Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 14.6.2019, počet hodnocení: 1386)
Může vůbec současný svět plný devalvace víry a morálních hodnot povalujících se mezi haraburdím z vysloužilých pouťových atrakcí nabídnout ještě vůbec nějaké uspokojení faustovským tužbám po poznání a nevšedních p(r)ožitcích? Nelichotivou cestu za ještě méně lichotivou odpovědí divákům Jan Klata - rebel v rouše režisérském každopádně neusnadňuje. Opět žádné laciné prvoplánové efekty, opět si tu provokativní tón podává ruku s expresí a jistou exhibicí. Krácení několika pasáží by, tuším, poselství příběhu nechalo silněji vyznít a více divákům setrvat v hledišti až do konce.
(zadáno: 13.6.2019, počet hodnocení: 1386)
Velmi dobře napsaná hra o ozvěnách minulosti, které nelze odložit a schovat do krabic na půdu, nota bene v domě děděném z pokolení na pokolení, jehož zdi by o jeho obyvatelích měly rozhodně co vyprávět. Poměrně nelítostný (prů)řez vztahovými peripetiemi několika generací jedné rodiny, ovlivňované více než méně politicko-společenskými kontexty té které aktuální doby naší historie. Adekvátnímu napojení se publika na poutavý příběh vycházejí vstříc empatická a nápaditá režie, soustředící se i na drobné (ale důležité) detaily, účelné scénické řešení a precizní herecká souhra všech protagonistů. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 13.6.2019, počet hodnocení: 772)
75%. Mýcení je text, jehož povaha dobře koresponduje s režijním rukopisem Jana Mikuláška. Vznikla tak inscenace, která je zábavným rýpnutím do přetvářky jisté části společnosti, která žije v sebeklamu o vlastní důležitosti. Vyznění podporuje i scéna M.Cpina a disciplinované herecké výkony. Rakouská předloha je částečně adaptována na české poměry, inscenace není ale tak útočná a kousavá, aby se někdo mohl cítit uražen. Neadresnost ironie ale nepovažuji za nějaký zásadní problém, obecná témata umí inscenace podchytit a komentovat zdařile. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.6.2019, počet hodnocení: 1386)
65 %.
(zadáno: 12.6.2019, počet hodnocení: 772)
Emocionální bomba, která jistě zapůsobí i na otrlé diváky. To ale neznamená, že by režisér Svojtka nějak tlačil na pilu, téma dokáže vyvolat emoce samo o sobě. Zajímavá je struktura textu, která dokáže diváka znejistit a dává nahlédnout do světa člověka, kterému se svět rozpadá před očima a který už ani nepoznává své blízké. Připojím se ke chvále J.Vlasáka v hlavní roli. Na postavu nešel silově, ztvárnil ji lidsky uvěřitelně. V jeho nejistých gestech a smutných očích se zračí utrpení člověka, který je postupně připraven o vše, co mu bylo drahé. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.6.2019, počet hodnocení: 593)
--- Nechci být host --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.6.2019, počet hodnocení: 772)
Dramatizace Goethova románu se celkem povedla, dobře vycházející dialogické pasáže, ke snížení dramatičnosti dochází snad jen na začátku druhé půlky. V souladu s preromantickou předlohou není jednání postav vždy úplně pochopitelné, víc než rozum ho řídí emoce. Režisér vedl herce k lehké nadsázce, nebál se přiznané divadelnosti a drobných gagů, které odlehčují tíživou atmosféru. Zbytečně nadužívaná jsou ovšem hudební intermezza, byť je hudba D.Fikejze podařená.
(zadáno: 11.6.2019, počet hodnocení: 1386)
(zadáno: 8.6.2019, počet hodnocení: 2859)
85% Unikátní divadelní projekt s detailně promyšlenou koncepcí a realizací. Jeho největší devízou je ovšem fakt, že se nehraje a neinscenuje pouze na efekt. Pod hravým a zábavným hávem silně rezonuje aktuální celospolečenská situace, přičemž je divák konfrontován s různorodými lidskými charaktery, jejichž prostřednictvím tvůrci nenásilnou formou poukazují na věci, vůči kterým bychom neměli zůstávat neteční. Interakce mezi hercem a divákem je příjemným zpestřením a překvapivě vůbec nestresuje. Šest hodin v tomto adaptačním táboře uteče jak nic. Doporučuji zůstat až do samého závěru, který přináší více než výmluvnou tečku.
(zadáno: 8.6.2019, počet hodnocení: 1386)
Intergalaktické setkání bytostí, které nás prostřednictvím velmi originální divadelní formy a promyšlené, do detailu propracované koncepce celé inscenace nechá zamyslet se nad našimi lidskými egy a společenskými postoji. Nebývale silný divácký zážitek a pro mě jednoznačná událost sezony.
(zadáno: 8.6.2019, počet hodnocení: 315)
Nepopsatelně bohatý zážitek. Projekt s takovým rozsahem, že lze jen těžko uvěřit, jak se vše povedlo.
Východiska žánru science-fiction umožňují tvůrcům vyjádřit se k mnoha problémům dnešní globální společnosti a poukázat na jejich nejednoznačnost. Najdete zde vše, co si jen od dramatu můžete přát - vybrat si z tak našlápnutého menu je téměř nemožné.
I přes šestihodinové trvání bych si přála, aby inscenace pokračovala dál a dál. Nasazení všech herců (a vlastně určitě i další spousty lidí kolem) je obdivuhodné a já tleskám.
(zadáno: 7.6.2019, počet hodnocení: 593)
--- Relativně obyčejný příběh --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.6.2019, počet hodnocení: 1516)
Velkolepá imerzivní inscenace, která svým rozsahem v českém divadle dosud nemá obdoby. Výtečně vymyšlené a zkoordinované, výtvarně pozoruhodné, mimořádné nasazení pohotově reagujících herců. Divácky atraktivní, nenásilně kontaktní formu se povedlo skloubit s myšlenkou. Tábor pro mimozemšťany, čekajících na „pozemský azyl“, je výmluvnou metaforou. Objevuje se zde populismus, intriky, obohacování, manipulace, zkreslování skutečnosti, citové vydírání, ale i účast, pochopení, pocity bezmoci, strach o planetu apod. Délka únosná, ve střípcích informací se lze zorientovat bez problémů. Projekt, jehož ambice byly naplněny.
(zadáno: 6.6.2019, počet hodnocení: 277)
(zadáno: 4.6.2019, počet hodnocení: 593)
--- Kdo miluje, nespí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.6.2019, počet hodnocení: 772)
Topolův román jsem nečetl, ale Mikuláškova inscenace mi nepřišla nijak nepřehledná. Nedořečené věci byly spíše dráždivíé než frustrující. Zároveň je to však inscenace dost odtažitá, která se ale vyznačuje výrazným výtvarným řešením a slušnou atmosférou vesnice, kde má každý kostlivce ve skříni. Jednotlivé charaktery jsou rozehrány spíše ve zkratce, zaujal žoviální i nebezpečný Polka v podání D.Prachaře, J.Dudziaková obdařila Zuzu kombinací dětské naivity a koketnosti. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.5.2019, počet hodnocení: 593)
--- Skrytá hrozba - drony útočí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.5.2019, počet hodnocení: 315)
Musím říct, že text mi přišel nápaditý a zajímavý - nikoliv dějem, ale množstvím nicneříkajících vět a celých dialogů. A to myslím v dobrém. Nejvíce se to projevuje v rozsáhlých promluvách manažera Douga, který za použití opravdu mnoha slov neřekne nikdy nic konkrétního.
Herecké výkony vyrovnané. Závěr poněkud neurčitý (takže diváci i celkem dlouho čekali s potleskem).
(zadáno: 30.5.2019, počet hodnocení: 772)
Zdařilý muzikál, který je atraktivní kombinací líbivých melodií, dojemně humorného příběhu i sociálně kritického exkurzu do doby vlády Margaret Thatcherové ve Velké Británii. Billy Elliot nabízí divákovi humorné i dojemné pasáže, které se vzájemně vhodně doplňují. Š.Fikar titulní roli zvládl se ctí. Působí přirozeně a také zpěv patří k jeho nejsilnějším stránkám. Tanečním číslům zatím trochu schází lehkost. Výborný je J.Dezort jako Michael, v této roli prokazuje velký komický potenciál a společné hudební číslo s Billym patří k vrcholům představení. Skvěle si s rolí paní Wilkinsonové poradila L.Zvoníková.
(zadáno: 30.5.2019, počet hodnocení: 1516)
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
Motivy Bergmanova filmu by jistě bylo možné rozvíjet rozmanitějšími a objevnějšími prostředky, s příliš popisnou dramatizací sváděly dramaturgie a režie (ne vždy úspěšnou) bitvu. Přesto inscenace příjemně překvapila, přes delší stopáž nenudí a má moc diváka zasáhnout. Ze strany herců propracované a dobře vystavěné charaktery, k psychologické studii D. Bambase nelze mít nejmenší připomínku. Občasnou nejednotnost hereckého stylu lze omluvit odlišností jednotlivých prostředí. Škoda, že si herci DnV až příliš hájí komfortní zónu a uchylují se k nadmíru viditelnému markýrování při scénách násilí.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
Hru M. Tarant kdysi režíroval ve Zkušebně Divadla na Vinohradech, s výsledkem naprosto výjimečným a málo vídaným. Po letech se nespokojil s vyzkoušeným konceptem, jak by učinil leckterý jeho kolega. Vyšel z jiných hereckých osobností, s nimiž se často dobral odlišných vyznění. Nedosáhli sice tak mimořádné působivosti, ale silný příběh zůstal. Ve své zatím nejtěžší divadelní roli M. Kraus obstál, po nejistém úvodu byla studentka konzervatoře D. Licková posléze přesvědčivá a spolu s J. Bánovcem se jeví jako nadějní adepti herectví. Žánrově lehčí repertoár Divadla U Valšů titul obohacuje.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
65%. Umělecké prostředí není vzhledem k jeho specifikům nejvýstižnějším reprezentantem společnosti, ale J. Frič se svým týmem situování a smysl výrazné úpravy obhájil. Jde spíše o jemnější provokaci, šokujících výjevů se diváci nedočkají. Připsaný epilog je trefným završením. Podařily se též výklady Alcesta (V. Javorský) a Celimeny (K. Winterová), ve vedlejších rolích herci dokázali vystačit i s prostorem omezeným škrty. Výprava s dominantním videem naopak kladla diváckému vnímání překážky, našly se i méně záživné pasáže. Je záslužné, že se v ND snaží interpretovat klasiku touto formou.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
Ze stejnojmenného kontroverzního francouzského filmu si P. Butko vypůjčil určité scény, domyslel a rozvinul některé ve filmu jen letmo zmíněné motivy, na nespočet jiných dějových linií ovšem rezignoval. V dobrém slova smyslu se oprostil od doby vzniku filmu, logicky děj aktualizoval a doplnil o apokalyptický rámec. Samotné inscenační řešení však bylo rozpačitější, zejména zpočátku se jevila inscenace příliš „rozkouskovaně“ a nebylo snadné najít spojnici mezi jednotlivými výstupy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
55%. David Drábek Gogolovu hru poupravil, přepracoval a zdynamičtil některé vedlejší roviny, ale kupříkladu oproti svým adaptacím Shakespeara se držel zpátky. Snaží se především rozesmávat a vlastně se to i daří, na čemž má lví podíl nasazení T. Havlínka. Diváci hledající rozptýlení možná budou spokojeni, i když Gogolovu komedii znají, výpovědní hodnota však ustoupila v tomto případě až příliš do pozadí. U Revizora se přímo nabízí (a možná se dá říci i žádá), aby rezonoval, to se v této nepříliš ambiciózní inscenaci bohužel děje v míře nedostatečné.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
65%. Režisér M. Dočekal rozsáhlost textu ustál, herecké výkony pod jeho vedením propracované. Divákům nemusí dělat problém udržet pozornost i více než čtyři hodiny. V kdysi kontroverzním Kushnerově dramatu se nachází dostatek nezastaralého, ale doba i společnost se značně posunuly. Nepodařilo se docílit toho, aby počin promlouval v takové míře, aby jej bylo možno nazvat trefou do černého. Vyvíjí se i dramatické formy, např. nadpřirozené výjevy v této podobě již příliš nefungují. Kdyby si na hru trouflo nějaké české divadlo v 90. letech, mohla se jednat o událost...
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
Hra o čtyřech ženách ze čtyř generací jedné rodiny je pozoruhodná sama o sobě. Herečka D. Šoltýsová si v ní před lety sama zahrála a nyní ji nastudovala se svými absolventkami jako režisérka. Pečlivá práce se zatím nezkušenými herečkami se na výsledku odrazila, inscenace má silné momenty a hlavně na konci se dostaví katarze. Ku škodě je občas niternost prožitku občas přebíjena vnějšími a ne vždy ukočírovanými emocemi. Také se úplně nezdařily přechody mezi scénami a odlišení časových rovin, část diváků může být zmatena. Hra však za poznání stojí a zde můžete vidět povedené zpracování.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
Cirk La Putyka shromáždil opět nové umělce přinášející neokoukané novocirkusové prvky. Z hlediska práce s tématem patří inscenace k tomu nejlepšímu, co soubor za dobu své existence nabídl. Bylo přítomno zřetelné sdělení, které navíc nesklouzávalo k banalitám a nežádoucí doslovnosti. Nastínění různých aspektů problému ADHD, jejich následné rozvíjení pohybem a někdy i slovem zároveň nechávalo prostor pro fantazii diváků. I když by se jisté rezervy našly (jednu z nich vystihla H. Grégrová na konci svého komentáře), tvůrci se vydali smysluplnou cestou, která by soubor mohla vést k dalším posunům.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
Množství nastudovaných podkladů a materiálů a skutečností inspirované osudy přispěly k tomu, že fiktivním ústředním hrdinům šlo jejich slova a pocity věřit beze zbytku. Podíl na tom měli i herci, na derniéře suverénně zaskočil P. Neškudla. Z hlediska ucelenosti a práce s tématem šlo o inscenaci takřka vzorovou. Dokumentárně autentický ráz byl podpořen živou hudbou, pohybem a šťastně řešenou jednoduchou scénou ve spojení s videem. Koncept byl naopak záměrně narušován občasným karikováním epizodek hraných stejnými herci s účelem odlišit je od hlavních postav, což mohl mít někdo problém přijmout.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1516)
65%. Titul navázal na dlouholetou tradici Divadla v Dlouhé v uvádění rodinných a hudebních titulů. Snad až příliš vděčné inscenaci chybí hlubší přesah, který předloha nabízí. Více zaujme tím, co jsme již v minulých počinech viděli, ničím příliš nepřekvapí snad kromě vtipných v dobrém slova smyslu vulgárních textů písní. Pro dospívajícího Adriana našel M. Matejka správnou polohu, skvěle ho doplňovali zejména E. Hacurová či P. Tesař.
(zadáno: 28.5.2019, počet hodnocení: 745)
Bohužel tohle nebyl úplně můj šálek... možná je to i samotnou Ibsenovou hrou, ale vůbec mi to nesedlo. Pro mě hůře čitelné motivy chování jednotlivých postav, první část mi přišla hlavně jako příliš dlouhá expozice jejich samotného představení. Zdlouhavé a dosti popisné, chybělo mi větší a jasnější vykreslení vztahů mezi nimi. Ve výsledku mi na jejich osudech nijak nezáleželo a hra pro mě ztratila potřebný náboj. Nicméně nechci jen hanit, věřím, že své kvality to má. Jednotlivé obrazy jsou dobře zahrané a když se na to správně naladíte, tak to jistě i zapůsobí jinak. U mě se tak ale nestalo. 55%
(zadáno: 27.5.2019, počet hodnocení: 745)
Příjemná a milá inscenace, které by ovšem k silnějšímu prožitku prospěla větší dramatičnost. Zároveň i po dějové stránce mi to místy přišlo trochu nedotažené nebo tlačené až příliš na sílu proti vykresleným charakterům. Samotné postavy se však povedlo znázornit velmi dobře a věrohodně, což je to hlavní co upoutá a zaujme divákovu pozornost. Velký podíl na tom mají oba aktéři, jak M. Táborský tak i P. Nesvačilová, předvedli oba moc pěkné výkony a i díky nim své poselství o nutnosti udělat krok ke změně, byť třeba i s rizikem určité bolesti, tato hra nepochybně předala. Celkově tedy nenudí, neurazí a k tomu potěší. 65%
(zadáno: 27.5.2019, počet hodnocení: 772)
Typicky havlovský text plný absurdního humoru a repetitivních slovních obratů ukazuje, kam až to může dojít, když si člověk myslí, že může přechytračit Zlo. Režisér I.Krejčí dal inscenaci lehce groteskní ráz, nadsázka je znát především u scén z výzkumného ústavu a zahradní slavnosti. Trochu tady ovšem chybí pocit plíživého nebezpečí, pokušitel Fistula je ztvárněn T.Drápelou dost dryáčnicky, Foustkova důvěřivost pak působivá poněkud naivně. Inscenace má ale celkem spád a dobře se sleduje.
(zadáno: 25.5.2019, počet hodnocení: 745)
Skvěle zpracovaný muzikálový hit. Perfektní hlavně choreografie společně s dobře vystavěnou scénou. Snad veškeré hromadné pasáže, hlavně ty hornické, měly vynikající atmosféru, z níž místy až mrazilo. V individuálních výkonech za mě výtečný hlavně J. Dezort jako Michael, jemuž tato role nesmírně sedla. Vedle něj byl Š. Fikar jako Billy pro mě přeci jen trochu slabší. Byť též předvedl velmi dobrý výkon, tak je myslím lepší pěvecky než pohybově a to je zde znát. Hlavně závěrečná "Electricity" může mít neskutečnou sílu, jenž zde bohužel nebyla. Jinak ale nemám větších výtek, představení jako celek funguje více než dobře.
(zadáno: 22.5.2019, počet hodnocení: 283)
Slavná lužicko-srbská pověst, skvěle zfilmovaná, a předlohu jsem i několikrát četla (chtěli jsme ji kdysi zdramatizovat pro loutkové divadlo). Inscenace je dostatečně temná a strašidelná, výborná práce se světlem, do poloviny běží vše podle představ starší části publika, ale v polovině jakoby spadne řemen a dál už je to docela nuda. Mladší část publika odměnila herce ovacemi ve stoje. Zhlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>