Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 22.3.2019, počet hodnocení: 751)
Hábův Lakomec není nic pro diváky libující si v pietním nastudování klasiky, přesto bych řekl, že se režisér velmi přiblížil Molièrově skeptickému náhledu na lidské charaktery. Harpagon ve zběsilém podání F.Richtermoce není zdaleka jediným odpudivým charakterem. Je obklopen společností, která si s ním v cynismu a prospěchářství v ničem nezadá. Groteskní stylizace sluší především N.Holíkové a M.Andělovi. Stylově velmi čistá inscenace, snad jen těch krkolomných pádů mohlo být o něco méně.
(zadáno: 22.3.2019, počet hodnocení: 582)
Více viz blog.
(zadáno: 21.3.2019, počet hodnocení: 191)
Skvělá původní vztahová tragikomedie na téma lásky a Boha. Už dlouho jsem neviděla hru, která by tak svěžím způsobem bryskně postihovala tak složitě uchopitelná témata. Po velmi dlouhé době jsem moc ráda viděla Marthu Issovou, ale vynikající byli tradičně všichni. Vzkříšení je vtipné, tne do živého víc, než by se kdo nadál a má velmi rozumnou délku. Čiré divadelní nadšení.
(zadáno: 20.3.2019, počet hodnocení: 1372)
Hyperaktivita. Impulsivita. Roztěkanost. Neuchopitelnost. Na oko určitá převaha, ale uvnitř zranitelnost. Prokletí, zároveň do jisté míry i dar vnímat jinak. Vše vykoupené spoustou zmatků na duši i úskalím nepochopení od (i toho nejbližšího) okolí. To je jen malý zlomek toho, co s sebou nese syndrom ADHD. Cirk La Putyka nabízí na tuto problematiku citlivý pohled prostřednictvím výsostně novocirkusové performance, při níž se místy až tají dech. Moje zaujetí a pozornost žel lehce oslabily okamžiky, kdy některé z originálních nápadů byly variovány a protahovány na úkor celkové dynamiky inscenace.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 582)
Více viz blog.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1488)
75%. Daniel Špinar s herečkami a externistkami nejprve ilustruje výběr z Hilarových textů, svědčících o jeho silné osobnosti se zásadním vlivem na české divadlo. Špinar hledá souvislosti se současným stavem ND (částečně jiným, částečně konstantním), ale též mezi Hilarem a sebou samým, což vrcholí fiktivní zkouškou Macbetha, během jehož příprav Hilar zemřel. Mimořádně vtipná scéna, v níž vyniká energická J. Stryková, nabízí alternativu, jak by Hilar mohl pracovat dnes. Estetika zpracování třeba každého nenadchne, nicméně poučný i zábavný titul může obohatit nejen do dění v ND zasvěcené diváky.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1488)
Temná pohádka byla v přehledné dramatizaci srozumitelná. Inscenace zaujme především propracovanou a technicky dořešenou výtvarnou a světelnou koncepcí, která vytvářela příhodnou atmosféru. Režisér se bohužel s herci nedobral patřičné hloubky výkladu a ztvárnění charakterů. Důraz na vnějškové prostředky v hereckém výrazu vedl k povrchnějšímu vyznění, některé postavy se dostaly až na hranici karikatur, což sílu zážitku poněkud oslabilo.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1488)
SKUTŘi rozsáhlý román převedli do neuspořádané dramatizace, v níž se např. Ivan či Smerďakov stali postavami spíše okrajovými. Řadu důležitých souvislostí mohli rozeznat jen ten, kdo se dřív setkal alespoň s jiným zpracováním. Důraz na emoce snad odkazoval k místu děje a s „východním“ naturelem zčásti souzněl, někteří z hlavních představitelů však byli režií a dramaturgií neukočírovaní. Za hranicí únosnosti přehrával hlavně J. Zapletal, v menší míře též J. Sklenář. Zaujal S. Jacques. Výrazná výprava a hudba měly minimální významotvornost. S Dostojevského předlohou jinde zvládli naložit lépe.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1488)
Dramatik Mark St. Germain na základě známých i méně známých faktů o Albertovi Einsteinovi vymyslel fiktivní zápletku a divácky přitažlivě pouvažoval o mnohdy těžké volbě nadaných mezi osobním životem a prací či posláním. Einsteinova osobnost byla vykreslena vyváženě, s fyzikovými mimořádnými schopnostmi i kontroverzními vlastnostmi. Hlavní dvojice L. Štěpánková a M. Táborský vystavěla charaktery mimořádně pečlivě, jejich precizní práce zastínila i některé „šablony“, jimž se autor zcela nevyhnul. Štěpánková navíc výtečně pracovala s mimikou, v čemž měl Táborský kvůli masce omezenější možnosti.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1488)
Podobné téma podobným způsobem zpracoval např. V. Klimáček v dramatu „Komunismus“, hra M. Kinské a R. Schovánka předkládá o něco komplikovanější a nejednoznačnější rodinnou situaci. Přestože se nesetkáváme s dílem nikterak objevným, přece jen některé zobrazené praktiky StB mohou být pro některé návštěvníky novinkou. Podobné záležitosti z nedávné minulosti si má smysl připomínat! Vhodné inscenační řešení, dobře vymyšlená scéna, herci s pomocí režírující spoluautorky postavy zdárně obsáhli. Za takovouto původní hru by se nemuselo žádné divadlo stydět; je skoro škoda, že ve ŠvD pouze hostuje.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1488)
Přestože kvůli škrtům divák přijde o některé informace o titulní „zemi indiánů“, komornější úprava právem ceněné Lettsovo rodinné drama nepoškodila a občas i vedla k dynamičtějšímu vyznění. Režijně dobře ukočírované, kvalitní práce většiny herců. Dva roky po premiéře měla inscenace patrně již usazenější podobu, M. Steinmasslová podala výkon vskutku pozoruhodný a hluboký. Příležitosti dobře využily i J. Nerudová či M. Prášilová.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1488)
Autor se snažil zachytit téma ústupků a zaprodání se komerci. Na jinak zaměnitelné hře jsou nejzajímavější pasáže se stand-up výstupy, které jsou výzvou pro herce – komika. Marek Daniel je ideálním představitelem, své zkušenosti se stand-up komikou skvěle zúročil a spíše průměrný text významně pozvedl. Přesný V. Vašák v roli pragmatického agenta, poslání nejméně barvitého charakteru K. Frejová rovněž naplnila.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1372)
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1372)
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1372)
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1372)
(zadáno: 18.3.2019, počet hodnocení: 738)
Ač se nejedná o nijak veselé téma, tak je tato hra až nečekaně hodně pozitivní. Svým vlastním způsobem dobře akcentuje klasické rčení "opravdovou hodnotu něčeho poznáš, až když to ztratíš". Ono samozřejmě nelze žít naplno neustále, ale je velmi nebezpečné dlouhodobě sklouznout k jakémusi šedivému stereotypu bez větších životních výkyvů. A někdy opravdu musí přijít i smrt, aby se začalo opět pořádně žít. To vše je v této inscenaci velmi pěkně znázorněno a suverénní L. Krbová tomu velmi zdatně napomáhá svým přirozeným projevem a přesvědčivým výkonem.
(zadáno: 17.3.2019, počet hodnocení: 1372)
75 %. Po všech inscenačních stránkách zdařilá jevištní adaptace "bilančního" Bergmanova filmu repertoár DnV vítaně zpestřuje a naznačuje směr, na který by se tato scéna měla soustředit. Herecky silným, uvěřitelným výkonům dominují V. Javořík v roli desetiletého Alexandra a D. Bambas jako biskup Vergérus. Prostřednictvím jejich emaptického vkladu naplno vyznívá trýznivý kontrast mezi optikou bezbřehé dětské fantazie a maniakálním, upjatým a strohým světem askeze a řádu. Škoda jen, že svůj krátký výstup J. Žák příliš nezvládl a oslabil tak vyznění jednoho z klíčových okamžiků příběhu.
(zadáno: 17.3.2019, počet hodnocení: 278)
(75% za znovuoživení jednoho ze základních výtvarných a literárních děl české kultury) Nemůžu říci, že se to HuTeVaru povedlo. Dozajista lze uvést, že Krvavý román je velmi vrstevnaté dílo, kam se hrabe Pratchett a Pulp Fiction, a nalézt přijatelnou divadelní formu rozhodně není jednoduché. Loutkoherecká práce byla přesná, navíc na chvíli vrátila na loutkové jeviště Pavla Tesaře, ze kterého čiší, že loutky miluje a umí to s nimi. Několik velmi vydařených vtípků, Barbora Hubená točí flašinetem jak divá, ale Krvavý román to není.
(zadáno: 17.3.2019, počet hodnocení: 278)
Viz blog.
(zadáno: 15.3.2019, počet hodnocení: 312)
S touto hrou jsem se nějak minula. Nemám konkrétních výtek, jen mi zhlédnutí představení nic nepřineslo, neuhodilo na žádnou strunu a odcházela jsem v rozpacích.
Velice kladně lze hodnotit originální a funkční scénu, hodne mě bavila Diana Toniková.
(zadáno: 15.3.2019, počet hodnocení: 312)
Naprostá esence hereckého divadla. Od první chvíle, kdy Beáta Kaňoková promluví jako 12letá Chloe, jsem byla představením naprosto pohlcena. K tomu vynikající Tomáš Drápela a Pavel Oubram v též velice náročné roli.
Bavilo mě, že hra nedává jasné mantinely, jednoznačné odpovědi, ale jen naznačuje východiska a z těch čerpá psychologii postav.
Pokud je toto jihočeský standard, potom věřím, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý (kdo má rád divadlo).
(zadáno: 15.3.2019, počet hodnocení: 751)
Inscenace se zabývá problémem domácího násilí a nerovnoprávného postavení mužů a žen. Dělá to bohužel dost schématicky a divadelně nevstřícně. Pomalé tempo připomene Jařabova Macbetha, také tady zvolil režisér zvláštní způsob řeči - ženy tu o sobě mluví ve třetí osobě. Teoreticky je záměr jasný, prakticky to působí dost nešikovně a místy nechtěně směšně. Je jasné, že Jařab nechce o tématu vyprávět skrze emoce, volí spíše chladný nadhled, jeho inscenace nemá být realistickou studií konkrétních případů domácího násilí, je to spíše zdivadelněná teze. Více viz blog
(zadáno: 13.3.2019, počet hodnocení: 751)
Jak je člověk v Dianiškových kusech zvyklý, opět zazní spousta vtipných hlášek, zároveň ale inscenace pracuje i s různými úzkostmi dnešní doby. Oproti jiným Palmoffkovým počinům je ale tento podstatně méně celistvý. Forma kabaretu to sice trochu omlouvá, ale stejně mi tentokrát přišlo, že víc fungují jednotlivé výstupy, spojení do kompaktního celku drhne. Ale stejně je to zábavných 80 minut.
(zadáno: 11.3.2019, počet hodnocení: 751)
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 11.3.2019, počet hodnocení: 2858)
Inscenace P. Mikesky se vyznačuje pečlivým zpracováním charakterů jednotlivých postav, které neromantizuje, naopak se snaží ke všem přistupovat chladně realisticky. To pak logicky vede k trochu odlišnému závěrečnému vyznění. Oceňuji tento přístup, který se na hru snažil podívat zase trochu jinou optikou, než bývá obvyklé. Režii se podařilo v druhé části vybudovat i patřičně hororovou atmosféru. Škoda jen někdy až příliš pomalého tempa a zejména pak umístění nejpůsobivější scény hry tj. závěrečné přestřelky mimo jeviště. Herecky vyrovnané, zmínil bych proto aspoň J. Koudelu a K. Frydeckou.
(zadáno: 8.3.2019, počet hodnocení: 582)
Více viz blog.
(zadáno: 8.3.2019, počet hodnocení: 996)
55 %
(zadáno: 6.3.2019, počet hodnocení: 582)
Více viz blog.
(zadáno: 4.3.2019, počet hodnocení: 751)
Pan Kolpert je zábavnou inscenací, která člověka donutí přemýšlet, zda je její děj skutečně tak hyperbolizovaný, jak na první pohled vypadá.Dějové peripetie není radno prozrazovat, protože právě neustálé napětí, kam se bude inscenace ubírat, je její velkou devízou. Režisér Šiktanc zachovává drobnou nadsázku, ale brutální scény předvádí divákům se značnou dávkou naturalismu. Povedené jsou herecké výkony především dámské části obsazení (A.Fišerová a Z.Truplová). Více viz blog
(zadáno: 4.3.2019, počet hodnocení: 1488)
65%. Známá detektivka v dramatizaci samotné autorky, první uvedení nového českého překladu. Režisér P. Mikeska dostál žánru psychologického thrilleru, s herci pečlivě propracoval a vystavěl charaktery postav až na úroveň drobnokresby. Dramatický efekt byl bohužel oslabován nadmíru pomalým tempem a ne vždy šťastným umístněním několika klíčových akcí za scénu. Jak to u této detektivky bývá, na konci opět došlo k menšímu překvapení a obměně, což je zpestřením pro diváky znalé rozuzlení. Podařené nastudování.
(zadáno: 4.3.2019, počet hodnocení: 1488)
U této látky se není možné zavděčit rozdílným představám širokého spektra diváků. Inscenace by neměla urazit konzervativního diváka, jenž zejména v historické budově očekává „klasiku“. Zároveň nemusí být nezajímavou ani pro návštěvníky vyhledávající progresivnější přístup. Více v blogu Erbenovy balady na jevišti Národního divadla.
(zadáno: 4.3.2019, počet hodnocení: 1488)
Dramatizovat obtížně uchopitelný Topolův román a zároveň se neuchylovat k znehodnocujícím povrchnostem je ambiciózní záměr. Již samotný text adaptace je obtížně stravitelný a výsledkem jeho jevištního zpracování je špatně přehledné a srozumitelné „hemžení“, v němž se možná zorientuje předem znalý čtenář, ale širšímu okruhu diváků inscenace román přiblíží jen stěží. Režisérovi se nicméně za pomoci výpravy a hudby podařilo vybudovat sugestivní atmosféru a je třeba ocenit i herecké výkony. Přes rozporuplný výsledek je sympatické, že se ND nebojí riskovat a nesází jen na jistotu.
(zadáno: 4.3.2019, počet hodnocení: 1488)
65%. Kvalita písňových textů výrazně převyšuje původní české muzikály (převážně sázející na první plán), po hudební stránce vynikající. Nejslabším článkem autorství O. Brzobohatého je libreto, v němž jsou sice dobře promyšleny dvě dějové roviny, ale bohužel místy vázne z hlediska dramatické stavby. Efektní choreografie, velkorysá a navíc účelně koncipovaná výprava. Skvělé pěvecké výkony L. Janoty a A. Fialové. Z alternací na repríze herecky zářili (opět) A. Fialová, typově přesný P. Vaněk a J. Kretschmerová. Podobně kvalitní původní počiny by na repertoáru HDK neměly být tak ojedinělé.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>