovčan, kteří zápasili se specifickou mluvou natolik, že na jevišti působili až amatérsky. „Zvířecí“ výstupy P. Uhlíka a A. Bereckové vyšly lépe, ale celkově poetika hry na jevišti nefunguje. Neúspěšný pokus má však větší smysl než sázka na jistotu nebo opakování téhož.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
65%. Vztahová komedie byla ve své době poměrně odvážná, autor ji okořenil pikantnějšími prvky z oblastí intimity a sexuální identity. Problémy a tápání protagonistů se nebál nadsadit a ironizovat, diváci se mohou zasmát i po desetiletích. Inscenace hru dobře zprostředkovává, vyvážený výklad se neuchýlil k násilným posunům (k čemuž u některých českých nastudování došlo). Představení plyne svižně a baví, na čemž mají značnou zásluhu energie a vzájemná souhra herců. Prvoplánovější výběr pop music tolik nevadí, začlenění tanců dvojic doprostřed dialogů se však jeví samoúčelně a s ohledem na společný tanec v závěru nedomyšleně.
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
(zadáno: 3.12.2021, počet hodnocení: 1713)
(zadáno: 1.12.2021, počet hodnocení: 672)
--- Přirozeně živý --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.11.2021, počet hodnocení: 2898)
P. Quilter je v Čechách poměrně známý. Důvod je zřejmý. Ve svých hrách totiž zručně mísí humor, patřičnou dávku sentimentu a nostalgie, což bývá divácky velmi atraktivní. V komorním duelu Herečka nás přivádí na poslední představení L. Martinové, která se loučí se svojí bohatou divadelní kariérou. Přestože text nejde do větší hloubky, I. Svobodová s O. Volejníkem (jako jejím exmanželem) dokáží udržet diváka v pozornosti a docílí toho, že si z divadla odnáší hřejivý divadelní zážitek. Dramaturgie se myslím strefila i do cílové skupiny, pro niž je inscenace určena. Ta jej jistě ocení ještě o něco víc než ta mladší.
(zadáno: 29.11.2021, počet hodnocení: 1476)
Hra Petera Quiltera nám nechává nahlédnout do herecké šatny a duše divadelní hvězdy, která zde během svého posledního představení bilancuje kariéru i život. Právě tento večer herečku navštíví její bývalý manžel, čímž autor koření divácky atraktivní téma a naznačuje slibný dějový vývoj. Je škoda, že potenciálu zápletky zůstává nakonec přece jen něco dlužen, zejména v pasážích, kdy místo očekávaného zajímavého posunu příběhu zaznívají poměrně otřepané umělecké a životní "pravdy". Díky solidním hereckým výkonům Ilony Svobodové a Ondřeje Volejníka se ale každopádně nezdráhám svůj zážitek z inscenace označit jako příjemný.
(zadáno: 29.11.2021, počet hodnocení: 1476)
75 %. Jsem ráda, že mé první setkání s aktovkou Antonína Přidala, do které promítl svoji náladu z politickospolečenského klimatu sedmdesátých let, proběhlo právě prostřednictvím této inscenace, která vyznění výsostně poetického textu s komorní atmosférou jde velmi zdařile naproti a posiluje jeho nadčasovost. Díky empatické režijní i herecké interpretaci zde promlouvá s přiměřenou naléhavostí odvěký boj mezi životní negací, rezignací, skepsí, nedůvěrou a odhodláním, odpuštěním, nadějí i vírou, že navzdory momentálním nástrahám a překážkám má smysl se nevzdávat a jít dál.
(zadáno: 26.11.2021, počet hodnocení: 798)
Po pravdě můj dojem z této inscenace je trochu rozporuplný. Na jedné straně je tam řada opravdu povedených a silných scén, na straně druhé též několik co mi přišly až moc natahované. Stejně tak scéna, kterou hodnotím veskrze pozitivně, nicméně místy pro mě převládala přeci jen forma nad obsahem. A samotný závěr bohužel nevnímám jako povedený, naopak na mě působil spíše nepřehledným dojmem a konečné vyznění šlo díky tomu malinko do ztracena. Na stranu druhou oceňuji určitě výtečný výkon T. Havlínka v titulní roli, položil se do ní fantasticky. Vedle něj též skvělá B. Kaňoková a v menší roli M. Donutil. Suma sumárum 65%
(zadáno: 25.11.2021, počet hodnocení: 299)
Nová adaptace Cyrana z Bergeracu Martina Crimpa i v české premiéře nabízí výraznou hudbu, jednoduchou nepopisnou scénu, moderní kostýmy, povedený nový překlad a moderní jazyk. Bohužel chybí trochu víc charismatu hlavní postavy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.11.2021, počet hodnocení: 897)
Crimp zachovává děj, ale zbavuje Rostandovu předlohu romantických kudrlinek. Je to celkem povedená současná poezie ve zdařilém překladu E. Žantovské. Proti typu obsazený L. Veselý je v roli Cyrana spíše filozofem než rváčem. N. Řehořová nehraje Roxanu jako noblesní dámu, ale živelnou a trochu namyšlenou moderní ženu, ve vypjatých okamžicích ale trochu zbytečně "tlačí na pilu". Líbily se mi atmosférotvorné šansony v podání B. Pavlíkové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.11.2021, počet hodnocení: 1476)
Takový to, když celý svět je vlastně docela dost na houby, že si už i v matčině lůně musíte připadat přinejmenším jako Hamlet. Víc z děje neprozradím, ale ráda dodám, že divadelní poetika Bezručů a Spitfire Company se prolnula v této inscenaci vysloveně symbioticky a vstřícně mému diváckému naturelu. Herecké souhře dominuje suverénní výkon Kateřiny Krejčí, která, v roli dítěte chystajícího se na porodní "zemětřesení", probudí mateřský pud snad i v kamenné sfinze.
(zadáno: 20.11.2021, počet hodnocení: 897)
75%. Hradecká inscenace je aktuální v tom, jak ukazuje rozdělenou společnost, kde spolu zástupci znepřátelených stran nejsou schopni najít společnou řeč. Šajlok (J.Zapletal) je zaťatý a teatrální, ale člověk se mu nemůže divit, když vidí, jak se k němu chová okolí. Bassanio a spol. jsou zase nesnesitelně sebevědomí, rozhazovační a bezskrupulózní. Pouze dvě postavy se z všeobecné povrchnosti vymykají - Antonio, jehož váže k Bassaniovi skutečný cit, a Jessica, která si při útěku od svého otce až pozdě uvědomí, s jak povrchní partičkou se zahazuje.
(zadáno: 19.11.2021, počet hodnocení: 672)
--- Umírání smutkem --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.11.2021, počet hodnocení: 1597)
75 % Setkání britské coolness dramatiky s ruskou filosofující melancholií, pravý mix pro naši duši. Tragikomedie z periferie, Levčik - vzor neoliberalismu - hodlá oškubat každého vidláka, Důra snad chtěla též, ale nový život v ní jí vede jinam, podnikavá pokladní je vládkyní místních figurek... A teče jí do bot. Deprese po konci kapitalismu, jehož smrt nikdo nechce přijmout. Překvapivě vydařená inscenace mladého souboru, Juliu Kubaščíkovi a Andree Tesařové nahrává podobný věk jejich postav, vítězkou tak pro mě je Marie Anna Valíčková, které bych těch pár desítek let navíc klidně uvěřil.
(zadáno: 18.11.2021, počet hodnocení: 299)
První polovina inscenace je velmi slibná, střídmé svícení a stíny, v nichž se pohybuje postava Annie, napomáhají budovat napjaté očekávání stran pokračování, zejména od chvíle, kdy se naplno projevuje "šílenství" Annie. Bohužel v druhé polovině se tajemná atmosféra nedaří udržet, tajemství se rozplývá a inscenace místy sklouzává od thrilleru spíše ke komedii.
(zadáno: 18.11.2021, počet hodnocení: 299)
75% - Komedie, která by z mého pohledu uspěla stejně dobře jako thriller. S lehkostí a jednoduchostí buduje příběh, na jehož začátku byl v podstatě šťastný člověk, který jen prostě nevěděl, zatímco na konci se celý svět mění v poměrně děsivé místo. Čím víc se původní postava ztrácí a ostatní unifikují, tím víc. Oceňuji jednoduchost scény i text hry, který inscenaci předepisuje nesnažit se realisticky zobrazit změnu hlavního hrdiny nebo ostatních, oceňuji práci s kostýmy i scénou plnou různých papírových krabic, jež postupně mizí. A oceňuji i herecké výkony - V. Kotka v roli hlavní, i třech dalších obsazených.
(zadáno: 18.11.2021, počet hodnocení: 299)
65% - Miroslav Donutil se Zuzanou Kronerovou rozehrávají svůj stárnoucí manželský pár, neoblomně zahleděný do svých vlastních představ, iluzí a fantazií tak dobře, že s jejich postavami téměř nelze sympatizovat. Zvlášť, když se svých představ nevzdávají ani v četných konfrontacích s realitou, představovanou postavami souseda, Bernarda či vlastního syna, jehož z té naučené zahleděnosti do vlastních představ kdysi vytrhl paradoxně neúmyslně právě sám jeho otec.
(zadáno: 18.11.2021, počet hodnocení: 299)
Výrazná inscenace, která rozhodně nepřináší životopisný příběh italského vraha, byť je jím hra inspirovaná. Jedná se spíš o výrazně pohybovou a hudební inscenaci (skvělý závěrečný tanec Z.Piškuly a K.M.Fialové), která sleduje špínu, ohavnost a zlo ve světě, do nějž nesmyslné násilí páchané titulním hrdinou bez rozdílu zapadá, v němž působí normálně a běžně. Zdůrazňuje to i příběh dívky, kterou na počátku Roberto potkává, a jejíž život je plný hnusu a násilí a jediné hezké v něm paradoxně představuje on sám. Jednotlivé obrazy jsou zajímavé, působivé, nicméně v několika momentech mi mezi nimi scházela jasná nit.
(zadáno: 18.11.2021, počet hodnocení: 299)
Tvůrci se rozhodli zlepšit povědomí o třetím československém prezidentovi a všem, co udělal či se snažil udělat dobrého - v podstatě mu vystavět obhajobu. Využití kabaretních prvků, písniček i klaunů, které stvořili V+W a kterým obsazené herečky vdechly život, a kontrastně k nim klidný, uměřený projev P.Reifa vytvářejí velmi povedenou inscenaci, jejíž zábavné a příjemné plynutí narušuje až výstup klavíristy - dlouhý a ukřičený. Divák si jej snadno představí jako typický hospodský výstup při hádce místních štamgastů, v němž padají zajímavé myšlenky, jenže právě formou tuto jinak až do konce v podstatě lehkou inscenaci ruší.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>